foto

Jarka Pižla

  • nar. 9.4.1903
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 21.7.1963 (60 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jarka Pižla se narodil jako Jaroslav Stehlík 9. dubna 1903 v Praze. Již jako osmnáctiletý začínal veřejně vystupovat. Začínal jako zpívající člen sboru Arény na Smíchově (1921 – 1923) a ve stejnou dobu začal se sólovou kabaretní praxí v okrajovém podniku U politické mrtvoly. Své umělecké jméno Jarka Pižla si Jaroslav Stehlík zvolil během angažmá v divadle Komedia v paláci Lucerna (1923 – 1926).

Vystupoval i na dalších kabaretních scénách, např. Mantparnass (1927 – 1928) či U Rozvařilů (1935 – 1936), kde se nechával v recesi uvádět jako „nejkrásnější chlapec z Prahy“. A aby se uživil, stal se zprostředkovatelem na seznamovacích večírcích. Po okupaci pracoval až do své smrti jako portýr v pražských barech. Doménou Jarky Pižly nebyl herecký projev či jiné umělecké hodnoty, ale nevzhledný obličej a zjev.

Jako odchovanec kabaretních podniků, plebejského původu a dobráckého výrazu si liboval v drastických a pitvořivých grimasách, výrazných gestech a šokujícím výrazu. Není bez zajímavosti, že minimálně od 30. let doplňoval svůj šokující zjev i širokým a hlasitým bezzubým úsměvem a šklebem. Přesně takovýto herecký typ mohl prezentovat i před filmovými kamerami, jež filmaři v začátcích často a rádi využívali.

Na filmovém plátně (často byl ztvárňovatelem malých prostoduchých, utlačovaných a zvláštních lidiček z okraje společnosti) debutoval jako mladší syn Venouš v DĚVČETI Z HOR (1924) Václava Kubáska.

V dobách němého filmu 20. let se představil jako chasník v Binovcově VYZNAVAČÍCH SLUNCE / POSLEDNÍ VLKODLAK (1925), dítě ve vlaku v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) Karla Lamače, host na silvestrovské zábavě ve snímku M. J. Krňanského PŘÍBĚH JEDNOHO DNE (1926), vesnický blázen ve SVÉHLAVIČCE (1926) Rudolfa Měšťáka a ve Vladimírově melodramatu BABINSKÝ (1926), obecní slouha ve Speergerových BLUDNÝCH DUŠÍCH (1926), mladý zahradníkův pomocník v komedii Svatopluka Innemanna MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (1927), dvojrole hlídače ve věznici a lupiče v dobrodružném Měšťákově filmu PRAŽSKÝ KAT (1927) a mládek ve mlýně v Krňanského a Seidlově komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1929).

V dobách 30. let jej filmoví diváci zaznamenali v úložkách učedníka u ševcovského mistra Bambouse (Theodor Pištěk) Aloise v Longenových SKALNÍCH ŠEVCÍCH (1931), bezzubého vojáka v komedii Jana Svitáka ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ (1934), nadšeného fanouška na autě ve Slavínského filmu DOKUD MÁŠ MAMINKU (1934), hosta v hospodě a ve vinárně v komedii NEZLOBTE DĚDEČKA (1934) Karla Lamače a v Kubáskově melodramatu POZDNÍ LÁSKA (1935), diváka v panoptiku ve Fričově filmu SVĚT PATŘÍ NÁM (1937), tovaryše u malíře pokojů Václava Kondelíka (Theodor Pištěk) v Krňanského komedii OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1937) a syna ševce Drbohlava (Alois Dvorský) Franka ve Špelinově komedii MANŽELKA NĚCO TUŠÍ (1938).

S neznámým Ferdou Žižlou se Jarka Pižla pokusil utvořit komickou dvojici v Horského nikdy nedokončené grotesce PIŽLA A ŽIŽLA NA CESTÁCH / PIŽLA A ŽIŽLA HLEDAJÍ PRÁCI / JARKA PIŽLA A FERDA ŽIŽLA (1937).

Po znárodnění 40. a 50. let se uvedl v epizodkách číšníka, kamelota i číšníka ve Steklého SIRÉNĚ (1947), KARIÉŘE (1948) a též SOUDNÉM DNI (1948), hosta v bufetu v ŽELEZNÉM DĚDKOVI (1948) Václava Kubáska, hosta vinárny v krátkém Makovcově ŽIJÍ MEZI NÁMI (1948), zedníka na pohřbu v dramatu MSTITEL (1959) Karla Steklého či vězně – diváka na boxu v Jasného dramatu PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (1960).

Po devíti letech po natočení svých čtyř snímků z roku 1948 stvořil Jarka Pižla svoji dnes už nejslavnější, nejlegendárnější a divácky nejslavnější filmovou úložku obecního blázna Pepka Vyskoče čili konfidenta Josefa Vyskočila ve Steklého „haško – švejkovské“ komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). S filmovými diváky se rozloučil dva roky před smrtí jako námořník v Zemanově BARONU PRÁŠILOVI (1961). Touto miniaturní roličkou se nenápadně Jarka Pižla rozloučil s filmovými diváky a vyšuměl do zapomnění.

Během své kabaretní kariéry se využil jako spisovatel různých obhroublých a průměrných písňových kupletů i písňových parodií a slovních hříček, které i sám produkoval a stal se jejich prvním a jediným protagonistou (skutečně výjimečně se uvedl i před rozhlasovým mikrofonem). Jarka Pižla zemřel na úplném kraji zájmu naší veřejnosti 21. července 1963 v Praze ve věku pouhých šedesáti let. I když opravdu nikdy nepřesáhl rozměr svých rolí nad epizodický ráz, bude již navždy spjat s českým filmem.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace