Tochal

Stále mne překvapuje, kolik lidí (například z mých top 20) film nevidělo či kolik mých známých, kteří se označují za filmové znalce, Marketu nejen neviděli, ale dokonce ji ani neznají. Vysoce nedoceněný film (ano, nedoceněný!), většinou nepochopený (aniž by se o to snažila). Opus magnum české (potažmo československé) kinematografie vyžadující opravdu soustředěný a náročný divácký výkon, na oplátku však nabízející vůbec to nejlepší, co může filmový divák vidět. Až se mi chce plakat, jak dobrý film to je. *** Na plátně viděno poprvé 19. 7. 2011 ve Světozoru v digitálně remasterované podobě, která už tak pětihvězdičkové hranici se vymykající dílo posunula do nebeských výšin.

Hudba nejlepší skupiny ve stylově čistém mnohovrstevnatém filmu nabízejícím otázky i odpovědi. To nejlepší z angažovaných hudebních projektů, to nejlepší z hudebních projektů, to nejlepší ze všech projektů.

Původní próza je jedna z těch, které se dají označit slovy mnohvrstevnatá, vizionářská, s mřihmouřením obou očí snad i geniální; film by mohl být ještě lepším, a skutečně lepším je, naneštěstí však nezachycuje děj v původní podobě – končí před pro vyznění knihy klíčovou klíčovou poslední kapitolou, ani to však neubírá snímku tolik, abych jej neohodnotil pěti hvězdičkami a nezařadil mezi mých top 10. Po vizuální stránce svou nekompromisní stylizací správně šedesátkově ulítlé, hudbně jeden z nejlepších filmů vůbec (Ludwig van je holt Ludwig van), scéna Singing in the Rain další z těch nezapomenutelných. P.S. Pokoj těm, kterým se film nelíbí pro údajnou adoraci násili.

Nejlepší Tarantinův film – možná proto, že od Tarantina až tak úplně není. Snad nejnápaditější režie, jakou jsem kdy viděl. Herecké výkony na hranici smrtelné vážnosti a bizarní cirkusácké parodie. Poselství a ukrutná zábava v jednom. Grandiózní hudba. Takový normální film, no.

Ááách. Na nic víc se při sledování tohoto opusu nezmůžu. A po skončení jen trpce vzpomínám na to, co bylo, a upínám se k tomu, co bude.

I kdyby ve filmu nebylo nic než wagnerovské surfování, dávám jasných pět hvězd - jenže ono je tam toho mnohem víc. Jakkoliv miluji Kubricka, jen Sheen zmítající se v zakrvácených prostěradlech nám toho o válce prozradí víc, než celá veleslavná a opěvovaná Ocelová vesta. Další z filmů, které se vyjadřují ke všemu, další z filmů, které člověk celistvě nepochopí ani na páté zhlédnutí. Ještě že jsem vraceč!

Deset let po premiéře: vyprodané projekce v Aeru, potlesk na konci... Ne, ten film ani nezapadl, ani nezestárl, jak tu někteří prorokovali. Naopak, jeho poselství je stále aktuálnější. Obrovský a přitom intimní obraz lidství. Láska jako základní fyzikální síla. Masterpiece.

Nejlepší špatnej film, kterej jsem kdy viděl. Příběh děravej jak cedník z ementálu. Logika kulhající až beznohá. Nářez nářezů. Jo, byla to sra*ka - zatraceně dobrá s*ačka.