Gaia Germani

Původem italská herečka Gaia Germani obohatila svými půvaby bezmála dvacet italských a francouzských filmů šedesátých let 20. století, její kariéra je dnes ale již dávno uzavřenou kapitolou historie západoevropské kinematografie té doby. Narodila se v Římě jako Giovanna Giardina a pocházela ze starobylé a poměrně bohaté, historicky ovšem nijak významné šlechtické rodiny ze Sicílie. Když jí bylo půl roku, otec zahynul při autonehodě, matka, která pocházela z Francie, ji pak dala na výchovu k příbuzným v Římě.

V době dospívání neměla Gaia Germani úplně jasno ve svém dalším směřování, zvažovala například studium filozofie nebo matematiky, nakonec jí ale její půvaby umožnily dráhu fotomodelky, její tvář se objevila na titulních stranách prestižních časopisů Vogue nebo Playboy. Před kamerou debutovala v devatenácti letech jako mytologická princezna a čarodějnice Medeia ve filmu HERKULES VE STŘEDU ZEMĚ (Ercole al centro della terra, 1961) z žánru sandálu a meče. Jejích fyzických předností si mezitím povšiml francouzský režisér Georges Lautner, který jí pak poskytl příležitosti ve svých filmech, velkou roli Diany hrála například v komerčně úspěšné špionážní parodii MONOKLOVO OKO (L’oeil du Monocle, 1962).

Ve Francii pak v režii Bernarda Borderie natočila další špionážní film PRO VÁS… DRAHÁ (À toi de faire… mignonne, 1963), kde v hlavní ženské roli Geraldine stála po boku Eddieho Constantine. Mezinárodní obsazení doplnila například ve válečném filmu DOKUD ZUŘÍ BOUŘE (Beta Som, 1963) nebo v povídkovém snímku I MANIACI (1964) režiséra Lucia Fulciho. V dalším povídkovém projektu SVATEBNÍ POCHOD (Marcia nuziale, 1965), tentokrát v režii slavného Marca Ferreriho, vytvořila dvojici s Ugem Tognazzim. Hrála také v několika mezinárodních projektech, jako byl horor ZÁMEK ŽIVÉ MRTVOLY (Il castello dei morti vivi, 1964) s Christopherem Lee v hlavní roli. Zmínku si zaslouží i její účast na filmu CTIHODNÝ STANISLAV (L’honorable Stanislas, agent secret, 1963), v němž se objevila po boku Jeana Maraise.

Největší uplatnění našla Gaia Germani ve špionážním žánru, hlavní ženské role ztvárnila ve filmech OSS 77 – OPERACE LOTOS (OSS 77 – operazione fior di loto, 1965) nebo BANG BANG (1967). Mezitím se ale rozhodla ke studiu a krátce žila osamoceně v klášteře, počátkem sedmdesátých let se vrátila k práci před kamerou především v televizi, hrála například v seriálu z mafiánského prostředí SVĚDKOVÉ, KTEŘÍ NEPROMLUVÍ (Nessuno deve sapere, 1971). Ve filmu odehrála poslední (tentokrát již vedlejší) roli v rámci Sollimova thrilleru ĎÁBEL V MOZKU (Il diavolo nel cervello, 1972), poté se objevila ještě v několika italských televizních seriálech.

Její filmografie ukazuje převahu dramatického žánru, byť často pokleslých kvalit, je ale známo, že se Gaia Germani vyhýbala komediím, proto také nakonec v polovině sedmdesátých let přestala reagovat na další nabídky k natáčení a rozhodla se pro život v ústraní.

Pavel "argenson" Vlach