Americká herečka Susan Hayward, rodným jménem Edythe Marrenner se narodila v Brooklynu 30. června 1917 rodičům Walterovi Marrenner a Ellen Pearson jako nejmladší ze tří dětí. Díky irsko-švédským kořenům svých rodičů měla Susan sněhově bílou pleť a rusé vlasy, které se později staly její devízou. Vyrostla ve skromných podmínkách, ve stínu starší sestry Florence, která byla matčinou favoritkou. V sedmi letech se při dopravní nehodě vážně zranila a byla několik měsíců v sádře a o berlích, poté se musela znovu učit chodit. Volné chvíle často trávila v kině a snila o hvězdné kariéře herečky. Vzdělání získala na střední škole Girls' Commercial High School v Brooklynu. Do světa showbiznisu se propracovala jako fotomodelka, což jí otevřelo dveře do Hollywoodu, když se mezi stovkou dívek zúčastnila konkurzu na roli Scarlet O'Hara v připravovaném filmu JIH PROTI SEVERU (1939). I když test nedopadl dobře a roli nakonec dostala Vivien Leigh, přesto na sebe upozornila a první role na sebe nenechala dlouho čekat.
Na filmovém plátně debutovala v 1937, když se představila v menší roli v muzikálu HOLLYWOOD HOTEL. Následovalo několik menších rolí, z nichž je zajímavá role ve snímku GIRLS ON PROBATION z roku 1938 , kde si zahrála s tehdy také začínajícím hercem Ronaldem Reaganem (pozdější prezident Spojených států). Výrazněji na sebe upozornila v roce 1939, kde si ve snímku BEAU GESTE zahrála po boku Garyho Coopera. V první polovině 40. let se stal podvakrát jejím filmovým partnerem John Wayne. Hráli spolu ve filmech REAP THE WILD WIND (1942) a THE FIGHTING SEABEES (1944). Tuto spolupráci si zopakovali ještě v roce 1956 ve snímku THE CONQUEROR.
V roce 1947 přišla první nominace na Oscara za snímek SMASH-UP: THE STORY OF A WOMAN. Další nominace přišla o dva roky později za snímek MY FOOLISH HEART (1949). Snímek WITH A SONG IN MY HEART z roku 1952 jí vynesl nominaci na Oscara a zisk Zlatého glóbu. Snímek I'LL CRY TOMORROW z roku 1955 jí vynesl již čtvrtou nominaci na Oscara. V roce 1959 konečně proměnila nominaci ve zlatou sošku Oscara za snímek I WANT TO LIVE! (1958). Za tento film získala i cenu Zlatý glóbus. Od roku 1960 má za svůj přínos filmovému průmyslu svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy (Hollywood Walk Of Fame).
V první polovině 60. let se objevila v několika filmech , ale na úspěchy z let padesátých již nenavázala. V následujících letech omezila filmování a věnovala se více své rodině. Na filmové plátně se objevovala již jen příležitostně, například v roce 1967, kdy nahradila vyhozenou herečku Judy Garland ve snímku VALLEY OF THE DOOLS. V roce 1968 se také představila na divadelní scéně v Las Vegas v muzikálu "Mame", kde nahradila herečku a zpěvačku Celeste Holm. Začátkem 70. let jí byl diagnostikován nádor na mozku, který v podstatě ukončil její hereckou kariéru. Její poslední filmovou rolí byla postava Dr. Maggie Cole , kterou ztvárnila v TV filmu SAY GOODBYE, MAGGIE COLE, který měl být původně pilotní epizodou pro seriál, ale vzhledem k nemoci Susan producenti tento projekt nakonec zrušili. Její poslední vystoupení na veřejnosti bylo při slavnostním předávání Oscarů 1975, kterou zvládla jen díky statečné podpoře Charltona Hestona a velkých dávek dopaminu.
Susan Hayward byla dvakrát vdaná. Její první manžel byl od roku 1944 herec Jess Barker. Měli spolu dva syny (dvojčata), ale manželství po 10 letech skončilo v roce 1954 rozvodem. Druhým manželem byl od roku 1957 Floyd Eaton Chalkley. Šťastné manželství trvalo až do manželovy smrti v roce 1966. Susan Hayward zemřela 14. března 1975 po statečném boji s rakovinou ve věku pouhých 57 let. Je pochovaná vedle svého druhého manžela v Carrolltonu (Georgia).
Ohledně její smrti se začalo spekulovat, že byla způsobena následkem vystavení nebezpečných radioaktivních toxinů v průběhu natáčení filmu THE CONQUEROR v roce 1956, které probíhalo poblíž Utahu. Tuto teorii podporuje fakt, že dalších několik herců , kteří se podíleli na natáčení, jako John Wayne , Agnes Moorehead , John Hoyt i režisér Dick Powell zemřeli také na rakovinu.
Petr "contrastic" Kubíček
