Plangi

Tak mám pocit, že ústřední "submisivní" trio z každé příběhové linie má za sebou povedenou lobotomii a divím se, že se jejich dobyvatelé srdcí po těch tisících změnách rozhodnutí miluji-nesnáším-chci-nemůžu na ně prostě nevykašlali. Oproti první sérii spousta vaty a točení se v kruzích nepochopení a nevyřčených myšlenek, což již otravuje. Ale abych jen nečpěl síru, jistou dávku katarze jsem si odnesl a zakončení všech tří příběhů bylo milé.

Super Lovers se stala mou pomyslnou vstupní branou do gay animovaných romanťáren japonské produkce. Ta rodinná pouta byla teda úlet hraničící s mezí únosnosti - Matka jako syn, citově naprosto nevyvinutí jedinci, kteří každý ve své sobeckosti masírují nervy a duši nejen sobě navzájem, ale hlavně všem ostatním v okolí. Bohužel to nejvíce schytává další rovněž citově nevyvinutý jedinec - nejmladší adoptovaný bratr. A světe div se, ochranářský komplex nejstaršího bratra začne propukat v mnohem hlubší vztah. A tím začíná dlouhá cesta k ujasnění si, zda ten stojí na citových nebo opět čistě sobeckých základech. To bylo podle mě to nejzajímavější hned vedle postupu příběhu o vzájemném soužití 4 diametrálně odlišných bratrů. Samotná romantika byla vhledem k okolnostem divná a opravdu malý kousek chyběl k překročení další meze únosnosti. Od extrému k extrému, ale jako začátek s anime subžánrem shounen-ai OK...***

Film, který nepotřebuje nějaké hlubší rozbory. Prostě je, těší masy a mne. Drží se zaběhnutých schémat, která obohacuje svěžím obsazením, neotřelým vtipem a skvěle padnoucím soundtrackem. Osobně bych uvítal trochu víc intimní (rozumějte méně exponovaný) akt "Jacques finally meets Blue" a krapet větší drama spojené s nuceným coming outem hlavního hrdiny. Holt nemohu mít vše...ale ten moc fajn pocit po opakovaných projekcích ve mne zůstává. 5*