Natalya Nikolaevna Zakharenko se narodila 20. června 1938 v San Francisku. Její rodiče byli anglicky stěží hovořící ruští emigranti. Po příjezdu do států změnili rodinné příjmení na Grundin a samotná Natalya dostala jméno Natasha (pro pořádek nadále uvádím jenom Natalie). Ke své první filmové roli se Natalie přibatolila čirou náhodou. Ačkoliv ve čtyřech letech již nepochybně uměla chodit, v opačném případě by nejspíš unikla pozornosti produkčního, který potřeboval malou holčičku se zmrzlinou. Ve válečném dramatu HAPPY LAND (1942) se od ní zatím očekával jenom několikavteřinový pláč, ale asi byl dost přesvědčivý, aby paní Grundinovou přiměl sbalit dcerku, manžela a odjet vstříc novým filmovým možnostem směrem Los Angeles. Dřít bídu a čekat na další filmovou příležitost musela rodinka až do roku 1946, kdy sedmiletá Natalie na druhý pokus uspěla v konkurzu do filmu TOMMOROW IS FOREVER. Rok nato si získala srdce mnoha diváků svou rolí ve vánoční klasice MIRACLE ON 34TH STREET.
Natalie se záhy stala velice oblíbenou dětskou herečkou. Na sklonku čtyřicátých a začátku padesátých let svou přítomností rozšířila ansábl více než osmnácti snímků. Nutno podotknou, že povětšinou již zapomenutých snímků nevalné kvality. První velkou příležitost dostala po boku tehdejšího dívčího idolu Jamese Deana v kultovním REBELOVI BEZ PŘÍČINY (1955). Za roli rebelující středoškolačky Judy (kterou ve svých sedmnácti letech možná opravdu byla) získala první ze tří nominaci na Oscara. Od tohoto okamžiku ji hollywoodští tvůrci začali vnímat jako dospělou herečku. Po bezprostředně následujících PÁTRAČÍCH (1956) Johna Forda ji čekala další řada méně významných filmů. Přinejhorším však mohla sbírat zkušenosti od takových protřelých mazáků jako Frank Sinatra, Jane Wymanová či Tony Curtis. Mimořádně úspěšným se pro ni stal rok 1961. Čekání se vyplatilo, za roli duševně nemocné dívky v (proti)americkém TŘPYTU V TRÁVĚ Elii Kazana sklidila další nominaci na Oscara. Její výkon v muzikálu WEST SIDE STORY sice kritici rozcupovali, statut jednoho z nejlepších zástupců žánru mu přesto upřít nelze (10 Oscarů budiž důkazem).
Na rozpaky z West Side Story jí pomohla zapomenout romantická tragikomedie LOVE WITH THE PROPER STRANGER (1963), z níž si odnesla kamarádství se Stevenem McQueenem a další oscarovou nominaci. Českým divákům povědomější by mohla být velkolepá dobrodružná komedie Blakea Edwardse VELKÉ ZÁVODY (1965), kdy Natalie obohatila hvězdné obsazení zahrnující mimo jiné Jacka Lemmona. Podobně zvučným jménem oplýval její partner v následujícím snímku, ZAKÁZANÉM MAJETKU (1966) Sydneyho Pollacka – Robert Redford. Následovala tříletá pauza od Hollywoodu, během které si Natalie hodlala srovnat své životní priority a asi se i malinko vzpamatovat z raketového vzestupu k hvězdným výšinám. Milostný život Woodové byl pestrý, podle víceméně podložených bulvárních drbů stihla za život chodit (také) s těmito muži: Elvis Presley, Dennis Hopper, Warren Beatty, Michael Caine, Nick Adams. Vdaná byla nicméně „pouze“ třikrát a z to toho dvakrát za stejného muže, Roberta Wagnera (tím druhým byl Richard Gregson). Jejich bouřlivá manželství došla smíření až těsně před Nataliinou smrtí.
O tom, že během tří let pracovního volna neztratila nic ze svého hvězdného třpytu, se mohla Woodová přesvědčit díky vřelému přijetí dramatu BOB A CAROL A TED A ALICE (1969). Od tohoto okamžiku výrazně slevila ze svého dřívějšího tempa, již se nehnala z filmu do filmu a více času začala věnovat svým dvěma dcerkám. Teprve po dalších třech letech následovala malá rolička v KANDIDÁTOVI (1972), opět s Robertem Redfordem. Z několika málo dalších, převážně televizních projektů, zmiňme alespoň adaptaci hry Tenesseho Williamse CAT ON A HOT TIN ROOF (1976) a úspěšnou minisérii FROM HERE TO ETERNITY (1979), které svým výkonem zajistila Zlatý glóbus. V roce 1981 začala s Christopherem Walkenem pracovat na sci-fi thrilleru BRAINSTORM (1983), jeho premiéry se však již nedožila.
Na Den díkuvzdání roku 1981 pozvala s manželem svého kolegu Christophera Walkena na rodinnou jachtu The Splendor (podle filmu Splendor in the grass). Woodové se stala osudnou zastávka u ostrovu Catalina na pobřeží Kalifornie. Při přestupování na malý člun údajně nešťastnou náhodou spadla přes palubu a utopila se. Jak vyšlo později najevo, Walken nebyl jenom kolegou a podle svědectví jedné ženy společně s manželem Robertem Wagnerem a kapitánem jachty Dennisem Davernem celých patnáct minut naslouchal jejímu volání o pomoc. Ani jeden z mužů se k celé události po několik dlouhých let nechtěl vyjadřovat. Teprve během interview v roce 1992 uvedli, že pádu Woodové (ne opilé, jak potvrdila pitva) nebyli přítomni. Při otázce, zda-li se cítí být vinen, Davern nicméně zaváhal. Kolem smrti Natalie Woodové se navždy bude vznášet hromada otazníku, kolem jejího hereckého talentu a roztomilého půvabu snad nikoliv.
Martin "Matty" Šrajer
