Fingon

Po Mickeyho klubíku, Gumídcích (za to můžu já), Peppa Pig, Včelce Máje (remaku) a Taffy objevily mé malé dcery (6,2) Bluey. Po několika náhodných dílech v němčině jsem si dal nárazově prvních deset anglicky, je to dobré v obou řečech. Hodně. A do toho přijde čas odd času naprosto magický moment, během kterých bych neváhal s maximálním hodnocením. A ten hudební doprovod,  zvlášť,  když se soundtrack inspiruje v, respektive variuje Mozarta, Griega, Holsta...

70% Pokud by se náhodou někdo těšil, tenhle Červený trpaslík nemá s britským sci-fi seriálem nic společného. Černobílý snímek je, zhruba do poloviny, absurdní komedií, bohužel s přibývající stopáží, především po útěku protagonisty k cirkusu, se kouzlo dost vytrácí. Mizí vymazlené záběry kamery i svérázná aranžmá známých melodií, bohužel i ta bílá kočka patřící nadržené italské krasavici mírně za zenitem (kterou hraje Anita Ekberg). A možná jenom nemám rád cirkusy...

Pátek anebo jiný den je druhým dílem trilogie, která začíná Červeným Trpaslíkem (Le Nain Rouge) a je završena filmem Rosenn (2014). Nepodařilo se mi ověřit, jestli se Česká republika jakýmkoli způsobem na snímku podílela (slovenská koprodukce je jistá). Škoda,  že scén z Francie je tak málo (protagonista se sem občas vrací v představách, ve kterých se objevuje hned dvakrát, jako dítě a zároveň jako dospělý), zde se taky objevují obě "guest stars". Exteriérové záběry (ostrov Réunion) vypadají nádherně. Na robinsonádu překvapivý závěr...

Ač tomu místní hodnocení neodpovídá, jde o kvalitní televizní film (kdyby se o malinko zkrátil, klidně by mohl i do kinodistribuce. Zvláště první část slušně šlape) se solidními hereckými výkony a místy i hodně slušnou kamerou. Obzvláště se mi líbila Suzanne Kockat v roli Helgy (typově se podobá Claire Forlani nebo naší Jitce Schneiderové, pro obě mám slabost).  Snímek se točil na Barrandově za účasti zástupu českých herců, kromě těch zmíněných výše jsem zaznamenal Vašuta,  Tomáše Hanáka, Jiřího Langmajera, Jiřího Schmitzera, Václava Chalupu, Jana Šťastného, Otu Ševčíka, Davida Černého, Pavla Vondrušku, Pavla Kříže, Roberta Jaškówa a Miroslava Šimůnka.  V titulcích byla (jako jedna z mála) uvedená Bára Nesvadbová, ale tu jsem nezaznamenal. Určitě jsem nepochytal všechny.

Fascinující snímek, vezoucí se tak trochu na kafkovském cyklu, který se na přelomu osmdesátých a devadesátých let točil na Barrandově (Amores de Kafka, Los (1988), Kafka (1991), Milena (1991), ke kterým se následně přidaly ještě adaptace Proces (1993) a česká Amerika (1994)). O titulu existuje na internetu minimum informací, snad proto, že nebyl v české kinodistribuci a hrál se jen dvakrát v Č(S)T, naposledy v roce 2016. Oficiální záznamy např. v NFA titul vedou pouze pod (původním?) německým názvem Beschreibung eines Kampfes, nikde se například nedočtete o přítomnosti Ondřeje Vetchého jako českého hlasu pro Franze Kafku (hraného Christopherem Chaplinem) nebo Jiřího Adamíry (který zde propůjčil hlas Schellovi). Ano, je to koláž všeho možného židovského od golema a Rabiho Loewa (Kopecký) přes židovské rituály k hilsneriádě (mimochodem dojde i na Kavkův Proces) až po řádění nacistů (Otto Ševčík), do toho Schell/Režisér neustále volá sekretářce nebo jemu volá producent Karel (Dirka?). Rovněž se taky nikde, kromě závěrečných titulků, nedočtete, že snímek pro mnichovskou společnost Art Oko Film (patřící Dirkovi) vyrobila společnost Nationalfilm (založená hned v roce 1990, nejspíš inspirovaná Lucernafilmem, přičemž si obě nové společnosti přivlastnili název posledních dvou soukromých filmových výroben, které byly do konce druhé světové války ještě aktivní a které byly následně zestátněny). Ten Nationalfilm, který později vyprodukoval Slunce, seno, erotika (1991) nebo Nebát se a nakrást (1999) a ve kterém působili Rudolf Mos a Blažej Vráb, i když jejich jména v titulcích nefigurují.

Na tento snímek jsem narazil úplnou náhodou v seznamu filmů natáčených na Barrandově. Tak jsem si ho z legrace sehnal, v původní verzi (s německými titulky). Až mě překvapilo, jak moc jsem si film užil, snad proto, že mám celkem nakoukáno věci, které Philibert, kapitán Panic (a ne kapitán paniců) paroduje. Dost jsem se třeba smál u scény na galéře, která jako by vypadla z Nezkrotné Angeliky. Odkazy na Robina Hooda s Errolem Flynnem či na Bláznivý příběh Robina Hooda nemohou chybět.

Tyhle experimentální filmy to u mně mají těžké. Popravdě jsem tenhle chtěl vidět už asi 20 let jen na základě názvu, kdy jsem na něj narazil v jakémsi seznamu českých filmů, aniž bych tušil, o co se vlastně jedná. Jak už zdejší popisek prozrazuje, jde o mozaiku pěti kratších segmentů ze zemí východního bloku. V kopii, kterou archivuje ČT (jeden z producentů filmu, TS Čestmíra Kopeckého), jdou příběhy za sebou v pořadí Bosna, Rusko, Slovensko, Bulharsko a Lotyššsko. Každý se liší zpracováním - a nebudu psát, že jsou všechny o ničem, jen každá jinak, naopak napíšu, že se na závěr děkuje panu Vachkovi. Zrovna první segment (nechce se mi psát povídka), který je nejkratší, mě zaujal po stránce techické, kdy se pasáže míst zničených válkou prolínají s dorůžova zabarvenými záběry svatby. Ruský segment je proti tomu bezcílné bloumání bytem a tržištěm, prokládané německým komentářem ohledně voleb (poznámka na stranu, tato část kopie nebyla otitulkovaná). Slovenský segment je rovněž rámován komentářem v podobě zpráv z rádia, zde se navíc poprvé projeví ona v popisku uvedená polohranost. Až teprve závěrem, jakoby mimochodem, kamera (která v opakujících se scénách na ostrově poletuje mezi posedávajícími lidmi) zachytí dvojici, co si ubaluje špeka, která je v následujícím záběru dopadena policií, což pak reflektují i zprávy v rádiu. Bulharský segment je snad nejrozháranější a jako jediný obsahuje komentář vypravěče (resp. vnitřní monolog profesora, kterému hráblo z čínské hrozby a který si neopustí poznámku, že jeho studentka je blbá) a který je taky jediný otitulkovaný. A na závěr Lotyšsko, kdy jsou záběry ze zkoušky sboru prokládány záběry muže, který chodí po místnostech nebo po ulicích, tam a zpět, tam a zpět, někdy doprovázený hudbou a zpěvem toho zkoušejícího sboru. Uf. Odškrtnuto, nikdy víc. Nicméně doporučuji nedávný rozhovor s režisérem, vedený u příležitosti letošního uvedení v Ponrepu: https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/vychodni-evropa-pro-me-byla-objevem-rozhovor-s-rodrigem-moralesem

Hodně vydřených 70%. Jakkoli žeru kameru Malickových filmů a jejich hudbu, ty necelé tři hodiny jsou hodně přestřelené a únavné.

Přemýšlím, jestli by se mi to líbilo víc, kdyby to nebylo dabované do angličtiny a kdyby to melo původně ohlášenou délku, ale asi to nikdy nezjistím, protože film údajně v Číně uveden nebyl. Jinak to jde ode zdi ke zdi, chvílemi nezáměrná komedie, pak vybuchují děti atd.

Zkusil jsem nejprve DVD vydání od Řiťky, ale téměř o polovinu zkrácený film kompletně předabovaný do angličtiny, po stranách ořezaný a s obrazovou kvalitou ohrané VHSky byl nekoukatelný. Snímek je naštěstí k dispozici i v plné délce, lepší obrazové kvalitě i s původním zvukem (a hudbou).