Pavel Pípal

Pavel Pípal se narodil 11. dubna 1938 v Pelhřimově. Svoji profesionální hereckou dráhu započal bez teoretické přípravy jako loutkoherec v Hradeckém loutkovém divadle (1958 – 1961). Následně už jako klasický činoherní herec prošel Městským oblastním divadlem Varnsdorf (1961 – 1963), chebským Divadlem pohraniční stráže (1963 – 1965) a Divadlem J. K. Tyla v Plzni (1965 – 1980).

Až do odchodu na penzi se stal jedním z herců Městských divadel pražských (1980 – 2000). Pípal hostoval také v Lyře Pragensis. Devízou herectví Pavla Pípala byla jeho tvář, později ověnčená plnovousem, úzké oči a především jeho charakteristický hluboký chraplavý kultivovaný a důrazný hlasový projev.

Zpočátku se na divadelních jevištích objevoval jako Honza („Princezna Pampeliška"), Jerry Ryan („Dva na houpačce"), Mistr Jan Hus („Jan Hus"), Petr („Santa Cruz"), Dvořan („Lucerna"), Mercuzio („Romeo a Julie"), Beppo a Čahoun („Poprask na laguně"), Loupežník („Loupežník"), Mladík („Konec masopustu"), Biff („Smrt obchodního cestujícího"), Dorant („Jeho urozenost pan Měšťák"), Pietro („Husaři"), Javůrek („Tvrdohlavá žena"), Berkdober („Veselé windsorské paničky"), Leandr („Zpívající Benátky"), Ondřej Buben („Alchymista"), Dobčinský („Revizor"), Tyra („Drahomíra a její synové"), Rybák („Idiot") apod.

Dále se od 70. let zjevil v inscenacích „Zkrocení zlé ženy" (Biondello), „Věc Makropulos" (Strojník), „Tři mušketýři" (Porthos), „Kupec benátský" (Princ), „Hamlet" (Horacio), „Obchodník s deštěm" (File), „Večer tříkrálový" (Tobiáš Říhal), „Lesní panna" (Barnabáš), „Medea" (Jáson), „Srpnová neděle" (Alfréd Morák), „Kutnohorští havíři" (Jaroš), „Bitva na Moravském poli" (Přemysl Otakar II.), „Smutek sluší Elektře" (Ezra Mannon), „Krvavá svatba" (Dřevorubec), „Svatá Jana" (Hrabě Warvick), „Soudný den" (Kohut), „Golem" (Lang), „Komedie plná omylů" (Solinus), „Sen noci svatojánské" (Oberon) či „Charleyova teta" (Sir).

S filmováním Pavel Pípal započal ještě během angažmá na oblastních scénách v polovině 60. a v první polovině 70. let. Hrál ovšem jenom malé roličky a epizody ve filmech ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (člen ZV ROH), ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (příslušník VB), VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH (policista – strážný), SOKOLOVO (desátník Opatrný), OSVOBOZENÍ PRAHY (kapitán československé armády) a taktéž POMERANČOVÝ KLUK (vousatý řidič).

Situace se změnila až po jeho definitivním příchodu do Prahy, kdy se četnost i rozsah jeho rolí zvětšil. I zde sehrál několik menších rolí lékaře v nemocnici (SNY O ZAMBEZI), zřízence záchytky (VÍTR V KAPSE), nešťastného řezbáře (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE), Vodrlíkova syna (HAVÁRIE) a dílenského mistra Arnošta Šťovíčka (VÝJIMEČNÁ SITUACE).

Pouze v 80. letech mu byly uděleny větší a hlavní úlohy technologa Josefa Koryčánka, otce Stuchlíka, ptáčníka a bývalého milence Bohdana Bukvaje ve snímcích Vladimíra Drhy DNESKA PŘIŠEL NOVÝ KLUK (1981), DO ZUBŮ A DO SRDÍČKA (1985), JESTŘÁBÍ MOUDROST (1989), MUKA OBRAZNOSTI (1989), dále chamtivého hraběte Chamaré v Troškově dramatu POKLAD HRABĚTE CHAMARÉ (1984) a principála Aloise Kuldana v Kachlíkově pohádce O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ (1987).

Po roce 1989 si před kamerami zahrál už jenom hajného Kalinu v Brabcově parodii KRVAVÝ ROMÁN (1993). Herecky se zúčastnil několika studentských projektů (...A BÍLÁ BLEDLA, AŽ CELKEM ZTMAVLA, NÁRAZ a OTEVŘENÝ PROSTOR). V české kinematografii byl několikrát využit jako spíkr a na rozhraní 80. a 90. let ve filmech přemluvil své kolegy (EVROPA TANČILA VALČÍK, DIVOKÁ SRDCE, KRÁL KOLONÁD).

Kromě divadla – částečně i filmu, televizních inscenací (VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, CIZÍ LIDÉ, FLOTILA, POPEL A HVĚZDY, HŘBITOV PRO CIZINCE, ATENTÁT NA MINISTRA FINANCÍ aj.) a seriálů (např. DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, LASKAVÝ DIVÁK PROMINE, NOVÁCI, VYPRÁVĚJ ad.) – našel další velké uplatnění v rozhlase („Zde rozkvete můj sad", „Rekord", „Kuře a vlk", „Děti kapitána Granta", „Městečko", „Staré pověsti české" atp.) a v dabingu (CESTA DO AMERIKY, GAUNEŘI, STAR TREK, TUCET ŠPINAVCŮ, PÁN PRSTENŮ, DOKTORKA QUINNOVÁ, ESMERALDA a další).

Nadaboval též postavy v počítačových hrách (mj. adventura POLDA 1 – 4) a řadu let namlouval upoutávky na denní program pro TV Nova. Pavel Pípal zemřel 15. prosince 2012 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour