Vladimír Smíchovský

Vladimír Smíchovský se narodil 22. května 1876 v Praze jako Vladimír Kocourek. Svoji kariéru začal jako činoherní a operetní herec i komik u cestujících kočovných divadelních spolčeností (mj. krátce hrál v Jelínkově společnosti – Společnosti Viléma Karla Jelínka). Poté se trvale usadil v rodné Praze, kde působil ve zpěvní síni U Štajgrů (1901) a U Šedivých (1908), v Kabaretu Hvězda (1914) a U Kuřího oka (1915) a od léta 1923 byl angažován jako herec a režisér ve smíchovské Aréně a na dalších menších činoherních, zábavných a operetních scénách. Roku 1934 hostoval na prknech Národního divadla v Praze (v epizodce Ředitele věznice a Druhý sedláka ve Slonimského „Čisté rase" režiséra Vojty Nováka).

Ke konci života se herec věnoval zejména filmování. Na filmovém plátně debutoval už roku 1921 jako muž (ROMÁN BOXERA), turista (POSLEDNÍ RADOST) a pan vrchní (IRČIN ROMÁNEK I. a II.), až do roku 1929 v dalších němých filmech jako žalářník (LIKÉROVÁ PRINCEZNIČKA), muž (KORYATOVIČ POHORSKÁ VESNICE), mušketýr (LUCERNA), četník (JOSEF KAJETÁN TYL), vrchní číšník (PŘÍBĚH JEDNOHO DNE), otčím (PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU), komisař (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), zedník Rokos (BATALION), správce (KRÁSNÁ VYZVĚDAČKA), majitel (ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA), četník (DŮM ZTRACENÉHO ŠTĚSTÍ), plynař (TAKOVÝ JE ŽIVOT), hospodský (VARHANÍK U SV. VÍTA).

V první polovině 30. let se objevil ve snímcích (často na filmovém plátně představoval stejné epizodky) české a německé verzi TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (člen delegace městské rady), MUŽI V OFFSIDU (muž v okně), MILÁČEK PLUKU (starší host na tancovačce), KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (písař), U SNĚDENÉHO KRÁMU (malostranský strážník), MAZLÍČEK (chodec), HEJ – RUP! (asfaltér), BEZDĚTNÁ (návštěvník v hospodě), JEDNA Z MILIONU (host v kavárně) a PRVNÍ POLÍBENÍ (přísedící u soudu). A v následující dekádě na Vladimíra Smíchovského čekal největší počet jeho filmových rolí (v roce 1937 se dokonce zjevil až ve třinácti snímcích!).

Ve svém nejúspěšnějším období byl polírem (ULIČKA V RÁJI), dražitelem (PÍSEŇ DROŽKÁŘE), panem strážmistrem (PÁTER VOJTĚCH), funkcionářem mužstva (NAŠE XI.), kolovrátkářem (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), uvaděčem (ŽENA POD KŘÍŽEM), průvodčím (VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE), členem ÚVP (SVĚT PATŘÍ NÁM), hostem (SRDCE NA KOLEJÍCH), listonošem Kaňkou (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), šafářem (LÍZIN LET DO NEBE), vrátným v továrně (LÁSKA A LIDÉ), přítelem Douši (HLÍDAČ Č. 47), dělníkem v lomu (HORDUBALOVÉ), dělníkem (HARMONIKA), zastavárníkem (DŮVOD K ROZVODU), vrátným ve zbrojovce (BÍLÁ NEMOC) i přísedícím u soudu (BATALION).

Ke konci 30. let mohli diváci Smíchovského vidět ve filmech VČERA NEDĚLE BYLA (karbaník), POD JEDNOU STŘECHOU (domovník), VANDINY TRAMPOTY (zahradník), SLEČNA MATINKA (divák na závodech), DRUHÉ MLÁDÍ (host), BLÁHOVÉ DĚVČE (divák), TULÁK MACOUN (votant), NEVINNÁ (listonoš), SVÁTEK VĚŘITELŮ (věřitel), MUŽ Z NEZNÁMA (mluvčí z dělníků), JEJÍ HŘÍCH (karbaník), DOBŘE SITUOVANÝ PÁN (kuželkář), DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (hostinský), PRO KAMARÁDA (flašinetář), POSLEDNÍ PODSKALÁK (listonoš), PÍSEŇ LÁSKY a PEŘEJE (četník), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (železničář), DRUHÁ SMĚNA (důlní), DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ (strážník), ČEKANKY (probuzený soused) a nebo BARON PRÁŠIL / KDYŽ BURIAN PRÁŠIL (starý lesník).

Filmovat se Vladimír Smíchovský snažil až do své smrti na začátku 40. let: hostinský v Cikánově komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941), berní zřízenec v TURBINĚ (1941) Otakara Vávry, soused v PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941) Jiřího Slavíčka, chodec v Borského PALIČOVĚ DCEŘI (1941), doručovatel ve snímku MODRÝ ZÁVOJ (1941) J. A. Holmana a naposledy starý chasník v tragikomedii na námět Jana Drdy MĚSTEČKO NA DLANI (1942) Václava Binovce.

Ojediněle spolupracoval i s rozhlasem. Herec a režisér Vladimír Smíchovský zemřel 2. února 1943 v Praze v nedožitém věku sedmašedesáti let. Ve své velké filmografii Smíchovský zanechal na osmdesát filmových epizodek a miniaturních roliček, které velmi a celkem zdatně doplňovaly hlavní hvězdné herecké obsazení kinematografických děl.

Jaroslav "krib" Lopour