Jiří Vala se narodil 27. listopadu 1926 ve slovenském Popradu důstojníkovi z povolání. Rodina se často stěhovala a už za studií tíhl k divadlu (statoval v pražské Uranii). Opustil však v kvintě gymnázium a přešel jako herec stavěč kulis do Divadla pražských předměstí (1942 – 1943). V roce 1943 se dostal na pražskou Konzervatoř, kterou absolvoval roku 1947. Poté vystřídal řadu rozličných angažmá.
Hrál v: Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1947 – 1948), Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1948 – 1949), za vojny v Armádním uměleckém souboru (1950 – 1951), ještě za vojny a po vojně ve Vinohradském divadle (1951 – 1966), Divadle E. F. Buriana (1967 – 1971) a v souboru činohry Národního divadla (1. srpen 1972 – 31. červenec 1999). V devadesátých letech musel vůli vážné nemoci svoji uměleckou činnost v ND omezit. Naposledy se na prknech ND objevil ke konci devadesátých let.
Do šedesátých let vytvářel na prknech různé postavy současných mladých hrdinů, mužných, energických a také důvěřivých. Vytvářel role Petra („Deník Anny Frankové“), Evžen Grant („K domovu se dívej, anděle…“). Později vyzrál k charakterním rolím nejlepších světových a českých dramatiků. Tyto postavy byly hluboce promyšlené a kladly důraz na projev (Jan Hus v Tylově „Janu Husovi“, Hakon Hakonssön v Ibsenově „Nápadnících trůnu“, Platonov v Čechově „Ach, ten Platonov“).
Skvěle se také zhostil komediálních rolí – například jako Petruccio v Shakespearově „Zkrocení zlé ženy“. V ND byly jeho nejvýznamnější postavy Antonína Havla (v Jiráskově „Vojnarce“), Pierra Bezuchova (v Tolstojově „Vojně a míru“) a Filipa Dubského (v „Našich furiantech“ Ladislava Stroupežnického). Řadu let působil jako pedagog na Konzervatoři Praha (1972 – 1986). V dobách své aktivní činnosti působil rovněž v kulturních brigádách a pomáhal zakládat soubory lidové tvořivosti.
Ve filmu se poprvé objevil v roli Mirka v agitce ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952). V padesátých a šedesátých letech vytvářel role mladých hrdinů: Miloše v Tomanově TANKOVÉ BRIGÁDĚ (1955), Mirka Helebrandta v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958), Jana v TOUZE (1958) Vojtěcha Jasného, Zdeňka Lenharta v DOMĚ NA OŘECHOVCE (1959) Vladimíra Delonga, Františka Krále alias Franze Königa ve SMYKU (1960) – u tohoto filmu byl také spoluautor námětu a scénáře, Frantu ve Vávrově POLICEJNÍ HODINĚ (1960), kapitána Exnera v Novákově kriminálce POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (1967). Jeho nejslavnější a nejvýznamnější rolí tohoto období, která se stala i jeho životní rolí, byla postava neohroženého pohraničníka strážmistra Karla Zemana v Kachyňově dramatu KRÁL ŠUMAVY (1959).
V pokročilém věku se Vala objevoval na stříbrném plátně již jen sporadicky v rolích různých tatíků a starších pánů: trenér v METRÁČKOVI (1971), emigrant Hrdlička v BOUŘLIVÉM VÍNĚ (1976), Barbachán v Soukupově filmu VÍTR V KAPSE (1982) a naposledy jako Dr. Brousek ve Šteindlerově černé komedii VRAŤ SE DO HROBU! (1989). V devadesátých letech se již na našem stříbrném plátně neobjevil.
Svůj hlas skvěle uplatni v rozhlase. Více hereckých příležitostí mu neposkytl film, ale televize – v TV inscenacích WATERLOO (1967), DLOUHÉ DOPOLEDNE (1969), KLÍCKA (1971) aj. a zejména v seriálech (F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, LÉTO S KATKOU, DNES V JEDNOM DOMĚ, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO atd.), kde vytvořil své dvě veliké role: tvrdého Martina Nedobyla ve SŇATCÍCH Z ROZUMU (1968) Františka Filipa podle Vladimíra Neffa a také v jeho pokračování s názvem ZLÁ KREV (1986) a svérázného avantgardního malíře Dlaska v dalším Filipově seriálu BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974).
Jiří Vala získal Vyznamenání Za vynikající práci (1967), v roce 1969 Čestné uznání za herecký výkon v seriálu SŇATKY Z ROZUMU (1968) a Cenu Československé televize (1983). Byl poctěn také titulem Zasloužilého umělce (1986) a Cenou Senior Prix (1997). Jiří Vala zemřel na rakovinu 15. listopadu 2003 v Praze. Pouhých dvanáct dnů před svými sedmdesáti sedmi narozeninami.
Jarda "krib" Lopour
