Němá stylizace 20. let adaptace Call of Cthulhu byla tentokrát vyměněna za sci-fi/horror let padesátých a stopáž více než zdvojnásobena. Od takto amatérských tvůrců šlo o mimořádně odvážný krok, který mohl dopadnout všelijak - nejpravděpodobněji uznalým poplácáním po zádech a mírně pozitivně laděnými ohlasy plných sentimentu ala "snaha se cení". Zajímavé je, že celý projekt dopadl - minimálně z mého pohledu - takovým způsobem, že vůbec není třeba dvojího metru či přihlížení k nízkému rozpočtu. Tam kde si drtivá většina podobně ambiciózních nezávislých snímků vždy zláme nohy Whisperer in Darkness exceluje nejen v rámci své třídy, ale hrdě se staví (aspoň co se týče míry zábavnosti) mezi špičky žánru bez ohledu na výši rozpočtu. Obsazení, herecké výkony, efekty a rekvizity opět poctivě dodržují zvolenou stylizaci. Digitální kamera sice pořád trochu bije do očí, ale u většiny "konkurence" působí mnohem mnohem víc rušivě. Zde se její použití podařilo celkem zamaskovat a prakticky vůbec nekazí dobový dojem. I přes relativní délku bez hluchých míst, naprosto chytlavé a zábavné. Přesně tak jak se H.P. Lovecraft snažil psát - a upřímně řečeno, ne vždy se mu to stoprocentně povedlo tak jako v tomto případě jeho fanouškům z HP Lovecraft Historical Society.
Nečekaně zdařilé fanouškovské zpracování, které díky přesnému odhadnutí a plného zužitkování omezených možností s naprostým přehledem strčí do kapsy veškerá ostatní filmová zpracování Lovecrafta. Němé provedení může mnohé odradit, ale po vlažnějším úvodu se atmosféra a napětí stejně dostaví v plné síle. Díky zvolené dobové stylizaci kulisy a triky působí až překvapivě povedeně. Kdo by to byl býval řekl, že si HP Lovecraft Historical Society za pár let troufnou i na, tentokrát plně mluvený, celovečerák.
Hunter S. Thompson je již dlouho v mém čtenářském backlogu. Před několika lety skvělý Fear and Loathing, taktéž s Johny Deppem v hlavní roli získal mou pozornost a nynější Rum Diary nejenže pozici v to-read listu utvrdil, ale dokonce i pošoupnul o pár míst vpřed. Směsice žánrů pod kterou je film prezentován je úctyhodná, ale popravdě je to film zejména o atmosféře Portorika 60. let očima jednoho z nejpozoruhodnějších spisovatelů a novinářů 20. století. A světe div se, trefí-li se vám to do nálady vystačí to bohatě. Pro mě tedy absolutní zásah do černého a nejlepší Deppův film od nového tisíciletí (což bohužel neznamená moc...).
Film plný extrémů. Skvělý námět utopen v ubohém a nelogickém scénáři. Povedené obsazení je dušeno naprosto nedotaženými charaktery. Nadčasový "Gattaca" look, který by filmu zkušeně zajistil nesmrtelný vzhled je však ušlapán až nechutnou aktuálností a poplatností dnešní době. Což by samozřejmě nebyl mínus, kdyby Andrew Niccol věděl co se nám vlastně snaží říct nebo aspoň o čem to vlastně mluví. Šlo to zatočit tolika směry a scénarista/režisér se o to dozajista snažil. Bohužel z toho zmateného bruslení nevybruslil. Film který nelze mít rád, ale ani nenávidět.
Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou.
Ti West po skvělém oldschoolovém The House of the Devil předvádí další nezávislý horor, tentokrát zasazený do současnosti. Brzo však vyjde najevo, že inspirace klasickými duchařinami let cca 60. se filmu přesto odepřít nedá. To pro tento snímek znamená zároveň největší klad a pro mnohé pravděpodobně i největší zápor. Co to tedy v praxi znamená? The Innkeepers jsou zřejmě jedním z nejpomalejších hororů vůbec a i když už se něco začne dít, tak to s intenzitou není také kdovíjaké. Takže tedy scénář s neotřelým twistem říkáte si? Kdepak - zápletka je vcelku přímočará. Takže co tedy? The Inkeepers je hlavně strašně sympatický film. Skvělé ústřední duo, trefné dialogy a úžasná atmosféra, která z pohodového a opravdu dlouhého build-upu přejde do mrazivého napětí. To však ale jen pokud to filmu dovolíte. Skutečně nejde o horor pro každého, ale Ti West opět dokazuje, že se nebojí (minimálně tempem) jít proti současnému mainstreamu.
Časem cestující zápletka je nadmíru povedená a to zejména její zkušeně přesné dávkování v průběhu 24 epizod bez jediného hluchého místa. To co Steins;Gate posouvá mezi špičku jsou však prvotřídní dialogy a díky tomu dobře využitý prostor pro práci s charaktery. Navíc je to všechno namíchané tak, že je to chytlavější než chřipka.
Příjemné politické drama, kterému by scénáristicky neuškodil silnější přesah do thrilleru a tudíž krapet větší údernosti. Zda jde o skutečný mínus je spíš ale otázkou vkusu. Faktem zůstává, že Gosling je v součanosti na špičce své kariéry a i přes přítomnost Clooneyho a ostatních silných hráčů film suverénně táhne právě on. Jednoduchost nebývá většinou na škodu, ale tady jde podle mě o nevyužitý potenciál.
Většina katastrofických filmů obsahuje aspoň půl hodinovou seznamovací předehru pak pětiminutovou katastrofu a zbytek filmu sledujeme většinou nemastné vyrovnávání se hrdinů s novým světem "poté". Nuda. Co kdyby ale film začal hned pěkně (aspoň tedy relativně) zostra právě onou katastrofou a místo "před" a "po" by bylo jen "během"? Osobně jsem tuto změnu osnovy pozitivně uvítal a nechal se vtáhnout nevtíravým, přirozeným ale přesto nezvyklým tempem filmu. Samozřejmě hvězdnější obsazení se v roce 2011 nalezne jen stěží a příjemné je, že casting se povedl a seznam slavných jmen není jen "laciným" tahákem na plakáty. Zkušený scénárista, režisér i skladatel (nepříliš rozmanitý, ale trefný hudební motiv se u několika bez dialogových montáží mimořádně povedl). (Vždy) Aktuální téma. Přesná stopáž. Co víc chtít. Příjemné překvapení a jeden z filmů roku 2011.
Social Network 2: Lite version. Tentokrát bohužel bez Finchera a bez ultimátního soundtracku. Aaron Sorkin však zůstává a zaručuje skvělé dialogy. Srovnání se Social Network opravdu není od věci neboť podobně jde o nevalný námět ze skutečného života, který naštěstí slouží jen jako pouhá kostra pro právě ony povedené dialogy. Moneyballu však v nich přeci jen ještě trochu šťávy a údernosti chybí. Každopádně jde o povedené drama i pro nesportovní fanoušky.
Black Mirror by se nejspíš dal nejlépe popsat jako moderní třídílná (aspoň tedy zatím) variace The Twilight Zone z Británie. Popisovat zápletku jednotlivých dílů by vzhledem k náměru této mini série bylo opravdu hloupé. První díl je thriller ze současné Británie, druhý díl dystopické sci-fi z relativně nedaleké budoucnosti, třetí - zatím neodvysílaný - vypadá jako sci-fi thriller ze současnosti. Epizody jsou tedy samozřejmě nepropojené a jediné co mají společného je originální námět/myšlenka a dalo by se říct i snahu o (trefný) společenský komentář. Herecké výkony jsou na mimořádné úrovni, srovnatelné a možná i překonávající seriálové špičky z USA. Oproti předchozímu počinu (Dead Set) tohoto tvůrce (Charlie Brooker) ma Black Mirror znatelně vyšší rozpočet nebo minimálně aspoň vypadá mnohem líbivěji a k nerozeznání od celovečerních snímků. Za více dílů bych se rozhodně nezlobil.
Drive je živoucím důkazem toho, že v některých případech je forma důležitější než obsah. Přímočarý scénář je tu spíš jen nutnou kostrou, která slouží jako držák pro mimořádně luxusní kabát (nebo bundu s motivem škorpiona). Od prvního záběru je jasné, že nejde o běžný film. Podle úhlu pohledu je Drive populárně natočený artový snímek nebo naopak umělecky natočený mainstream. Důležité je, že narozdíl od množství ostatních art filmů je Drive zaměřen na mainstream publikum, které se nechce u sledování jen kochat dokonalostí každého záběru ale hlavně také neumřít nudou. Drive tohle zvládá výborně, atmosféra podkreslená dokonalým soundtrackem (a to nejen těmi třemi špičkovými synthpop tracky) by se dala krájet i ve chvílích kdy se nic moc akčního neděje. Drive je a dlouho zůstane nejlepším heist film-noir nového tisíciletí, který připomene všechny podobně precizní klasiky žánru. Částečně a to zejména atmosférou, působí i jako o 36 let mladší Taxi Driver přesunutý do L.A.. Stoprocentní styl, stoprocentní zábava, stoprocentní film.
Prequel ke 30 let starému hororovému remaku 50 let starého originálu? Inu proč ne. Háček je v tom, že Carpenterova The Thing je naprosto bez debat nejlepším hororem všech dob. Bez debat. Naprosto bez debat, ok? ... Takže od začátku muselo být jasné, že v nevyhnutelném srovnání budento tento prequel mít pozici opravdu těžkou. Tvůrci si toho byli zřejmě plně vědomi a veškeré snahy o překonání "originálu" z roku 1982 předem vzdali. Hloupé trailery plné spoilerů očekávání navíc také moc nepřidaly. Mimořádné slabé CGI jako nahrážka původních "skutečných" modelů, masek a efektů způsobila to, že prequel vypadá většinu času jak céčkový direct-to-video počin a MNOHEM hůře než o třicet let starší předchůdce, respektive tedy následovník. Nulová invence ve scénáři příliš nevadí, protože má naprosto totožnou kostru jako Carpenterova verze a ta neomrzí nikdy. Problém je v tom, že Carpenter zvládl filmu vdechnout mnohem lepší a vyváženější tempo (pacing) - tudíž i atmosféru. Ok co dál? Nic proti Mary Elizabeth Winstead, ale bez jakéhokoliv šovinismu si je nutno přiznat, že Věc (1982) je prostě chlapskej film :) a fungovala lépe bez žen. Ve srovnání s ostatní hororovou produkcí The Thing (2011) působí přesto přeze všechno velmi svěže, paradoxně právě pro to, že jde o odfláknutou kopii třicet let starého geniálního hororu. Závěrečný tie-in se ale povedl na výbornou a The Thing (2011) hořkou pachuť nezanechá. Starší bratříček je však úplně jiná liga.
Tak moc totožné s prvním dílem, že očividně nemůže jít o nedostatek invence ale o záměr a sázku na jistotu. Proč měnit recept, který publiku tak chutnal? Těžko něco vyčítat. Bohužel zatímco první díl působil jako (nečekaně) zábavné dobrodružství, druhý působí jako jeho přesné převyprávění a ona "dobrodružnost" je ta tam. Hangoveru však kromě cool obsazení nahrává fakt, že na poli filmových komedií nemá konkurenci co by stála za zmínku. I kdyby tvůrci do třetice opět tupě zopakovali stejný scénář, tentokrát třeba... dejme tomu v Evropě, byl by to stále a s přehledem nadprůměr. Hangover je prostě jednooký mezi slepými.
Od první scény je naprosto jasné, že nepůjde jen o další z mnoha rodinných dramat. Nemohu se rozhodnout, zda je to lehkostí režie, těžce uchopitelnou atmosférou, atraktivním dobovým zasazením či množstvím postupně se představujících povedených charakterů, obsazených plejádou skvělých herců a hereček. Uff. A nebo za to může solidní předloha a fungující kombinace všeho předchozího. The Ice Storm je dalším příkladem toho, že druhá polovina let devadesátých byla filmově skutečně vydařená. Ledová bouře se mi automaticky zařadila mezi pár snímků, které "ještě párkrát asi uvidím" a zbývá už jen sehnat knižní předlohu.
V rámci možností důstojné zakončení vskutku rozsáhlé filmové adaptace. Po nesmírně nudné a minimálně aspoň filmově zbytečné první části tato druhá polovina zanechává mnohem příjemnější dojem. Třetí díl od Alfonse Cuaróna je však stále ještě kvalitativně někde úplně jinde a zůstává navždy nepřekonán. Škoda jen, že finální momenty filmu vyznívají poněkud do prázdna a Deathly Hallows: Part 2 dosahuje vrcholu, paralelně se sérií jako celkem, někde uprostřed.
Stephen King + Steven Spielberg. Lépe Super 8 vystihnout skutečně nejde. První půlka působí jako óda na Kingovo skvělé It (myšleno samozřejmě to knižní a pro klid duše prosím předstírejme, že ta televizní adaptace nikdy nevznikla) a to óda mimořádně povedená. Úžasný atmosferický build-up, bez jediného hluchého místa ve kterém vše šlape jako hodinky. Dokonce i to otravné vzájemné překřikování dětských hrdinů do toho přesně sedí. Problém je, že tento příslib úžasného dobrodružství najednou zastaví a takřka hmatatelně zahodí veškeré tempo a nadšení, které půlku filmu úspěšně buduje. Druhá část jakoby nevěděla kudy-kam a sama se tak trochu styděla, že nemá moc co nabídnout než to, co všichni už viděli tisíckrát. Přesto po této zbytečné ztrátě tempa jakž takž zase nabere dech a přivede film do vlažnějšího závěru, který těžko někoho posadí na zadek, ale vzhledem k žánru filmu ani neurazí. Dobrodružství to bylo sice možná okoukané, ale J.J. Abrams v první části stanovil nový standard pro podobné ("rodinné") sci-fi snímky. Úvodní build-up tedy za 6 hvězdiček, slabší dojezd pak za nevalné 3 a průměr pak ještě ale zlepšují závěrečné titulky, poněvadž zombie film-noir? Do toho bych šel hned!
Díky svému námětu má Homeland už od začátku předurčeno pohybovat se na hranici mezi povedeným thrillerem a špatným pokusem o podojení aktuálního tématu. Po prvních třech dílech se Homeland drží na sympatičtější straně této hranice, ale přesto se nemohu zbavit lehce skeptického odstupu, neboť vše se může velmi snadno scénáristicky zhroutit z epizody na epizodu. Naštěstí se Homeland v každém případě může opřít o silné obsazení. Trochu jsem očekával one-man show Damiana Lewise, ale tím kdo mě zatím motivuje ve sledování je bez pochyby pološílená postava Claire Danes. Možná je to tím že si vybírám špatné seriály, ale ať přemýšlím jak přemýšlím zajímavější ženskou hrdinku si v TV-tvorbě jen těžko vybavuji. Po prvních třech epizodách i přes sterilně znějící námět nečekaně chytlavé.
Stylově vypadající prostá zábava s nulovou myšlenkou aka co víc si od komiksové adaptace přát. Šlo by z toho vytřískat mnohem víc, ale po naprosto otřesném a ubohém Thorovi Captain America působí jako film století. Největším zklamáním je rozhodně absence jakékoliv inovace vůči konkurenci a film si přímo říká o to být zapomenut ještě před vydáním hlavního produktu, který tato 140mil reklamní kampaň spolu-propaguje. Snad se v Marvelu drželi trochu zpátky a předvedou se naplno až v The Avengers.
Precizní akční thriller s povedenou neo-noir atmosférou, který měl jasný cíl - nepřinést nic nového a netvářit se výjimečně. Místo toho vše staré známé předvádí bez jediného klopýtnutí a ve skvělé formě. Díky své přímočarosti snadno sklízí úspěch i na západě a není se čemu divit. Korejská jednohubka, která dodává přesně to co se od ní čeká - mimořádně koukatelnou akci.
Vizuálně a filmařsky naprosto skvělé a to nejen "vzhledem k rozpočtu" ale i v porovnání s méně "obnaženými" a serioznějšími konkurenty. Hned několik nezapomenutelných scén a opravdu pozoruhodné úvodní titulky. Co dodat víc než, že jde o naprostou klasiku žánru, které neumím nic vytknout a tak uznale zvedám z původně zamýšlených čtyř na pět.
Průměrný krimi thriller, kterému něco málo chybí. O co konkrétně jde, ale neumím slovy zachytit. Možná něco mezi konzistentnějším scénářem, tempem a atmosférou. Spousta kvalitních herců v nevýrazných charakterech s málem prostoru, Jack by na takový film sice s přehledem stačil sám, ale i jeho potenciál mi přijde však docela nevyužit. Obzvlášť v této roli do které se podle mě skutečně hodí. Vyústění filmu ale příjemně překvapilo, zejména necháte-li jej chvíli uležet, a přehouplo film z průměru.
Mimořádně kvalitní konverzační drama, bohužel vhodné spíš pro jinou cílovou skupinu (Američany). Osobně bych dal přednost jinému a klidně mnohem přízemnějšímu či prostějšímu tématu konverzace, neboť tento dialog o víře a smyslu života se mnou a takřka nehnul. Objektivně ale vidím jeho potenciál a bylo by to takřka na plný počet. Subjektivně však jen 3 hvězdičky s ohledem zejména na preciznost přednesu obou herců, která však kvůli pro mě nepřínosnému tématu padá na neúrodnou půdu. Definitivně ale palec nahoru za to, že podobné snímky vůbec mají šanci spatřit světlo světa.
Slušný horor/konverzační drama, který i přes skvěle vypadající prostředí starého bunkru neumí svůj povedený look využít k navození pořádné atmosféry. Přitom by stačilo tak málo. Snadno mohlo jít o korejskou variaci na slavnou The Thing, bohužel na to bylo potenciálu promarněno příliš mnoho.
Od filmu s takovouto pověstí bych čekal tedy víc. Lehce nadprůměrný drama-romantický thriller s překvapivě údernou a vyčnívající závěrečnou půl hodinkou. Herecky opravdu povedené i přesto, že smutný osud herečky Eun-ju Lee zanechává za tímto filmem poněkud nahořklou pachuť. Tolik vychvalovanou atmosféru jsem však ve filmu nenašel ať jsem hledal jak jsem hledal. Slabých 70%.
Luxusní akční thriller, který vypadá dobře i během relativně nedůležitých a statičtějších scén. Když se však zčistajasna rozjede zběsilá akce, konkrétně například jedna z nejlepších filmových honiček vůbec, The Yellow Sea vypadá skutečně úžasně. Za počet zdemolovaných vozů by se nestyděl ani Semir Gerkhan a jeho kolegové z dálničního revíru, jejichž tempo je vražedné. Podobně by se za hektolitry krve díky silnému důrazu na sečné a bodné (čti: sekery a nože) nemusel stydět lecjaký slasher. The Yellow Sea skutečně v mnohém připomene slavného Oldboye, ale narozdíl od něj se mermomocí nesnaží být kdovíjak hluboký a klade spíš důraz na akci. Jediné co by se dalo vytknout je samotné rozuzlování zápletky, které skoro působí jako ještě větší zauzlení.
S klidným svědomím bych filmu prostříhal dobrých 30 minut zejména v úvodu až středu, kterých sice Bestselleru neškodí ale zároveň také nic kromě stopáže nepřidávají. Námět, atmosféra a provedení jsou na slušné úrovni. Neodkáži nic ale vyloženě vyzdvihnout, ale v tom bych problém neviděl. Bestseller je prostě "typický thriller" který při sledování zaujme, ale příliš toho po sobě nezanechá a brzy upadne do zapomnění. To však rozhodně není mínus.
Moje komentáře
Whisperer in Darkness, The (2011)
Němá stylizace 20. let adaptace Call of Cthulhu byla tentokrát vyměněna za sci-fi/horror let padesátých a stopáž více než zdvojnásobena. Od takto amatérských tvůrců šlo o mimořádně odvážný krok, který mohl dopadnout všelijak - nejpravděpodobněji uznalým poplácáním po zádech a mírně pozitivně laděnými ohlasy plných sentimentu ala "snaha se cení". Zajímavé je, že celý projekt dopadl - minimálně z mého pohledu - takovým způsobem, že vůbec není třeba dvojího metru či přihlížení k nízkému rozpočtu. Tam kde si drtivá většina podobně ambiciózních nezávislých snímků vždy zláme nohy Whisperer in Darkness exceluje nejen v rámci své třídy, ale hrdě se staví (aspoň co se týče míry zábavnosti) mezi špičky žánru bez ohledu na výši rozpočtu. Obsazení, herecké výkony, efekty a rekvizity opět poctivě dodržují zvolenou stylizaci. Digitální kamera sice pořád trochu bije do očí, ale u většiny "konkurence" působí mnohem mnohem víc rušivě. Zde se její použití podařilo celkem zamaskovat a prakticky vůbec nekazí dobový dojem. I přes relativní délku bez hluchých míst, naprosto chytlavé a zábavné. Přesně tak jak se H.P. Lovecraft snažil psát - a upřímně řečeno, ne vždy se mu to stoprocentně povedlo tak jako v tomto případě jeho fanouškům z HP Lovecraft Historical Society.
Volání Cthulhu (2005)
Nečekaně zdařilé fanouškovské zpracování, které díky přesnému odhadnutí a plného zužitkování omezených možností s naprostým přehledem strčí do kapsy veškerá ostatní filmová zpracování Lovecrafta. Němé provedení může mnohé odradit, ale po vlažnějším úvodu se atmosféra a napětí stejně dostaví v plné síle. Díky zvolené dobové stylizaci kulisy a triky působí až překvapivě povedeně. Kdo by to byl býval řekl, že si HP Lovecraft Historical Society za pár let troufnou i na, tentokrát plně mluvený, celovečerák.
Rumový deník (2011)
Hunter S. Thompson je již dlouho v mém čtenářském backlogu. Před několika lety skvělý Fear and Loathing, taktéž s Johny Deppem v hlavní roli získal mou pozornost a nynější Rum Diary nejenže pozici v to-read listu utvrdil, ale dokonce i pošoupnul o pár míst vpřed. Směsice žánrů pod kterou je film prezentován je úctyhodná, ale popravdě je to film zejména o atmosféře Portorika 60. let očima jednoho z nejpozoruhodnějších spisovatelů a novinářů 20. století. A světe div se, trefí-li se vám to do nálady vystačí to bohatě. Pro mě tedy absolutní zásah do černého a nejlepší Deppův film od nového tisíciletí (což bohužel neznamená moc...).
Vyměřený čas (2011)
Film plný extrémů. Skvělý námět utopen v ubohém a nelogickém scénáři. Povedené obsazení je dušeno naprosto nedotaženými charaktery. Nadčasový "Gattaca" look, který by filmu zkušeně zajistil nesmrtelný vzhled je však ušlapán až nechutnou aktuálností a poplatností dnešní době. Což by samozřejmě nebyl mínus, kdyby Andrew Niccol věděl co se nám vlastně snaží říct nebo aspoň o čem to vlastně mluví. Šlo to zatočit tolika směry a scénarista/režisér se o to dozajista snažil. Bohužel z toho zmateného bruslení nevybruslil. Film který nelze mít rád, ale ani nenávidět.
Machři a šprti (TV seriál) (1999)
Sledování posledních dílů jsem odkládal jak jen to šlo, protože jsem očekával, že mi Freak and Geeks budou po dokoukání chybět. Chybí.
Hour, The (TV seriál) (2011)
Tvůrci The Hour se srovnání s Mad Men vyhýbají jako čert kříži. Oba seriály toho mají ale více společného než se na první pohled může zdát. Kromě podobného dobového (50. vs. 60. léta) a tématického (TV zpravodajství vs. marketing) zasazení sdílí i notnou dávku historického kontextu domácí a světové politiky. Dějepisná exkurze je v The Hour podstatně silnější a díky špionážní zápletce atraktivnější. To vše doprovázené línými jazzovými tóny buduje mimořádně povedenou neo-noir atmosféru, která chytne a nepustí. Tou hlavní podobností obou seriálů je však cílové publikum, jehož reprezentativním členem jste právě VY - tedy náročný divák s mimořádně vytříbeným vkusem. (Jinak by jste se o The Hour totiž nedozvěděli.) 100% hodnocení nebylo u mini-série nikdy tak jasnou volbou.
Innkeepers, The (2011)
Ti West po skvělém oldschoolovém The House of the Devil předvádí další nezávislý horor, tentokrát zasazený do současnosti. Brzo však vyjde najevo, že inspirace klasickými duchařinami let cca 60. se filmu přesto odepřít nedá. To pro tento snímek znamená zároveň největší klad a pro mnohé pravděpodobně i největší zápor. Co to tedy v praxi znamená? The Innkeepers jsou zřejmě jedním z nejpomalejších hororů vůbec a i když už se něco začne dít, tak to s intenzitou není také kdovíjaké. Takže tedy scénář s neotřelým twistem říkáte si? Kdepak - zápletka je vcelku přímočará. Takže co tedy? The Inkeepers je hlavně strašně sympatický film. Skvělé ústřední duo, trefné dialogy a úžasná atmosféra, která z pohodového a opravdu dlouhého build-upu přejde do mrazivého napětí. To však ale jen pokud to filmu dovolíte. Skutečně nejde o horor pro každého, ale Ti West opět dokazuje, že se nebojí (minimálně tempem) jít proti současnému mainstreamu.
Steins;Gate (TV seriál) (2011)
Časem cestující zápletka je nadmíru povedená a to zejména její zkušeně přesné dávkování v průběhu 24 epizod bez jediného hluchého místa. To co Steins;Gate posouvá mezi špičku jsou však prvotřídní dialogy a díky tomu dobře využitý prostor pro práci s charaktery. Navíc je to všechno namíchané tak, že je to chytlavější než chřipka.
Den zrady (2011)
Příjemné politické drama, kterému by scénáristicky neuškodil silnější přesah do thrilleru a tudíž krapet větší údernosti. Zda jde o skutečný mínus je spíš ale otázkou vkusu. Faktem zůstává, že Gosling je v součanosti na špičce své kariéry a i přes přítomnost Clooneyho a ostatních silných hráčů film suverénně táhne právě on. Jednoduchost nebývá většinou na škodu, ale tady jde podle mě o nevyužitý potenciál.
Nákaza (2011)
Většina katastrofických filmů obsahuje aspoň půl hodinovou seznamovací předehru pak pětiminutovou katastrofu a zbytek filmu sledujeme většinou nemastné vyrovnávání se hrdinů s novým světem "poté". Nuda. Co kdyby ale film začal hned pěkně (aspoň tedy relativně) zostra právě onou katastrofou a místo "před" a "po" by bylo jen "během"? Osobně jsem tuto změnu osnovy pozitivně uvítal a nechal se vtáhnout nevtíravým, přirozeným ale přesto nezvyklým tempem filmu. Samozřejmě hvězdnější obsazení se v roce 2011 nalezne jen stěží a příjemné je, že casting se povedl a seznam slavných jmen není jen "laciným" tahákem na plakáty. Zkušený scénárista, režisér i skladatel (nepříliš rozmanitý, ale trefný hudební motiv se u několika bez dialogových montáží mimořádně povedl). (Vždy) Aktuální téma. Přesná stopáž. Co víc chtít. Příjemné překvapení a jeden z filmů roku 2011.
Moneyball (2011)
Social Network 2: Lite version. Tentokrát bohužel bez Finchera a bez ultimátního soundtracku. Aaron Sorkin však zůstává a zaručuje skvělé dialogy. Srovnání se Social Network opravdu není od věci neboť podobně jde o nevalný námět ze skutečného života, který naštěstí slouží jen jako pouhá kostra pro právě ony povedené dialogy. Moneyballu však v nich přeci jen ještě trochu šťávy a údernosti chybí. Každopádně jde o povedené drama i pro nesportovní fanoušky.
Black Mirror (TV seriál) (2011)
Black Mirror by se nejspíš dal nejlépe popsat jako moderní třídílná (aspoň tedy zatím) variace The Twilight Zone z Británie. Popisovat zápletku jednotlivých dílů by vzhledem k náměru této mini série bylo opravdu hloupé. První díl je thriller ze současné Británie, druhý díl dystopické sci-fi z relativně nedaleké budoucnosti, třetí - zatím neodvysílaný - vypadá jako sci-fi thriller ze současnosti. Epizody jsou tedy samozřejmě nepropojené a jediné co mají společného je originální námět/myšlenka a dalo by se říct i snahu o (trefný) společenský komentář. Herecké výkony jsou na mimořádné úrovni, srovnatelné a možná i překonávající seriálové špičky z USA. Oproti předchozímu počinu (Dead Set) tohoto tvůrce (Charlie Brooker) ma Black Mirror znatelně vyšší rozpočet nebo minimálně aspoň vypadá mnohem líbivěji a k nerozeznání od celovečerních snímků. Za více dílů bych se rozhodně nezlobil.
Drive (2011)
Drive je živoucím důkazem toho, že v některých případech je forma důležitější než obsah. Přímočarý scénář je tu spíš jen nutnou kostrou, která slouží jako držák pro mimořádně luxusní kabát (nebo bundu s motivem škorpiona). Od prvního záběru je jasné, že nejde o běžný film. Podle úhlu pohledu je Drive populárně natočený artový snímek nebo naopak umělecky natočený mainstream. Důležité je, že narozdíl od množství ostatních art filmů je Drive zaměřen na mainstream publikum, které se nechce u sledování jen kochat dokonalostí každého záběru ale hlavně také neumřít nudou. Drive tohle zvládá výborně, atmosféra podkreslená dokonalým soundtrackem (a to nejen těmi třemi špičkovými synthpop tracky) by se dala krájet i ve chvílích kdy se nic moc akčního neděje. Drive je a dlouho zůstane nejlepším heist film-noir nového tisíciletí, který připomene všechny podobně precizní klasiky žánru. Částečně a to zejména atmosférou, působí i jako o 36 let mladší Taxi Driver přesunutý do L.A.. Stoprocentní styl, stoprocentní zábava, stoprocentní film.
Věc: Počátek (2011)
Prequel ke 30 let starému hororovému remaku 50 let starého originálu? Inu proč ne. Háček je v tom, že Carpenterova The Thing je naprosto bez debat nejlepším hororem všech dob. Bez debat. Naprosto bez debat, ok? ... Takže od začátku muselo být jasné, že v nevyhnutelném srovnání budento tento prequel mít pozici opravdu těžkou. Tvůrci si toho byli zřejmě plně vědomi a veškeré snahy o překonání "originálu" z roku 1982 předem vzdali. Hloupé trailery plné spoilerů očekávání navíc také moc nepřidaly. Mimořádné slabé CGI jako nahrážka původních "skutečných" modelů, masek a efektů způsobila to, že prequel vypadá většinu času jak céčkový direct-to-video počin a MNOHEM hůře než o třicet let starší předchůdce, respektive tedy následovník. Nulová invence ve scénáři příliš nevadí, protože má naprosto totožnou kostru jako Carpenterova verze a ta neomrzí nikdy. Problém je v tom, že Carpenter zvládl filmu vdechnout mnohem lepší a vyváženější tempo (pacing) - tudíž i atmosféru. Ok co dál? Nic proti Mary Elizabeth Winstead, ale bez jakéhokoliv šovinismu si je nutno přiznat, že Věc (1982) je prostě chlapskej film :) a fungovala lépe bez žen. Ve srovnání s ostatní hororovou produkcí The Thing (2011) působí přesto přeze všechno velmi svěže, paradoxně právě pro to, že jde o odfláknutou kopii třicet let starého geniálního hororu. Závěrečný tie-in se ale povedl na výbornou a The Thing (2011) hořkou pachuť nezanechá. Starší bratříček je však úplně jiná liga.
Pařba v Bangkoku (2011)
Tak moc totožné s prvním dílem, že očividně nemůže jít o nedostatek invence ale o záměr a sázku na jistotu. Proč měnit recept, který publiku tak chutnal? Těžko něco vyčítat. Bohužel zatímco první díl působil jako (nečekaně) zábavné dobrodružství, druhý působí jako jeho přesné převyprávění a ona "dobrodružnost" je ta tam. Hangoveru však kromě cool obsazení nahrává fakt, že na poli filmových komedií nemá konkurenci co by stála za zmínku. I kdyby tvůrci do třetice opět tupě zopakovali stejný scénář, tentokrát třeba... dejme tomu v Evropě, byl by to stále a s přehledem nadprůměr. Hangover je prostě jednooký mezi slepými.
Zrození Planety opic (2011)
Nejvíc nadhodnocený film všech dob?
Ledová bouře (1997)
Od první scény je naprosto jasné, že nepůjde jen o další z mnoha rodinných dramat. Nemohu se rozhodnout, zda je to lehkostí režie, těžce uchopitelnou atmosférou, atraktivním dobovým zasazením či množstvím postupně se představujících povedených charakterů, obsazených plejádou skvělých herců a hereček. Uff. A nebo za to může solidní předloha a fungující kombinace všeho předchozího. The Ice Storm je dalším příkladem toho, že druhá polovina let devadesátých byla filmově skutečně vydařená. Ledová bouře se mi automaticky zařadila mezi pár snímků, které "ještě párkrát asi uvidím" a zbývá už jen sehnat knižní předlohu.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
V rámci možností důstojné zakončení vskutku rozsáhlé filmové adaptace. Po nesmírně nudné a minimálně aspoň filmově zbytečné první části tato druhá polovina zanechává mnohem příjemnější dojem. Třetí díl od Alfonse Cuaróna je však stále ještě kvalitativně někde úplně jinde a zůstává navždy nepřekonán. Škoda jen, že finální momenty filmu vyznívají poněkud do prázdna a Deathly Hallows: Part 2 dosahuje vrcholu, paralelně se sérií jako celkem, někde uprostřed.
Super 8 (2011)
Stephen King + Steven Spielberg. Lépe Super 8 vystihnout skutečně nejde. První půlka působí jako óda na Kingovo skvělé It (myšleno samozřejmě to knižní a pro klid duše prosím předstírejme, že ta televizní adaptace nikdy nevznikla) a to óda mimořádně povedená. Úžasný atmosferický build-up, bez jediného hluchého místa ve kterém vše šlape jako hodinky. Dokonce i to otravné vzájemné překřikování dětských hrdinů do toho přesně sedí. Problém je, že tento příslib úžasného dobrodružství najednou zastaví a takřka hmatatelně zahodí veškeré tempo a nadšení, které půlku filmu úspěšně buduje. Druhá část jakoby nevěděla kudy-kam a sama se tak trochu styděla, že nemá moc co nabídnout než to, co všichni už viděli tisíckrát. Přesto po této zbytečné ztrátě tempa jakž takž zase nabere dech a přivede film do vlažnějšího závěru, který těžko někoho posadí na zadek, ale vzhledem k žánru filmu ani neurazí. Dobrodružství to bylo sice možná okoukané, ale J.J. Abrams v první části stanovil nový standard pro podobné ("rodinné") sci-fi snímky. Úvodní build-up tedy za 6 hvězdiček, slabší dojezd pak za nevalné 3 a průměr pak ještě ale zlepšují závěrečné titulky, poněvadž zombie film-noir? Do toho bych šel hned!
Homeland (TV seriál) (2011)
Díky svému námětu má Homeland už od začátku předurčeno pohybovat se na hranici mezi povedeným thrillerem a špatným pokusem o podojení aktuálního tématu. Po prvních třech dílech se Homeland drží na sympatičtější straně této hranice, ale přesto se nemohu zbavit lehce skeptického odstupu, neboť vše se může velmi snadno scénáristicky zhroutit z epizody na epizodu. Naštěstí se Homeland v každém případě může opřít o silné obsazení. Trochu jsem očekával one-man show Damiana Lewise, ale tím kdo mě zatím motivuje ve sledování je bez pochyby pološílená postava Claire Danes. Možná je to tím že si vybírám špatné seriály, ale ať přemýšlím jak přemýšlím zajímavější ženskou hrdinku si v TV-tvorbě jen těžko vybavuji. Po prvních třech epizodách i přes sterilně znějící námět nečekaně chytlavé.
American Horror Story (TV seriál) (2011)
Ve srovnání s ostatní hororovou produkcí současnosti American Horror Story zatím působí překvapivě velmi svěže.
Captain America: První Avenger (2011)
Stylově vypadající prostá zábava s nulovou myšlenkou aka co víc si od komiksové adaptace přát. Šlo by z toho vytřískat mnohem víc, ale po naprosto otřesném a ubohém Thorovi Captain America působí jako film století. Největším zklamáním je rozhodně absence jakékoliv inovace vůči konkurenci a film si přímo říká o to být zapomenut ještě před vydáním hlavního produktu, který tato 140mil reklamní kampaň spolu-propaguje. Snad se v Marvelu drželi trochu zpátky a předvedou se naplno až v The Avengers.
Muž odnikud (2010)
Precizní akční thriller s povedenou neo-noir atmosférou, který měl jasný cíl - nepřinést nic nového a netvářit se výjimečně. Místo toho vše staré známé předvádí bez jediného klopýtnutí a ve skvělé formě. Díky své přímočarosti snadno sklízí úspěch i na západě a není se čemu divit. Korejská jednohubka, která dodává přesně to co se od ní čeká - mimořádně koukatelnou akci.
Joshuu 701-gô: Sasori (1972)
Vizuálně a filmařsky naprosto skvělé a to nejen "vzhledem k rozpočtu" ale i v porovnání s méně "obnaženými" a serioznějšími konkurenty. Hned několik nezapomenutelných scén a opravdu pozoruhodné úvodní titulky. Co dodat víc než, že jde o naprostou klasiku žánru, které neumím nic vytknout a tak uznale zvedám z původně zamýšlených čtyř na pět.
Přísaha (2001)
Průměrný krimi thriller, kterému něco málo chybí. O co konkrétně jde, ale neumím slovy zachytit. Možná něco mezi konzistentnějším scénářem, tempem a atmosférou. Spousta kvalitních herců v nevýrazných charakterech s málem prostoru, Jack by na takový film sice s přehledem stačil sám, ale i jeho potenciál mi přijde však docela nevyužit. Obzvlášť v této roli do které se podle mě skutečně hodí. Vyústění filmu ale příjemně překvapilo, zejména necháte-li jej chvíli uležet, a přehouplo film z průměru.
Sunset Limited, The (TV film) (2011)
Mimořádně kvalitní konverzační drama, bohužel vhodné spíš pro jinou cílovou skupinu (Američany). Osobně bych dal přednost jinému a klidně mnohem přízemnějšímu či prostějšímu tématu konverzace, neboť tento dialog o víře a smyslu života se mnou a takřka nehnul. Objektivně ale vidím jeho potenciál a bylo by to takřka na plný počet. Subjektivně však jen 3 hvězdičky s ohledem zejména na preciznost přednesu obou herců, která však kvůli pro mě nepřínosnému tématu padá na neúrodnou půdu. Definitivně ale palec nahoru za to, že podobné snímky vůbec mají šanci spatřit světlo světa.
G.P. 506 (2008)
Slušný horor/konverzační drama, který i přes skvěle vypadající prostředí starého bunkru neumí svůj povedený look využít k navození pořádné atmosféry. Přitom by stačilo tak málo. Snadno mohlo jít o korejskou variaci na slavnou The Thing, bohužel na to bylo potenciálu promarněno příliš mnoho.
Juhong geulshi (2004)
Od filmu s takovouto pověstí bych čekal tedy víc. Lehce nadprůměrný drama-romantický thriller s překvapivě údernou a vyčnívající závěrečnou půl hodinkou. Herecky opravdu povedené i přesto, že smutný osud herečky Eun-ju Lee zanechává za tímto filmem poněkud nahořklou pachuť. Tolik vychvalovanou atmosféru jsem však ve filmu nenašel ať jsem hledal jak jsem hledal. Slabých 70%.
Hwanghae (2010)
Luxusní akční thriller, který vypadá dobře i během relativně nedůležitých a statičtějších scén. Když se však zčistajasna rozjede zběsilá akce, konkrétně například jedna z nejlepších filmových honiček vůbec, The Yellow Sea vypadá skutečně úžasně. Za počet zdemolovaných vozů by se nestyděl ani Semir Gerkhan a jeho kolegové z dálničního revíru, jejichž tempo je vražedné. Podobně by se za hektolitry krve díky silnému důrazu na sečné a bodné (čti: sekery a nože) nemusel stydět lecjaký slasher. The Yellow Sea skutečně v mnohém připomene slavného Oldboye, ale narozdíl od něj se mermomocí nesnaží být kdovíjak hluboký a klade spíš důraz na akci. Jediné co by se dalo vytknout je samotné rozuzlování zápletky, které skoro působí jako ještě větší zauzlení.
Beseuteu serreo (2010)
S klidným svědomím bych filmu prostříhal dobrých 30 minut zejména v úvodu až středu, kterých sice Bestselleru neškodí ale zároveň také nic kromě stopáže nepřidávají. Námět, atmosféra a provedení jsou na slušné úrovni. Neodkáži nic ale vyloženě vyzdvihnout, ale v tom bych problém neviděl. Bestseller je prostě "typický thriller" který při sledování zaujme, ale příliš toho po sobě nezanechá a brzy upadne do zapomnění. To však rozhodně není mínus.