kiddo

Komenty číst zásadně v hazmat obleku. Zdejší žumpa se zas jednou vybarvila.

Oceňuju, jak pomalu každým dílem zaměřeným na WWF/E se v pozadí vine téma "Vinci McMahonovi se povedlo dotáhnout psychopatii na dříve nemyslitelnou úroveň".

V éře PBP (před Bílým psem) jsem myslela, že když přijde na bezelstně upřímnou užvaněnost a studentskou doslovnost metafor o rasismu, té zatrachtilé rasistické dodávce se absolutně nic nevyrovná. Ale teď se i ten supernaturál jeví jako Spike Lee na vrcholu sofistikovanosti.

Já bych, možná, no jako, snad i shrnout, ale kruci, plameny, hoří!

Na jedné straně jonesovští deplorables, co spolknou každou kokotinu, na té druhé zazobaní korporátníci s extrémně křehkým egem a mezi všemi těmito debily komicky traumatizovaná Betty Gilpinová, co ve mně už delší dobu vzbuzuje potřebu přijímat pod obojí. A tak jako proč ne, jsou i mnohem nudnější blbinky.

S konceptem lesbického iniciačního softporna v režii stárnoucího chlapa se neodmyslitelně pojí očekávání jisté voyeuristické uslintanosti. Očekávání byla splněna víc než dostatečně, a pečlivě naaranžované polocelky s důrazem na čisťounkou estetičnost tak jakoukoli úvahu o rozdílu mezi fikčními prasečinkami určenými pro mužskou čumendu a lesbickou realitou zabíjejí hned v kolíbce. Rozmáchlou melodramatičností, které se kdovíjak daří být emocionálně děsně sterilní, mi to nejvíc připomnělo Troškovu blahé paměti Andělskou tvář, jen jak tu naštěstí nebyl za rozervaného milovníka Pomeje, tak se to dalo jakž takž ukoukat.

Po srovnání se přikláním k verzi, v níž Bukake Crustysnot hraje monstrum. Tu druhou totiž stráví ve své standardní poloze aroganntího vytočeného panice, zatímco Miller neodstíněně prohuláká oba party.

Důkaz číslo 6567891234 mojí TED přednášky na téma "Proč je zamilovanost tak extrémně na píču". (Koukám, že co do mimóznosti překladu má "Proč? 13x proto" těžkou konkurenci. Co za vysloužilý sportovní novináře to pro ten Netflix proboha dělá?)

Typický příklad filmu vystavěného od konce a žánrovky, která se jako všichni nejlepší zástupci netopí kdesi v budoucích technomagoriích nebo pedantickém zachycování historických detailů, ale ve skutečnosti pojednává o přítomnosti – respektive o velice slavném prohlášení jednoho velice slavného Umpalumpy, že oni ti náckové a progresivisti jsou vlastně jedno a to samý. Debilitu tohohle radikálního centrismu nechť dokládá, že Spiku Leemu stačilo prostříhat a postavit do juxtapozice de facto identické scény s identickým obsahem, identickou texturou a identickými provoláními, aby ukázal, že jako ne. Nejsou.

Ech, ok, no možná, co, cože, nechápu, fanfikce, proč, jak, co, cože, he?, co to kurva bylo za snuff