Profil
Hodnocení (1787)
Komentáře (444) Zajímavosti (7)
Biografie (5)
Obsahy (25)
Filmotéka (630)
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
Oblíbení uživatelé
|
Moje komentáře |
 Hei tai yang 731 (1988) 
|
15.03.2010 |
| |
Jednotka 731 je mé oblíbené historické téma a zaručený zabiják debaty s Japky a bohužel má tu samou nevýhodu jako takové filmy o Osvětimi nebo Mengelem; „seriózní“ film málokdy bude mít skutečnou výpovědní hodnotu, neboť se sám dobrovolně vykastruje o ty nejsilnější scény ve prospěch nezajímavých kravinek jako budování individuálních postav a jejich sociálních vazeb, šokantní béčko zase nikdy nebude vnímáno jako nic jiného, protože neobsahuje nic než ona superrychlá superúčinná dávidla (nafrněné kiddo nebylo ochotno připustit, že by je film při jeho přehledu ještě dokázal rozblinkat, první mražení rukou, vivisekce, kočka či přetlak je ale přesvědčilo o opaku), popřípadě veškeré pokusy brutalitu (stále to ještě hlavní složku) nějak naředit vyznívají neskutečně vtipně. První dvě kategorie ještě beru, Men Behind the Sun jsou žel ta třetí, a tak za tu poslední hvězdičku můžou vděčit právě a pouze přesvědčivým nechuťárnám (a možná tak trochu i überzábavnému anglickému dabingu). PS: tohle mi tam trošku chybělo - img532.imageshack.us/img532/56/abortionlol.gif |
|
Mimzy (2007)
|
03.03.2010 |
| |
Holčička, která tak trochu připomíná dcerku ze Znamení, a její bratr, který tak trochu vypadá jako Harry Potter, dělají fakt nevím co pod dohledem maminky, která vypadá tak trochu jako hysterická Laura Dern, ve filmu, který tak trochu připomíná Columbuse, ale ne tak úplně. Mezitím vědec z budoucnosti, který vypadá tak trochu jak Ian Mckellen, kdyby byl tibetský mnich nebo Mengele, dělá nějaké čachry s králíkem, který má být jako Alenky z říše divů, aby spasil budoucí lidstvo nevím od čeho a nevím jak, k čemuž mu má dopomoci ona holčička, která vypadá tak trochu jako dcerka ze Znamení, ale k tomu potřebuje, aby bratříček Harry Potter postavil mezihvězdný tunel a poslal Alenčina králíka do budoucnosti, aby z něj vědec Ian Mckellen mohl vyčíst nevím co a nevím proč. O několik staletí (?) později paní učitelka, která vypadá jak maminka z nového The Last House on the Left, jen nikoho nevraždí (což mě upřímně řečeno poněkud zklamalo), vykládá dětem, jak díky té holčičce a jejímu králíkovi v sobě lidstvo objevilo lidství a začalo konečně recyklovat, a proto teď může paní učitelka s dětmi sedět na louce v Alpách a užívat si toho, že už konečně nemusejí nosit mimozemské masky a mohou se vznášet jako Chow Yun-Fat v Tygru a drakovi. Na tohle jsem asi fakt moc stará. |
|
Neprůstřelný mnich (2003) odpad!
|
03.03.2010 |
| |
Já vím, že vidina toho, že mi prdel nakope Chow Yun-Fat, je neodolatelná, ale, milý Karle, tudy cesta k hollywoodské slávě fakt nevede. Uwe Boll nad tímhle masturbuje před spánkem. |
|
The Box (2009)
|
18.02.2010 |
| |
Byla ta záhadologická šaráda zapotřebí? Nebyla. Mysteriózní kulisy a nudně tradiční žánrové rekvizity jsou nahodile rozházeny jen kvůli vnějšímu pozlátku, ale nijak film vnitřně neobohacují, neposouvají a pro tu základní myšlenku „buďme morální, jinak se nám to vrátí a nakope nám to prdel“ nejsou NIJAK potřeba. Holt z krátké povídky materiál na celovečerák neudělám tím, že ji „vylepším“ zfetovaným Santa Clausem, hvězdnou bránou nebo šíleně se chechtajícími teenagery. Za půlhodinovou realisticky laděnou moralistní verzi z Twilight Zone bez všech těch studentíkovských „cool“ sračiček jsem mnohem raději. PS: Cameron Diaz nezvládá nikoli proto, že by nestačila na roli, ale proto že je krátká na imitaci buranského jižanského přízvuku, a kdyby se místo na tuhle holou zbytečnost (vysokoškolská angličtinářka mluví jako holka od krav, a to jako jediná z celého filmu?) musela soustředit čistě jen na postavu, vypadalo by to hned jinak. |
|
Spolek nemilosrdných (2009)
|
13.02.2010 |
| |
Parta rozmazlených yuppie princezniček se stává obětí děsivé režie a hrůzu vzbuzující charakterizace (blondýna = svině, bruneta = klaďas, brýlatá zrzka = nesmělá šprtka, sportovní tričko = drsňačka) ve zcela rutinním slasheru s nulovou gradací, který se ani neobtěžuje definovat, kdo má být oběť, a jede padni komu padni a který nemá šanci oslovit nikoho mimo základní cílové publikum, tj. žáky druhého stupně základní školy. |
|
Proměna (2009)
|
11.02.2010 |
| |
Možnost SPOILERů, doporučujeme brzdit. Spoluproducent Kafka Pictures mluví za všechno. Nepříliš originální pokus skloubit evropské psychodrama s evropským hororem, který bohužel staví na nepříliš dobře utajeném vykrádání zažitých paranoidních psycháren jako Mullholand Drive, Abre los ojos nebo Šestý smysl. Zápletka i s pointou jsou od dvacáté minuty v hrubé podobě snadno odhadnutelné (hlavní důvod bude nejspíš ten, že si ji tvůrci hned dvakrát sami vykecají), výborná režie a protagonistky ale pomáhají i tak budovat silnou atmosféru a zabraňují tomu, aby se člověk nudil. Vzniknout Don’t look back před patnácti lety, byla by to klasika srovnatelná s Lynchem, teď už je to ale hrubě okoukané. Nejdivnější na tom je, že přes veškerou neoriginálnost se mi to (obzvlášť ke konci) vlastně děsně líbilo. (opět si připadám provinile za pocit, že chápu pointu. Holt úděl géniů) |
|
Naděje (2009)
|
23.01.2010 |
| |
Bohužel si už nevzpomínám, který moudrý muž pravil, že FAMU je ta instituce, kde vezmou talentované a originální tvůrce a sešrotují je do uniformního nevýrazného bahýnka. Takhle nějak si ono výsledné bahýnko představuju – přepjatá soap opera s „cool“ audiovizuálem, nedopečeným scénářem bez pointy, zato prošpikovaným divnými replikami a s osvědčenými herci, kteří přes veškerou snahu působí kvůli nezralé režii jak z ochotnického vesmíru. Roztažené na hodinu a půl to ale v neděli večer na ČT bude divácká bomba. |
 Precious: Based on the Novel Push by Sapphire (2009)
|
18.01.2010 |
| |
Budu vypadat jako okoralá necitelná zrůda, ale příběh týrané, incestně znásilňované šestnáctky s dvěma dětmi, která nemá jinou možnost než se se složenýma rukama pasivně utíkat do snů, která už je svým trápením naprosto umrtvená, a která si tudíž nemůže v žádném případě pomoct sama a musí jí být pomáháno, tak tento příběh má zcela nulový dramatický potenciál. Na plátně mě nezajímá mučednické utrpení, ale to, jak se s ním postava vypořádá. Že by se Precious zvedla a dokázala se svou situací něco sama udělat, to je za těchhle podmínek čirá fantasy. Každá lidská tragédie je hrozná, ale ne o každé tragédii lze natočit film. Pokud ovšem jeho cílovými diváky není SM publikum slintající nad Umučením Krista. PS: postavu andělské učitelky, která padlé ženě ukazuje cestu ke světlu, už prosím nikdy víckrát ze smetiště nevyhrabávat. |
|
Vyfič! (2009)
|
08.01.2010 |
| |
Je to divný, ale po tolika dekádách se zdá, že éra ženských filmů, jejichž feminismus si vlastně nijak neuvědomuju, natož aby mě aktivně sral, je konečně tady. Tak svěží, neotřelé a neklišovité, že to připomíná Diablo Cody víc než Jennifer’s Body. Jen Ellen Page by měl někdo vzkázat, ať už nikdy nedělá zamilované ksichty, jinak toho Oscara za umění stáhnout si punčocháče dva metry pod vodou nedostane. 90%, ať žije podvodní/ý sex. |
|
Jennifer's Body - Bacha, kouše! (2009)
|
08.01.2010 |
| |
Buďto Diablo Cody hoří jak ropný vrt nebo si jen našla nepříliš schopnou režisérku, faktem je, že kvalita námětu rozhodně neodpovídá kvalitě výsledku. Jsem ochotna věřit, že na papíře musely dialogy působit chytře a trefně, kvůli beztvaré režii ovšem ani s kombinací humoru a brutálních nechutností nevzniká Stáhni mě do pekla pro náctileté, ale slabý ripoff Buffy s neukočírovanými momenty typu „You got a tampon?“, u kterých nevím, zda za naprostou nevtipnost nadávat Cody nebo Kusamové. Kdykoli božská sukuba Megan Fox otevře hubu a začne ze sebe nadsazenou intonací chrlit „like“ za každým druhým slovem jako vymaštěná patnáctka, jde veškerá její pracně budovaná stylizace do háje. Jennifer’s body může být zvnějšku jak chce úžasné, pronikat do něj je ovšem zatrachtilá nuda, neb uvnitř se neskrývá vůbec nic. |
|
Stoning of Soraya M., The (2008)
|
03.01.2010 |
| |
„Pokud muž obviní ženu, musí ta prokázat svou nevinu. Obviní-li ale žena muže, musí ona prokázat jeho vinu. Je to jasné?“ „Ano. Ženy jsou vinné, muži nevinní.“ Výpovědní hodnota jasně převyšuje tu filmařskou a navíc k tomu, aby se výpověď mohla plně realizovat, je třeba vědět, že vše, co se tu děje, není nějaký exces daný zaostalostí nebo osobními vadami, ale žádaná norma zakotvená v islámu. Zahřin obviňující hlas tudíž paradoxně nemá bez nějakého poznámkového aparátu moc šancí zasáhnout diváka, který se v problematice příliš neorientuje. Ovšem minimálně kvůli scéně, která dala filmu jméno a která co do brutality snese srovnání s Umučením Krista a co do síly ho dalece předčí, by film měl vidět každý, kdo ještě v dnešní době papouškuje bezobsažnou mantru „islám je náboženství míru“. Kecám: to, že zdejším mužům připadá kamenování jako zábavnější show než vystoupení komediantů, je rovněž jeden z nezapomenutelných momentů, jimž by se cynik až zasmál. |
|
Fame - cesta za slávou (2009)
|
02.01.2010 |
| |
Stručné vysvětlení, proč postavy a drama v remaku nesahají původnímu filmu ani po puchýře po piškotech: Fame měla homosexualitu, chudobu, pochyby o vlastních schopnostech, bezdomovectví, negramotnost - remake se zmůže jen na nechápající rodiče, kteří se na promočním představení dojetím rozpláčou. Fame pracovala s vyhraněnými charakterovými typy, v remaku se jde cestou nejmenšího společného jmenovatele, aby se divák mohl ztotožnit s každou slizce líbivou postavou, což ovšem má za následek to, že postavy splývají do jedné šmouhy. Fame spoléhala na neotřelost a detaily, remake zase na stokrát omletý patos a klišé. Ve Fame byla volba následovat náročný sen vyvážena nelidskou dřinou, nejistou budoucností a ztrátou iluzí, v remaku nemusí nikdo obětovat vůbec nic, páč k dosažení hvězdného statusu stačí spoléhat na talent. A především, ve Fame šlo o umění, v remaku jde právě a jen o tu snadno nabytou slávu. Když se ovšem smířím s tím, že nejvyšší ambicí tanečníků je očividně být v doprovodu ke koncertům Justina Timberlakea, že laciný namachrovaný rap je synonymem pro moderní hudbu a že publikum původního filmu bylo vyměněno za děti obdivující HSM, pak se nejedná o sračku, na kterou by se při troše dobré vůle a zavřeném kuřím oku nedalo dívat. PS: ať si jsem za primitiva, ale cover titulní skladby v podání Naturi Naughton, ač obohacen o trendové melismatické vycpávky (hnusu tohohle vokalického blití se může vyrovnat snad jen jódlování a každá zpěvačka, která to dělá, by měla být umlácena kladivem), má o dost víc energie než originál od Irene Cary. |
|
Bílá masajka (2005)
|
01.01.2010 |
| |
Ta ženská má mozek lokalizovaný v kalhotkách. To nemyslím jako odsudek ale jako konstatování základního důvodu, proč je velkou část filmu takřka nemožné sympatizovat s myšlenkovými pochody, které hlavní postavu nutí chovat se jak nablblá čtenářka bravíčka. Bílá masajka je krásná ukázka, jak to vypadá, když se režisér dobrovolně zařadí do škatulky „podle skutečné události“ a obhajuje nefunkčnost motivace postav a dějového vývoje reálným předobrazem; při slepém obkreslování skutečnosti se tvůrcům podařilo podřezat si pod sebou větev tím, že nedali dostatečný důvod k tomu, aby protagonistka jednala, tak jak jedná, a divák musí dojít k neodvratnému závěru, že jelikož osudový vztah vzniká letmým pohledem na trajektu jen v červené knihovně, je hlavní postava (a potažmo její předloha) tupě ovládána libidem a to moje sympatie moc nevzbuzuje. Film je tak vlastně rozdělen na dvě poloviny, přičemž teprve ta druhá je oním působivým dramatem o obdivuhodné, silné a zabejčené ženské, která nesedí jako cukrová panenka s rukama v klíně a u níž není problém pochopit, proč v tom neskutečném srabu ještě zůstává. Nestát to na hliněné expozici, mohla to být dobrá oslava ženské nezávislosti. A proč po takovém výkonu dal Tarantino Jacky Idovi v IB jen těch několik faktických replik, je mi záhadou. |
|
|
