Popularitu a slávu přinesla francouzské herečce Anémone příslušnost k dnes již legendárnímu divadelnímu uskupení Le Splendid, následujících úspěchů však dosáhla již jako samostatná osobnost s několika výraznými hlavními rolemi ve filmech 80. a 90. let. Narodila se v Paříži jako Anne-Marie Bourgoignon do rodiny psychiatra, dětství ale strávila na venkově. Již v jedenácti letech stála na divadelním jevišti, její další směřování ovlivnila uvolněná druhá polovina šedesátých let a seznámení s osobnostmi francouzského undegroundu.
První herecké zkušenosti zúročila hlavní rolí ve filmu ANÉMONE (1968) režiséra Philippa Garrela a jméno své postavy (Anémone – česky Sasanka) později přijala jako umělecký pseudonym. V letech 1969-1972 absolvovala studijní pobyty v Londýně, ale také mimo Evropu (Maroko, Mexiko), po návratu do Francie prošla hereckou průpravou pod vedením slavného herce a režiséra Roberta Hosseina. S vlastní hereckou skupinou vystupovala od roku 1975 v Café-Théâtre, mezitím hrála také menší role ve filmech, zatím se ale jednalo spíše o epizodní výstupy, například v populární komedii ZÁLETNÍK (Un éléphant ça tromphe énormémént, 1976).
V roce 1979 se Anémone připojila ke slavné divadelní skupině Le Splendid, k níž náleželi například Gérard Jugnot, Thierry Lhermitte, Josiane Balasko nebo Christian Clavier. S nimi také natočila několik originálních komedií, vycházejících většinou z divadelních her, od menších rolí postupovala k ústředním partům a s filmy jako JEŽÍŠEK JE NEŘÁD (Le père Noël est une ordure, 1982) nebo AMERICKÁ ČTVRTHODINA (Le quart ďheure américain, 1982) na sebe upozornila výraznějším způsobem.
Zatímco dosud byla Anémone vnímána jako komediální herečka, ve druhé polovině osmdesátých let zazářila v několika pozoruhodných dramatických úlohách, které jí vynesly i nominace na Cézara. Poprvé byla nominována za hlavní roli ve filmu Michela Devilla NEBEZPEČÍ Z PRODLENÍ (Péril en la demeure, 1985), Cézara pak získala za postavu bezdětné učitelky v mezinárodně úspěšném melodramatu VELKÁ CESTA (Le grand chemin, 1987). Kromě toho se začala objevovat také v televizi a nabídky k natáčení přicházely i ze zahraničí, znovu se ale vracela i ke spolupráci s kolegy z Le Splendid (v režii Gérard Jugnota to byl například film BEZ BÁZNĚ A HANY – Sans peur et sans reproche, 1988).
V udělování Cézarů zabodovala znovu v roce 1993, když byla nominována za hlavní roli ve filmu režisérky Christine Pascal A MALÝ PRINC ŘEKL (Le petit prince a dit, 1992), později jí pak další nominaci vynesl životopisný snímek LAUTREC (Lautrec, 1998). Z její další filmografie byl u nás uveden film MAURICE TO ZAŘÍDÍ (Ma femme… s΄appelle Maurice, 2002). Zatím naposledy hrála ve filmu PAULINE A FRANÇOIS (Pauline et François, 2009), kde ztvárnila matku hlavní hrdinky, mezitím jsme ji u nás mohli vidět v adaptaci slavné dětské knihy MIKULÁŠOVY PATÁLIE (Le petit Nicolas, 2009). Souběžně se nadále věnovala i divadlu, od experimentálních prezentací postupem času přešla ke klasice a v Odéon-Théâtre de ľEurope hrála například v Molièrově Lakomci.
Anémone se kromě herectví věnuje v posledních letech četným veřejným aktivitám, angažuje se v otázkách životního prostředí a globalizace, vyjadřuje se také k politickým problémům Evropské unie. Své soukromí si herečka úzkostlivě chrání, je ale známo, že je vdaná a má dvě děti.
Pavel "argenson" Vlach
