POMO

První polovina filmu představuje protagonistu v jeho mladickém tápání - čerstvě po rozchodu, nechuť k práci, žádná představa o budoucnosti. A stejně tak tápajíc, s chabými dialogy, parametry studentského filmu a jedním WTF vypravěčským přešlapem (dva naprosto cizí kluci se na okamžik zahlídnou přes okno projíždějícího auta a pár hodin na to si esemeskují) lehce nudí. Blížícím se hurikánem ale do profilování jeho všedního života vstoupí i jeho rodiče, dřívější postavy dají příčinám jeho osamělosti smysluplnější kontury a z Fallen Fruit se vyklube upřímný portrét mladého člověka žijícího v Miami, s trefně vyjádřenou identitou tohoto exotického města s prvotním wow efektem, ale předstíranou útulností. [Miami FF]

Floridsky prosluněná, vysoce zábavná testosteronová blbina s překvapivě obsazeným a opět parádně fungujícím Jakem Gyllenhaalem. Doug Liman pomáhá Joelu Silverovi updatovat jeho osmdesátkovou klasiku do klipařsky dynamického hávu s fyzicky intenzivními mlátičkami, ale vždy s nadhledem nenáročné domácí VOD zábavy. Nový Road House obsahuje jedinou psychologicky funkční scénu (dialog v baru s drážděním traumatu hlavní postavy) a má blíže k energické punkové komedii než k dramatu. Jeho nejkomičtější postavou je hlavní Gyllenhaalův protivník, ultimátní bitkařská mašina Conor McGregor, ztělesňující vtipně přepálenou bezmozkovou mačo suverenitu s bezhlavou zuřivostí. Pozvánku do Fast & Furious má po tomto výrazném filmovém debutu jistou.

Raději kratší život ve svobodném prostředí, než dlouhý neživot v komunistické diktatuře. Silný skutečný příběh o mladých Kubáncích v devadesátých letech, kteří se rozhodli pro svobodu. Šťastného ducha film nabere v izolovaném přírodním sanatoriu, kde jeho postávám zkracuje život dobrovolně injektované HIV. Protože si tam můžou žít po svém. Úvod ve městě je ale zajímavější - syrovější, dramatičtější, nabitý nepokojem a revoltní energií. V sanatoriu dojde v konstelaci postav i na klišé či lehký kýč. Ale závěr funguje dobře. Tato banda si zfilmování jejich příběhu zasloužila. Blockbuster makeři Phil Lord a Christopher Miller usilují o zářez do nezávislé kinematografie. [Miami FF]

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné.

Nejlepší oscariáda za dlouhou dobu, k mimořádně silnému filmovému roku. Vtipná překvapení jako nahý John Cena, Guillermo s megalahví Tequilly nebo dvojčata Arnie s Danny DeVitem. Opět perfektně odlehčená moderace Jimmym Kimmelem, zaslouženě rozdané sošky. Potěšily mě všechny výsledky, obzvláště nejlepší zahraničný film a zvuk pro Zónu zájmu. Silný proslov režiséra 20 dnů v Mariupolu! A zpívající Ryan Gosling stole the show.

Dokument šokuje tím, v jakých podmínkách dovolí úřady někomu v dnešní době držet v zajetí zvíře, navíc desítky let veřejně známou kosatku Lolitu v miamském SeaQuariu. Jakoby neexistovali zákony proti týrání zvířat, anebo je zde nikdo nehlídal. Film sleduje skupinu nativních indiánů z oblasti původního domova, kteří usilují o její osvobození. Vysvětlují spirituální spojení z kosatkou a důležitost jejího vrácení do domácích vod, kde může i po padesáti letech potkat matku. Emoce a příběh jako u My Octopus Teacher zde nečekejte, Resident Orca je ryzí dokument “televizního střihu” s rozhovory s lidmi kolem problému. Jeho síla spočívá v otázce, jestli se kosatku podaří osvobodit, a v nečekaném vyústění příběhu. [Miami FF]

Senzace. Vypravěčská inspirace oscarovým Free Solo jasná. Ale ten byl o nej profi lezci světa a zfilmoval ho nej profi outdoor režisér světa. Skywalkers jsou nadšeneckým projektem o dvojici mladých dobrodruhů, se spoustou selfie videí na mobily a drony - včetně těch nejadrenalinovejších. Vidět ho na velkém plátně znamená zažít ho s nimi. Adrenalin jak hrom! Co ale dělá film onou senzací, je provázání jejich smrtelně nebezpečné záliby, ve které najdou smysl života, s milostným vztahem, který mezi nimi díky ní vznikne a přes absolutní důvěru a vzájemnou podporu jim pomůže dokázat nemožné. A zasazení jejich instagramového příběhu i do období od začátků pandemie až po ruskou invazi na Ukrajinu (se kterou nesouhlasí). Skvělý, silně emotivní love letter. [Miami FF]

Stop! Or My Grandma Will Shoot! Milá “akční” komedie se srdíčkem a výbornou June Squibb. Na 94-letou herečku obdivuhodný herecký výkon s plejádou humorných gest, ale i citlivými dramatickým momenty. Formulaicky, ale funkčně napsaná souhra postav její rodiny a záporáků, s překvapivým castingem toho hlavního. Osobně ale mezi komediemi o seniorech preferuji ty sarkastičtější, kulturně osobitější evropské, typu Muž jménem Ove. [Miami FF]

Svěží podnikatelské dobrodružství s maximálním feel-good happy-endem. Z amerického období, které nám teď přijde ze všech nejsympatičtější. Air není až tak srandovní ani svůdně amorální jako Vlk z Wall Street, ani nerozkrývá tak zajímavou kuriozitu jako Moneyball, ale pořád je obratně zrežírovaným a herecky vychutnaným skutečným příběhem o americkém snu. “Booorn in the USA!”

Další výborný herecký výkon Sandry Hüller, se kterou dva filmy se letos potkali v soutěžní sekci v Cannes (druhým je The Zone of Interest). Přestože je hlavní postavou, celý čas nevíme, jestli je vina nebo ne. Má vesměs chladný výraz a projev, vražedkyni v ní cítíme, ale naprosto přirozeně hraje nevinnou. Skvělým tahem byl již její casting. Jinak hodně dialogový film delší stopáže, která zahrnuje taky soudní proces se zajímavým, procedurálním vyšetřováním tragické události. Režijně kvalitně vedený nejednoznačností v obtížném pátráni po pravdě. [Cannes FF]