zdepapepa

(U příležitosti nedávného COVID-19 speciálu jsem se rozhodl přepsat svůj komentář) Osobně bych viděl tři hlavní pilíře, které drží Parks and Recreation (nejen) v mých očích tak vysoko. I. Ústřední postavy Kdo sleduje sitcomy na NBC, ten dobře ví, že jejich silná stránka je v osobitých postavách a Parks and Recreation není žádná výjimka. Zastoupeno je tu kompletní spektrum osobností, takže ve výsledku se člověk ztotožní v určitých chvílích s každou postavou. Žádné z postav není křivděno (i Gary má své chvíle), žádná toxicita. Každý z herců vdechl do postavy kousek své osobnosti, což je nejvíce zřejmé u Nicka Offermana a jeho práce se dřevem. Hlavní chvála však patří scénáristům, kteří dokážou toto vše zapracovat do děje. II. Prostředí Městečko Pawnee má velmi blízko k mému rodnému městu - obsahuje mnoho míst pro zajímavé dějové linky, ale přitom se svými kanonickými 60-80 000 obyvatel je dostatečně malé a "osobní". I vývoj děje se drží realisticky při zemi, postavy doprovází uvěřitelný kariérní vývoj. Drtivou většinu toho, co jsem viděl na obrazovce, jsem si mohl představit, že by se mohlo odehrát tam, kde bydlím. Zvláštním způsobem to nejsou ale lokality, co to způsobují, nýbrž lidé. To v mnohých lidech také určitě aktivuje vzpomíky, pakliže někdy pracovali v zaměstnání, ve kterém přišli do styku s veřejností. Klíčové na tomto je ale fakt, že se lidé vracejí a Leslie Knope si pamatuje jejich jména, což dopomáhá uvěřitelnosti existence města. III. Politika Progresivní svojí cestou. Tak bych vyjádřil přístup Parks and Recreation k otázkám moderní společnosti. Neřeší se tolik LGBTQIA+, ovšem otázky typu sexismu, atp. jsou zde na denním pořádku s nezlomnou Leslie Knope v čele. Ne nadarmo kolují internetem obrázky s textem "Be the Leslie Knope of whatever you do". Není to však ale jednostranná záležitost - I lidé, kteří se neshodují v politických názorech, mohou nejenže koexistovat, mohou být i dobří přátelé. Místo v Schurniverse Podobností napříč seriály v Schurniverse se najde mnoho - ensemble comedy s mnoha opakujícími se archetypy osobností (těžko se vyhnout, když jsou natolik univerzální), známé tváře nebo podobné punchlines. Pojďme se ale podívat na každý seriál zvlášť. Co se týče The Office, tak zde jasně dominuje Parks and Recreation, protože i přes apatii některých postav má "srdce" na správném místě a téměř žádnou snahu opírat se o cringe comedy. To je nejvíce vidět v rozdílu mezi první sérií, kdy stále byl znát vliv The Office, a sériemi dalšími. Ve skutečnosti se změnilo málo - jak okolí reagovalo na Leslie Knope - ale přitom to mělo obrovský vliv na celkový pocit ze sledování. Co se týče Brooklyn Nine-Nine, tak i přes fajn diverzitu mi vždy bude bližší středně velké město než metropole. Zároveň tolik vyzdvihovaná rozmanitost lidí v B99 mi občas přijde neupřímná stylem chování hlavních postav k některým jiným postavám (kde si Parks and Recreation vystačil s Garym, zde máme Charlese, Hitchcocka, Scullyho a víceméně kohokoliv mimo ústřední partičku lidí). Co se týče The Good Place, tam je to vyrovnané. Ovšem stejně jako kvetoucí růže a vánoční světýlka na stromě jsou oboje hezké věci na pohled, těžko se dají srovnávat v jiných aspektech.

Naposledy, kdy jsem si prakticky ihned byl jistý, že něčemu dám pět hvězd byl v kinech Scott Pilgrim vs The World. Shodou okolností mají minimálně jednu herečku, resp. dabérku tyto dva projekty společnou. Seriálu jako takovému není moc co vytknout. Jediné, co mě mrzí, je odfláknutý český dabing, kdy se několik hvězd kvality ztrácí v opakujících se dabérech (kteří jsou navíc klasičtí čeští dabéři, kteří dabují milion dalších věcí, takže nulová výjimečnost hlasů), nulovém prožívání replik (stačí si poslechnout, jak Jessie Flower ječí, když v Serpent's Pass Toph spadne do vody a jak "ječí" její česká dabérka), v rozporuplnosti překladu (např. Twinkle Toes tu je poprvé hezky přeloženo jako baletka, pak ale z nepochopitelných důvodů dali tichošlápka, Hadí průsmyk je i Hadí průplav, Zukův proslov "born lucky/lucky to be born" je úplně změněn při segmentu V předchozích dílech jste viděli), v některých jménech (Hope vážně nebylo potřeba překládat (asi jediné přeložené jméno) - dovedete si to představit? "Těší mě, jmenuji se Naděje Nováková." V anglicky mluvících zemích klidně, ale u nás moc ne. Sokka je tu semtam překřtěn na Sokko(a)) nebo v neschopnosti autorů počítat slabiky v haiku. Takže jediná věc, která zbývá, co by seriálu šla vytknout, pokud bych byl cynik a hnidopich, je pojmenování holčičky Hope, což bylo na můj vkus až příliš okaté gesto.

(celý text je bez spoilerů) Zejména v porovnání s ostatní seriálovou tvorbou u nás to na těch 5 hvězdiček stačí - žádné přebytečné střihy, mistrně zmáknutá kamera, scénář, hudba, casting i výběr lokací a kostýmů. Každý díl byl vždy takový, že jsem měl skutečně pocit, že sleduji lidi v jejich domovech a jejich život na severu Čech a ne jen herce mezi kulisami, jak odříkávají repliky kdesi v Praze. I těm pár A-list hercům a herečkám jsem toho Karla nebo např. ty Vašíčkovy věřil. Podobnou zápletku, byť s notnou dávkou nadpřirozena a "Ameriky", jsem si v rok premiéry užil i u první řady Stranger Things (která také měla 8 dílů). Kde však ST má nádech tajemna a sci-fi, tam je Pustina syrově realistická.

Dal jsem si (a velmi rád) rewatch, abych se přesvědčil, jestli to je skutečně za tolik hvězd nebo za více nebo méně (jak jsem se nedávno přesvědčil u Frankenstein, MD, kde jsem šel s hodnocením dolů). Je. Připadám si jako "osoby" v jednom z dílů komiksu XKCD - rozhodl jsem se vidět několik adaptací stejného díla a už mám v hlavě vypěstovaný žebříček (bez předsudků!) jednotlivých verzí. A právě tato je na vrcholu. Ono totiž nejenže to je Pýcha a Předsudek. Je to (hlavně díky Lizzie) i jakási MST3K verze P&P, kdy se čas od času objeví rýpání a narážky na absurditu některých situací (koukám na tebe, Caroline a tvoje procházení se po místnosti anebo Bingovo studium medicíny). Je to ale i adaptace nejen na nové médium, ale i do jiné doby s velkým množstvím změn. Vše je upraveno do současnosti včetně jmen, lokací a některých částí děje. Je to také důkladné ztvárnění všech postav, kdy pozornost neleží jen na ústřední dvojici, ale i na spoustě dalších postav. Korunováno je to pak tím, že nejenže máme videodeník Lizzie, kde se sice moc nemění prostředí, divák ale i tak o nic nepřijde díky geniálnímu amatérskému divadlu, včetně deníku je tam také několik snadno minutelných in-universe Q&A videí, které téměř smazávají hranici mezi těmito fiktivními a obyčejnými reálnými vlogy (což také dělá to, že je často součástí děje fakt, že videa jsou online i in-universe), ale i vlogy od Lydie,, vlogy od Marie Lu, vlogy od pana Collinse, dokonce i Gigi má pár svých videí. A twitterové účty. A facebookové účty. A i skutečný papírový deník. Vůbec se nedivím tomu, že když to tehdy přibývalo živě, někteří lidé se nechali strhnout natolik, až si mysleli, že je to skutečnost. Když si k tomu člověk přičte, že vše vychází včas v konkrétních datech, zůstává skoro rozum stát nad tím kolik času tvůrci nechali jen na přípravách a promýšlení časové osy. Klobouk dolů. A kloboukem samozřejmě myslím newsboy cap.

Mám svoje za kasou a mezi regály odpracováno díky několika probrigádovaným letním prázdninám. Myslím si ale, že tenhle seriál si užije kdokoliv, zejména však ti, kteří někdy v super/hypermarketu byli a nejvíce ti, kteří tam někdy dělali. V esenci je to klasický pracovní sitcom z dílny NBC plné osobitých postav, které většina lidí zná, ať už pouze z pozice zákazníka nebo rovnou z pozice zaměstnance nějakého super, v tomto případě spíše hypermarketu. Divákovi není nabízeno jen drama/vtipy mezi jednotlivými zaměstnanci, ale i drama/vtipy ve vztahu zákazník-zaměstnanec, podobně jako u Parks & Rec a jejich veřejnými fóry. Přitom se ale seriál nebojí vyobrazit ani reálné věci jako například zásahy ICE nebo boj korporací s odbory. Největší komediální síla Superstore podle mě ale tkví v každodenních pracovních situacích a zejména ve hromadných scénách v kuchyňce, kdy nejlépe vynikne kvalita napsaných postav, i včetně těch velmi okrajových, kde každá má vždy osobitou reakci nebo připomínku. (EDIT 26.03.2021 - o to víc je znát, když některá postava chybí nebo se vrátí) Velké plus také za to, že se seriál téměř pořád drží v hypermarketu (a tím i dějové linky) - a je úplně jedno, že je to třeba dáno náklady na lokace pro natáčení.

Ač se veskrze jedná "jen" o další řady Midnight Dineru, je tam znát posun dál. Závěry dílů dokrášluje v titulcích vždy nějaká nová líbivá hudba. Volba kamery a paleta barev na obrazovce budí více filmový než obyčejnější, televizní dojem předchozích sérií, což je jedině dobře. Problémy se řeší jako dříve, konce jsou však různorodější a tím často i zajímavější. Zbytek je to "staré známé" - Master si zachoval svou příjemnou osobnost a pravidelní návštěvníci stále přicházejí (dokonce se dočkáme i několika focus epizod). Samotné kulisy hospůdky taky nedoznaly výraznějších změn, ale tam bych se přiklonil k rčení "pokud to není rozbité, neopravujte to". Největší problém však stále přetrvává už z předchozí inkarnace seriálu - bez jídla se na to dost obtížně kouká. Nejlépe nějaké asijské, pak má člověk pocit (i díky volbě úhlů kamery), jako by byl jedním ze stálých hostů.

Jsou pořady, kde se to jen hemží postavami, které mi jsou cizí. Rád si rozšiřuji obzory a často je mám i tak rád. Jednou za čas se ale objeví pořad, který mi v určitých směrech nastavuje zrcadlo, ať už řešenými příběhovými linkami, lokalitou dění nebo jen volbou postav/herců a hereček. A to je přesně případ ODAAT - je jedno, jaká je objektivní kvalita seriálu - dle Netflixu zřejmě velká ne (díky bohu za PopTV), pro mě ale ano. Jen nedokážu určit, jestli to jsou perfektně vypointované situace, perfektně zahrané situace nebo situace formátu "a very special episode", které však vůbec nejsou těžkopádné. Ve všech těchto situacích se daří scénáristům najít nějakou tu komičnost, když už ne jiné pocity. Kvalitu hraní Justiny Machado znám dobře z Odpočívej v pokoji, všichni ostatní byli příjemným překvapením (výjimkou jsou některé guest stars, které znám už odjinud). Třešničkou na zatím čtyřchodovém dortu je předělaná znělka z původní verze sitcomu, která se mi zatím neoposlouchala. Pořád je to však klasický sitcom s laughtrackem, kterých televizí proběhly už možná stovky. Koneckonců mezi nimi byla i původní verze seriálu, která se ke mně nikdy nedostala. Jsem ale vděčný za to, že její reinkarnace ano.

Ano, je to vynikající anime. Je to kvůli tomu, že spíš než ze situací čerpá humor z charakteru a chování postav? Nebo kvůli schopnosti řádně představit některé postavy až v druhé řadě a ty postavy pak byly důstojnými partnery (nejen v humoru) postavám z první série? Nebo kvůli plnému využití média (animace) díky evidentně štědrému rozpočtu? Nebo kvůli absurdně dramaticky naanimovaným scénám u věcí tak běžných, jako je například říct si někomu o telefonní číslo? Nebo kvůli podobně absurdně dramatickým myšlenkám ústřední dvojice, kterou by člověk mohl přirovnat (a někteří již přirovnali) k Death Note? Nebo kvůli vynikajícímu self-aware vypravěči? Nebo kvůli smyslu pro detail, ve kterém místo klasického traileru na řadu tvůrci vytvoří plnohodnotné OVA? Nebo kvůli kvalitnímu japonskému dabingu? Nebo kvůli bláznivému anglickému dabingu, hraničícím až s "abridged" verzemi? Ne, je to kvůli nulovému zájmu tvůrců hodit ústřední dvojici klacek pod nohy ve formě Romantic False Lead. (EDIT 7.7.22) A rovněž kvůli konci 3. série.