foto

Sergej Bondarčuk

  • nar. 25.9.1920
    Belozerka, Ukrajina, Sovětský svaz
  • zem. 20.10.1994 (74 let)
    Moskva, Rusko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Sergej Bondarčuk: Herec, režisér a scénárista Sergej Fedorovič Bondarčuk, patří bezpochyby mezi nejznámější ruské tvůrce, které ovlivnila doba, v níž tvořili. Přesto několikanásobný držitel mnoha ocenění, včetně jednoho Oscara a jedné nominace na něj, neměl cestu k úspěchu jednoduchou. Zprvu musel překonat nesouhlas rodiny, která byla zásadně proti jeho nástupu na moskevskou hereckou školu, již pak musel přerušit kvůli vstupu Ruska do války. Právě z hlubokých zážitků, které prožil jako voják ve druhé světové válce, pramení veškerá verva, jeho nekonečná inspirační poznání, které využil ve většině svých děl. Po válce studoval na Vysoké filmové škole v Moskvě (VGIK), kde byl jeho učitelem režisér Sergej Gerasimov. Právě on dal jemu jednu z jeho prvních hereckých příležitostí ve filmu MLADÁ GARDA (1948), příběhu vyprávějícím o osudech vojáků za druhé světové války. Tento film byl nejen jeho diplomovou prací, ale také se mu stal příležitostí, jak se seznámit s jeho ženou Innou Makarovou. První úspěch a vnitřní uspokojení mu přinesla až postava ukrajinského spisovatele Tarase Ševčenka ve filmu ZLOMENÁ POUTA (1951), jenž byl oceněn Křišťálovým globem na Karlovarském festivalu.

Zdání, že Bondarčukova umělecká dráha byla přímočará a bez slepých uliček, však dokládá, že každý jeho umělecký počin, byl hledáním toho, co je v lidech velké a pravdivé. Ať už hrál historické osobnosti, jakým byl zmíněný Taras Ševčenko či dalšího ukrajinského spisovatele IVAN FRANKO (1955) anebo literární postavy jakou by Shakespearův OTHELLO (1955) nebo Pierre Bezuchov z Tolstého románu VOJNA A MÍR (1965-67). Vždy hrál a režíroval postavy, které v sobě nesly nějaké poselství. Obyčejní lidé vržení do víru světových bojů pro něj byli stejně vlastní jako vědci, spisovatelé a námořníci, jejichž život byl stejně interesantní.

"Neumím si představit, že by takto jiný herec věděl, jak dát postavě takovou psychologickou hloubku jako Sergej. Nestačí tu jen talent, herec musí mít i osobnost." Igor Talankin

Ale film, který Sergeje Bondarčuka udělal nesmrtelným pro mnohé generace, měl teprve přijít. V roce 1959 natočil svůj režisérský debut OSUD ČLOVĚKA, filmovou verzi povídky Michaila Šolochova, v níž ztvárnil i hlavní roli Andreje Sokolova. Příběh prostého člověka, majícího i ve smrtelném nebezpečí koncentračních táborů druhé světové války lidskou důstojnost a hrdost mu vynesl cenu Moskevského mezinárodního festivalu, ale hlavně i první světový úspěch.

Bondarčuk měl štěstí i na profesní známosti. Mezi jeho známé spolupracovníky patřil jak italský režisér Roberto Rossellini, s kterým natočil drama BYLA NOC V ŘÍMĚ (1960), tak i spolužáci z VGIKu Andrej Končalovskij (Čechovův STRÝČEK VÁŇA, 1970) a Igor Talankin (VOLBA CÍLE, 1974 a OTEC SERGEJ, 1978). Právě tyto kontakty Bondarčukovi umožnili pustit se již v roce 1961 do gigantické historické epopeji, nemající v tehdejším Sovětském svazu obdoby. Čtyřdílná historická freska VOJNA A MÍR se natáčela s přestávkami sedm let a stala se nejdražším ruským filmem své doby. Megalomanství bylo cítit i v komparsu, kdy se v bitvách utkalo kolem 150 tisíc lidí (!) na několika desítkách lokací. Film po zásluze získal v roce 1968 Oscara za cizojazyčný film a jednu nominaci za výpravu.

Snímky, které následovaly, už v sobě nesly nádech světového uznání a i v nich zůstal věren válečné tematice. Ve filmu WATELOO (1970) si zahrál i americký režisér Orson Welles a BOJOVALI ZA VLAST (1975) byl posledním film herce a režiséra Vasilije Šukšina. Roku 1982 režíroval Bondarčuk dílo RUDÉ ZVONY, skládající se ze dvou dílů – MEXIKO V PLAMENECH a VIDĚL JSME ZROD NOVÉHO SVĚTA. Franko Nero v nich představuje reportéra, který zažívá dvě revoluce – mexickou a ruskou socialistickou.

Posledním oficiálním filmem Sergeje Bondarčuka se stal BORIS GODUNOV (1986), který, jako většina Bondarčukových děl, byl zfilmovanou literaturou, tentokráte od A.S.Puškina. Avšak na počátku 90.let se pokoušel převést na plátno ještě další Šolochovova předlohu "TICHÝ DON". Tento film se ale nikdy nedostal do kin, neboť dlouhodobě vleklé finanční spory producentů skočily zkonfiskováním filmu. Bondarčuk se marně pokoušel o obnovení natáčení, ale než bylo zahájeno, zemřel. Tak odešel jeden z klasiků ruského filmu, bez optimismu, jenž dodával svým tragickým dílům. Dnes jsou známy dvě verze filmu TICHÝ DON, dotočené jinými režiséry.

Květa "Pacco" Lujková

Scenáristická filmografie

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(61)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace