V celé dlouhé kariéře ani jedna hlavní role, přesto Robert Dalban patří i v celoevropském měřítku k nejznámějším tvářím francouzského filmu dvacátého století a na svém kontě má více než 230 filmů a televizních prací. Narodil se jako Gaston Barré ve městě Celles-sur-Belle na západě Francie a s herectvím v divadle začal velmi brzy, hned po skončení první světové války se začal objevovat na jevišti Théâtre Montparnasse, kde získal první zkušenosti po boku již slavných hereckých osobností, jako byl například Harry Baur. Dostal příležitost vystupovat i se slavnou Sarah Bernhardt a spolu s ní počátkem dvacátých let absolvoval turné po Spojených státech. Později se doménou Roberta Dalbana stala opereta, svět kabaretů a muzikálů.
Důležitou osobou v Dalbanově kariéře byla Gaby Morlay, s níž spolupracoval v divadle ve třicátých letech. Morlay v té době byla již velkou filmovou hvězdou a díky ní se Dalban dostal ke své první filmové roli. Jeho debutem před kamerou byl film ZLATO NA ULICI (L'or dans la rue, 1934), kde se objevil v bezejmenné epizodní roli. Práce u filmu byla však pro Dalbana zatím jen okrajovou záležitostí a v průběhu následujících deseti let natočil pouhých pět filmů, což je v ostrém kontrastu s jeho pozdějšími aktivitami, kdy natočit pět filmů pro něj byla záležitost několika měsíců. Na počátku války se Robert Dalban oženil, v roce 1940 se jeho manželkou stala slavná filmová hvězda s českým původem Madeleine Robinson (1917-2004). Z jejich manželství se narodil syn Jean François (*1941), rozvedli se ale již po šesti letech.
Ve více filmech se začal Robert Dalban objevovat až po druhé světové válce a od počátku 50. let točil několik titulů ročně (v roce 1956 to bylo například 12 filmů). Při tak vysoké frekvenci vstupů před filmovou kamerou není nijak překvapivé, že participoval i na celé řadě hodnotných počinů poválečné francouzské kinematografie a spolupracoval s plejádou slavných jmen (například s Jeanem Gabinem od konce čtyřicátých let hrál v sedmi filmech). Pro filmaře se stal osvědčeným představitelem vedlejších postav policistů nebo naopak kriminálníků, často ale hrál i bezejmenné epizodky.
Dalším osudovým setkáním Roberta Dalbana byla spolupráce s Robertem Hosseinem. Poprvé se potkali v divadle v roce 1955, nedlouho nato pak spolu natočili film DAREBÁCI KONČÍ V PEKLE (Les salauds vont en enfer, 1956). Jejich pracovní vztah přerostl v dlouholeté přátelství, natočili spolu několik dalších filmů (některé z nich Robert Hossein režíroval), znovu se potkávali i v divadle. Z desítek vedlejších až epizodních rolí Roberta Dalbana je těžké některé vyzvednout, zmínku si ale zaslouží kreace jednoho z odbojářů v dramatu MARIE-OCTOBRE (1959), kde hrál s Danielle Darrieux, zajímavou příležitost dostal také ve filmu POVEDENÍ STREJCOVÉ (Les tontons flingueurs, 1963). Českým divákům je ale nejlépe známý jako ředitel novin ve fantomasovské trilogii FANTOMAS (1964), FANTOMAS SE ZLOBÍ (Fantômas se dechaîne, 1965) a FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD (Fantômas contre Scotland Yard, 1966).
Ani v následujících letech aktivity Roberta Dalbana nepolevily, i v 70. letech hrál v několika filmech ročně, objevil se například v několika i u nás dobře známých komedií s Pierrem Richardem, podružné úkoly mu připadly i ve filmech J. P. Belmonda, Lina Ventury nebo Alaina Delona, hrál i ve dvou slavných komediích o sedmé rotě. Stejně jako většina francouzských herců točil i v Itálii, kde býval v titulcích uváděn s modifikovanou formou svého pseudonymu jako Robert d'Alban. Nedílnou součástí jeho práce byl od počátku padesátých let také dabing a řadu inscenací a seriálů natočil také v televizi. Jednou z jeho posledních prací v televizi byl přepis Hugova románu BÍDNÍCI (Les misérables, 1982) v režii Roberta Hosseina. Posledním u nás známějším filmem byla opětovná spolupráce s Pierrem Richardem na komedii OTEC A OTEC (Les compères, 1983), kde hrál hotelového recepčního.
Robert Dalban zemřel náhle následkem infarktu přímo v restauraci na Champs Elysées 3. dubna 1987 ve věku 83 let.
Pavel "argenson" Vlach
