Emilie Sedláčková

Emilie Sedláčková se narodila jako Marie Emilie Dlouhá 6. června 1868 ve Starých Benátkách. O jejím původu a dalších informací z jejího života není mnoho známo. Byla manželkou divadelního ředitele a režiséra Jana Evangelisty Sedláčka (1866 – 1932). Se svým mužem nastoupila do Společnosti Pavla Švandy ze Semčic st. Tuto Švandovu společnost provozoval syn Pavel Švanda ze Semčic ml., avšak po úrazu v roce 1903 musel vedení předat J. E. Sedláčkovi, který se stal artistickým správcem.

V roce 1904 Švanda odprodal Sedláčkovi koncesi, Švandova společnost zanikla a Sedláček se ženou ustanovil novou Společnost Jana Evangelisty Sedláčka, někdy též uváděnou jako Umělecká družina Jana Evangelisty Sedláčka (1904 – 1929), kde samozřejmě účinkovala i Sedláčkova žena.

Kočující společnost si získala dobré renomé výborně vedeného souboru s vyspělým kádrem herců. Střídavě společnost získávala a pronajímala si pražské scény. Naposledy společnost zakotvila v Tylově divadle v Nuslích (1926), kde nakonec pro finanční potíže a krizi společnost skončila.

Sedláčková odešla na zasloužený herecký odpočinek a její manžel si do své smrti s Antonínem Vedralem v Praze zařídil půjčovnu divadelních kostýmů. Herecká práce v manželově společnosti jí byla výbornou školou a velkou příležitostí na titulní a hlavní role v různorodém a pestrém repertoáru. Stala se velmi vyzrálou a ve svém oboru uznávanou charakterní herečkou rozličných náročných tragických i komediálních úloh.

Využívala svůj majestátní a realistický výrazový repertoár. Důstojně vyhlížející obličej, lidové herectví, umělecké prostředky, pohyby těla, a postavy, rukou, tváře a mimiky. Díky svému odchodu z aktivní herecké práce a usazení v Praze, se mohla plně věnovat práci v české kinematografii. Podle kritiků tak bylo dobře. Už po její první filmové úloze byl herecký výkon Emilie Sedláčkové kritikou dosti chválen. Například v „Pestrém týdnu“ bylo uveřejněno toto: „…Paní Emilie Sedláčková je umělecky vysoce hodnotnou filmovou herečkou, její úplně první vystoupení je skutečný objev v té naší české chudobě hereckých filmových talentů…“

Debutovala jako žena bytného Petrnouška (Karel Schleichert) v komedii M. J. Krňanského KARIÉRA PAVLA ČAMRDY (1931) podle knihy Ignáta Herrmanna „Z notýskův Pavla Čamrdy“ v hlavních úlohách s Vladimírem Borským a Lídou Baarovou. Dokonce s Karlem Schleichertem zazpívala píseň „Narodil se Kristus pán“.

A podruhé byla do filmových ateliérů připuštěna Emilie Sedláčková jako bytná klavíristy Pavla Ryanta (Hugo Haas) v dnes již nedochovaném melodramatu Martina Friče SESTRA ANGELIKA (1932) se Suzanne Marwille v titulní dvojroli. Jak vidno, spolupracovala jen se dvěma režiséry, třikrát se scenáristou a režisérem M. J. Krňanským a jednou s režisérem Martinem Fričem. Ještě tentýž rok přetvořila Sedláčková úlohu tety Albínky (opět Lída Baarová) Pepičky v dalším dramatu ZAPADLÍ VLASTENCI (1933) M. J. Krňanského s nacionálním laděním podle stejnojmenného románu Karla Václava Raise.

A naposledy natáčela postavu hospodyně Nány v Krňanského melodramatu ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT (1933) podle románu Karla Klostermanna a prvního scénáře Otakara Vávry. Avšak Sedláčková v průběhu natáčení náhle zemřela, scénář musel byl přepsán a postava hospodyně Nány (kterou nedokončila ani z půlky) upravena. Nikdy tedy svojí poslední filmovou kreaci nespatřila. Mj. v ZAPADLÝCH VLASTENCÍCH se představil i její starší syn Stanislav (jako zpěvák na kruchtě).

Spolupracovala též s rozhlasem. Hereckému a různorodému uměleckému povolání se věnovali i synové Emilie Sedláčkové a Jana Evangelisty Sedláčka Stanislav Sedláček (1899 – 1961) a Ladislav Sedláček (1902 – 1965). Herečka Emilie Sedláčková zemřela náhle 10. února 1933 o sedmé hodině ranní v Praze na klinice profesora Hynka ve věku jednašedesáti let.

V nekrolozích byla označována jako „maminka českého herectva“. Svého o šest let staršího manžela přežila o necelý rok. Na svém kontě zanechala stovky dnes už nezjistitelných divadelních rolí a pouhé čtyři filmové kreace ze začátku zvukových 30. let. Premiéry svého posledního filmu (17. února 1933) se ovšem o sedm dní nedožila.

Jaroslav "krib" Lopour