Emil Horváth starší se narodil jako Emil Jozef Horváth 27. srpna (některé prameny uvádějí 23. srpen) 1923 ve Zlatne u Českého Brezova do sklářské rodiny, jeho matka byla porodní bába. Během studií na Reformním reálném gymnáziu v Lučenci (1934 – 1939) a v Banské Bystrici (1939 – 1940) ochotničil. Začínal jako nápověda, rekvizitář, vlásenkář, inspicient a herec činohry a operety Slovenského lidového divadla v Nitře (1941 – 1946).
Poté až do odchodu na odpočinek byl Emil Horváth st. předním hercem martinského Armádního divadla Slovenského národního povstání (1946 – 1989), kde byl i velmi krátce uměleckým šéfem (1959 – 1960) a chvíli zde hostoval ještě jako penzista. Byl hercem, jenž zvládal všechny různorodé repertoárové role, přes komické, kladné venkovské a až po negativní intrikánské a komplikované psychologicko – dramatické.
Jeho doménou bylo lehké vklouznutí do charakteru postav, osvojení vnitřního života a tlumočit je výraznou a sensitivní hereckou akcí. Zahrál si v inscenacích „Čaj u pana senátora“ (Pyskuliak), „Žebrácká opera“ (Peachum), „Srdce plné radosti“ (Jedlička), „Strakonický dudák“ (Kalafuna), „Hamlet“ (Polonius), „Hrátky s čertem“ (Školastykus), „Úklady a láska“ (von Kalb), „Jan Hus“ (Štěpán Páleč), „Topaze“ (Topaze), „Optimistická tragédie“ (Sípavý), „Dům pro nejmladšího syna“ (Otec Demeter), „Loupežník“ (Profesor), „Měšťáci“ (Bessemenov), „Sonatina pro páva“ (Tito Gara), „O myších a lidech“ (Candy), „Dobrodružství Dona Quijota“ (Don Quijot) aj.
Postupně vytvářel velké i malé slovenské postavy (i přes fakt, že hrál v Martině) od roku 1949, například KATKA (průvodčí ve vlaku), PREVIERKA LÁSKY (dělník), ŠŤASTIE PRÍDE V NEDEĽU (starší pán), MUŽ, KTORÝ SA NEVRÁTIL (sazeč Tomovič), V HODINE DVANÁSTEJ (svatební host), POKORENÉ RIEKY (Matula), SKALNÍ V OFSAJDE (Antalík), TRI RAZY SVITÁ RÁNO (Vobošťok), ARCHIMEDOV ZÁKON (Makovec), VÝLET PO DUNAJI (Garbiarik), ODHALENIE ALŽBETY BÁTHORYČKY (Horanský), SMRŤ PRICHÁDZA V DAŽDI (Bačinský), TANGO PRE MEDVEĎA (lékárník), 322 (Fajnor), HORKÁ ZIMA (Hakl), DEŇ SLNOVRATU (otec), TROFEJ NEZNÁMEHO STRELCA (Imro), TETOVANÉ ČASOM (Stárek), ODVETA (Halaša), TISÍCROČNÁ VČELA (železničář), PERINBABA (farář) či IBA DEŇ (tchán).
V české kinematografii sehrával různé role během 60. až 80. let. Byl farářem ve Weissově válečném dramatu ZBABĚLEC (1961), opět farářem v Blumenfeldově dramatu TAM ZA LESEM (1962), vojínem Matejkou v povídkové komedii KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965) Pavla Juráčka, fotografem Haklem v HORKÉ ZIMĚ (1973) režiséra Karla Kachyni, průvodcem na bojnickém zámku v Hanibalově dětském snímku LEŤ, PTÁKU, LEŤ! (1978), četnickým praporčíkem Gelnajem v Balíkově dramatu HORDUBAL (1979) a naposled po deseti letech Jančákem v UZAVŘENÉM OKRUHU (1988) Václava Matějky. Ovšem ani slovenský ani český film nikdy nevyužil vyzrálého herectví Emila Horvátha st. v celého jeho šíři a míře.
Vystupoval také v rozhlase („Spišské tajemství“, „Bohatý chudák aneb Komický pocit života“, „Na zdraví, doktore!“, „Američan“, „Blázen z Mancha“, „Berlín – Alexandrovo náměstí“ atd.), v dabingu, v televizních filmech (ŽLTÝ DOSTAVNÍK, SLNEČNÝ KÚPEĽ, ZEDNICKÝ CHLÉB, MISTER SCROOGE, MAROŠKO, SEDM SVĚDKŮ, STŘÍBRNÝ SMRČEK, CESTA ŽIVOTEM, ZLATÁ RUNA, NAJKRAJŠÍ KVET, SMRT CHODÍ PO HORÁCH, PRÍBEĽSKÁ VZBURA JANKA KRÁĽA, JUBILEUM, KOLESO OSUDU, DNES VEČER HRÁM JA apod.) a v seriálech (např. TISÍCROČNÁ VČELA, PIESOČNÁ POTVORKA, CHLAP V DOMĚ i český DISPEČER a RODÁCI).
Získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1964), titul Zasloužilého umělce (1968) a Cenu primátora města Martin (1997). Rád rybařil a pracoval se dřevem. Se svojí ženou Annou měl dceru, profesorku chemie Dagmar a syna, herce, režiséra a pedagoga Emila Horvátha ml. (*1945) a snachou byla herečka Viera Richterová (*1946).
Kvůli onemocnění musel rezignovat na hereckou dráhu a též omezit i veřejné vystupování. Konec života dožíval s manželkou u dcery ve Svite. Slovenský herec Emil Horváth starší zemřel po delší nemoci na Nový rok 1. ledna 2001 v Martině (kde je i pohřben) ve věku sedmasedmdesáti let.
Jarda "krib" Lopour
