foto

Jeanne Moreau

  • nar. 23.1.1928 (89 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

„Můj svět je film, herectví, divadlo, tvořivost, umění, malování, knihy, hudba, sochařství, krajiny, pohybující se lidé na ulicích. Všechno.“
 
Zamračená, mrzutá s plnými tvářemi a přitom s tmavýma očima a smyslnými rty, mohla být stěží považována za klasicky krásnou. Kdykoli však její osobnost prostupovala filmem, vznikal obraz intuitivní, inteligentní ženy, jež dokonale kráčí s vnitřním rytmem filmu. Potom se z ní stávala strhující, fascinující femme fatale schopná přesvědčit o své atraktivitě a schopnosti měnit výraz podle nálady. Svým rolím dodávala živou i zranitelnou duši, střídala zuřivé pohledy a cedila neskutečné výrazy skrze zuby. Nakonec se stala symbolem propojení neslučitelného. Její hrdinky byly kombinací zármutku, tragičnosti a surových sexuálních konfliktů. Sama Jeanne Moreau ztělesněním elegantní, blond intelektuálky.
 
Dcera anglické tanečnice a francouzského barmana vyrůstala v pařížské čtvrti kaváren, kabaretů a umělců Montmartre, kde měl její otec restauraci. Narodila se 23. ledna roku 1928 a vyrůstala za války, ale i tehdy ji obklopoval svět literatury a divadla. Samozřejmě studovala na prestižní pařížské konzervatoři a už v roce 1947 vystoupila na divadelním festivalu v Avignonu. Ve dvaceti byla nejmladší členkou v historii divadelního spolku Comédie française. Mladé herečce se ale nechtělo žít jen z uznávaných tradic a tak za čtyři roky přešla k více experimentálnímu spolku Théâtre Nationale Populaire. Stala se uznávanou divadelní herečkou své generace ještě před tím, než se ve filmu Louise Mallea proměnila v do té doby chybějící ikonu francouzského filmu. Ve Výtahu na popraviště (1958) měl přitom kameraman obavu z její nefotogeničnosti. Na filmovou hvězdu nebyla dost hezká. Světlo dopadlo na silně nalíčenou Jeanne u okna vedoucího na Champs Elysées a tento moment odhalil její zásadní možnosti. Mohla se zdát téměř ošklivá, a když o chvíli později otočila tvář, tak neuvěřitelně atraktivní a přitom zůstat sama sebou. Po Výtahu na popraviště byla už jednou provždy intelektuální ženskostí filmového plátna. V zápětí to Malle potvrdil Milenci (1958), kde Moreau jako znuděná manželka bohatého vydavatele hledá rozptýlení jinde. V polovině 60. let ještě hrála v Malleově Viva Maria, filmu založeném na její osobnosti konfrontované s osobností Brigitte Bardot. Zatímco svým filmům bezkonkurenčně samy vládly, vedle sebe působily provokativně. Stále ztělesňovaly dva ženské symboly filmu 60. let. Brigitte byla sebevědomou ženou – dítětem a Jeanne atraktivní dámou, u které si nikdo netroufl odhadovat, co si myslí.
 
Po období prožitém s režisérem Louisem Mallem, začala plánovat velký filmový projekt L’Amour Monstre s Ingmarem Bergmanem. Jeanne se nenaučila švédsky, Bergman francouzsky a snímek nikdy nevznikl. Další režiséři už úspěšně čerpali z Malleova objevu o možnostech Jeanne Moreau. Roger Vadim ji obsadil do své verze Nebezpečných známostí a vedle Gérarda Philipa jako Valmonta stvořila Juliette de Merteuil. V Godardově Žena je žena byla klidně ženou z baru, v Antonioniho Noci tragickou Lydií. Osudová Francouzka Eva s láskou k penězům přitahovala velšského novináře v Benátkách (Eva). Když Luis Buňuel točil Deník komorné plný surrealistických symbolů, navíc samozřejmě zakomponoval svoji studii tajemné podstaty démonického ženství. Moreau v roli komorné Celestine naprosto korespondovala s jeho záměry. Niky nedokázala oddělit tvořivost od svého ostatního života.
 
„Nikdy jsem neodcházela od filmu stejná, jako když jsem do něj přišla. Vždycky objevím nový rozměr pocitů, emocí, které jsem nikdy netušila, že mám.“
 
Když už byla dalším sexuálním symbolem, mohla si střihnout role, jaké by jí dřív někdo sotva svěřil. Ve filmu režírujícího Jean-Louise Richarda (Mata-Hari) zářila jako Mata-Hari. Od roku 1949 za něj byla krátce provdaná. Richard je otcem jejího jediného syna Jérôma. Během natáčení Moderato Cantabile měl její desetiletý syn autonehodu s Jean-Paulem Belmondem, který řídil. Dnes je Jérôme Richard malířem. Nicméně ještě se se scénáristickou prací Jean-Louise Richarda střetla tehdy, když natáčela Truffautovo drama Nevěsta byla v černém. Už v roce 1959 se mihla v jeho Nikdo mne nemá rád. Právě Truffaut se měl stát jedním z klíčových režisérů filmového života Moreau, která filmy považuje za zrcadlo světa. „Celých těch sedmadvacet let nás pojily knihy,“ vzpomínala po jeho smrti.
 
Je považována za jednu z nejsložitějších osobností filmového plátna. O jejích zásadních rolích se dá objektivně říct, že nebyly zrovna konvenční a prosté. Možná je jen mírně tajemnou bytostí, která se díky svým rolím dočkala výrazu komplikované herečky. Začala být ztotožňována zejména s Catherine z Truffautova Jules a Jim. Ženou fascinující pro oba přátele, spisovatele Julese a Jima, stejně jako pro Truffauta, kterého románová předloha pohltila. Catherine předznamenala jeho příští prototypy magických žen. Ztělesňovala touhu po svobodě, po absolutnu. Postava Catherine, to jsou pochybnosti o ideálnosti dvojice a současně její neschopnost patřit jen jednomu z nich. Silná hrdinka napodobuje chování mužů, přitom jim zůstává romantickým ideálem přirozenosti. Catherine pro oba hrdiny znamená symbol, který jimi nikdy nebude pochopen, a aby unikla své symbolické zátěži, objevuje vlastní novou existenci a svoji svobodu dokazuje jedině dobrovolnou smrtí. Nejdokonaleji hrála tyto extravagantní, ale v odhalení svých myšlenek rezervované ženy. Takovým poetickým, osudovým závěrům pak její přítomnost přidávala na silné neočekávanosti. Na svoji překvapivě zahranou roli byla Jeanne Moreau hrdá. Ráda už zůstala Catherinou a jen dodávala, že na jejím náhrobku bude stát „Milenka Julese a Jima.“
 
Na konci 60. let pro ni François Truffaut upravil ještě záhadnější bytost. Nevěstu, ženu oblečenou jedině v černé nebo bílé na své osudové misi pomsty. Ve svůj svatební den ovdovělá nevěsta Julie Kohler je opět silnější než muži, je pro ně okouzlující ženou. Záhadná a bezbarvá je ideální dáma pro pět mužských typů, zodpovědných za smrt jejího manžela. Odhodlána jít až do konce, zabíjí jednoho po druhém. Jeanne Moreau vzpomínala, že tentokrát respektovala technický scénář, protože Julie měla být bezbarvým objektem, se kterým se divák sice může ztotožnit, ale také musí odhalit ztrátu její lidskosti. Pochyby o výsledku její práce sdílela s vždy nejistým si Truffautem, přesto se oba pouštěli do dalších filmů. Byl to další hereččin zásadní film, k němuž se Quentin Tarantino vyjádřil, že jej nikdy neviděl...
 
Do filmografie Moreau se zásadním způsobem zapsala asi z nejznámější francouzská spisovatelka a filmařka. Jeanne Moreau, dvorní herečka románů Marguerite Duras hrála v pěti filmech podle jejích románů. Ze všeho nejdřív byla znuděnou Anne v Durasové nejcharakterističtějším a nejznámějším románu Moderato Cantabile (1960) s Jean-Paulem Belmondem, dalším hereckým objevem „nové vlny“.  Bylo jí téměř čtyřicet, když byla znechucenou slečnou skrývající vášně v dramatu Mademoiselle, dalším z řady zfilmovaných románů. Záhadná vdova, opět jménem Anna, se na jachtě plaví v okolí Afriky a hledá námořníka, jež existuje jen v její duši (The Sailor from Gibraltar, 1967) a v Nathalie Granger (1972) se už režie Gérarda Depardieu a Jeanne Moreau ujala sama Marguerite Duras. V Milenci z roku 1992 se naopak Moreau uplatnila jako vypravěčka autobiografického příběhu z mládí spisovatelky v exotické Indočíně. Samotnou Marguerite Duras se stala v Takové lásce (2001), dramatu o jejím posledním období života.
 
„Láska je jako polévka, první lžíce bývají příliš horké, poslední příliš studené.“
 
Snad díky tomu, že se zdála být pečlivě odměřená a rezervovaná, nestávala se zdrojem veřejného rozhořčení tak často jako její herecké kolegyně Brigitte Bardot nebo Catherine Deneuve. Přitom mezi její partnery patřil americký herec Lee Marvin, módní návrhář Pierre Cardina nebo řecký herec Theo Roumbanis. Na konci 70. let byla krátce vdaná za amerického režiséra Williama Friedkina, režiséra slavného Vymítače ďábla (1973). Právě v 70. letech se Jeanne Moreau pustila do vlastních režisérských počinů. Prvním z nich byl Lumière, k němuž si napsala scénář a režírovala se v roli čtyřicetileté herečky, pro kterou každý nový film znamená novou známost. V L’Adolescente, zařazeném do období druhé světové války sama nehrála a naposled stála za kamerou v roce 1983, při práci na dokumentu Lillian Gish. V posledních letech se s vášní, jí vlastní uplatňuje jako divadelní režisérka, před třemi lety dokonce režírovala Verdiho operu Attila.
 
Po tomhle výčtu zásadních rolí je už jasné, kde se vzala ta aura legendární herečky. Přitom její kompletní filmografie čítá víc než 120 filmů. Už dávno se sice netočí filmy s osudovými hrdinkami, jaké patřily jí. Vznikají takové, které rády čerpají z jejího obrazu a Jeanne Moreau s potěšením hraje staré dámy jako byla ta v Zamilované čarodějce, Má mě rád, nemá mě rád, Za mraky nebo Vzpomínkách na Paříž. V úspěšných televizních sériích konce 90. let s Gérardem Depardieuem, Balzac a Bídníci představovala nekompromisní starou matku spisovatele a odměřenou matku představenou.
 
Před rokem jí vykradli její pařížský byt, ale stará Francouzka stále plná energie se neohlíží a pokračuje dál a dál ve filmování. Užívá si své zájmy, pojící se výhradně s uměním, nejčastěji knihy a vaření. Sbírá čestné doktoráty z univerzit v Británii nebo v jejím milovaném New Yorku. Ten byl v roce 1984 jediným místem, kde uspořádala koncert s Frankem Sinatrou. Jen jakoby mimochodem úspěšná zpěvačka Jeanne Moreau během let vydala několik hudebních desek. „Život, který jste měli je ničím. Důležitý je život který máte,“ říká Pařížanka bez smyslu pro nostalgii. A tvrdí to s úsměvem, který nám odhaluje právě až ve filmech z poslední doby.

Jana "Jeanne" Krátká

Herecká filmografie

2015 Le Talent de mes amis
2013 Le tourbillon de Jeanne (TV seriál)
2012 Al Alamayn
Estonka v Paříži
Final Cut - Dámy a pánové - a.z.
Gebo a stín
2011 Bouquet final (TV film)
Mauvaise rencontre, La (TV film)
2009 Carmel
Guerre des fils de la lumière contre les fils des ténèbres, La
Tajemství tety Eleanory
Tvář
2008 Château en Suède (TV film)
Neptunův trojzubec (TV film)
Plus tard
2007 Collection Fred Vargas (TV seriál)
Stažení
2006 Contessa di Castiglione, La (TV film)
Roméo et Juliette
2005 Čas, který zbývá
Go West
Prokletí králové (TV seriál)
2003 Parents terribles, Les (TV film)
2002 Will to Resist, The
2001 Lisa
Taková láska
Zaidina pomsta (TV film)
2000 Bídníci (TV film)
Manoscritto del principe, Il
1999 Balzac (TV film)
1998 Věčný příběh
1997 Amour et confusions
Zamilovaná čarodějka
1996 Kateřina Veliká (TV film)
Má mě rád, nemá mě rád
Vzpomínky na Paříž
1995 Belle Époque (TV seriál)
Cent et une nuits de Simon Cinéma, Les
Za mraky
1993 Clothes in the Wardrobe (TV film)
Jednou se sejdeme
Je m'appelle Victor
1992 À demain
L'absence
Mapa lidského srdce
Milenec
Nuit de l'océan, La
Temps et la chambre, Le (TV film)
1991 Anna Karamazoff
Až na konec světa
Přerušený krok čápa
Vieille qui marchait dans la mer, La
1990 Alberto Express
Brutální Nikita
Femme fardée, La
L´ami Giono: Ennemonde (TV film)
1989 Jour après jour
1987 Remake
Zázrakem uzdravený
1986 Last Seance, The (TV film)
Paltoquet, Le
Sauve-toi, Lola
Tiroir secret, Le (TV seriál)
1983 L'intoxe (TV film)
Shades of Darkness (TV seriál)
1982 Arbre, L' (TV film)
Querelle
Tisíc miliard dolarů
Truite, La
1981 Plein sud
Vražda na přání
1980 Chansons souvenirs
1976 Lumière
Pan Klein
Poslední magnát
1975 Hu-Man
Saint, martyr et počte (TV film)
Vzpomínky na Francii
1974 Buzíci
Jardin qui bascule, Le
Je t'aime
Vyvolení
1973 Joana a Francesa
1972 Absences répétées
Humeur vagabonde, L'
Chère Louise
Nathalie Granger
1971 Comptes à rebours
Petit théâtre de Jean Renoir, Le (TV film)
1970 Alex in Wonderland
Deep, The
Herdeiros, Os
Monte Walsh
1969 Tělo Diany
1968 Great Catherine
Nesmrtelný příběh (TV film)
Nevěsta byla v černém
1967 L'amour à travers les âges
Námořník z Gibraltaru
1966 Slečna učitelka
1965 Falstaff
Viva Maria!
1964 Deník komorné
Mata Hari
Top à... (TV seriál)
Vlak
Žlutý Rolls-Royce
1963 Andělská zátoka
Banánová slupka
Bludička
Vítězové
1962 Eva
Jules a Jim
Proces
1961 Noc
Žena je žena
1960 Dialogue des Carmélites, Le
Moderato cantabile
5 Branded Women
1959 Nebezpečné známosti
Nikdo mne nemá rád
1958 Dos au mur, Le
Échec au porteur
Milenci
Výtah na popraviště
1957 Étrange Monsieur Steve, L'
Jusqu'au dernier
Les Louves
Trois jours à vivre
1956 Salaire du péché, Le
1955 Benzin a olej
Les Hommes en Blanc
M'sieur la Caille
1954 La Reine Margot
Les Intrigantes
Nesahejte na prachy
Tajemství ložnic
1953 Julietta
Ložnice dospívajících dívek
1952 Il est minuit, Docteur Schweitzer
Muž mého života
1950 Meurtres
Pigalle-Saint-Germain-des-Prés
1949 Dernier amour

Dokumentární

2017 John G. Avildsen: King of the Underdogs - a.z.
2014 Rebel Francois Truffaut (TV film) - a.z.
2013 Un voyageur
2012 Lullaby to My Father
2010 Dva ve vlně
2009 Bulles de Vian (TV film)
2008 Byl jednou jeden film: Jules a Jim (TV film)
2003 Il était une fois... (TV seriál)
2002 13 vies du chat Lelouch, Les (TV film)
2000 Für mich gab's nur noch Fassbinder
1995 About Jeanne Moreau (TV film)
Fare un film per me è vivere (TV film)
Univers de Jacques Demy, L'
Un siècle d'écrivains (TV seriál) - vyp.
1993 Francois Truffaut: Ukradené portréty
1989 Undergångens arkitektur
1988 Hotel Konečná stanice
With Orson Welles: Stories from a Life in Film (TV film)
1987 La nuit des Molières (TV seriál)
1985 Vivement Truffaut (TV film)
1983 Jean-Louis Barrault, un homme de théâtre
Lillian Gish
Wizard of Babylon, The
1979 Profession: comédien (TV film)
1974 Une légende une vie: Citizen Welles (TV film)
1970 Langlois
1968 Portrait: Orson Welles (TV film)
1960 Matisse ou Le talent de bonheur
1952 Reflets de Cannes (TV seriál)
1951 Avignon, bastion de Provence

TV pořady

2007 Evropské filmové ceny 2007 (TV pořad)
2005 La fête de la chanson française (TV pořad)
Mon plus grand moment de cinéma (TV pořad)
2004 Le grand journal de Canal+ (TV pořad)
2000 On ne peut pas plaire à tout le monde (TV pořad)
1998 Tout le monde en parle (TV pořad)
1996 Thé ou café (TV pořad)
1994 Inside the Actors Studio (TV pořad)
Lignes de mire (TV pořad)
1992 Le cercle de minuit (TV pořad)
1991 Bouillon de culture (TV pořad)
1984 The American Film Institute Salute to Lillian Gish (TV pořad)
1981 7 sur 7 (TV pořad)
1980 Stars (TV pořad)
1979 Palmarès (TV pořad)
1976 La nuit des Césars (TV pořad)
1975 Les rendez-vous du dimanche (TV pořad)
1972 Grand échiquier, Le (TV pořad)
1967 Monsieur Cinéma (TV pořad)
1959 Cinq colonnes à la une (TV pořad)
1954 La joie de vivre (TV pořad)

Scenáristická filmografie

Režijní filmografie

1979 Adolescente, L'
1976 Lumière

Dokumentární

1983 Lillian Gish

Fanoušci tvůrce

<< 1-20 >>
všichni fanoušci
(102)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace