Isherwood
Jiří Valášek
okres Brno
Nepedagog
homepage
email pozpátku: doowrehsi (a) seznam.cz
1793 bodů
okres Brno
Nepedagog
homepage
email pozpátku: doowrehsi (a) seznam.cz
1793 bodů
Moje komentáře
Czech Made Man (2011)
Stylové, to je bez debat, Rocknrolla wannabe. Řehořek není génius, který spasí národní kinematografii, ale důrazná snaha kráčet proti tradičnímu filmařskému proudu, který teče srdcem Evropy, už na potlesk. Jediné, s čím mám zásadní problém, je hlavní hrdina, který svým zjevem a vystupováním dokonale splňuje definici – citlivky prominou – arogantního debila. A že má svůj předobraz v reálném člověku mě nedonutí mu fandit ani omylem.
Generation Kill (TV seriál) (2008)
Nepochopím, jak americká armáda, která si narcistně hlídá svůj mediální obraz, zapůjčila všechnu techniku a vybavení pro natočení díla, které ji vykresluje jako bandu absolutních hňupů, kde člověk aby rozumně myslící bytost pohledal. Když si to v závěru uvědomí i samotní protagonisté a ještě jim k tomu zahraje Johnny Cash, plné hodnocení bylo definitivně obhájeno. HBO vládne!
Bastardi (2010)
Dobrý úmysl a zápal pro věc občas nestačí, protože tohle je skrz naskrz špatný film, který je v té své poloze ‚jsem pravdivý obraz současného školství, adorujte mne!‘ natolik směšný, až jsem ochoten mu tu jednu hvězdičku rozsvítit. Pokud chcete vidět, jak se idealistický učitel vypořádává s třídou plnou zmrdů, pusťte si raději čtvrtou řadu The Wire.
Muži v naději (2011)
Považuju se za prostého diváka, který se spokojí s málem, ale jak se mám bavit u filmu, který prodává něco tak morálně pokleslého, jako nezávaznou komedii? V momentě, kdy začnou hrdinové zpytovat svědomí a hledat cestu ven, přichází katarze v restauraci, která nastalou situaci vyřeší vpravdě šalamounsky, ale hlavně to všechno OBHÁJÍ, protože to tak vlastně bude pro všechny nejlepší, místo toho, aby je všechny hanba liskala. Stejně tak Vejdělka a usměvavé davy spokojených diváků po vylezení z kina jakbysmet.
Odcházení (2011)
Po obsahové stránce s tím problém nemám, je to přeci jen Havlova reflexe vlastního státnického úřadování, ale uniká mi smysl toho, proč je to tak přepjatě kýčovité (ty neustálé nájezdy Malířovy kamery po půlhodině strašně vytáčejí), a proč se známí herci honí za tím, kdo z nich bude více přehrávat. Ano, absurdní divadlo má své určité zákonitosti, ale v tom případě by mělo zůstat na divadelních prknech, jelikož s filmovým médiem si absolutně netyká, tudíž celé Odcházení není ničím jiným, než filmovou ilustrací sebe sama, což ji dělá dokonale sebestřednou, běžnému filmovému diváku až odpudivou a naprosto zbytečnou. V souvislosti s Českými lvy jde buďto o další výplod teatrální posmrtné glorifikace, nebo ten zbytek naší tvorby ani neměl spatřit světlo světa.
Tři mušketýři (2011)
Subjektivně ten film plní vše, co si představíte ve slovním spojení ‚Tři mušketýři v režii Paula Andersona‘, v plně pozitivním slova smyslu. Že to bude úlet, slibovaly už trailery. Vynalézavá akce v kombinaci s parádním hereckým obsazením, kde si každý svoji roli bezezbytku užívá, loudí spokojené úsměvy, ale problém nastává v neakčních pasážích, kde snad až tolik nevadí blábolivé dialogy, jako spíše to, že to nemá žádný šmrnc a chybí tomu i sebemenší kapička nepředvídatelnosti, takže prostě víte, že Lerman bude (sympatickým) spratkem až do závěru, stejně tak dobře, jako že hlavní trojka bude servírovat hlášky i kdyby vzducholodě z nebe padaly. Nejsem zklamaný, jen si myslím, že Anderson by nad sebou potřeboval pevnější dramaturgický bič, a pak bude servírovat jeden Death race za druhým. :) 3 a ½.
Speciální jednotka (2011)
A pak že Francouzi umí leda tak mávat bílou vlajkou. Byly momenty, kdy jsem téhle ryze chlapské podívané, která všechna ta klišé, dějové berličky a předvídatelné situace prodává s tak neodolatelnou bezelstností, byl ochoten napálit i plné čtyři hvězdičky. Jenomže těch momentů, kdy si sami pokládáte ruku na srdce a víte, že je to svojí mírou inteligence asi tak o kapku výše než epizoda z Call of Duty, je až příliš. The Way back pro chudé to není, na to Weir sám šlápnul vedle až příliš, ale jako slibný debut nadějného režiséra nemám námitek. 3 a ½, palce nahoru a pokud jste žánrově zatíženi, neváhejte.
Jackass 3 (2010)
Spousta kaskadérských úletů a absolutní minimum prasáren (vlastně až na ‚sweat suit‘ a bungee kadibudku žádný dávivý reflex). Subjektivně nejlepší díl.
Kovbojové a vetřelci (2011)
Obávám se, že délka a náplň scénáře příliš nepřekročily název filmu, který sliboval pořádný úlet, a v kombinaci s nabušeným tvůrčím týmem i ideální popcornovou zábavu. Prvních cca 15 minut je božích, Craig je ultimátní tvrďák, plátěné košile smrdí potem a každý tam nosí kolty proklatě nízko. Pak na scénu nakráčí Ford, který vyrukuje s nejsměšnějším drsňáctvím v dějinách Divokého západu, a vše korunuje absolutně asexuální out-fit à la noční košilka Olivie Wilde. Děj vystřídá všehovšudy 3 větší lokace (přičemž většinu z nich zabírá pustina Nového Mexika), větší množství ILM fantazírování, abyste taky pohledali pod lupou, takže se na místě nabízí otázka, kde se podělo těch 163 mega z rozpočtu? Od začátku druhé třetiny permanentně odzívaná nuda, která si ten komerční propad bezezbytku zaslouží. Nejhorší blockbuster za cca 2-3 roky nazpět.
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Není v tom předpojatost. Lidi (i ne-lidi) mají právo se zamilovat, tokat ostošest a chovat se jako idioti. Ale proč o tom proboha točit čtyři filmy? 4 a ½ nenavazuje na nadhled a údernost Sladeovy trojky, bohužel není ani tak srandovně pitomá, jako dvojka. Nejblíže to má k prvnímu dílu, nedospělé milostné tragédii, kterou oceňují především emočně nevyzrálé adolescentky, které se v hlavní hrdince zhlédnout jak v naleštěném zrcadle. Že si navíc v tak dějově vyprázdněném bijáku budu několikrát klást otázky, které mi zodpoví asi jen knížek znalé obecenstvo, to je na pováženou. Nemám tu ságu rád pro její „životní postoj“, mám ji rád pro tu naivní filmařskou nablblost. Tohle je ale regulérně nejhorší díl.
Válka Bohů (2011)
Už žádné souboje reality a snu. Tarsem Singh konečně našel látku, v níž se jeho nezaměnitelný vizuál nestává pouze prázdnou manýrou, ale dokonale slouží zajímavému (byť prostému) příběhu, který se nese v teatrálním duchu velkolepých studiových ‚sandálovek‘ z období nákladných hollywoodských velkoprojekcí z 60. let. Epika se paradoxně zprostředkovává skrze akty neakčního charakteru, což dává vyniknout výborným hercům. Rourkeova záporáka všichni oprávněně vynášejí na Olymp, ale Cavillův charismatický bastard je velkým příslibem nejen pro nového Supermana, ale pro podobný typ rolí všeobecně. Prdelka Freidy Pinto už potom jen tak na okrasu. Další s občasných filmových kousků, kde jsem se nechal vlažnými ohlasy odradit od kina a i přes HD projekci toho budu ještě dlouho litovat. 4 a ½.
Wallander (TV seriál) (2008)
Pokud někde pracují maximálně schopní tvůrci, kteří i z neoriginálního námětu (kriminální linky), dokáží vytvořit originální kousek (všechno ostatní), je to v BBC. Spolu s Lutherem a Sherlockem je Wallander kriminalistou, který práci dal vše a ona si to bezezbytku vzala. Ta životní únava z nepochopitelnosti tohoto světa jakoby vypadla z nějakého Shakespearova díla, tudíž proto ani nepřekvapí Kenneth Branagh v hlavní roli, který se svého partu zhostil naprosto dokonale. Věčné strniště, vrásky na čele, vaky pod očima a pohled plný prázdnoty, se nakonec stanou tím, co Wallandera dělá absolutně netuctovým a zajišťují mu tak místo ve vrcholných pozicích žánrové tvorby. Plus excelentní kamera a fantastická hudba.
Kamarád taky rád (2011)
Něco málo ze života tam je, šikovným scénáristou je to navíc načechráno do velmi efektní dialogové smršti. Bohužel film v závěru dojede přesně na to, z čeho si předtím víc jak dvě třetiny stopáže dělal srandu, tedy na obehraná klišé všech romantických filmů široko daleko… ale díky skvělým hercům mi to připomnělo, že i chlapi mají jemnou citlivou duši, která se občas nechá dojmout. :) [Blbý je, že jediným výraznějším dojmem den po zkouknutí je maximálně luxusní postavička Mily Kunis.]
Paranormal Activity 3 (2011)
I přes recyklaci všeho dobrého i špatného z minula, nejlepší díl série – ty malé holky sklízí sympatie na všech frontách. Nejzajímavější na celém projektu je ale asi nakonec jenom to, že trailer je jeden velký fake. Což ale otevírá dveře k jedné zajímavé teorii, viz. J*A*S*M. [Extended cut.]
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Moje mírné zklamání pramení paradoxně asi z neznalosti předlohy, která se evidentně ke zfilmování příliš nehodí, jelikož kvantum jmen se po čase stane otravným, i když Fincher jinak ve všech ostatních složkách válí jako obvykle, tudíž se dočkáme skvělého soundtracku (tentokrát je to do Oscarového klání ale příliš ‚mimo tabulky:)), výtečné kamery (která podtrhuje pedantské vyprávění) a přesných herců. Rozhodně ale zajdu ještě jednou. Že je vrahem zahradník dojde brzy i těm pomalejším, což je ale úplně putna. Jak se k tomu dobereme, je tentokrát na prvním místě. Fincher je momentálně nejlepší žijící režisér, tečka.
Srdečné pozdravy z Ruska (1963)
Na to, že trvá téměř hodinu, než se doopravdy začne něco dít, a že záporáci nevyrukují s megalomanským plánem na zničení půlky světa, je to pořád zajímavé po celou dobu, čemuž napomáhá svižná Youngova režie a chytrý jednoduchý scénář, který nenabídne příliš akčních sekvencí, ale za těch pár kousků uctivá poklona; především Bondova rvačka s Grantem ve vlaku je něco, co svojí fyzičností musel Bourne znovuobjevit až za 40 let.
Vyměřený čas (2011)
Bonnie a Clyde digitálního věku zatoužili po analogu, což vyústilo v sympaticky decentní futuro, v němž jediné vážnější rýpnutí do zákonitostí Niccolova světa okamžitě ubírá na pozitivech, což nakonec suverénně zachraňuje skvělý Timberlake a ještě lepší Murphy.
Den zrady (2011)
Další z řady Clooneyho příspěvků, poukazující na nešvary současné politiky, se tentokrát vydal cestou Michaela Claytona, což znamená perfektně uhlazené kravaťáky s vysokým koeficientem amorálnosti v těle, obrazovou strohost a diváckou nevolnost ze všech postav, které ve snímku projdou i jako křoví. [PS: Gosling kraluje, jen tak dále.]
Princ a pruďas (2011)
Ruku na srdce, raději bych v roli prince Thadea viděl Setha Rogena, ale kašlat na to. Tohle je neskutečný náser toho nejsprostšího, nejlacinějšího a nejpokleslejšího humoru, který může z hollywoodské žumpy vytéct, takže ohrnování nosů od útlocitných kazatelů morálky, kterým tohle rozhodně vtipné nepřipadá, je určitě namístě. Já řval smíchy už od začátku, abych ve třetině seznal, že to má navíc parádně vystavěný regulérní fantasy příběh, který funguje především díky skvělé výpravě a dokonalé Jablonského hudbě. Ať už je ten film opravdu tak dokonalý, nebo se mi jenom strefil do nálady, neřeším a bez výhrad mu pálím plnou. [PS: Natálčina koupel je přesně ten moment, kdy se chlapovi zákonitě odkrvuje mozek, protože srdce zrovna pumpuje úplně jiným směrem. Ať si verbal myslí, co chce.]
Warrior (2011)
Hollywoodsky načechraná cukrová vata o jednom bratrském (ne)sblížení dávkovaná stylem úderné arénovky, která ždíme emoce skrze kamenné tváře, levnou whisky a muskulaturu stěhováků, přičemž tlačí na pilu tak mohutně, až je víceméně nemožné tomu nepodlehnout, a proto ty občasné výlevy nenávistného hejtu okolo berme s rezervou a hurá do posiloven!
Pád (2006)
Že Tarsem vykrádá sám sebe, by snad až tak nevadilo, problém je, že ty obrázky nejsou až tak cool a nejdou až na úplnou dřeň jeho vizuální manýry, tudíž prostě nudí. Všechna síla vyprávění se tak točí okolo jedné nemocniční postele, kde herecky exceluje devítiletá holka, jejíž herecký projev spočívá ve žvatlavé angličtině, pláči a posmrkování. Na dvě hodiny stopáže málo, ale relativně k přežití.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Nejpádnější důkaz proto, proč zbožňovat Abramse, jelikož tohle scientologické produkční pozlátko sice zdědilo po svém předchůdci většinu charakteristický rysů, jako je adrenalinová akce a spousta popichování dílů minulých, ale pozapomnělo dodat alespoň kapku ze sebe, protože prototyp BMW, ani vnady hlavní hrdinky nezůstanou v hlavě déle, než jak dlouho trvá legendární úvodní odpočet; nulová práce se záporákem, nepříliš chytlavý děj a předčasný vrchol všeho uskutečněný už v Dubaji, už jde vyloženě jen a pouze na Birdovo triko.
Captain America: První Avenger (2011)
Chtěl jsem tomu po těch líbivých trailerech a vesměs kladných ohlasech věřit. Ale opět jsme se s Joe Johnstonem minuli. Nevadí mi poetika Kapitána Ameriky jako takového, chápu, v jaké době a proč komiks vzniknul a jeho rozpohybování podle pravidel Hollywoodu je tomu všemu adekvátní. Jenže celé je to tak perfektně naaranžované, má to spoustu vizuálních kudrlinek, přetéká to nadhledem, který dodávají přesně obsazení herci, až mě to v poslední třetině přestalo bavit právě tím, jak to dokonale podlé té klasické šablony opisuje. Takový fail, jako Green lantern to není, ale naivní komiksy letos Thor zválcoval naprosto nekompromisně (a vystačil si přitom s poloviční bombastičností!).
Intacto (2001)
Fresnadillo je talent, o tom žádná. Ale pochopil jsem to až s jeho dalším filmem, přičemž nechápu, jak může 28 týdnů poté oplývat naprosto geniální dynamikou, když tahle celovečerní prvotina stojí na parádním nápadu, který pohřbívá neskutečně mrtvolné tempo a dokonale absentující empatie ke všem postavám. Den po zhlédnutí si pamatuju akorát profláknutý sprint lesem, což je na 105 minut docela málo.
Elitní zabijáci (2011)
Oproti trailerům docela slušná porce zábavy, která si překvapivě podráží nohy tím, že není až tak nablblá, jak se původně tvářila. Ale to roubování zamotaného děje, s politickými intrikami v pozadí, na skrz naskrz béčkové pojetí, sráží dojmy docela razantně, byť v každé poloze samostatně film docela slušně šlape. Stathamovy fyzické schopnosti zase projednou došly pořádného uplatnění a DeNiro je po zatraceně dlouhé době v roli, která mu konečně sedla. V závěrečném účtování tak zůstává slušná blbina, která úplně neurazí, ale kapku rozpačité dojmy z těch dvou hodin zanechá.
Johnny English se vrací (2011)
Nemístné utrpení, které je funkční leda v momentech, kdy se popichují poslední dvě bondovky, jinak film nabízí krystalický destilát esenciální trapnosti, v níž je Atkinsonův „poker face“ úplně mimo, záporáka vyčtete z úvodních titulků a jediným příjemným překvapením zůstane maximálně to, že Gillian Anderson je naprosto luxusní ‚milf-ka‘. :)
Nákaza (2011)
Dalo se čekat, že to půjde proti tradičním diváckým očekáváním, ale přesto Soderbergh dokáže překvapovat hlavně tím, jakou optiku k profláknuté zápletce přikládá, když si místo velkolepých davových scén vystačí s dokumentárně laděnou tóninou a naprosto suverénně nechává slavným hollywoodským jménům minimální party, přičemž oni se mu odměňují parádními výkony. Minimalizmus, který se zavrtává hluboko pod kůži. PS: Letos už druhý film, který z velké části „udělal“ Cliff Martinez.
Comedy Central Roast of Charlie Sheen (TV pořad) (2011)
Smršť přisprostlých urážek, která má stejně kolébavou míru vtipu jako loňské rožnění Davida Hasselhoffa. Jenže v závěru nastoupí sám Charlie a pronese řeč, která vystihne podstatu jeho samotného jako nic jiného. „After Platoon, Wall Street and Major League, I've on a biggest salary in television. Sounds great, right? It was! And then I did the thing, that every American wishes to do. I told my boss to fuck off!“
Comedy Central Roast of David Hasselhoff (TV pořad) (2010)
Je to sprosté a neetické, takhle se smát nad mrtvolou dávné hvězdy showbyznysu! Ne, David žije, víc než kdy jindy, umí si dělat srandu sám ze sebe a tohle je povrchní, oplzlé a přízemní pokoukání. Ale nehorázně vtipné! ;-) [PS: Seth je skvělý moderátor.]
Útěk ze Sibiře (2010)
Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha.