Marie Branaldová

Marie Branaldová se narodila 28. prosince 1887 v Praze jako Marie Růžková. Její herecká kariéra je výrazně spjatá s manželem Richardem F. Branaldem (1876 – 1950), činoherním a operetní hercem a režisérem, spisovatelem, dramatikem a libretistou.

Tento působil a hostoval mj. v Plzni, Brně, Divadle na Vinohradech a jiných menších pražských scénách. Sama Marie Branaldová vystupovala v Městském divadle v Plzni a na dalších oblastních scénách a u kočovných společností. Hereckou dráhu ukončila jak manžel na malých pražských scénách. Byla členkou i hostující umělkyní tř. nuselského Tylova divadla, Arény na Smíchově či Divadla Varieté.

Ovšem o její herecké dráze nejsou výraznější a přesnější podrobnější zprávy. Herecky činná byla Marie Branaldová zřejmě až do 30. let. Herecky začínala postavami mladých dívek a žen, milovnických postav a úloh služebných. Využívala svého hereckého umění a hlasového projevu. Vystupovala též v režiích svého muže a ve hrách, které napsal.

Z desítek her, ve kterých se objevila si připomeňme namátkou tituly „Česká maminka“, „Dolfa“, „Provdám dceru za každou cenu“, „Suzi“, „Perská kočička“ apod. Je však příznačné, že Marie Branaldová stála ve stínu svého muže a dalších zvučných jmen v hereckých souborech scén, kde byla angažována.

Do českého filmu se dostala díky manželovi v samých počátcích krátce po vzniku Československé republiky. Tehdy Branald započal s autorskou, režisérskou i hereckou prací pro český film u společnosti Excelsiorfilm. Ve filmech, které Branald režíroval samozřejmě obsadil i sám sebe, svého syna a svojí manželku.

Bohužel, první filmy Marie Branaldové se nezachovaly. Poprvé sehrála Elišku v humorném žertu ALOISŮV LOS / ALOIS VYHRÁL LOS (1919), který manžel režíroval a hrál profesora a syn Karel chlapce. Podruhé ještě tentýž rok se předvedla v menší roličce v historickém pásmu UTRPENÍM KE SLÁVĚ (1919).

Opět za své režie se zde manžel objevil ve třech rolích Sibylly, českého bratra a Jana Žižky z Trocnova. Ač oba tituly jsou už ztracené, druhý jmenovaný nebyl navíc kvůli omylům a stálému přepracovávání nikdy dokončen a uveden do kin. Manžel Richard F. Branald se kromě těchto snímků herecky realizoval ještě na jednom němém (ČESKOSLOVENSKÝ JEŽÍŠEK) a na tří zvukových (MATKA KRÁČMERKA, POZDNÍ LÁSKA, PRVNÍ POLÍBENÍ) filmech.

Ve 20. letech Branaldové ještě nabídl hereckou příležitost režisér Svatopluk Innemann v komedii podle Josefa Skružného VENOUŠEK A STÁZIČKA (1922) jako matku Cilky (hrála Ella Buddeusová). Titulní úlohu Venouška Dolejše v tomto částečně dochovaném filmu hrál Mariin syn.

Po této herecké příležitosti se herečka na filmovém plátně odmlčela a zdálo se, že navždy (na rozdíl od muže, jenž třikrát hrál ještě ve 30. letech). Ovšem po dlouhých čtyřiatřiceti letech realizoval režisér Alfréd Radok knihu syna Adolfa Branalda DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), obsadil do ní nejenom Adolfa (v roli kameramana), i spoluautora scénáře a autora komentáře, ale i jeho matku Marii do malé až epizodní roličky manželky starosty (Miroslav Svoboda) ve francouzském Gaillonu.

Komediální snímek DĚDEČEK AUTOMOBIL je tak jediným projektem Marie Branaldové, jenž se dochoval v původní celkové podobě. Ač v této úloze ani nepromluvila (byl to její první a poslední zvukový film), stal se tak jediným filmovým dokladem hereckého umění této herečky. Za šest let po vzniku této komedie Marie Branaldová zesnula.

Vyzkoušela si i práci pro rozhlas. Jejím synem byl už zmíněný spisovatel Adolf (Karel) Branald (1910 až 2008), jenž se díky rodičům stal jedním z prvních českých dětských herců (např. ČESKOSLOVENSKÝ JEŽÍŠEK, ALOISŮV LOS, VENOUŠEK A STÁZIČKA, KOMPTOIRISTKA, HRABĚNKA Z PODSKALÍ a DĚDEČEK AUTOMOBIL).

Herečka Marie Branaldová zemřela 14. března 1962 v rodné Praze ve věku nedožitých pětasedmdesáti let. Svého o jedenáct let staršího manžela Richarda F. Branalda přežila o plných dvanáct let. I se svým manželem je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově. Na svém kontě zanechala tři němé a jednu zvukovou filmovou úlohu.

Jaroslav "krib" Lopour