Italská herečka Rosalba Neri má za sebou poměrně početnou filmografii, pohybovala se ale převážně v béčkové produkci dobrodružných snímků, a i když většina jejích filmů nepřekročila kvalitativně dobový průměr, její tvář i jméno jsou dodnes dobře známé, ač se před kamerou nevyskytuje přes třicet let. Její herecké kariéře předcházelo vítězství v regionální soutěži krásy a studium na prestižní filmové škole Centro sperimentale di cinematografia a již v roce 1956 obdržela nabídku k odchodu do Hollywoodu a dalšímu studiu v newyorském Actors Studio, to ale odmítla.
Vzhledem k malému rozsahu prvních rolí je její filmový debut dodnes předmětem dohadů, většina pramenů zmiňuje až Comenciniho komedii NEBEZPEČNÉ MANŽELKY (Mogli pericolose, 1958), z následujících filmů z jejích počátků se sluší připomenout Rosselliniho příběh BYLA NOC V ŘÍMĚ (Era notte a Roma, 1961). I když její popularita stoupala, nezřídka se musela spokojit i s epizodními rolemi, například jako dívka v harému se objevila ve slavném CIDOVI (El Cid, 1961).
Jako řada jiných dnes již zapomenutých krásek procházela Rosalba Neri v 60. a 70. letech filmovými žánry, které byly aktuálně v kurzu, takže první vavříny začala sklízet ve filmech sandálu a meče (HERKULES VE STŘEDU ZEMĚ – Ercole el centro della terra, 1961; MOLOCH – Ercole contro Molock, 1963; HERKULES A ČERNÍ KORZÁŘI – Sansone contro il corsaro nero, 1964). Naši diváci ji ale mohli zaznamenat také v menší roli dívky z pařížského podsvětí v prvních dvou dílech slavné série o Angelice (ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ – Angélique, marquise des anges, 1964; BÁJEČNÁ ANGELIKA – Merveuilleuse Angélique, 1965).
Po úpadku zájmu o žánr sandálu a meče našla Rosalba Neri nové uplatnění ve špionážních a dobrodružných filmech, což jí přineslo možnosti účinkovat v řadě mezinárodních produkcí, které byly ve druhé polovině šedesátých let v tomto žánru standardem (TAJNÝ AGENT NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ – Niente rose per OSS 117, 1968), začala hrát také ve westernech (DNY NÁSILÍ – I giorni della violenza, 1967). Koncem šedesátých let rozšířila Rosalba Neri svůj herecký profil také o horory; do tohoto žánru ji nejprve angažoval proslulý španělský režisér Jesús Franco (99 ŽEN – Der Heiße Tod, 1969; MARKÝZ DE SADE: JUSTINE – Marquis de Sade: Justine, 1969), titulní roli pak hrála ve filmu FRANKENSTEINOVA DCERA (La figlia di Frankenstein, 1971).
Filmů z žánru hororu natočila počátkem sedmdesátých let celou řadu, znovu ale dostala příležitosti i v typově odlišných polohách, s Alainem Delonem hrála například ve filmu TONY ARZENTA (1972). Nedlouho nato ale Rosalba Neri na další hereckou dráhu rezignovala, což souviselo s obecným úbytkem zájmu o herečky její generace spjaté jen s určitými žánry. Poslední film (IL POMICIONE, 1976) natočila v sedmatřiceti letech, od té doby žije v soukromí. Natočila kolem stovky filmů.
Pavel "argenson" Vlach
