Reklama

Reklama

Andrej Bagar

Andrej Bagar

nar. 29.10.1900
Trenčianske Teplice, Uhry, Rakousko-Uhersko

zem. 31.07.1966 (65 let)
Bratislava, Československo

Biografie

Andrej Bagar (nesprávně psán jako Bagár) se narodil 29. října 1900 v Trenčianských Teplicích. Roku 1914 se vyučil ve Vídni čalounictví a současně studoval i na dekoračním oddělení uměleckoprůmyslové školy. Byl během první světové války odveden a bojoval na italské frontě (1918). V letech 1918 – 1921 musel z existenčních důvodů pracovat jako dělník, hotelový sluha, topič nebo lékařský instruktor.

Během zaměstnání se věnoval ochotničení, založil Dělnickou tělocvičnou jednotu v Trenčianských Teplicích, kde i hrál a režíroval (1920 – 1921). Bagar začínal jako jeden z prvních slovenských profesionálních herců v Propagačním souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě Marška (1921 – 1922).

Zdělání si doplnil u profesorů Jaroslava Hurta a Marie Laudové – Hořicové na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoři (1922 – 1923). Nastoupil dvakrát jako člen činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě (1923 – 1925 a 1927 – 1939), kde přerušil angažmá v košickém Východoslovenském národním divadle (1925 – 1926) a ve Východočeské společnosti v Pardubicích (1926 – 1927).

Za svojí protinacistickou práci byl vězněn (1939 – 1940), pod jménem Ján Minárik režíroval v bratislavském rozhlase, spoluzakládal i režíroval ve Slovenském komorním divadle v Martině (1944) a účastnil se též Slovenského národního povstání (spoluzaložil a vedl Frontové divadlo a pracoval pro ilegální noviny „Partyzán" a „Hlas lidu"). Po válce byl uměleckým ředitelem SND v Bratislavě (1945 – 1951).

Hostoval i pražském Národním divadle (1948 a 1949). Jako herec byl ovlivněn K. S. Stanislavským a MCHATem a postupně rostl od těch nejmenších úkolů.

Na divadle představoval realistické herectví a jako zakladatel a přední postava slovenského divadla a filmu vyznával charakterní, emocionální a sociálně motivované charaktery s dávkou patosu: „Kremelský orloj" (Lenin), „Hamlet" (Hamlet), „Večer tříkrálový" (Malvolio), „Macbeth" (Macbeth), „Julius Caesar" (Caesar), „Višňový sad" (Gajev), „Bouře" (Boris Dikoj). Režíroval od roku 1925 („Ruští lidé" či „Kremelský orloj").

Po roce 1945 kvůli svým funkcím divadelní činnost omezil. Psal divadelní („Ztroskotanci") i rozhlasové („Tajemství ředitele Cazaleta") hry. Ve filmu debutoval v roce 1935, když ho oslovili čeští filmaři. Na svém kontě má necelou dvacítku rolí, nejčastěji v českých filmech. V české kinematografii hrál během třiceti let s různými prodlevami desetkrát.

Divákům se objevil jako přítel Martin Javor (MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK), hrabě Šándor (JÁNOŠÍK), ředitel rafinérií Arnošt Gettering (VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), Ondrej Mikulčík (MATČINA ZPOVĚĎ), štábní kapitán Michal J. (NEPORAŽENÁ ARMÁDA), náborník Veselý (ZBOROV), Hrianka (VES V POHRANIČÍ), předseda Galčík (NÁSTUP), předseda ZO KSČ Houra (NÁD NÁMI SVÍTÁ) a jako mistr Šafář (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP), který byl jeho posledním filmem vůbec (musel ho namluvit kolega Július Pántik).

Ve slovenské kinematografii hrál poprvé až roku 1946. Kvůli svou organizační zaneprázdněností se ve slovenských filmech objevil jen párkrát: VARÚJ...! (panský gazda), ČERTOVA STENA (Hlavaja), BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA (Drábek), DREVENÁ DEDINA (Šechnár), ZEMIANSKÁ ČESŤ (Bešeňovský) a či JÁNOŠÍK (gróf Žurayi). Jeho ženou byla česká baletka Tamara Corpony (1908 – 1974).

Hrál a režíroval v rozhlase (př. „Rozbitý džbán", „Puškin", „Ženský zákon" atd.) a hrál v televizi (MLADÉ LETÁ aj.). Své odborné články a teoretické studie Bagar uveřejňoval v periodikách a v knize „O veciach divadla" (1980). Jeho život mapuje sborník „Andrej Bagar" (1960) a studie „Andrej Bagar" (1985). Velmi rád cestoval.

Od roku 1927 byl významným pedagogem (Hudebně – dramatická akademie), na bratislavské Vysoké škole múzických umění jako profesor (1950 – 1966) a rektor (1950 – 1962). Po okupaci byl hlavním organizátorem slovenského divadla. Od roku 1938 souhlasil s politikou KSČ, byl členem ÚV KSČ (od 1954), poslancem Slovenské národní rady (1954 – 1960) a předsedou ZSDU (1957 – 1965).

Nejen za svojí levicovou aktivitu získal Štefánikovu cenu (1934) za dramatické umění, Národní cenu (1945), Československý válečný kříž (1947) za práci během SNP, dvakrát Státní cenu (1947 a 1951), Řád 25. února 1948 (1949), Řád republiky (1955), titul Národního umělce (1955) a Řád práce (1960). Andrej Bagar zemřel náhle 31. července 1966 v Bratislavě ve věku nedožitých šestašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herec

Ovládací panel

Fanklub

(1)

Reklama

Reklama