kiddo

kiddo

Fuckta Vztahovačná

Česko
debilofob a snob, horlivý student a zároveň opakovaný propadlík v zenovém oboru "mít totálně vše u prdele"

homepage
ICQ: 309-460-382

482 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 23.3.2017  21:47
    Život (2017)
    *

    Kdo chce ušetřit čas a nevadí mu uřvaná elementární hudba, patetické proslovy, tuny lekaček a pixarovsky inteligentní zvižátko v hlavní roli, tomu snad tenhle výtah z Gravitace, Sunshine, Vetřelce a Deadpoola k něčemu bude. Kdokoli kromě tohohle hypotetického podnikatele, který je v permanentním presu a potřebuje při sledování ještě vyprstit milenku, bude po skončení nejspíš potřebovat horkou sprchu.

    • 20.3.2017  13:26

    Obavy, že očekávaná smršť erkových ratingů, kterou si Deadpool nejspíš připíše na svědomí, bude pro svou samoúčelnou rádoby drsnost dobrá tak maximálně k tomu, aby si Ztracení chlapci mohli samým nadšením z přítomnosti krve a koz utrhnout cool, se díkybohu prozatím nevyplnily. Naopak, ustavičný příval fakování, senilních vulgarit pro jednou zajímavého Profesora X, nepřikrášlovaného, ale taky nijak zdůrazňovaného násilí, deprese a okázalého nezájmu o bližního svého napravuje zásadní nedostatek, který mě na raných filmových X-Menech točil asi nejvíc: ačkoli komiksový důraz na týmovou rovnocennost z prvních adaptací vymizel a Wolverine stál od samého počátku ve středu dění jako určující prvek, dosavadní série se prostě odmítala vzdát rodinného ducha a předkládat cokoli kromě bezpečné, neurážející zábavy úplně pro každého, která se s de facto protagonistou prostě řeže. Dostat na plátno opravdového Wolverina, jehož určujícím rysem je vnitřní konflikt duševně mrtvého zvířete se samotářem, který chce udělat správnou věc, tedy umožnilo až to zrádně lákavé erko a já jsem za ně vděčná, protože jestli kdy platil ten omílaný banální postřeh o komiksárnách coby náhražce mýtů a jejich nedokonalých, přesto inspirativních hrdinech, tak je to i díky ratingu právě tady.

    • 17.3.2017  22:25

    Daddy Issues: The Movie.

    • 15.3.2017  16:12

    Tolik lidí nevstalo z mrtvých ani v Bibli. Všechny otravné tendence obou předchozích sezón byly akcentovány k nesnesitelnosti: Sára je ještě otravnější a neschopnější a její vztah s Michaelem je tak prost sexuální chemie, že ho nejsem schopna vnímat jinak než jako sourozenecký/mateřsko-synovský. Vzrůstá počet mrtvol, stupidních zvratů, měněných motivací a logických děr, jimiž by projel ne tank, ale tanková brigáda. Zdůrazňování akčního podtónu vede k tomu, že na každou epizodu připadá něco mezi 5 a 186 mrtvolami, zároveň se ale nedá říct, že by násilí bylo působivější (rozhodně ne ve srovnání s 1.sérií, kde šok a zhnusení dokázalo navodit pouhé použití zahradnických nůžek). Projekty, které by dříve zabraly celou sérii a neustále by se potýkaly s lidským faktorem a vnějšími obstrukcemi, se zde odehrávají v rámci jednoho dílu, jejich příprava trvá hodinu a jsou provedeny bezchybně ve stylu Dannyho parťáků; nemám z principu nic proti, jen to jaksi popírá všechno, co jsme doposavad viděli. Nostalgie je budována stylem „pamatuješ, co jsem ti řek ve vězení to odpoledne, co jsme už osm dní v řadě kopali díru?“ Rostoucí diskrepanci mezi tím, jaký vztah máme k určitým postavám my a jaký ostatní postavy, která se výrazněji začala projevovat v 2.sérii, „řeší“ scénáristé tím, že při interakci postav jsou zohledňovány nikoli minulé vztahy, ale pocity diváků. Příkladem za všechny budiž Bellick, odporný neschopný hajzlík, který si nikdy ničím nevysloužil důvěru svých „kolegů“, my s ním ale soucítíme a máme ho rádi, a tak ho tedy budou mít rády i ostatní postavy. A poslední hřebíček do rakve: všemocná Společnost, která řídí vše a všechny. Jsem tak trošku alergická na propagaci konspiračních bludů, které obhajují pozici „za všechno mohou ti nahoře, já jsem kvůli nim naprosto bezmocný, na nic nemám vliv, jsem ovládán a jediný způsob, jak se zbavit svých pout, je násilným převratem. Pak teprve zavládne mír a blaho.“ Je mi líto, považuji to za pozici pro ufňukané líné neschopy a rozhodně neschvaluju očividnou snahu PB tyto lidi v jejich sentimentu podporovat, ba si dokonce vychovávat nové vzorky. Být Američan, jsem docela uražená závěrečným naznačováním, že ve zkorumpovaných USA plných zlých oportunistů může pořádek zjednat pouze OSN.

    • 15.3.2017  16:12

    Dá se shrnout jedním slovem: meh. Na jednu stranu se vracíme do starých kolejí, navíc obohacených o exotičnost a o poznání větší drsnost, na tu druhou zase mizí určující faktor vševědoucího geniálního hrdiny; zatímco v první sérii mohl Michael rozvíjet plán A K TOMU reagovat na nové události, zde už jenom reaguje. Nelze taky opomenout vzrůstající překomplikovanost, obehranost a opět, grr, všemocnou Společnost. Aspoň že to bylo milosrdně krátké.

    • 15.3.2017  16:11

    Jelikož se 1.série zaměřovala cele na přípravy na útěk a detektivní linii a vzorec „překonáváme v omezeném prostředí malé překážky jednu po druhé“ již nelze aplikovat, musela se 2.série vzdát v podstatě všeho, kvůli čemu jsme si zamilovali 1.sérii. Zmizela výhoda uzavřeného prostoru a s ní i kompaktnost, neboť jedna událost již bezprostředně neovlivňuje druhou, ale tvoří samostatnou dějovou linii. 2.sérií začíná ten velký průser jménem snaha o kulervoucí akci, na niž dojela 4.série, neupřu jí ale body za rozvíjení morálních úvah: Co vše lze záchraně bližního obětovat? Osobní integritu a morálku? Bezpečí a život druhých lidí? Lze utéct z vězení a nevzít si z něj kousek s sebou? Je možné žít mezi zločinci a sám se zločincem nestat?

    • 15.3.2017  16:10

    Revoluce, scénáristická a stylová genialita, již mám namemorovanou. Chytře se staví na kombinaci prostředí, vynikajících postav, pomalu dávkovaných příprav na útěk a komplikací; veškeré překážky jsou očekávatelné a jsou logickým a pravděpodobným vyústěním toho, co se stalo dříve. Pole, kde se může odehrávat další děj, je soustavně rozšiřováno i rafinovanou distribucí informací – jelikož jsou nám poskytovány informace, ke kterým hlavní postava nemá přístup, zvyšuje se tím napětí té které scény, jelikož my ze své pozice domnělé vševědoucnosti nevidíme způsob, jak problém vyřešit. Tím, že jsou nám ale zároveň upírány informace, ke kterým hrdina přístup má (a ke kterým přístup zároveň logicky mít musí), nenabude výsledné rozuzlení nikdy podoby deus ex machina.

    • 15.3.2017  16:09
    Hra o trůny - Série 6 (série) (2016)
    odpad!

    Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat.

    • 15.3.2017  16:08
    Hra o trůny - Série 5 (série) (2015)
    odpad!

    Sere kormidelníku, nastavte laskavě kurz směrem Řiť. Ježišikristemarjapanocotokurvabylo. Nikdy by mě nenapadlo, že dokážu takhle rychle přejít od „bombááá“ k „podpalte to napalmem“. Věřte, tohle není fňukot milovníka předloh, který se nemůže smířit s tím, že barva Sansiných šatů v páté epizodě neodpovídá knižnímu protějšku. Bůh ví, že v rozporu s rozšířeným názorem se seriál od knih v těch skutečně podstatných věcech silně odlišoval už od samého počátku. Vadí to? Ne, dokud je výsledkem podnětné a zábavné dílo. A přesně tím pátá série být přestala. Nad adaptačními rozhodnutími producentů zůstává rozum stát – skoro jako by se D&D vypravili na lov veverek s puškou na slony. Každá, i ta nejfilmovější knižní linka byla v rámci zkracování a zjednodušování bez výjimky vykuchána, připravena o nejzákladnější děj, kontext a obsah, kvůli čemuž nezbylo v seriálu nic, na co by se dalo koukat. Neblahým následkem tohoto je, že zdánlivě i na první pohled komplexní linky působí při bližším prozkoumání extrémně chudokrevně, zcela ignorují dřívější charakterizaci, včetně elementární logiky, a plně závisí na rozporuplném, charakterově nesmyslném chování postav, jejichž motivace i uvažování se mění kolikrát scénu od scény. A co hůř, pátou sezónu přepadl zjevně smrtelný záchvat debility. Nepřeháním, nejchytřejší, nejprotřelejší a nejmazanější postavou je odteď Hodor, neboť všichni ostatní se chovají, jako by jejich mozek napadl šedý lupus. Lze tu letošní píčovinu jménem Sansa, Malíček, Roose, Stannis (!), Jon, Brienne, Cersei, Jaime, Varys, Dorne či Daenerys nějak, jakkoli obhájit? No nelze, protože hlavním platidlem Hry o trůny již oficiálně nejsou témata, příběh či postavy, nýbrž samoúčelný šok bez kontextu a logiky. K adaptování čehokoli zastávám extrémně liberální přístup, ale do prčic, jestli účelem tohohle sračkofestu bylo přimět mě znovu se do té rozmáchlé knižní obludnosti ponořit a zjistit, jestli jsem posledním dvěma knihám náhodou nekřivdila, tak úkol kurva splněn.

    • 15.3.2017  16:06
    Hra o trůny - Série 4 (série) (2014)
    ***

    No… ehm… jako… dobrý? Možná? Když člověk moc často nezapíná mozek? Na jednu stranu se nedá popírat, že za roztříštěnost čtvrté série minimálně zčásti může předloha, v níž Martin pravidelně informuje, jak pokračuje dění na tom kterém místě a s tou kterou postavou, přestože tyhle věci takřka neovlivňují celkové dění a občas neslouží jako nic jiného než charakterový portrét. Seriál ale tenhle aspekt výrazně zesiluje vzrůstajícím zájmem o šokující nebo nějakým způsobem stylové momenty, z nichž bude mít internet následující den hysterák, a to na úkor vyprávění, kontextu a celkového plánu. Bohužel se rovněž ukazuje, že scenáristi nejsou tak silní v kramflecích, jak si o sobě zjevně myslí, protože drtivá většina stále četnějšího původního materiálu je prostě… divná, ať už jde o originální rádoby hluboké masturbátorské monology beze špetky obsahu (lol wut?), nebo o charakterizaci (jako když změním začátek i prostředek, nemůžu nechat konec jenom proto, že mi ten okamžik příde kůl). Jistě, seriál se ubírá vlastním směrem a snaží se být osobitý, nic proti, ale hergot to ho mám chválit i za to, že je čím dál častěji osobitě dementní?

    • 15.3.2017  16:06
    Hra o trůny - Série 3 (série) (2013)
    *****

    OK, napotřetí zvedáme na totáč. Dějová linka je oproti dřívějšku výrazně lépe poskládána a přechody mezi jednotlivými dějišti a scénami jsou zcela přirozené (na rozdíl od předlohy), postavy doznávají až shakespearovských kvalit a konečně se dočkáváme vynikajících rozuzlení nejen nově nadhozených motivů, ale i témat provázejících seriál už od samého počátku. Třetí řada dokonale zachycuje klíčový prvek ságy, a sice dojem vzájemné propletenosti. Víc než kdy jindy se vyplácí nevnímat Hru o trůny jako jednolitý příběh, epizodu od epizody, ale jako propracovanou a podrobnou tapisérii, jejíž jednotlivé pozapomenuté, dávno představené a zdánlivě nedůležité nitky se zničehonic splétají dohromady a dávají vzniknout úžasnému výjevu (z tohohle pohledu zpětně začínám brát na milost užvaněnou, pooomalounku se rozjíždějící první řadu). Plus jsem se oficiálně zamilovala do ženských postav – můžu je nesnášet (Cersei, Maergery), můžu jimi opovrhovat (Catelyn), můžu na jejich charakteru a způsobu uvažování nich nacházet desítky vad (Daenerys, Sansa a Arya), můžu v nich nacházet typické masturbační fantazie (Yara/Asha, Ygritte a Brienne), a přesto nelze popřít, že na rozdíl od 99% feministických idealizovaných výmyslů se jedná o skutečné, trojrozměrné, chybující lidi z masa a krve, kteří se ze všech sil snaží nějak poprat s podmínkami, do nichž byli vrženi. Tak samozřejmé, a přesto tak těžko k nalezení.

    • 15.3.2017  16:05
    Hra o trůny - Série 2 (série) (2012)
    ****

    Hm, příjemné překvapení. Neodůvodněné šukání značně utlumeno a od bezobsažných žvástů se přešlo k myšlenkám, tématům a vizuálnímu vyjadřování. I přes to že větší část každé epizody má pořád podobu dialogů pronášených vsedě, mizí dojem, že se vůbec nic neděje, v rozhovorech se nic podstatného neříká a nikoho necharakterizují. Oblíbené postavy: Lannisterovic famílie, Starkovic holky, Theon, Bronn, Ohař a především plešatý kastrát Varys.

    • 15.3.2017  16:04
    Hra o trůny - Série 1 (série) (2011)
    ***

    HBO pro ztvárnění svého pojetí „ýbrdrsné, špinavé, realistické, pletichářské a překvapivě moderní době podobné“ historie už léta používá jeden a ten samý, neměnný mustr: hodně nadávání, hodně tělesných tekutin, nahoty, vleklých politických dialogů a víc než štědré množství sexu, jehož odosobněnost je samozřejmě naznačena – jak jinak – polohou zezadu. Fungovalo to u Říma a Tudorovců a očividně to funguje i napasováno na Hru o trůny, páč seriál je od dvou zmíněných v podstatě k nerozeznání. Ve Hře o trůny jsou všechny tyto okoukané zbraně nasazeny v plné míře, ale stejně jako dřív nic nesdělují, mají pouze zakrýt skutečnost, že se koukáme na televizní a značně infantilní ekvivalent užvaněného macha hrdě se chlubícího svým obřím pérem: okázalého, hlasitého, ale jinak úplně impotentního. Jde jen o prostředek k zneviditelnění toho, že nikdo nic NEDĚLÁ, všichni jen neustále namachrovaně žvaní, vyměňují si informace nebo pronášejí expozici, jejíž účel není znám. Jako výpravná ilustrace je to fajn, ale raději zůstanu u předloh, u těch aspoň neřvu nudou.

    • 15.3.2017  16:02
    Lovci duchů - Série 8 (série) (2012)
    ***

    A možná, opravdu jen možná taky ne. V SPN se dosud neobjevila série, která by byla schizofrennější než série osmá, a k jejímu rozpolcení ke všemu dochází skoro přesně v poločase. První polovina je sedmá série na steroidech, což je po tom předchozím potratu a vyšroubovaných nadějích spojených se změnou showrunnera extrémně nasírací. Tvůrci se v duchu minulého ročníku odmítli věnovat nastoleným otázkám a ubírat se naznačeným směrem, což je s ohledem na sračkoidnost těchto směrů na jednu stranu vítané, na tu druhou to ale nebylo využito k ničemu než k recyklaci otřepaných, dávno vydojených témat a motivů a k vymýšlení zápletek, jejichž výhradním účelem je přijít s co nejstupidnějším důvodem, proč by na sebe protagonisté měli pyčovat. Nově představené linky s očistcem a Samovým milostným životem jsou zcela zbytečné, neboť vedou jen k bůhvíkolikátému neměnnému zopakování dřívějších konfliktů a po několika epizodách jsou stejně opuštěny. Ústřední děj s Božími deskami to mezitím opět bere epicky do prdele a je ignorován ve prospěch stále stupidnějších dílů s MOTW a výraznými prvky laciné soap opery. Bolestně se projevuje absence dlouhodobého plánování a kolísající úroveň jednotlivých scenáristů, kteří se místo na ztvárňování celkového děje zaměřují na vymýšlení, čím vyplnit stopáž následující epizody, jejíž vyřešení nemá dopad naprosto na nic. Do toho se nechutně mění pojetí popkulturních narážek, které svým dřívějším konkrétním zaměřením přispívaly k dojmu legitimní lovecké kultury, charakterizace specifického světa a celkové identity seriálu. To bylo nyní vyměněno za vypichování co nejsoučasnějších a nejznámějších kulturních hitů, aby si i ta nejtupější hovada mohla připadat chytře. Naštěstí v okamžiku, kdy jsem už začínala řvát, proč se SPN změnilo v kdysi tolik vysmívaný procesní policajtský seriál a proč jsou všichni bez výjimky neustále navlečení v obleku a hrají si na agenty FBI, se přivalila druhá polovina a vzbudila ve mně naději, jakou jsem ohledně tohohle seriálu už dlouho nepociťovala. Dostavuje se dávno oplakaná kontinuita, návaznost na dřívější momenty, epizody a sezóny, a dokonce se neignorují předchozí díly! Ve formě Men of Letters se objevuje nepřehlédnutelná snaha o ukutí nového světa a napravení destruktivního řádění sedmé řady, buduje se nová síť kontaktů a nové zázemí. V popředí znenadání stojí ústřední zápletka, a to nejen na rovině dějové, ale i tematické a metaforické a co víc, vše se to točí kolem věcí, které jsme neviděli už tisíckrát v řadě. K druhé polovině mám jedinou výtku, a sice že se vzhledem k náhle vysoké kvalitě nepochopitelně opomíjejí zcela očividné otázky, které by v dřívějších řadách byly adresovány – mizející rozlišení mezi stranami dobra a zla, pochyby o správnosti na první pohled ideálních, jednoduchých a černobílých řešení nebo osobní zájem na proměně příšerného světa. No, snad příště. Nejlepší epizody: As Time Goes By, The Great Escapist, Sacrifice (kdo by si byl pomyslel, že ještě někdy uvidím něco, co se kvalitou, napětím a šokantností směle vyrovná Lucifer Rising. Bohužel to jen zdůrazňuje, že jediní, kdo jsou ještě schopní povznést SPN k bývalým výšinám, jsou Carver a Edlund). Nejlepší postavy: Abaddon, Henry, Metatron. Nejhorší postavy: Amelia (živoucí ztělesnění infikované vagíny), Garth (pokračuje se v pokusech potlačit jeho vlastní identitu a udělat z něj zenovější náhradu Bobbyho, která nikdy neměla pokročit za svoje intro), Krissy (nevadilo by mi,že reprezentuje všechny negativní vlastnosti snadno manipulovatelných, arogantních, rádoby nekonformních teenagerů, ale že tak není nahlížena a já ji mám vnímat jako chytrou, schopnou a příjemně přidrzlou, nikoli jako hrůzu vzbuzující mrchu se znepokojivě machiavellskýmir rysy). Nejlepší proslovy: korunku získává Crowley, konečně stoprocentní záporák a zároveň ztrápená dušička, která jen potřebuje lásku. Nejhorší postava v historii SPN: Charlie. Charlie Bradburyová vznikla jako reakce tvůrců na stížnost, která fanouškovskou základnou koluje už od samého začátku, a to že SPN nejenom že obsahuje extrémně malé množství ženských postav, ale že ty, které už se jednou objeví, jsou v silném nepoměru k postavám mužským systematicky koseny. Každý, kdo nemá hlavu strčenou v prdeli Andrey Dworkinové, je schopen všimnout si, že v seriálu umírá bez ohledu na rasu a pohlaví kde kdo a že počet mužských obětí je v poměru k těm ženským minimálně vyrovnaný. Po šesti a půl letech strávených poslechem ustavičného pyčování internetových bojovnic za sociální spravedlnost však tvůrce zjevně bez ohledu na skutečnost přepadl Stockholmský syndrom a přiměl je stvořit ultimátní moderní HOLKU, která oněm třináctiletým profesionálním stěžovatelkám vymytým feministickou ideologií konečně zavře hubu. Ergo Charlie Bradburyová, ta nejstrašnější Mary Sue od chvíle, kdy nás Stephenie Meyerová oblažila Bellou. Charlie všechno zná, všechno umí, má ty nejvíc cool „obskurní“ zájmy, všichni ji milují, chtějí být jako ona a NEUSTÁLE upozorňují na její nedosažitelnou úžasnost a výjimečnost. Je to liberální lesba v seriálu, kde se zásadně nezmiňuje politické přesvědčení, přispívá na charitu a hackováním sundává hrabivé korporace, kváká snadno rozluštitelné a irelevantní popkulturní hlášky, aby i ta nejvíc misogynská prasata věděla, že ne, ženy netráví veškerý svůj čas těhotenstvím a postáváním u sporáku, ale taky koukají na Hru o trůny, hrají ty nejprovařenější hry a znají Harryho Pottera, což je fakt jako hrozně moc odlišuje od všech těch tupých mainstreamových slepic, co se na rozdíl od nich nesnaží budovat si pomocí konformně nekonformní image kult osobnosti. Charlie nemá charakterové vady a je pro ni doslova nemožné udělat něco špatně či šlápnout vedle. Zatímco Becky reprezentuje hysterické fanynky, jak je vnímají tvůrci, Charlie odráží, jak se vidět chtějí. Při pohledu na ni mě zachraňuje od mozkové výdutě jediné, a sice že skutečným drsoněm dokáže i přes sebevíc nasírací bití v prsa být pouze a jedině ve snu. Budu letos hrozně moc hodná, Ježíšku, a tak doufám, že to nejpozději do Vánoc zastřelíš, děkan.

    • 15.3.2017  16:00
    Lovci duchů - Série 7 (série) (2011)
    **

    A sedmá sezóna zmíněný potenciál zcela posrala. Promptně zařízla všech pětadvacet sáhodlouze rozvíjených zápletek, vydala se úplně opačným směrem zahrnujícím pravděpodobně nejhorší záporáky v celém seriálu a nakonec se vykašlala i na ně. Zatímco šestá řada byla tématy a motivy chvílemi až nepříjemně přecpaná, sedmá je učiněné tematické i dějové vakuum, jímž občas z povinnosti probleskne uspěchané rozuzlení dříve představených a znenadání zapomenutých problémů. Tu a tam se objevující záporáci se nejenom hrubě bijí s nastolenou mytologií, ale kvůli své faktické neporazitelnosti se stávají nesnesitelnými nudaři, jejichž pouhá přítomnost prasí i potenciálně fantastické epizody (za všechny Hello, Cruel World). Vedle leviatanů je sedmá řada odlišitelná už jen vágně nahozeným motivem ztráty veškerého zázemí hlavních postav a všeho, co je jim drahé, bohužel se tvůrci bojí se tohohle držet a okamžitě ztracené propriety nahrazují, abychom dlouho netrpěli. Bobbyho dům vyhořel? V příští epizodě je vyměněn za Rufusovu chatu. Duo přišlo o svou rešeršní knihovnu? Žádné strachy, její obsah je hned několikrát někde okopírovaný. Bobby umře? Bez obav, vystřídají ho Frank, Garth, a nakonec i Bobbyho duch. Tyhle obavy tvůrců z proměněného světa seriálu navíc vedou k jistému „instantnímu, fast foodovému“ pojetí konfliktů – potřebujeme emocionální nářez? Recyklujme stokrát viděné problémy, prdněme tam smrt postavy a potom vše rychle, nevěrohodně napravme, aby to, chraň Bůh, na ničem a na nikom náhodou nezanechalo příliš velké, nepohodlné stopy. Nepřehlédnutelně vzrůstá problém s komickými díly – dřív měla komičnost podobu nenápadných prvků v jinak dramatické epizodě (Hell House), zapadala do narativního experimentování (Ghostfacers, Hollywood Babylon, Tall Tales, The French Mistake), sloužila jako krok vpřed po extrémně depresivním vývoji do slepé uličky a umožnila jeho rozuzlení (It’s a Terrible Life) anebo představovala stylové uchopení závažného tématu, dějového odhalení nebo charakterového vývoje (Yellow Fever, Mystery Spot, Wishful Thinking). Jenže zatímco kdysi komické epizody vždy zapadaly do celkového záměru dané sezóny a odkazovaly na její ústřední zápletku, nyní nemají s hlavní dějovou linkou nic společného, nijak ji neovlivňují a pouze se mechanicky střídají s dramatickými díly (nemluvě o tom, že patrně nejlepším vtipem je beztoho trapný fakt, že ústřední kapitalistický záporák Richard trvá na tom, aby mu všichni říkali Dick). Když k tomu připojím i přítomnost postav, které spíš než živoucí lidi připomínají bezduché scenáristické konstrukty a splácaniny rádoby líbivých charakteristik a jež samotné ústřední duo musí publiku explicitně obhajovat (Neboj, na Gartha si časem zvykneš či Páni, Charlie je jako naše mladší sestra, kterou jsme nikdy nechtěli), vychází mi z toho smutný závěr, že SPN toho žraloka už fakt definitivně přeskočilo. Nejlepší epizoda: Repo Man. Nejlepší postava: Kevin. Nejhorší postavy: Meg (její náhlý charakterový obrat dává z hlediska motivace a kontextu velmi malý smysl, nemluvě o tom, že byl stylizován do podoby upřímného prohlédnutí, nikoli sňatku z rozumu a podtrhnut unylým, monotónním projevem Rachel Minerové), Castielové (všichni do jednoho, tj. Cas záporák s Božím komplexem, kajícník, amnezijní, šílený a na krátkou dobu opět páto-sezónový, protože – ač samostatně přijatelní – jsou roztroušení do několika málo epizod, nepropracovaní a bez postupného vývoje, který by ty ultrarychlé skoky v charakterizaci ospravedlňoval). Nejlepší hudební moment: I’m All Out Of Love, Walking On Sunshine, Why Can’t We Be Friends, Born To Be Wild. Nejkýčovitější hudební moment: Turn Into Earth, v dobrém i zlém. Nejlepší dekoratér: Castiel.

    • 15.3.2017  15:58
    Lovci duchů - Série 6 (série) (2010)
    ***

    Máme tu klasický problém neplánovaných pokračování, která nejenom že musejí obhájit vlastní existenci, ale navíc jim nezbývá než vydat se jedním ze dvou rovnocenně blbých směrů – buď se mohou marně snažit předchozí řady překonat a následně se utopit v bezvýsledných pokusech o co největší a bohužel nucenou epičnost, anebo na toto rezignovat a držet se ve stylu prvních dvou sérií při zemi, což nadále nutně nebude uspokojivé. SPN vyrazilo první cestou a díky Chuckovi za to, protože ač se to nezdá, po páté, apokalyptické sérii zbylo překvapivě velké množství možností na logický, přirozený vývoj; vlastně tolik, že šestá sezóna v podstatě nemá jednotnou identitu, poněvadž dějově i tematicky lítá sem a tam a nahazuje jeden možný směr budoucího děje za druhým (normální nelovecký život, ztráta Samovy duše, hrozící rozpad jeho mentální zdi, Eva, alfové, spolupráce nebe a pekla, nebeská občanská válka, následky a negativa svobodné vůle, pokusy o opětovné rozpoutání apokalypsy, arzenál nebeských zbraní, budování armády monster za účelem porobení lidstva, rozpad týmu Svobodná vůle, duše coby zbraně…). Přes celkovou rozháranost to však stále ještě více méně funguje, i kdyby jen coby zachycení chaosu v „postapokalyptickém“ světě. Většina negativních dojmů vyplývá hlavně z šoku, že po bombastické katarzi se nacházíme opět na začátku u expozice ve stylu (kvalitativně podobně nevyvážené) první řady. Jako úvod do nové pětice sérií je to velice slušné a dokládá velký potenciál. Nejlepší epizody – Clap Your Hands If You Believe, Caged Heat, Appointment in Samarra, The French Mistake, The Man Who Knew Too Much. Nejlepší postavy: bezduchý Sam, Lisa, Balthazar, Atropos. Nejprasáčtější prasácký prasák: Castiel, který se od třech případů vášnivého fistingu a studia techniky donašečů pizzy propracoval až k tragickému doznání a nevyhnutelnému výsledku. Nejlepší hudební momenty: Beautiful Loser, Space Oddity, One Way Or Another. Nejhorší píseň: My Heart Will Go On. Nejlepší intro: Supernatural Files. Nejlepší alias: I. P. Freeley, Clint Eastwood, texaský ranger Walker. Nejlepší herecké výkony: Sam a Dean pokoušející se hrát Jareda Padaleckiho a Jensena Acklese hrající Sama a Deana.

    • 15.3.2017  15:55
    Lovci duchů - Série 5 (série) (2009)
    *****

    Screw destiny, I say we take the fight to them, and do it our way. Co říct jiného, než že teď je to Apocalypse Now? Tematické, charakterové i emocionální zaměření druhé série se vrací v plné parádě a ve spojení s dějovým vývojem čtvrté sezóny dává vzniknout bezkonkurenčnímu fenomenálnímu klenotu, který si troufá prát se s otázkami svobodné vůle, opozice víry a náboženského dogmatu, sebedestruktivního konání dobra, a především zachování osobního přesvědčení a hodnot ve chvíli, kdy se tyto zdají být zbytečným luxusem. Přes neustálé zvraty a epické zápletky z hlavně předchozích dvou sezón nastává dojem, že teprve s pátou, původně závěrečnou řadou dochází k vykrystalizování pravé esence seriálu. Příčinu spatřuju v tom, že Winchesterovi se vůbec poprvé vzpírají manipulaci, stavějí apokalyptický scénář na hlavu a svým prostřednictvím pouštějí ke slovu skupinu, která byla v pečlivě naplánovaném boji nebe a pekla až doposavad podezřele potichu: Bohem opuštěné lidstvo (All those angels, all those demons, all those sons of bitches, they just don't get it, do they Sammy? You see, we're the ones you should be afraid of.). A je to právě lidstvo, se všemi svými vadami a v celé své podělané kráse, co jako nositel svobodné vůle a morálních hodnot spasí svět a označí ho za svůj píseček. Zásadní roli hraje otázka volby, která se zřetelně promítá nejen do očividného děje, ale i do struktury série a která vynikající návazností na zmíněnou druhou řadu působí takřka jako deja vu. Winchesterovi dostávají druhou a poslední šanci na vykoupení a správné rozhodnutí – opět se zde objevují známá klíčová dilemata (nepřehlédnutelně na příklad All Hell Breaks Loose vs. Swan Song), jejichž dřívější nesprávné vyřešení je třeba napravit, a velká část napětí plyne z diváckého porovnávání, jak a zda vůbec mění volby postav katastrofální konec představený ve fantastickém The End a jestli ta či ona událost naznačuje, že Sam a Dean kráčejí po cestě vlastní, nebo „předurčené“ osudem. Přestože se pátá série nevyhýbá poměrně jednoznačnému rozdělení na strany dobra a zla, neváhá záporáky vybavovat velice sympatickými a pochopitelnými pohnutkami a je vynikajícím zamyšlením nad lákavostí selhání a podlehnutí – vždyť proč by vlastně mělo být špatné vzdát se zlu, když zlo na rozdíl od dobra předkládá účinné a logické řešení, myšlenka dobra vychází čistě z nepraktických idejí a osobních principů, nikoli pragmatična, uplatnitelnosti a vnějších okolností, jeho dosažení je silně nepravděpodobné, a zároveň pokud jej dosaženo nebude, následky budou mnohem horší, než pokud se uchýlíme ke zlu? Ke konci už protagonisté jedou výhradně na ničím nepodloženou víru ve správnost svého jednání, což mě zas a znovu utvrzuje v názoru, že přes své okázalé dloubání do absurdit organizovaného náboženství je SPN hluboce nábožensky založené. Nejlepší epizody. The End, Abandon All Hope, My Bloody Valentine, Point of No Return, Dark Side of the Moon, Changing Channels (i přes přítomnost pravděpodobně nejpřekroucenějšího biblického citátu v historii překroucených biblických citátů), Two Minutes to Midnight a především Swan Song, geniální srdcervoucí zakončení původního seriálu. Nejlepší postavy: Lucifer, Gabriel (cheche), Bůh (hihi), jezdci apokalypsy, Crowley, Becky (dokonalé zobrazení typické fanynky), Jo (ano, ta holka má zcela nesouvislou koncepci a plnou prdel nesympatických dětinských rysů, jenže vynikající Aloně Tal se i přesto podařilo doslova z ničeho vytlouct trojrozměrný, obohacující přírůstek do původního ansáblu a dovést ho k jednomu z nejobětavějších, nejhrdinštějších a nejdojemnějších okamžiků v celém seriálu.) Nejlepší hudební momenty: Thunderstruck, Simple Man, Do You Love Me (zombíci + Hříšný tanec. Nemůže nefungovat.), Knockin‘ On Heaven’s Door, Cherry Pie, Rock of Ages, O Death, Supernatural, Americana, vítr (performed by Vítr). Nejlepší replika: Chuckův rámovací monolog ze Swan Song. Fňuk. Nejlepší erotické scény: Obě frakce, Destiel i Wincest, mohou být tentokrát navýsost spokojeny. Casa Erotica 13 je už jen takovou třešničkou na dortu. Nejlepší představení postavy: Smrt. Buh bye.

    • 15.3.2017  15:53
    Lovci duchů - Série 4 (série) (2008)
    *****

    Because God commanded it. Because we have work for you. Začínám tu vidět vzorec: čím víc je série komická, meta a bořící čtvrtou zeď, tím je depresivnější a tím víc má člověk na konci chuť se schoulit do klubíčka a brečet. Dobrá čtvrtina všech epizod má podobu čisté komedie, polovina zbylých obsahuje výrazně humorné prvky, a přesto ani na okamžik neztrácíme ze zřetele poslední kapitolu předurčeného apokalyptického scénáře, rozpad všeho, co je protagonistům drahé, a patrně nejtragičtější témata celého seriálu. Velká pozornost je věnována proslulému bratrskému poutu, které je na jednu stranu už dlouho otevřeně zobrazováno jako škodlivé a původní zdroj veškerých průšvihů, a na tu druhou teprve jeho definitivní prolomení představuje konečný hřebíček do rakve. Charakterová proměna naznačená v předchozí řadě je zakončena, Sam a Dean si sahají na úplné dno a pozvolna, nenápadně jsou po vzoru svých nebeských a pekelných předobrazů stavěni proti sobě. Pokračuje i charakterová poprava BAMF Johna Winchestera, kterou definitivně završuje bolestné Jump the Shark, kde se nepřehlédnutelně naznačuje, že tím nejhorším, co se člověku může přihodit, je být jako John. Vůbec historie rodiny Winchesterových je zpodobněna jako nekončící šňůra tragických chyb, sobeckých činů, osudové závislosti na svých blízkých a touhy po pomstě, která nakonec přivede k zániku celý svět. A právě tohle považuju na příkladu epizod jako Criss Angel Is A Douchebag, Wishful Thinking nebo Rapture za ústřední téma SPN: nikoli pokrevní vztahy, bratrské pouto, a snad dokonce ani svobodnou vůli, která přijde na přetřes příště, ale to, že správná věc nikdy není příjemná a naopak je možné ji udělat jen za nesmírně vysokou osobní cenu hraničící se sebezničením – čímž je SPN i přes ledabylé nakládání s náboženskými texty až překvapivě náboženské. Další plusové body čtvrtá série získává, když ji sledujeme se znalostí série páté a můžeme pozorovat, jak dokonale jsou Sam a Dean manipulováni do svých rolí a jak očividných rysů nabírá původní verze apokalypsy. Sam coby arogantní, pyšný, podceňovaný a na útěku z rodinného podniku, Dean jako depresivní oběť posttraumatické stresové poruchy a trpící pocitem selhání, oba hledající vykoupení a naplnění své povinnosti na opačné straně a oba pouze loutky v cizí hře. Z čistě tvůrčího hlediska nelze přehlédnout perfektní gradování sezóny, která na nás vrhá hromady nové mytologie, charakterových rovin, zvratů a intenzivních momentů, zrychluje, zrychluje a zrychluje, až nakonec s trhnutím nečekaně zastaví a šokujícím způsobem konečně odhalí, o co už od prvního dílu první řady šlo. Teď už se jde jen zvednout. A jak jen se Sam a Dean zvednou. Nejlepší epizody: (95% sezóny, a proto jen výběr z nejlepšího) Lazarus Rising; Are You There God, It’s Me, Dean Winchester; Monster Movie, Yellow Fever; It’s A Terrible Life; The Monster at The End of This Book; Rapture; When the Leevee Breaks; Lucifer Rising. Nejlepší díl celého seriálu: On the Head of a Pin. Herecké schopnosti všech zúčastněných vytočeny do červeného, fantastická mučicí sekvence znejasňující, kdo vlastně koho mučí, posunutí zápletky, mytologie a charakteristiky postav o celé míle vpřed a Deanovo dlouho očekávané psychické zhroucení. Nejlepší postavy: Castiel, Uriel, Zachariáš, Samuel, Chuck, Jimmy, Pamela, Tessa, Alastair (obzvlášť jeho třetí inkarnace, zomg.) Nejlepší představení postavy: Castiel aneb holy tax accountant aneb nerdy dude with wings aneb Hamburgler aneb uááááááá. Nejhorší postava: Ruby (čistě kvůli Genevieve Cortezové, která zcela ignorovala herecký styl Katie Cassidyové a stala se snesitelnou pouze setrvačností). Nejlepší hudební momenty: Eye of the Tiger; Long, Long Way From Home; Steal the World; Cheek to Cheek; A Well Respected Man. Nejhorší hudební moment: Ready for Love (proč nemůže mít Dean aspoň jednu dobrou sexuální scénu? Protože Destiel.) Nejlepší proslov: Deanovo rozčarování z vlastního života. Nejgeniálnější náboženská disputace: Brakový spisovatel a prorok Chuck si sám vynadá za to, že je krutý, náladový Bůh nutící své postavy procházet šílenými hrůzami a špatným psaním za účelem pobavení a literární symetrie. Nejděsivější monstra: kočka a jorkšír. Nejlepší alias: Dean Smith a Sam Wesson, agenti Angus a Young, Carver Edlund. Nejlepší cameo: Ghostfacers. Vše, čeho se ti dva dotknou, se promění ve zlato. Nejlepší módní výstřelky: Jeníček a učitel tělocviku. Nejúchylnější kdy odvysílaná scéna: Přerostlý depresivní medvídek závislý na chlastu a pornu se pokusí spáchat sebevraždu. Fakt.

    • 15.3.2017  15:52
    Lovci duchů - Série 3 (série) (2007)
    *****

    There ain’t no happy ending. SPN zahodilo špinavý zrnitý filtr, přešlo k jasnějším barvám, groteskně temnému humoru a otevřeně komickým epizodám, a přesto se nebojím říct, že teprve s třetí sérií začíná příklon k depresivně laděnému realismu a místy psychologické krutosti. Není nouze o neuhýbavé pohledy na hnusnost loveckého života, duševní úpadek postav a mooreovské naznačování, že kdo se dobrovolně živí jako lovec, není úplně v pořádku – typickým příkladem budiž Bobbyho pohnutky nebo paranoidní, udolaný Rufus a jeho cynický monolog o tom, na co se Dean může těšit, pokud přežije dostatečně dlouho. Což nepřežije. Protože kvůli smlouvě z konce předchozí řady drží v ruce jednosměrnou jízdenku do pekla. Upsání peklu vystavuje ústřední duo dosud největšímu tlaku, což se projevuje jednak čím dál horečnějším a zoufalejším laděním jednotlivých dílů, a dále Samovým i Deanovým pozvolným přerodem. Ale zatímco v Deanově případě pokračujeme v předchozím objevování nových hloubek za fasádou zdánlivě jednorozměrného frajírka (jmenovitě naprosté absence vědomí vlastní hodnoty), Sam z domnělé nutnosti „dospět“ přichází o své já a pokouší se stát nemilosrdnější verzí Deana – k čemu to povede, je skvěle naznačeno v Carverově fenomenálním Mystery Spot. Nejlepší epizody: Mystery Spot, A Very Supernatural Christmas, Ghostfacers, Jus in Bello, No Rest For The Wicked. Nejlepší postavy: Ruby (rovněž známá jako Miss Universe of lying skanks aneb Slutty little Yoda), Lilith, Rufus, Nancy, Démon!Dean. Nejhorší postava: Bela. Ačkoli tenhle typ postavy dává ve světě SPN dokonalý smysl, její otravnost byla dotažena daleko za mez snesitelnosti a k tomu podtržena odporně snobskou verzí britského přízvuku. Nepomáhá ani vysvětlení Beliny extrémní čůzovitosti otřepaně temnou minulostí. Nejlepší hudební momenty: Hells Bells, You Ain’t Seen Nothing Yet, Heat of the Moment, Back in Time, It’s My Party, Ghostfacers. Nejlepší hudební moment a nejhorší pěvecký výkon seriálu: Dead or Alive. Podstata seriálu zachycena na prostoru minuty a půl. Bravo. Scéna nejlépe dokazující Kripkeho obrovské megakoule: Je vůbec třeba vypisovat, o který ze spoilerů jde?

    • 15.3.2017  15:50
    Lovci duchů - Série 2 (série) (2006)
    ****

    I think dad wants us to pick up where he left off. Saving people, hunting things, the family business. Ačkoli na první pohled se druhá sezóna liší od té první minimálně (stejná nejednotná zápletka, stejné potlačení hlavního děje, opět z větší části nenávazná struktura MOTW), má toho mnohem víc společného s monstrózně nabušenou sezónou pátou, a to tematicky (náboženství, víra a předurčení, boj se zlem v sobě samém, sebeobětování a sebenenávist, vyčerpanost a hrozící zrada vlastních hodnot), dějově (Croatoan, zvláštní děti, výběr nádob), atmosféricky i hudebně. Zatímco první série sloužila jako expozice na poli světa a vztahů, ta druhá předjímá a klade základy pro pozdější tematický a dějový vývoj. Jako jediná nemá od začátku jasně daný quest, a co se návaznosti týče, je snad vůbec nejroztříštěnější – což se do jisté míry dá považovat za stylové vyjádření stavu postav, jejichž svět ustrnul na místě –, přesto ji nelze než prohlásit za jasný krok vpřed, poněvadž její kouzlo spočívá především ve vyprávění pomocí témat a motivů. Vůbec poprvé se objevuje použití monster coby metafor a jejich propletení s ucelenější zápletkou, a kdo si téhle propojenosti témat, emocí a děje soustavně všímá, nebude mít problém odhalit vodítka k závěru a dalšímu pokračování – neboli po lopatě, pozorný divák nemůže být ve světle druhé série nijak šokován sérií čtvrtou a pátou a obviňovat Kripkeho, že jen nevěděl, co by. Vůbec neškodí, že vyzkoušené epizodické schéma je obohacováno neustálými narativními experimenty, které zabraňují, aby se MOTW stalo obehraným. Nejlepší epizody: In My Time of Dying, Tall Tales, Bloodlust, Born Under a Bad Sign, Nightshifter, What Is and What Should Never Be, All Hell Breaks Loose. Nejlepší postavy: Bobby, Ash, Azazel, Ellen, Trickster, Gordon (neboli černej H34D), Andy, Ronald Reznik, Henrickson. Nejlepší hudební momenty Back in Black, Renegade, Rooster, Knockin‘ On Heaven’s Door, The Lady in Red, Silent Lucidity, What a Wonderful World, Americana (OK, původní hudba, a tudíž podvod, ale jedná se o neoficiální téma a já prostě odmítám vynechat motiv podbarvující jeden z nejtragičtějších a nejklíčovějších zvratů celého seriálu.)

    • 15.3.2017  15:48
    Lovci duchů - Série 1 (série) (2005)
    ***

    Dad’s on a hunting trip and he hasn’t been home in a few days. Pokud chápeme původních pět sezón jako ucelený příběh, pak první série plní svoji roli expozice dokonale. Chytře odkládá hlavní dějovou linku na později a pomocí zaběhnutého schématu „monster of the week“ nás vtahuje do nového světa a představuje postavy a jejich vztahy – právě pomalý rozjezd dal základ pro emocionální a dramatickou nálož v následujících sériích, a na rozvolněnost tedy nemá moc cenu si stěžovat. Je rovněž fajn pozorovat, jak původní černobílé vidění „my vs. oni“ v průběhu série šedne a na přetřes čím dál víc přicházejí hlubší morální úvahy. Nejlepší epizody: Pilot, Faith, Scarecrow, Asylum, Nightmare, Hell House, Devil’s Trap. Nejhorší epizoda: Route 666 (obecně nenávidění Bugs jsou ve srovnání s touto srágorou naprosto v pohodě). Nejlepší postavy: duo (třebaže Samova charakterizace chvílemi lítá sem a tam), Impala (jen to zkuste popřít), Meg, Missouri, Ghostfacers. Nejlepší hudební momenty: In-A-Gadda-Da-Vida; Hey Man, Nice Shot (vysvětlení netřeba); Bad Company; Laugh, I Nearly Died; Don’t Fear the Reaper; Carry On My Wayward Son; Bad Moon Rising (nejlepší narážka na budoucí vývoj vůbec - to kdyby chtěl někdo stále tvrdit, že zápletku čtvrté a páté série si Kripke v záchvatu tvůrčí krize zničehonic vytáhl z prdele). Nejhorší hudební moment: She Brings Me Love (z nějakého podivného důvodu SPN neumí pořádné – čti neuslintané – postelové scény. Přimět mě zívat při minutové scéně s polonahým Jensenem Acklesem, to už chce opravdového umělce).

    • 14.3.2017  00:47

    Poučení: ačkoli si třeba myslíte, že váš lepší polovička o sobě na sociální média vyblil úplně všechno, o jeho zásadním stylu projevování v reálném životě, tj. zvyku pálit na sousedku imaginárním samopalem a vztekle mňoukat na rychle projíždějící auta, s největší pravděpodobností internety nevěděj. Vzhledem k tomu, že typická internetová persóna má takřka neomylně nudně tovární nastavení, je závěr, že i průměrný Jouda mívá své skryté hloubky, vlastně docela optimistický. Na druhou stranu jsem už dlouho nevylezla z boudy, takže můj šok nad tím, že lidi obvykle nejsou svůj profil, je třeba brát poněkud s rezervou.

    • 8.2.2017  23:07
    Vřískot (1996)
    ****

    Po dvaceti letech už čistá komedie. A upřímně, za těch podmínek fakt není důvod nedat radši přednost Scary Movie.

    • 4.2.2017  02:00
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    *****

    Kdyby se z Černého zrcadla vyklubalo to jediné, čím se tohle desetiletí může pochlubit, bohatě by to stačilo.

    • 4.2.2017  01:44

    Kdo by si byl pomyslel, že BM může nabídnout i pozitivní katarzi, fajn citečky na závěr a řachandu jak sviň.

    • 1.2.2017  00:23
    Rozpolcený (2016)
    ****

    A to mi v sedmnácti tvrdili, že sebepoškozování ze mě dělá tak maximálně ufňukanou emařku. Prdlajz, výjimečná jsem byla!

    • 29.1.2017  11:18

    Pokud na to člověk kouká jako na osmdesátkové akční béčko, tak překvapivě dobrý (Double-feature s Demolition Manem dělá zázraky).

    • 17.1.2017  22:22
    Sherlock - Série 4 (série) (2017)
    **

    Jenom láska nás drží nad vodou. V závislosti na divákových preferencích bleh nebo meh. Recenze i se stručnou analýzou celého seriálu zděs .

    • 15.1.2017  23:45

    Být to zasazeno do lepšího kontextu, který by k tomuhle dílu jednoznačně směřoval a z nějž by doslova nestříkalo, že Moffat s Gatissem měli inspiraci pouze na tuhle jedinou epizodu, mohl se The Final Problem vyrovnat přinejmenším His Last Vow. Coby snad definitivně závěrečný díl celého seriálu si nicméně Poslední případ zvládá zachovat ještě aspoň minimální míru důstojnosti. Plus moje milovaná loď má vítr v plachtách víc než kdy předtím a sektářky z The Johnlock Conspiracy hromadně páchají sebevraždu, vřeštíce cosi o homofobii, takže se zase nedá říct, že by to byl úplně zabitej večer.

    • 10.1.2017  02:22

    ZUPA KULTIVOVANÉ SPOILEROIDNÍ POZNÁMKY ZE SLEDOVÁNÍ. Klady: Ačkoli tahle epizoda byla objektivně příšerná, ať brána samostatně, nebo ve vztahu ke knihám, z nějakého důvodu jsem se při jejím sledování nemohla přestat chechtat a užila jsem si ji nejvíc z celé série. Ok, opravdové klady: Vysoká věž, Staré Město, Carice van Houten, které je na tenhle seriál až příliš dobrá, a konfrontace Larry vs. Argus Frey, během níž se chvílemi zdálo, jako by se na scénu dostavil Jaime Lannister. Zápory: 1) Lidé v produkci se můžou přetrhnout, aby tuhle obsahovou šitku učinili aspoň trochu koukatelnou, jenže zatímco minule se jim to víc než povedlo, tentokrát se zmohli jen na samoúčelné čichání vlastních prdů. Fakt jsem přesvědčená, že bych pro tu nekonečnou montáž a nedramatické drámo v Králově přístavišti našla něco méně pompézního, stylově vhodnějšího a obsahově výstižnějšího než ten utahaný klavír, kvílící smyčce a dramatické vřískání. 2) Tak je to oficiální, lidi: Marge žádný plán boje neměla a její spolupráce s Vrabčákem Lorasovu situaci přinejlepším nezměnila, přinejhorším umocnila. Zatěžko si představit, co ho čekalo původně, když veřejné ponížení, vzdání se jména i dědictví a nucený vstup do sekty je prezentován jako ta lepší možnost. 3) Jak říkám, na kostýmním se asi fakt zbláznili. Aneb když nemáš charakterový vývoj jak podložit a tvá postava nemá osobnost, vykradni Sněhurku a flákni tam šaty zlý královny. 4) „Hele, Dabide, co myslíš: když dáme Varysovu roli i proslov Qyburnovi a necháme Qyburna přednášet ten proslov Pycellovi, nikoli Kevanovi, přestože z hlediska významu té řeči to absolutně nedává smysl, budou si snobi myslet, že jsme tu scénu z knížky úspěšně adaptovali?“ 5) Existoval z hlediska příběhu jeden jediný důvod, proč musel být Lancel zaveden pod septum, anebo jen někdo nedokázal přijít na jiný způsob, jak nám ty flašky s divokým ohněm ukázat? 6) Je roztomilé, jak je čtyřicetiletá Cersei označována za „novou krev“, když byla u moci už na začátku seriálu. 7) Uhm… jsem zmatená, protože tohle fakt není Carol a já nechápu, proč její změnu v něco hodně vzdáleně podobného Cersei všichni pokládají za přirozenou a logickou, přestože jí nic nepředcházelo. A jo, zdráhám se ji označit za Cersei, protože Cersei rozhodně nechlastá, nezavraždila Roberta a nelže o incestu proto, „že jí to dělá dobře“. A rozhodně neplejtvá vínem. 8) Jasný, sundejme Gregorovi helmu, proč ne. Tématem téhle epizody koneckonců JE „ambivalence, nejasnost a náznakovost jsou dobré leda tak pro buzny“ a tématem celé série bylo „musíme to hovado, které píše knížky, za každou cenu předběhnout v každém jednom odhalení, protože sami se na nic nezmůžeme.“ 9) Btw těším se, až se mi někdo pokusí vymluvit, že kdybychom z Králova přístaviště neviděli za celou sérii nic než ty sekvence z poslední epizody, mělo by to nějaký výrazný dopad na význam, zábavnost a smysl tamní linky. S menšími úpravami se Cersein převrat mohl odehrát hned dna začátku a dějová linka by se nijak nezměnila, protože nic, co jejímu závěru předcházelo, se do něj nijak neotisklo. 10)Tommenova smrt zjevně není u prdele pouze Cersei, které by na ní kvůli jistému proroctví mělo záležet ze všech nejvíc, ale zjevně i produkci, protože byla natočena pomalu jak něco ze sitcomu. Na druhou stranu chápu, že předstírat zájem o blbounka bez osobnosti určeného výhradně pro proměnlivé potřeby zápletky nemohlo být nijak lehké. 11) Edmure je zpátky v cele ve Dvojčatech? Ehm… co? To se jako ty jeho roztleskávačky, které se kvůli němu vzdaly Řekotočí, jen tak bez protestu smířily s tím, že jejich pán bude znovu zavřen? To si Edmure nevyjednal žádné podmínky? Mmch, nesliboval mu Jaime, že mu umožní vrátit se k Roslin a uvidět svého syna? A pokud to celé byl blaf, tak proč ho Freyové nezavraždili? Řekotočí už mají, dědice taky, Černá ryba je mrtvý, Edmure je nebezpečný, protože by mohl vyburcovat vazaly, a na vyjednávání není potřeba, páč dávno není s kým vyjednávat! 12) A přesně tohle je důvod, proč nemůžu brát vážně teorie o tom, jak dějové linky v seriálu ubíhají každá jiným tempem. Je totiž absolutně nemožné, aby o Jeorově smrti věděl Tyrion a Stannis už ve 3. sérii, aby se zpráva o Danyině neexistujícím obležení dostala až na Zeď, aby Olenna věděla o zkáze svého rodu v tu samou epizodu, kdy k ní došlo, a aby úplně každý věděl o smrti Tywina Lannistera, a zároveň se zpráva o smrti velitele Noční hlídky nedostala do Citadely, která se zabývá exkluzivně věděním. A ne, Aemonovo stáří nic neomlouvá, protože opakuju: Stannis, Tyrion, a tedy Královo přístaviště. 13) A Sam svou promrdanou dějovou linku, během níž se nic nestalo, zakončuje epickým sitcomem, při jehož sledování bojuju s nutkáním umlátit někoho palicí. A opakuju: s Fialkou a Monstrem, kvůli nimž se vysral na Jona a vědomě nechal svoje bratry napospas Bílým chodcům, teď bude jako co? 14) OCH, TAK ON DORAZIL BÍLÝ HAVRAN? To jako ten samý, co přišel už na začátku druhé série? OK, mám tři vysvětlení: a) DD na havrana z Dračího kamene zapomněli, b) je to retroaktivní kontinuita, zima v seriálu skutečně až doteď nenastala a opět se dokazuje, že Shireen nemusela být upálena, anebo c) všechno mezi první epizodou druhé série a koncem šesté série se odehrálo v rozmezí toho jednoho měsíce, které bílý havran potřeboval, aby překonal vzdálenost mezi Citadelou a Zimohradem. Vzhledem k všudypřítomnému teleportování hlasuju pro C. 15) „Hele, Dabide, co myslíš: pokud vezmeme Wyllino ‚he was good, he was kind and the Freys murdured him‘ a fláknem to Davosovi, budou to brát snobi jako dobrou adaptaci a ujde jim, že kdyby Davosovi na Shireen fakt tak záleželo, mohl se o ni začít zajímat dřív než rok (?) po její smrti? 16) Btw dobré vědět, že Jon furt kašle na starkovské tradice, nestíná hlavy, a teď už za sebe dokonce nechává věšet. Stark s katem, dámy a pánové. 17) A Sansino vysvětlení, proč kurva Jonovi neřekla o Malíčkově armádě, se omezuje na „Sry, vole, je mi to líto“. Jaksi furt nechápu, proč Jonovi nic neřekla. 18) Lannisterové vyhlásili válku Dorne a Tyrellům? A to jako kdy, v té půlvteřině, kdy jsem se zrovna nekoukala? 19)„Hele, Dabide, co myslíš: když do Dorne vrátíme dvě hlášky z Doranova projevu a dáme je arbitrárně někomu, kdo tam nemá vůbec co dělat, přestanou ti vošklivoučtí snobi říkat, že jsme Dorne totálně posrali?“ 20) Daario jako král zátoky Otroků. OK :-D Koneckonců se nedá říct, že by pro tu roli byl k dispozici někdo daleko vzdělanější a kvalifikovanější, žáno. 21) OK, jak se změnila Tyrionova pozice, když je najednou „povýšen“ z výhradního rádce a vicevládce na pobočníka, a proč byl „povýšen“, když Dany ještě před týdnem protahovala držku, jak všechno v Meereenu podělal? 22) Jak je možný posrat freyské koláče, ví Bůh, ale DD to dokázali. Původní náznaková scéna, která nepozornému člověku snadno ujde, změněna v doslovnou amatéřinu a domrdána tak, aby ji pochopil i podprůměrný ústavák. Jak Arya sama bez pomoci namlela dva chlapy do koláčů, navíc v hradní kuchyni a během oslavy, řešit nebudu, spíš mě zajímá, proč z té scény mám mít orgasmus, jako by byla bůhvíjak kulervoucí, když z Aryi dělá strašidelného psychopata? Tohle není chvíle na pleskání rukama, tohle je upřímně děsivý. Jo a teleportace. 23) A řady progresivních středověkých ateistů se nám rozšířily o Sansu, která si uvědomuje, jak je víra dětinská. Protože proč ne. 24) Uhm, middlefinger chce železný trůn? jasnýýýýý, DD, jasnýýýý :-D 25) OK, takže Bran skutečně neměl jinou roli než sloužit jako prostředek k expozici. Furt nechápu, co to znamená „stát se tříokým havranem“. A proč je pro Brana, který mrzne u Zdi pod stromem a je pronásledován Bílými chodci, zrovna teď tak důležité dozvědět se, co bylo v tý věži? 26) Jon = Ned + Lyanna. Chápu. 27) Jech, po tom děsném souboji jsem si nemyslela, že je možné věž Radosti dojebat ještě víc, ale oni to dali. Poslední zbytky tajemnosti, snovosti a náznakovosti odstraněny, všechno naservírováno doslovně jako kterákoli jiná scéna a to odhalení je jako takové na hovno, protože o něm neví nikdo než Bran. Abych parafrázovala: „The Winds of Winter prove that DD are truly the masters in the art of ruining things“. 28) Lidi, koukněte, jak DD vylepšili Sansu, která byla v knihách tak děsně pasivní, a udělali z ní někoho, kdo pasivně sedí na důležitých zasedáních, mlčí a bez přispění čumí, jak ji její bratr obírá o dědické právo! 29) Oceňuju, že Lyanna vysvětlila, proč nulová podpora ze strany severských lordů nedávala smysl, ale to nemění nic na tom, že původně odmítla Jona a „Sandru“ podporovat i ona. 30) „Podporuju jen krále Severu, což je Stark, a proto budu ignorovat jediného Starka v místnosti a nominuju na tu pozici vymatlaného idiota, bastarda a dezertéra, který většinu z nás nepřímo povraždil a původně s Boltony vůbec bojovat nechtěl!“ 31) „Hele, Dabide, co myslíš: když do poslední epizody obsadíme lorda Manderlyho a jen tak mimochodem zmíníme, že ho Starkové prostě nezajímali, odpustěj nám snobi, že jsme šest let opomíjeli pravděpodobně největšího starkovského loajalistu na kontinentě?“ 32) Jon Sníh že má přezdívku „bílý vlk“? Na základě čeho ji dostal, po tom viditelném škrtu v rozpočtu, který po Duchovi zbyl? 33) A máme tu jednoznačně nejhorší ukázku teleportace vůbec. Varys musel do Oštěpu dorazit jasně před desátou epizodou, když už byl s Ellariou na plánu Danyiny podpory domluvený a pak buďto musel i s Martelly urazit celou vzdálenost až do Meereenu, nebo se s těmi obřími flotilami museli sejít na půli cesty. Buď jak buď: JEŽIŠIKRISTE. A pokud mi nějaký miláček chce tvrdit, že přece filmový čas se od toho reálného liší a ta cesta klidně mohla trvat půl roku, doufám, že mi dokáže i vysvětlit, proč se Sam s Fialkou courali do Citadely celou sezónu. Opakuju: JEŽÍŠIKRISTE!!

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace