Italský komik a herec Ciccio Ingrassia se narodil jako Francesco Ingrassia 5.října 1922 v Palermu na Sicílii. Narodil se jako čtvrtý z pěti dětí v rodině ve velmi skromných podmínkách. Od dětství měl malý zájem na vzdělání. Přesto se mu podařilo získat alespoň vzdělání základní školy, i když s mnoha problémy, protože nebyl dobrý hlavně v matematice. V dospívání, zkoušel a vystřídal různá povolání jako holič, tesař, švec či řezník.
Přibližně od roku 1938 se začala projevovat jeho vášeň pro svět showbyznysu a začal vystupovat na soukromých akcích, kde úspěšně napodoboval některé vtipy Tota (1898-1967) italského komika, který se stal jeho idolem. Jeho skutečný debut na prknech jeviště byl ale o několik let později. Přesněji roku 1944 v Bar degli Artisti. Na konci války se pak přesunul do Turína, kde spolu s Gino Bramierim uvádějí žánr parodie, který se začíná těšit přízni veřejnosti.
V padesátých letech se pak setkává s Franco Franchim a oba dva rodáci z Palerma začínají právě v ulicích tohoto města se svými baladami, scénkami, imitací a vtipkováním, čímž baví veřejné shromáždění lidí v okolí. V divadle spolu debutují v roce 1954, a to v divadele Costa v Castelvetranu na Sicílii. Domenico Modugno pak oba protagonisty uvedl v hudební komedii RINALDO IN CAMPO. Tato komedie o hrdinovi typu Robin Hood byla velice úspěšná a premiéru měla v Turíně 12.9.1961, při příležitosti oslav 100 let sjednocení Itálie. Komedie se pak dočkala dalších vydání a to roku 1987 a 2011 (samozřejmě již s jiným obsazením). Poprvé se oba výrazněji objevují ve filmu roku 1961 v menších rolích pašeráků ve snímku APPUNTAMENTO A ISCHIA v režii Mario Mattoliho. K úspěchu této dvojice zajisté přispěl i režisér a scénárista Lucio Fulci (17.6.1927-13.3.1996), který oba protagonisty obsadil roku 1962 jako Franca Cocuzzu a Ciccio Fisichellu do filmu I DUE DELLA LEGIONE STRANIERA. Později s nimi spolupracoval na dalších úspěšných filmech. Jako třeba I DUE EVASI DI SING SING (1964), nebo 002 AGENTI SEGRETISSIMI (1964). Franco a Ciccio byli velice úspěšní a populární v parodiích na známé filmy. Například na westerny PRO PÁR DOLARŮ (1964) a HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ (1966), přicházejí s parodiemi PRO TRN V OKU (PER UN PUGNO NELL'OCCHIO) – 1965 a IL BELLO, IL BRUTO, IL CRETINO (1967). K filmu HÁDEJ KDO PŘIJDE NA VEČEŘI (1967), přicházejí s filmem HÁDEJ KDO PŘIJDE NA SVAČINU (1969). V letech 1964 a 1966 hráli přibližně ve čtyřiceti filmech. Oba dva pracovali v tomto kolotoči filmů poctivě a tvrdě, oba si uvědomovali důležitost práce, bez které nechtěli být. Na vlastní kůži si vyzkoušeli ve svých začátcích chudobu a nedostatek práce. Za svoji kariéru hráli společně ve více než 100 filmech. Tempo bylo závratné a dokázali natočit 12 filmů za rok, tedy během měsíce byl hotový vždy jeden film. Jejich vztah nebyl ale vždy idylický. Franco byl Cicciou obviněn z velikášství, zatímco Franco vytýkal Cicciovi určitou aroganci. Největší krize mezi oběma byla v pozdních šedesátých letech a na počátku let sedmdesátých, kdy šel každý svou cestou kariéry, ale koncem sedmdesátých let se jejich cesty opět spojily.
Během období kdy nespolupracoval s Francem, pokračoval Ciccio ve vlastní kariéře. Ztvárnil mnoho rolí, například šíleného strýce Tea ve Felliniho filmu AMARCORD (1973), nebo Voltrana ve filmu TODO MODO (1976). Za tuto roli obdržel roku 1976 Stříbrnou stuhu (cenu italského národního svazu filmových novinářů) za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Jako nejlepší herec ve vedlejší roli byl oceněn ještě jednou a to roku 1991 za roli Gaetana Scarfiho ve filmu CONDOMINIO (1991). Za tuto roli obdržel David di Donatello Awards.
Ciccio si vyzkoušel film také jako režisér a otevřel i filmovou produkční společnost Ingra (Ingra Cinematografica). Ciccio byl první volbou pro obsazení hlavní role ve filmu BIO RÁJ (Nuovo cinema Paradiso) – 1988, ale nakonec byl do role obsazen Philippe Noiret. Naposledy se Ciccio objevuje roku 1996 v hororu FATAL FRAMES: FOTOGRAMMI MORTALI v roli Beggara.
Již po smrti Franca Franchiho byl Ciccio vyznamenán 2.června 1995 Řádem za zásluhy o italskou republiku. Jeho manželkou byla až do jeho smrti Sara Cali a měli jediného syna Giampiera (*18.11.1961), který je také divadelním hercem. Ač přestal Ciccio roku 1996 po smrti Franca kouřit, od roku 2001 trpěl respiračními problémy a zemřel v Římě 28.dubna 2003 obklopen svými blízkými. Jeho smrtí se uzavřela jedna kapitola italského humoru a satiry. Památce Ciccia a Franca byl věnován film COME INGUAIAMMO IL CINEMA ITALIANO, který roku 2004 natočili Daniele Ciprì a Franco Maresco.
Petr "Hennes" Hennebichler
