Ave Ninchi

Italská herečka Ave Ninchi, celým jménem Ave Maria Ninchi, se narodila v Anconě, ale krátce po jejím narození rodina přesídlila do Terstu. Oba rodiče byli divadelníci a Ave již v dětském věku začala účinkovat v jejich hereckém souboru. Mezitím ale vystudovala gymnázium a začala pracovat v pojišťovně. K cestě na hereckou dráhu ji inspirovali i bratranci, v době jejího dospívání již zavedení herci Annibale Ninchi (1887-1967) a Carlo Ninchi (1896-1974). Herectví studovala na Národní akademii v Římě, později byla členkou divadelní společnosti Betrone-Capodaglio-Carini.

Začátek její spolupráce s filmem se datuje do roku 1944, kdy debutovala v povídkovém snímku CIRKUS ZA BUM (Circo equestre Za bum) režiséra Maria Mattoliho. Ave Ninchi natočila kolem stovky filmů, a i když nikdy nehrála velké role, jako představitelka vedlejších úloh patřila k nejpopulárnějším herečkám poválečné italské kinematografie. Oblíbili si ji nejvýznamnější režiséři a objevila se v řadě hodnotných titulů. Za Zampův film ŽÍT V MÍRU (Vivere in pace, 1947) získala Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon od Italského syndikátu filmových novinářů. Luigi Zampa ji pak obsadil i do svého dalšího významného filmu TĚŽKÁ LÉTA (Anni difficili, 1948), mezitím se objevila také několikrát po boku slavné Anny Magnani (POSLANKYNĚ ANGELINA - L′onorevole Angelina, 1947, opět v režii Luigiho Zampy).

V této době také excelovala na divadelních jevištích (Médea, 1949; Dialogy karmelitek, 1952), popularitu jí ale přinášel hlavně film. Do různých žánrů ji angažoval herec a režisér Aldo Fabrizi, jehož manželku hrála v dobově populárních komediích RODINA PASSAGUAIOVÝCH NABÝVÁ MAJETKU (La famiglia Passaguai fa fortuna, 1951) a RODINA PASSAGUAIOVÝCH (La famiglia Passaguai, 1951), s Fabrizim již předtím natočila poválečné drama EMIGRANTI (Emigrantes, 1948).

Kromě Itálie točila také ve spolupráci s francouzskými filmaři, s Jeanem Gabinem například hrála v hodnotném filmu ZA MŘÍŽEMI (Au-delà des grilles, 1948), její popularitu navýšila i účast v několika komediích s populárním komikem Totò (STRÁŽNÍCI A ZLODĚJI – Guardie e ladri, 1951; TOTÒ A ŽENY – Totò e le donne, 1954), příležitosti ale dostala i v ambiciózních dozvucích neorealismu (DĚVČATA ZE ŠPANĚLSKÉHO NÁMĚSTÍ – Le ragazze di Piazza di Spagna, 1952).

Počátkem šedesátých let začala Ave Ninchi spolupracovat s televizí, tehdy ale také znovu točila ve Francii a menšími rolemi obohatila některé zásadní počiny tehdejší francouzské kinematografie (V PLNÉM SLUNCI – Plein soleil, 1960; HEZKÉ HOLKY – Les bonnes femmes, 1960), v menší roli řádové sestry se objevila i po boku Audrey Hepburn (PŘÍBĚH JEPTIŠKY – The Nun′s Story, 1959), vedle dalších filmů podružného významu pak doplnila mezinárodní herecké obsazení v americkém dramatu DŮM Z KARET (House of Cards, 1968), pak se mihla také v britské kriminálce PODSVĚTÍ (Pulp, 1972), která se natáčela na Maltě. Závěr své filmové kariéry absolvovala Ave Ninchi opět v kooperaci s francouzskými tvůrci (ŠELEST NA SRDCI – Le souffle au coeur, 1972; LACOMBE LUCIEN, 1974).

Těžiště svých aktivit přesunula v sedmdesátých letech do televize, kde ji zviditelnila především účast na úspěšném seriálu SESTRY MATERASSIOVY (Sorelle Materassi, 1972), později se před televizními kamerami prosadila jako moderátorka a účinkující v zábavných pořadech. Od roku 1973 se na televizní stanici RAI těšil velké popularitě její vlastní pořad o vaření, první toho druhu v Itálii. V neposlední řadě vystoupila i v řadě reklam.

Svou úspěšnou kariéru herečky a moderátorky završila rokem 1980, kdy obdržela Řád za zásluhy o Italskou republiku. Po ovdovění v roce 1981 Ave Ninchi ukončila své veřejné angažmá a přestěhovala se do Verony, v roce 1986 se nakonec vrátila do města svého mládí, do Terstu. Po dlouhém boji s těžkou cukrovkou zemřela 10. listopadu 1997 ve věku 81 let.

Pavel "argenson" Vlach