Herec Jiří Kodet byl znám především svojí elegancí, bohémstvím a noblesou, ale také svým cholerickým vystupováním a výbušnou povahou. Se svými rolemi se velmi často ztotožňoval a neváhal křičet a rozčilovat se. Do roku 1989 příliš mnoho velkých hereckých rolí nedostal, většinou hrál vedlejší role vesměs záporných či nedokonalých postav. V devadesátých letech se vše začalo otáčet a především spolupráce s mladšími režiséry mu začala vynášet velký úspěch.
Jiří se narodil 6. prosince 1937 v Praze. Jeho rodiči jsou sochař Jan Kodet a herečka Národního divadla Jiřina Steimarová, která pochází ze slavného hereckého rodu. Jiří je tak pravnukem herce Vendelína Budila a jeho příbuzným zakladatel Národního divadla Josef Jiří Kolár. Jeho matka se později provdala za automobilového jezdce Jaroslava Juhana, kvůli jeho emigraci ale matku vyhodili z Národního divadla a Jiří musel odejít z gymnázia. Vyučil se tak žokejem v kladrubském učilišťi a pokoušel se dostal na DAMU. Několikrát posílal přihlášky, až to na třetí pokus vyšlo a byl přijat. Absolvoval v roce 1961. Začínal v Pardubicích v tamějším Východočeském divadle a po krátké době odešel v roce 1963 do Ostravského divadla Petra Bezruče za Janem Kačerem. Zde si zahrál v inscenaci Cyrano z Bergeracu roli Kristiana.
Po dvou letech celý soubor odchází do Prahy a Jiří je spoluzakladatelem Činoherního klubu. Ztvárnil zde několik postav v různých inscenacích např. Revizor, Tři v tom, Racek či Višňový sad. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1950 v dramatu POSEL ÚSVITU v Krškově životopisném filmu. V 60. letech se objevuje v několika válečných dramatech VYŠŠÍ PRINCIP (1960), ATENTÁT (1964) podle skutečného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze 8, v komediálním dramatu režiséra Jiřího Menzela oceněného Oscarem OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966) podle novely Bohumila Hrabala či filmech HOTEL PRO CIZINCE (1967) a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968).
V 70. letech ztvárnil další dvacítku filmových, televizních či seriálových rolí z nichž za zmínku stojí role Chlestakova v inscenaci režiséra Jana Kačera REVIZOR (1971), v dramatu MORGIANA (1972), role Arnošta v drama komedii režisérky Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976) nebo postavu poručíka Munclingera v krimi filmu PAST NA KACHNU (1978). Mnohem větší herecké příležitosti dostává v 80. letech, kdy je obsazen do šedesáti různých rolí. Zahrál si menší role v několika známých seriálech jako ARABELA, NÁVŠTĚVNÍCI, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR nebo CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA. Objevuje se v několika komediích, role Rudly ve filmu VRCHNÍ PRCHNI!, malou ale výbornou roli profesora Richardsona v komedii Oldřicha Lipského SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE, či cholerického režiséra v komedii JAK CHUTNÁ BÁSNÍKŮM ŽIVOT (1987).
Z dramatických nebo kriminálních žánrů si zahrál v televizním drama PLÁŠŤ MARIE TEREZIE (1982), kapitána Exnera v krimi SMRT TALENTOVANÉHO ŠEVCE, kapitána Vaňka ve filmu ZÁTAH, doktora Cholenského v dramatu OPERACE MÉ DCERY nebo hlavní roli inspektora Vrby v televizní detektivce SMRT V KRUHU (1989). V pohádce ČAROVNÉ DĚDICTVÍ (1985) ztvárnil postavu zlého vévody a nebo krále v původní divadelní inscenaci, v komedii Věry Chytilové ŠAŠEK A KRÁLOVNA (1989). Na přelomu roků 1990/91 se stává po několika odmítnutích členem souboru Národního divadla, kde ztvárnil mnoho postav v několika hrách jako Hamlet, Divoká kachna, Romance pro křídlovku nebo Komedie omylů atd. V 90. letech již není tolik obsazován do televizních či jiných rolí ale přeci se začíná blýskat na lepší časy.
V roce 1993 ztvárňuje roli Mikulíka v komedii režiséra Jana Svěráka AKUMULÁTOR a o čtyři roky později dostává příležitost v komedii režiséra Petra Zelenky, která je tvořena ze šesti povídek a to sice ve filmu KNOFLÍKÁŘI. Za tento film také získal první cenu a to Českého lva v kategorii “mužský herecký výkon ve vedlejší roli“. V roce 1998 dostal dalšího Českého lva, tentokráte za hlavní mužskou roli ve filmu PELÍŠKY režiséra Jana Hřebejka. Byla to jeho životní role, za kterou byl po právu oceněn a uznáván. Za cholerického otce Krause dostal například i cenu Novoměstský hrnec smíchu. Poslední filmovou roli ztvárnil v dramatu SENTIMENT z roku 2003, kde si zahrál hlavní roli v životopisném příběhu o režiséru Františku Vláčilovi.
Jiří Kodet byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Renatou Cihelkovou má dceru Karolínu. Z druhého manželství, které trvalo 36 let má potom syna Jana a dceru Barboru (*1970), která je rovněž herečkou a v letech 1991 – 96 byla také členkou ND. Žije s houslistou Pavlem Šporclem se kterým má dceru Violetu. V roce 2003 při slavnostní premiéře jedné z her prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do jeho konce. V roce 2004 dostal významné ocenění z rukou prezidenta Klause za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umění. V posledních letech jeho života trpěl těžkými zdravotními problémy, kterým nakonec podlehl ve svém domě v obci Točná kousek za Prahou 25. června 2005.
Odešel tak jeden z mnoha českých herců s velkým H, který ztvárnil více než 200 filmových či televizních a divadelních rolí, často aristokratických či plebejských ale i komediálních, člověk s neobyčejným charisma a elegancí. Poslední rozloučení s panem Jiřím Kodetem proběhlo 30. června 2005 na jevišti Národního divadla.
Zdeněk "Stocki" Blažek
