Ernest Haller

Ernest Haller, významný kameraman klasického Hollywoodu, se narodil 31. května roku 1896 v Los Angeles. Původním povoláním bankovní úředník, avšak od roku 1914 zkoušel profesi herce. Netrvalo to dlouho, a do jednoho roku přesedlal za kameru, u čehož nakonec zůstal. Roku 1926 se stal kameramanem u Warner Brothers, přičemž svoji pověst budoval dlouhé roky poctivou a poslušnou prací, kdy natáčel pro studio jeden film za druhým.

Zlom přišel roku 1938 s dramatem Jezabel (první nominace na Oskara), s Bette Davis v hlavní roli. Byl to totiž přávě tento film, který zapůsobil na producenta Davida O. Selznicka, aby Hallera přizval k natáčení svého největšího díla Jih proti Severu. Haller tak už za rozběhlých prací vystřídal Lee Garmese, se kterým měl producent tvůrčí neshody. Film byl natáčen černobíle, a poté kolorován, s čímž neměl Haller žádné zkušenosti. Přesto film získal Oskara za barevnou kameru. Soška byla připsána Hallerovi, ačkoliv minimálně první hodinu film měl na svědomí právě Garmes. Tento snímek je bezesporu tím největším a nejslavněším, dodnes je považován za největší Hollywoodský film všech dob, jakým se mohl pracovitý Haller pyšnit.

Po filmu Jih proti Severu už se pochopitelně Hallerovi dostávalo větší pozornosti a význačnějších filmů. Mildred Pierceová (1945), či Humoreska (1946), obojí s Joan Crawford. Od roku 1951 byl na volné noze a pracoval i na méně kvalitních filmech. Výjimkou bezesporu byl Rebel bez příčiny (1955). Drama na širokoúhlý formát s vycházející velkou hvězdou Jamesem Deanem. Nebo dvojí spolupráce s režisérem Anthonny Mannem na filmech Men in War (1957) a westernu Muž ze Západu s Garry Cooperem. Psychologickým dramatem Co se vlastně stalo s Baby Jane? se ještě vrací ke své osvědčené spolupráci s herečkami Bettou Davis a Joan Crawford.

Haller toho za svou 45 letou kariéru stihl opravdu hodně a do kinematografie se zapsal hodně tučným písmem. Tragický umírá 21. října roku 1970 při dopravní nehodě.

Mirokukii