foto

Caterina Boratto

  • nar. 15.3.1915
    Turín, Itálie
  • zem. 14.9.2010 (95 let)
    Řím, Itálie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Italská herečka Caterina Boratto se jako osobitá představitelka hlavních rolí prosadila již před druhou světovou válkou, dnes ale zůstává v povědomí spíše díky svým skromnějším výstupům ve Felinniho filmech z pozdější doby. Narodila se v Turíně a od mládí vynikala především ve zpěvu, v tomto oboru se pak zdokonalila studiem v Římě. Významná divadelní herečka Evelina Paoli ji pak doporučila režiséru Brignonovi pro hlavní roli v hudebním filmu ŽÍT (Vivere, 1937) ve dvojici s tehdy populárním tenorem Tito Schipou, s nímž údajně měla i poměr.

Režisér Guido Brignone angažoval Caterinu Boratto do více filmů, především ale mezinárodní úspěch snímku ŽÍT jí přinesl nabídku od americké společnosti MGM točit v Hollywoodu. Příběhy evropských hereček v Americe končívaly dvojím způsobem – buď získaly slávu nebo se s nepořízenou vracely zpět domů. Caterina Boratto byla ten druhý případ a bez jediné hollywoodské role se v roce 1939 vrátila do Itálie. Znovu s Tito Schipou pak natočila film KDO JE ŠŤASTNĚJŠÍ NEŽ JÁ (Chi e più felice di me, 1939).

Caterina Boratto nedisponovala oslnivou krásou jako její o něco slavnější kolegyně Doris Duranti nebo Luisa Ferida, navenek navíc působila chladně a rezervovaně, ve skutečnosti ale byla citlivou osobností a navíc – což bylo podstatné – výbornou herečkou. Filmové herectví ovšem nebylo její prioritou, nadále se věnovala divadlu, za druhé světové války navíc prožila několik osobních tragédií, z nichž se zotavovala na soukromé klinice v Turíně. Ředitel kliniky Armando Ceratto se následně stal jejím manželem, mezitím ale stihla ještě krátkou romanci s hercem Amedeem Nazzarim, s nímž hrála ve filmu PŘÍBĚH CHUDÉHO MLADÉHO MUŽE (Romanzo di un giovane povero, 1942).

Podnikatelské aktivity Armanda Ceratta skončily po válce hospodářským úpadkem a manželé se pak usadili v Římě, Caterina mezitím porodila dceru Marinu. K další větší roli se dostala až v režii Riccarda Fredy s dramatem ZRADA (Il tradimento, 1951), kde hrála opět s Amedeem Nazzarim. Častěji začala hrát znovu až v šedesátých letech, i když už jen v menších rolích. Již zmíněný Federico Fellini ji poprvé obsadil do svého filmu 8 ½ (1963), v dalším snímku GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965) se objevila jako matka titulní hrdinky. Dostala příležitosti i v mezinárodních produkcích (HÁJILI JSME HRAD – Castle Keep, 1969), zvláštní místo v její filmografii zaujímá kontroverzní Pasoliniho počin SALÒ ANEB 120 DNÍ SODOMY (Salò o le 120 giornate di Sodoma, 1975), ke spolupráci ji přizval také Dino Risi (PRVNÍ LÁSKA – Primo amore, 1978).

Vedle dalších divadelních úspěchů především v operetním a muzikálovém žánru se Caterina Boratto bohatě začala uplatňovat také v televizi, kde svou popularitu navyšovala od šedesátých let účastí v seriálech i úspěšných adaptacích slavných literárních předloh, i u nás jsme ji mohli například vidět v seriálu VZDÁLENÉ VRCHOLKY HOR (The Far Pavilions, 1984). Ještě v 80. letech menšími rolemi přispěla do několika filmů, před filmovou kamerou stála naposledy v rámci americké komedie BYL JEDNOU JEDEN ZLOČIN (Once Upon a Crime, 1992), která se částečně natáčela v Itálii. V posledních letech žila Caterina Boratto v soukromí svého bytu v Římě, kde v roce 2009 od delegace evropských filmařů převzala Zlatou medaili za celoživotní přínos kinematografii. Zemřela 14. září 2010 ve věku 95 let.

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace