Georges Garvarentz

Georges Garvarentz (vlastním jménem Georges Diram Wem) se narodil v Aténách do rodiny arménských přistěhovalců. Jeho otec byl profesor literatury a známý arménský básník Gevork Garvarentz, který napsal arménskou vojenskou hymnu. Během II. světové války se rodina Garvarentzových přestěhovala do Francie. Georges se ve svých deseti letech ocitl v již dva roky Němci okupované Paříži. Po válce začal Georges Garvarentz navštěvovat konzervatoř v Paříži.

V roce 1956 se Georges Garvarentz setkal s Charlesem Aznavourem. Pro oba se toto setkání stalo osudovým. Začali společně psát písně a propracovali se k úctyhodnému počtu jednoho sta kousků. Mezi jejich neznámější písně patří Rends garde à toi (1956), Et pourtant (1962), Il faut saisir sa chance (1962), Retiens la nuit (1962), Hier Encore (1964), Paris au mois d'août (Paris in August, 1966), Une vie d'amour (1980). Celkově má Garvarentz na svědomí 208 hudebních nosičů, na nichž zaznělo přes tisícovku písní. Jeho písně zpívali Charles Aznavour, Tino Rossi, Petula Clark, Johnny Hallyday i Maurice Chevalier. V letech 1956 a 1957 vyšlo Garvarentzovi 15 singlů. První dlouhohrající album vydalo v roce 1957 Pathé, zpívala Sonia Gary a jmenovalo se Raiz, poslední vydal Polydor roku 1990 a neslo název Randes vous avec Nano, nazpívalo jej nově založené mužské trio Solipsic.

Garvarentzova hudebního talentu si všimli i filmoví režiséři a začali ho zvát ke spolupráci. V roce 1960 složil svou první filmovou hudbu. Jeho debutem se stal snímek DOUCE VIOLENCE (1960) Maxe Pécase. V témže roce mu nabídl spolupráci také Denys de La Patellière a tak Garvarentz složil hudbu pro válečné drama UN TAXI POUR TOBRUK (1960), v němž se po boku Lino Ventury a Hardyho Krügera objevil Garvarentzův přítel Charles Aznavour. Kamarádi si ještě několikrát zopakovali tento model, Aznavour ve filmu hrál, Garvarentz k němu složil hudbu.

Georges Garvarentz má na svém kontě hudbu k více jak stovce filmů. Z počátku své kariéry rád a často psal hudební doprovod ke komediím. Jako autor hudby se angažoval ve snímku HONBA ZA KYTARAMI (1963), HROM DO TOHO! (1965), TETOVANÝ (1968), nebo YIDDISH CONNECTION (1986). Nepohrdl ani prací na filmech dobrodružných a tak jeho muzika dokresluje atmosféru ve filmu DOBRODRUH Z ISTANBULU (1965), TROJITÝ KŘÍŽ (1966), PIRÁT SEDMI MOŘÍ (1966), případně akčního snímku NEROVNÝ ZÁPAS (1982).

V roce 1971 ho známý režisér Gilles Grangier přizval ke spolupráci na dobrodružném seriálu QUENTIN DURWARD. Garvarentz tak poprvé pracoval pro televizi, za svoji kariéru nakonec složil hudbu k 11 seriálům a ke stejnému počtu televizních filmů. V roce 1964 byla jeho skladatelská činnost oceněna speciální cenou Asociace šansoniérů. Za hudbu k televiznímu seriálu CHAMPAGNE CHARLIE (1989) získal cenu Gemini.

Garvarentz se stal takřka dvorním skladatelem režiséra Denyse de La Patellièra, se kterým spolupracoval na devíti filmech a dvou televizních seriálech. Režisér Max Pécas si vyžádal Garvarentzovu hudbu ke svým filmům šestkrát. V závěru svých kariér spolupracovali s režisérem Edourdem Molinariem na třech televizních inscenacích. Garvarentz složil hudbu k muzikálu Deux anges sont venus, společně s Aznavourem napsal operetu Douchka, kterou od roku 1973 hráli Marcel Merkès a Paulette Mervalová.

Garvarentz se 17.9.1965 stal švagrem svého přítele Charlese Aznavoura, oženil se totiž s jeho tehdy osmnáctiletou sestrou, zpěvačkou Aidou Aznavourovou, s níž žil až do své smrti. Mladičká Aida vlastně Georgese s Charlesem seznámila. Jednoho dne přišla domů a plna nadšení svému bratrovi vyprávěla, že poznala mladého talentovaného skladatele. Aznavour neváhal a chtěl se s ním také ihned seznámit. A tak vzniklo přátelství, které Aznavour charakterizoval tak, že Garvarentz byl jeho dvojče.

Georges Garvarentz zemřel v Paříži. Během jeho pobytu v nemocnici jej navštěvoval Aznavour, který mu donesl elektronické piano. Aznavour totiž tvrdí, že skladatelé jsou na tom jako básníci, musí tvořit do posledního dechu. A tak spolu nerozluční přátelé ještě napsali poslední píseň, jmenovala se „Ton doux visage“. Garvarentz je pochován na hřbitově Montfort-L'Amaury (místo posledního odpočinku herečky Josette Hanson, nebo skladatele Maurice Ravela) v rodinné hrobce Aznavourových. Od smrti manžela jezdí paní Garvarentzová se svým mladším bratrem Charlesem Aznavourem na jeho turné.

Kateřina "Snorlax" Horáková