Míla Svoboda

Míla Svoboda se narodil jako Miloslav Svoboda 25. září 1902 v Praze. Začínal jako herec operetních kočovných a venkovských divadelních společností (1916 – 1924), př. u ředitelů A. Frýdové, B. Klečkové, J. Drobného, Josefa Burdy a nebo ve Východočeské společnosti. Navrátil se do rodné Prahy a v letech 1924 – 1942 vystupoval na operetních scénách Arény na Smíchově, nuselského Tylova divadla, Nového divadla, smíchovského Švandova divadla, Stálého divadla v Unitarii a nebo Kotvy.

Během německé okupace vystupoval v Souboru Petra Říhy (1942 – 1943), v Divadle Metropol (1943 – 1945) a nakonec v Kabaretu Nocturno (1945 – 1948). Po roce 1948 se musel jako interpret „překonaného“ žánru operety uchýlit do zájezdového Vesnického divadla (1948 – 1963), kde setrval až do ochodu na odpočinek. Později se již jako penzista věnoval práci filmového epizodkáře. Ve 30. a 40. letech se stal oblíbeným mladokomikem a milovníkem české operety s atraktivním hlasovým projevem. Po válce se však již musel přeorientovat na činohru.

Z činoherních rolí si připomeňme Mitara Periče („Uzel“), Antonína Hromského („Únos Sabinek“), Sachera – Masocha („Život lásky a vzdoru“), Spěcha („Dvé šlechticů veronských“), Antropa („Módní obchod“), Klunkeho („Vlastenci“), Z. J. Naumoviče („Ivan Budancev“), Jerasta Gromilova („Talenty a ctitelé“), Silného muže („Příliš štědrý večer“), Davida („Soupeři v lásce“), Alberiga („Učitel tance“) nebo Knížete Belzebuba („Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“). Od začátku 30. let se také začal objevovat ve filmu.

Své první epizodky vtělil do snímků TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (prodavač u Zlatníka), ZE SOBOTY NA NEDĚLI (opilec v kavárně), LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (královský dvořan), EXEKUTOR V KABARETU (zpěvák v kabaretu), LOJZIČKA (inženýr chemie Jindra Čermák), IDEÁL SEPTIMY (herec v operetě), KLAPZUBOVA XI. (syn Bivoj Novák), TULÁK MACOUN (apač Herda), PANÍ KAČKA ZASAHUJE… (řezníkův syn Josef), ŽIVOT JE KRÁSNÝ (číšník v kavárně), POSLEDNÍ PODSKALÁK (host ve vinárně), POZNEJ SVÉHO MUŽE (spolužák), DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (fotoreportér Víšek) apod.

Dobu okupace dokončil v letech 1941 – 1944 ještě snímky PŘEDNOSTA STANICE (posunovač), HOST DO DOMU (číšník Karel Kopecký), ŠŤASTNOU CESTU (druhý pomocný režisér) a SKALNÍ PLEMENO (lamač). Po dlouhých dvaceti letech se na plátno vrátil jako penzista (a pod rodným jménem Miloslav Svoboda) do filmových ateliérů ještě v menších epizodkách.

V uvolněných šedesátých letech byl např. dozorcem (OBŽALOVANÝ z roku 1964), vrátným (ZNAMENÍ RAKA 1966), střádalem ve spořitelně (DÁMA NA KOLEJÍCH 1966), hostinským Pepíčkem (PANENSTVÍ A KRIMINÁL 1969) a též farmářem (KOLONIE LANFIERI 1969).

Během normalizačních 70. let se Miloslav Svoboda představil ve filmových titulech jako dozorce ve filmu Ivana Renče HLÍDAČ (1970), varhaník ve Steklého komedii HROCH (1973), hradlař ve snímku JAKOU BARVU MÁ LÁSKA (1973) Zbyňka Brynycha, prodavač ve výloze v Rychmanově muzikále HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974), domácí u Věry Hánové (Helena Malehová) v krimi MĚSTO NIC NEVÍ (1975) Dušana Kleina, kostelník Vincek Kubiš v Kachlíkově komedii NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976), hostinský ve filmu Dušana Kleina SÁZKA NA TŘINÁCTKU (1977) a muž s plnovousem v Lipského detektivní parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977).

Jednou z posledních filmových příležitostí Miloslava Svobody byla úložka svatebčana v hudební grotesce předčasně zemřelého režiséra Tomáše Svobody HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979). Pracoval také v rozhlase (např. jako sňatkový podvodník Gustav Horowitz v rozhlasové operetě „Na tý louce zelený“ 1938), televizi a dabingu.

Obdržel titul Zasloužilého umělce (1972). Míla (Miloslav) Svoboda nakonec dožil v ústraní a zemřel v Praze 31. srpna 1988 ve věku nedožitých vysokých osmdesáti šesti let. Jeho pohřeb se odehrál ve strašnickém krematoriu. Se svojí škálou více jak třiceti filmových epizodek dnes již patří do dějin české kinematografie první i druhé poloviny 20. století.

Jaroslav "krib" Lopour