Jaroslav Rozsíval

Jaroslav Rozsíval se narodil 14. října 1924 v Olomouci do lepší rodiny. Vyrůstal v Brně, kde už poprvé stanul na ochotnických prknech jako herec. Proto roku 1948 vystudoval brněnskou Státní konzervatoř. Rozhodující vliv však měl na mladého Jaroslava desetiletý pobyt v Dolnom Kubíně, kde jeho otec zastával post ředitele obchodní akademie. Tento kraj a lid si zamiloval a proto odešel ze svého prvního angažmá ve Svobodném divadle v Brně (1945 – 1948) do bratislavské Nové scény, kde setrval až do svého odchodu na odpočinek na začátku 90. let.

V Nové scéně byl nejdříve angažován pro činohru (1950 – 1953), poté pro zpěvohru, kde jako sólista a pěvec barytonu působil od roku 1953. Později se do činohry opakovaně vracel. Rozsíval byl charakterním hercem, kterýžto svůj statný zevnějšek, vysokou postavu, drsný zjev, vytříbený hlasový projev, kultivovaný typ a náročné herecké schopnosti využil i v moderních muzikálových produkcích.

Zjevil se v inscenacích a hudebních projektech „Kiss Me, Kate" (Petruccio), „My Fair Lady" (profesor Higgins), „Já, k čertu žiju rád!" (Řek Zorba), „Don Quijote" (Don Quijote), „Polská krev", „Netopýr", „Cikánský baron", „Žebrácká opera", „Mam'zelle Nitouche" apod.

I přes své angažování na Slovensku, velmi často Jaroslav Rozsíval zavítal do pražských filmových ateliérů, kde využil kromě češtiny i svoji velmi dobrou znalost slovenštiny.

Od začátku 50. let (až do konce obrodných 60. let) si zahrál správce chaty (ANDĚL NA HORÁCH), inženýra Fišera (SYNOVÉ HOR), SNB (TAM NA KONEČNÉ a TŘI PŘÁNÍ), bratra Petra (ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA), tesaře Martínka (PRVNÍ PARTA), kapitána StB Mrázka (PÁTÉ ODDĚLENÍ), tuneláře Balvína (TAŽNÍ PTÁCI), Kováře (TRANSPORT Z RÁJE), dělníka Holečka (NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ), lékaře (IKARIE XB 1), mistra Samuela (BUBNY), železničáře a otce (ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU), kotláře Vaňátka (LIDÉ Z MARINGOTEK), Dixiho zvaný Čahoun (FANTOM MORRISVILLU) a mechanika (NEBEŠTÍ JEZDCI). Hrál i ve slovenských filmech (PIESEŇ O SIVOM HOLUBOVI, JÁNOŠÍK nebo BLUDIČKA).

V 70. a 80. letech si ho filmoví tvůrci vybrali pro postavy do snímků OÁZA (voják Olda), DNY ZRADY, SOKOLOVO a OSVOBOZENÍ PRAHY (dělník Antonín Horák), ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (Plecitý), KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (Postava), JAKOU BARVU MÁ LÁSKA (Šulc), VÍTĚZNÝ LID (vyslanec), ZRCADLENÍ (ministr), DRSNÁ PLANINA (Sobota), PARAGRAF 224 (Skýpala), POSTAVENÍ MIMO HRU (otec), DĚTI ZÍTŘKŮ (poslanec Tomáš) a slovenští KOMUNISTÉ (Markus), CHOĎ A NELÚČ SA (podplukovník Dressler), SŮL NAD ZLATO (obchodník se solí) a nebo USMEV DIABLA (Spalanzany).

Vydatně spolupracoval s českým i slovenským rozhlasem (i jako režisér a úpravce: „Záchranný pás", „Lidská láska", „Mlynček" 1984, „Zajtra si pustíme Šarkana" 1988, „Miesto pre psa" 1989, „Ľadová sfinga" 1992, „Medové reči" 1992, „Hranice tieňa" 1993 či „Most" 1996), televizí (KOLÍSKA, OKO ZA OKO, SMUTNÝ LORD, A. C. DUPIN ZASAHUJE, ČERVENÉ VÍNO, NAJATÝ KLAUN, SYN ČLOVEKA, NETRPEZLIVOSŤ SRDCA, BUDDENBROOKOVCI, KRKAVCI, ČUDÁK ZERBINO, PRINCEZNÁ A MESIAC, ČLÁNOK NA PRVÚ STRANU, SESTRENICA BETA, VIKTÓRIA, HRA BEZOHĽADNÝCH, TEN TRETÍ, POSLEDNÝ SÚD MICHELANGELA BUONARROTIHO, DESIATY CHLAP, MATEJ BEL Z OČOVEJ, BALADA O SIEDMI OBESENÝCH, ČERVENÉ RÁNO, ČAROVNÉ KRESADLO a nebo DVADSAŤSTYRI HODÍN ZO ŽIVOTA ISTEJ ŽENY) a i dabingem.

Významné postavy stvořil v českém (DUHOVÝ LUK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA i NÁVŠTĚVNÍCI) a slovenském (A. C. DUPIN ZASAHUJE, LOUIS PASTEUR, ALŽBETIN DVOR aj.) seriálu. Nesmíme zapomenout zmínit i jeho činnost spisovatelskou. O divadelnictví psal různé statě do denního tisku. Napsal též libreto k operetám „Pánská volenka" a „Polka – Furiant".

Získal Vyznamenání Za vynikající práci (19??) a za popularizaci života a díla Karla Čapka na Slovensku a uplatňování myšlenek česko – slovenské vzájemnosti Cenu Karla Čapka za rok 1993 (1994). Známý slovenský herec a pěvec českého původu Jaroslav Rozsíval zemřel 13. ledna 1996 v Bratislavě ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour