Lili (někdy uváděna též jako Lily, Lilli či Lilly) Hodačová (psána rovněž jako Hodáčová i Hodáčková) se narodila jako Ludmila Hodačová 5. listopadu 1910 v Praze. Správný tvar jejího jména však již navždy zůstane záhadou. Na začátku třicátých let vystudovala germanistiku a filosofii na pražských a brněnských vysokých prestižních školách. Rozhodla si splnit svůj dávný sen a ihned nastoupila na známé herecké oddělení Státní konzervatoře v Brně (1932 – 1936), kterou však nikdy ze záhadných (a dnes již těžko objasnitelných) důvodů nedokončila.
Získala angažmá v Národním divadle v Brně (1936 – 1938) a poté prošla několika pražskými divadly: Nová česká scéna, Divadlo Anduly Sedláčkové a Vinohradské divadlo (1938 – 1946). Po válce hrála na oblastních scénách v Kolíně (1948 – 1960), v Jihlavě (1960 – 1961) a ve Státním zájezdovém divadle (1961 – 1962), kde působila rovněž jako dramaturgyně. Od roku 1962 byla již v nečinnosti a odešla na zasloužený odpočinek.
Na divadelních scénách (a vlastně také ve filmu) se stala zezačátku představitelkou různých mladých naivních slečinek a milovnic. Později se přehrála do menších postav hrdinných matek a mladších babiček. Byla rovněž zdatnou zpěvačkou – jako první Češka zpívala v češtině slavný a populární song „Lili Marlene“. Její herecká technika a projev spočívaly v křehkém obličeji, melancholickém pohledu, slabém hlasu, omezené mimice a propracované pantomimě.
Filmový průmysl na ni byl až macešsky zlý a obdaroval ji pouze třemi menšími rolemi a jedním zpěvem písně. Za Protektorátu stvořila dvě role zpěvačky Mariany v romantickém snímku Zdeňka Giny Hašlera ZA TICHÝCH NOCÍ (1940) a stydlivé Julie, dcery ředitele pojišťovny (Vojta Novák) a jeho panovačné manželky (Růžena Šlemrová), kterou rodiče snaží provdat za výherce jednoho milionu korun Valentina Plavce (Oldřich Nový) ve Fričově komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) s Oldřichem Novým a Hanou Vítovou v titulních postavách.
Ve znárodněné kinematografii natočila dceru Husity Jana Roháče z Dubé (Otomar Korbelář) Ludmilu v historicky prvním českém barevném (Agfacolor) filmu Vladimíra Borského JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947). Film, který byl předzvěstí pozdější velkolepé HUSITSKÉ TRILOGIE Otakara Vávry, je zatížen velmi silnou divadelností, která tkví v Jiráskově románové předloze a Borského režii.
O sedmnáct let později mohli diváci slyšet její hlas při zpěvu písně „Magnetová hora“ Vítězslava Nezvala v dramatu ZPÍVALI JSME ARIZONU (1964) Václava Sklenáře. Naposledy se veřejnosti mohla ukázat až ve vysokém věku, v televizním pořadu Ondřeje Suchého a ostravského studia Československé televize KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH (1986).
Hodačová rovněž účinkovala v rozhlase. Kromě herectví se s oblibou věnovala malířství a literární práci. Napsala různé romány, povídky a divadelní hry pro děti. Je autorkou titulů „Zub času“ (1942), „Bláhový sen“ (1948), „Bubáčci“ (1949) nebo „Král bydlí za rohem“ (1973) a svého vzpomínkového románu „Zpěv Orfeův“ (1995).
Hodačová byla dvakrát vdaná. Nejdříve za divadelního režiséra a dramatika Karla Konstantina (vlastním jménem Karel Jiří Schindler; 1903 – 1961), který se později stal manželem herečky Nataši Gollové a poté za Jiřího Jirsu, se kterým žila až do jeho smrti. Z obou manželství měla po jednom potomku. Lili Hodačová zemřela v osamění a v zapomenutí 8. prosince 1998 v Praze jako osmdesáti osmiletá stará a spokojená žena.
Jarda "krib" Lopour
