Viktor Nejedlý se narodil 29. července 1911 v Praze. S největší pravděpodobností byl už od 30. let zaměstnán celých čtyřicet let v Divadle na Vinohradech. Na vinohradské scéně, kde setrval i po její transformaci na Divadlo československé armády, se také objevoval jako statista v různých činoherních inscenacích.
Například Kupec Girard v Sarmentově (v překladu Jiřího Kárneta) dramatu „Prababička Mouretová“ režiséra Bohuše Stejskala a nebo Sedlák ve hře dramatika Jaroslava Janovského „Hledač světla“ za režie Antonína Kanderta a za výpravy Adolfa Weniga. Z Divadla na Vinohradech odešel rovnou na zasloužený odpočinek.
Od konce 60. let, už jako penzista, si přivydělával hraním ve filmu, kdy sehrál nepatrné drobné epizodky v necelých dvou desítkách snímků. Debutoval v úložce dvořana krále Dobromysla řečeného Veselý (hrál Bohuš Záhorský) v dodnes oblíbené pohádce Bořivoje Zemana ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968) s Václavem Neckářem (princ Václav) a Helenou Vondráčkovou (princezna Helena) v hlavních rolích.
O šest let později se znovu objevil před filmovou kamerou (jedinkrát v 70. letech) jenom proto, aby ztělesnil svého jmenovce, historickou postavu profesora a tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého, v závěrečné scéně válečného velkofilmu režiséra Otakara Vávry OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) o květnových událostech z roku 1945.
Až o dalších šest let se už v 80. letech jeho filmová „kariéra“ naplno rozběhla. Až po sedmdesátce se začal do vysokého věku ve filmu objevovat pravidelně v postavičkách rozšafných a svérázných dědů a dědků (v roce 1987 hrál dokonce čtyři úlohy).
V první polovině 80. let se zjevil jako Václavík v Olmerově filmu SKLENĚNÝ DŮM (1981), stříbrovlasý pedagog v komedii TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981) Oldřicha Lipského, ladič Viktor v Tučkově komedii OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI (1982), svatebčan v dalším Lipského komediálním snímku SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982) a hlídač třešňovky ve STAVU ZTROSKOTÁNÍ (1983) Víta Olmera.
Po tříleté pauze se ve druhé polovině 80. let Viktor Nejedlý uvedl v dalších rolích vrátného Kobese ve snímku Víta Olmera ANTONYHO ŠANCE (1986), vrátného v nemocnici v Kubištově povídce PŘÍBĚH OHNIVÉ TONIČKY z povídkového filmu FIGURKY ZE ŠMANTŮ (1987), dědy Kůrky v Olmerově snímku PÁNI EDISONI (1987), dědy Poldy v PRAVIDLECH KRUHU (1987) Miroslava Balajky, taktéž staršího cestujícího, fanouška Slávie ve Smyczekově dramatu PROČ? (1987), starého kramáře v koprodukčním československo – polském historickém psychologickém filmu KAINOVO ZNAMENÍ / CZARNY WĄWÓZ (1989) Janusze Majewského a ještě starého dědka v hudební komedii VOLNÁ NOHA (1989) režiséra Julia Matuly.
V herecké filmové práci pokračoval ojediněle i v porevolučních 90. letech. Uvedl se jako vedoucí pošty ve filmu pro děti PARTA ZA MILIÓN (1990) Rudolfa Růžičky, vrátný ve známé komedii otce a syna Svěrákových OBECNÁ ŠKOLA (1991), která se dočkala i nominace na amerického Oscara, starý metař v komedii ANDĚLSKÉ OČI (1993) Dušana Kleina podle námětu Bohumila Hrabala s Pavlem Křížem, Josefem Abrhámem, Viktorem Preissem a Pavlem Zedníčkem v ústředních úlohách a zcela naposledy jako starý vrátný v koprodukčním podobenství Juraje Herze PASÁŽ / PASSAGE (1996).
Tímto titulem se pět let před hercovou smrtí definitivně uzavřela jeho herecká filmografie. Dvakrát byl předabován svými kolegy, v PRAVIDLECH KRUHU (1987) Vlastimilem Bedrnou a ve filmu PÁNI EDISONI (1987) Dalimilem Klapkou.
Příležitostně se uplatnil také na televizních obrazovkách (mj. v seriálech DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY či ARABELA SE VRACÍ ANEB RUMBURAK KRÁLEM ŘÍŠE POHÁDEK atd.) a před rozhlasovým mikrofonem („Cesta kolem světa za 80 dní“ nebo „O statečné princezně“)
Za svojí věrnost divadlu a filmu obdržel Cenu Senior Prix (1997). Viktor Nejedlý zemřel 4. července 2001 v Turnově, krátce před vysokými devadesátými narozeninami. Nesmí být zaměňován za herce Viktora Nejedlého (1884 – 1955), mladšího bratra již zmíněného Zdeňka Nejedlého (1878 – 1962).
Jarda "krib" Lopour
