Vladimír Hrabánek se narodil v roce 1938 v Praze, kde jeho otec pracoval jako šofér. Vyučil se frézařem v ČKD Sokolovo a v tomto závodě také nastoupil do svého prvního zaměstnání. Během učení se ale začal věnovat ochotnickému divadlu a v Malém avantgardním jevišti (MAJ) posléze získal významnější jevištní praxi. V roce 1960 neúspěšně absolvoval konkurz do divadla Semafor. Vzhledem k jeho technickému nadání mu nicméně vedení divadla nabídlo místo technika s povinností hrát malé role. Poté, co se divadlo plně profesionalizovalo, stal se divadelním inspicientem a hercem. Se Semaforem spojil Vladimír Hrabánek celý svůj život, působil zde 49 sezón a posléze se vypracoval na pozici správce divadla.
Do širšího diváckého povědomí se dostal díky svým epizodním filmovým a televizním rolím. Na plátně se poprvé objevil v roce 1962 v nevelké roli Zrzka, jednoho z mladých obyvatel židovského ghetta v Brynychově okupačním dramatu TRANSPORT Z RÁJE. Během 60. let získal drobné role v mnoha významných filmech mladých režisérů z okruhu nové vlny. Hrál např. ve snímcích KDYBY TISÍC KLARINETŮ, OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY, FARÁŘŮV KONEC nebo PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA.
Přestože bez výjimky dostával jen rozsahem nevýznamné role, měl výrazný projev a dokázal si získat pozornost i na malém prostoru. Filmaři oceňovali jeho smysl pro zkratku a grotesku, a proto ho v 70. letech začali obsazovat do komediálních rolí bodrých a samorostlých chlapíků s nakřáplým hlasem. Diváci si ho pamatují jako Horu z filmu MAREČKU, PODEJTE MI PERO, zřízence psychiatrie ze seriálu ARABELA, hospodského v LÉTAJÍCÍM ČESTMÍROVI nebo jako uvaděče z šantánu v komedii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA. Celkem se objevil v 77 epizodních rolích. Své vzpomínky na svět divadla a filmu shrnul v memoárové knize Sloužil jsem v Semaforu.
Milan "gudaulin" Černý
