60. léta pro idioty. Sterilní, politicky korektní pohled na jednu z nejzajímavějších a nejrevolučnějších dekád novodobých dějin. Degradace vzrušující historie na úroveň barvotiskové příručky. Filtrované 60's pro podprůměrné fejsbukáře. Zkratkovitá šaškárna. Film z 60. let, ve kterém se raději nekouří. (A když už si tam nakonec jeden chlápek přece jen zapálí, pro jistotu o vteřinu později zemře.) Prostě trapas až na půdu.
Většinu stopáže hodně silný film, který pohřbívá sám sebe zbytečně přepísklým "gorefestem" v závěru. I tak jeden z nejpozoruhodnějších horrorů poslední doby.
Překvapení: Viděl jsem dobrý film od Kevina Smithe. (To není ironie.) Kdyby Abina Coopera hrál Jeff Bridges, byly by ty čtyři hvězdičky úplně čisté. Nekompromisní záležitost jak ze 70. let. Haleluja! Naprosto chápu, že ne všichni ulítávají na nábožensko-masakrální tématice jonesovsko/mansonovského typu, ovšem komentář uživatele ricci.s vládne. (Úplně jsem si ho představil s pěnou u huby a vypoulenýma očima. Chudák prý strašně trpěl, protože "musel počúvať tie náboženské žvásty". Kdo ho k tomu asi nutil? Tihle rozzuření ateisti jsou tak legrační.)
Mám rád JAnův koment, i když osud paní Talalay mi až tak moc na srdci neleží. S Freddym je to jiné, nějak ale nakonec asi zemřít musel. Ano, čtete dobře. Musel zemřít s osmdesátými lety - do žádných jiných se totiž nehodí. To koneckonců ukázal už tento zoufalý film, stejně jako třeba nedávný pokus o kotelníkovu resuscitaci. Děkujeme ti, Freddy Kruegere, za to, žes nás tak krásně strašil a bavil v 80. letech. V letech, ke kterým už budeš patřit navždy; v letech, díky nimž jsi se zaslouženě stal součástí popkultury. Nikdy nezapomeneme na ten nádherný pocit nebezpečí, v němž jsme se cítili při sledování x-tých VHS kopií Tvých děsuplných vylomenin. Takových, jaké jsi předváděl v jedničce, trojce, čtyřce a tak trochu i v pětce (dvojku milosrdně opomineme). Zažili jsme s Tebou ty nejkrásnější a nejzábavnější noční můry, jaké dala kinematografie světu. Zemřel jsi s osmdesátými lety, a stejně jako ony zůstaneš navždy v našich srdcích. Momentů, na které budeme vzpomínat, je mnoho. Ale jeden z těch na první pohled nejvíce překvapivých - nevyslovené přání Alice u kašny v závěru The Dream Master - se v rámci Tvého nekrologu hodí připomenout asi nejvíce. Jenže jak napsal Stephen King: "Co jednou zmizí, nemůžete přivést nazpátek." A jak jsme se několikrát přesvědčili, není možné přivést zpátky ani Tebe. Řeka, do níž jsi se sobě vlastním ďábelským šarmem tak elegantně vstupoval, už uplynula. Zbyly nám jen vzpomínky a nostalgie při oprašování DVD s Tvými starými kousky. Sbohem navždy, ty jeden démonický taškáři! A pozdravuj v pekle.
Komentář Nicka Towa víceméně vyjadřuje i mé pocity z tohoto filmu. Na Vlka jsem tenkrát zašel do kina a bylo to v mém životě první zklamání z Jacka Nicholsona. Do té doby jsem žral prakticky celou jeho filmografii od Easy Ridera až po Batmana. Pak už jsem narazil snad jen na jediný jeho dobrý film (Přísaha). Kvalitních vlkodlačích horrorů není mnoho, a tento k nim rozhodně nepatří. Zdejší kladné přijetí napříč širokým spektrem publika přičítám známým jménům v kolonce tvůrci. Velké zklamání, od něhož pramení můj pocit, že Jack by udělal nejlíp, kdyby hned po natočení Batmana raději odešel do důchodu.
Plusy: Slušná mysteriózně-horrorová atmosféra a téma, které vzbudilo můj zájem. Mínusy: Postupně narůstající překombinovanost, v níž jsem se nakonec ztratil tak, až jsem se zapomněl bát.
S mírnou nadsázkou řečeno, jde o šedesátkový předobraz Akt X bez mimozemšťanů. Začátkem 80. let běžela jedna série na polské TV pod názvem "Buřinka a revolver". Dvojice detektivů (starší gentleman a mladá žena), vyšetřují neobvyklé případy, často související s nějakými nadpřirozenými jevy. Seriál byl epizodický, dobrodružný, se SF a horrorovými prvky, a nebral se příliš vážně. Nevím o nikom, kdo by viděl jako malý nějaký díl a nelíbilo by se mu to. Společně s Kosmos 1999 a Charlieho andílky kultovní seriál mého dětství. Jak vidno z komentů mladších kolegů, kteří dnes příběhy sympatické akční dvojice sledují na rakouské TV, mají The Avengers co říct i po těch letech od jejich vzniku.
Podívejme, kolik odborníků na polštinu a herectví se tu najednou vyrojilo... Nápad se sochou v mlze je horrorově vynikající, a nebýt poněkud nelogického systému, dle něhož hlavní postavy do oné mlhy vstupují, byl bych navýsost spokojený.
Oddělali ti dceru. Co s tím uděláš? Jen jim dej, Christiane! Takhle se musí na tu chamraď. Že si za to částečně mohla sama? To tě má jako kurva zajímat?? Svou do krajnosti hnanou brutalitou je tenhle drsný nářez někde na hraně mezi fyzickým odporem a fascinovanou sympatií. Kdo má děti, bude tomuhle zoufalému apokalyptickému jezdci stejně fandit, ať už to přizná nebo ne. Varování citlivým duším: Není to pěkný film. Příliš mnoho hnusu a tělesného poškozování. Ale na rozdíl od mnoha jiných samoúčelně násilnických filmů bez humorných nadsázek a pomrkávání, tenhle se dá chápat. Ani k tomu nutně nemusíte být úchyl.
Když si z celého toho "vynikajícího hororového thrilleru" po pár letech pamatujete jenom scénu souboje mezi partou mimořádně přitroublých policajtů a lampou (!!!), je něco silně v nepořádku. Dvě hvězdičky za zpočátku bezchybnou atmosféru, která jde ovšem s nástupem Cruchotových učedníků spolehlivě do háje.
Krásná příroda a jedna slizce upachtěná scéna sodomie, po níž jsem to vypnul a DVD věnoval Douglasovi. Hodnotit mi tedy logicky nepřísluší. Vzhledem k nesporné popularitě snímku však očekávám brzký vznik sequelu. Zkrocená hora 2 se bude od jedničky lišit asi stejně jako Aliens od Vetřelce. Očekávejme proto mnohem více kovbojů, více stanů a v nich mnohem více akce. Myslím, že fanoušci si něco takového určitě zaslouží.
Musím přiznat, že tento film má lecos do sebe. Některé věci, střípky a útržky z něj, mi dodnes nejdou z hlavy. Pokud bych Sběratele nebral jako film, ale děsivý - nesmyslný, přesto však NEsurrealistický - sen, mohlo by to fungovat. Někdy před půl rokem jsem tomu nadělil dvě hvězdičky, ale aniž bych si dopřál (nebo si toužil dopřát) druhé zhlédnutí, ten snímek ve mě stále rezonuje. Proto jdu s hodnocením výš a zároveň konstatuji, že The Collector je brutální blbost, na kterou se jen tak nezapomíná.
Dlouhé putování zničenou zemí, v níž řádí zombie (kteří jsou ve skutečnosti upíry, i když vypadají jako vlkodlaci) a k tomu parta mordýřských křesťanů, která tyto občas používá coby živých bomb. Nepříliš chtěným bonusem je pak Kelly McGillis (ano, ta luxusní kočka z Top Gunu, případně Weirova Svědka), kterou v roli přestárlé jeptišky pozná asi jen málokdo. Stake Land má spoustu much, zároveň mu však nelze upřít i jistý špinavý půvab. Rozhodně jsem se nenudil, a to ani když příjemně pomalé tempo (v pravý čas šikovně prokládané nějakými těmi napínavými situacemi) ke konci ustrne na rychlosti skomírajícího šneka. Závěrečný zloun (respektive nesmyslnost jeho vzniku) je pořádným flekem na pošmourné kráse Stakelandu. Plusem je pak poměrná nepředvídatelnost umírání jeho hrdinů. Vcelku dobré, ale určitě ne pro každého (viz komentář Ony).
Tři splatter punkové povídky, které se (jak napovídá název) nějak točí kolem sexuálního ukájení. Být to natočeno před dvaceti lety, máme tu dnes menší kult. V roce 2011 sice žádná revoluce, ale určitě zajímavý a svěží příspěvek anglických úchyláků do současného horrorového pandemonia.
Breta Eastona Ellise mám v merku už od začátku 90. let, kdy se do té doby mladý talentovaný spisovatel náhle zvrhl v bestii a svým románem Americké psycho vyvolal značný skandál. Kniha ze života vrcholně úspěšných yuppies na konci 80. let, kdy se vždy zhruba padesát stran do detailu řeší poslední modely od Armaniho a na dalších deseti stránkách na vás vybafnou šokující detailní popisy brutálně rafinovaného perverzního mučení a vražd, aby se na dalších třiceti stranách rozebírala nejpokleslejší popová alba 80. let, byla později zfilmována bez jediné šance převést do filmu pocit z neskutečné předlohy. Po dalších Ellisových knihách jsem se na rozdíl od přítele JAna nepídil, a možná jsem udělal chybu. V každém případě mě na Less Than Hero nalákal úžasný osmdesátkový soundtrack plný raritních pecek, které dlouho nebyly (a některé dosud nejsou) ke slyšení nikde jinde. Film má absolutně neznámého režiséra, mladé a talentované herce s nadějnou budoucností (Downey Jr., Spader, McCarthy, Gertz) a vcelku průměrný scénář. Jelikož jsem předlohu nečetl (i z filmu lze vytušit, že může být hodně kvalitní), nejsem ničím svázán a mohu hodnotit pouze film, takový jaký je. Opět tu máme yuppies 80. let, tentokrát na prahu dospělosti, a k tomu problémy s drogami. (Zdá se, že kdo tenkrát nešňupal koks, byl mezi dětičkami z bohatých rodin společensky vyřízený.) Příběh je podán monumentálně, v intencích velkých antických tragédií, stejně tak je i nasnímán. Sledovat to a přistoupit na hru, že nejde o bezvýznamnou sračku ze života losangelských horních 10 000, je vcelku zábavné. Přesto nakonec nejde o nic víc, než o sice z několika hledisek zajímavý, ale pořád víceméně průměrný film, který nad jeho možnosti povyšují skvostné reálie 80. let a právě onen písničkový soundtrack, který mě k Less Than Zero původně dostal. Škoda že na CD vyšla jen asi polovina skladeb, které tu zazní. Hned úvodní "A Hazy Shade Of Winter" od The Bangles je neuvěřitelná nádhera, která hodně přispěje ke vtažení do atmosféry snímku. Rockové pecky jako KISSácká hitovka "Rock And Roll All Nite" v nové verzi mejdanových přeborníků Poison, totální rarita "Rockin' Pneumonia and the Boogie Woogie Flu" od Aerosmith nebo hymna "In-A-Gadda-Da-Vida" průkopníků pravěkého metalu Iron Butterfly v podání thrash metalových Slayer, to jsou věci, které potěší každého starého rockera. A k tomu navrch třeba slavná "Bring The Noise" hip hopových klasiků Public Enemy, která měla ve filmu (stejně jako většina ostatních písní) světovou premiéru. Zazní tu také Joan Jett, The Cult, Jimi Hendrix nebo další slavní hip hopeři Run DMC. Většina skladeb je v produkci legendárního Ricka Rubina (objevitele takových Beastie Boys), a mám dojem, že Julianova neúspěšná hudební společnost nesla název připomínající vlastní Rubinův label Def Jam. Byl jsem zvědavý na krotšího (a dle některých také kvalitnějšího) Breta Eastona Ellise v jeho pre-American Psycho období, a nezklamal jsem se. Ovšem nebýt takovým 80's nostalgikem, hodnocení by bylo o poznání nižší.
Názor po prvním zhlédnutí: Špička mezi vězeňskými filmy a zároveň více než zdatný konkurent Kultu hákového kříže. Otázkou je, jak by na mě Felon působil, kdybych o jeho ději věděl něco předem. Vyhýbejte se spoilerům, jinak se připravíte o silný emociální zážitek! Pomalu se chystám použít prubířský kámen druhého zhlédnutí, tak jsem zvědav, zda si tenhle Zločinec udrží mé maximální hodnocení. Věřím, že to zmákne.
Věřte mi, že zrovna já to říkám dost nerad, ale (filmový) Harry Potter nikdy nebyl nudnější... Vata, které je v těch knihách od čtvrtého dílu požehnaně, doposud filmovou podobu příliš nezatěžovala, a já doufal, že to tak zůstane až do konce. Bohužel, nápad rozdělit poslední díl na dvě části nakonec dovolil, aby se ta vycpávková hmota z HP románů vedrala i na stříbrné plátno. A to je docela škoda.
Jsou filmy o sériových vrazích, které jsou jedinečné. Tak jako Henry: Portrait of a Serial Killer. Potom jsou filmy o sériových vrazích, které neohromí téměř ničím. Přes (a nebo pro) neustálé vraždění jsou ve výsledku monotónně ubíjející. Těch prvních je strašně málo - ostatně, proto jsou jedinečné. Těch druhých je bohužel mnohem víc, a tento film je zrovna jedním z nich. Pokud znáte story Teda Bundyho, klidně se na tohle zpracování vykašlete. Je totiž docela možné, že i vy byste je natočili invenčněji. I když... zase byste tam asi neměli Toma Saviniho v pidiroličce trochu znuděného policajta.
První polovina je na poctivé čtyři hvězdičky. Velice svižný, brutální, přitom však napětím a nápady nešetřící explo...něco. (Navíc ještě lehce říznuté westernem.) Celkem jsem věřil, že si ten snímek udrží svou úroveň až do konce. Bohužel, v druhé půlce jde kvalita dolů, a ve finále je to pak už docela trapas. Škoda, docela jsem tomu filmu fandil.
Proč téměř vždy, když se nějaké sci-fi nebo nějaký horror ukážou jako opravdu dobré, vylezou lidi s tím, že to vlastně žádné opravdové sci-fi nebo horror vůbec není? Ach, ty kdo ví kým vším naordinované bloky...
Pevně věřím, že tato vynikající Kingova povídka (pro mě určitě jedna z jeho dvaceti, možná deseti nejlepších) se dá natočit tak, aby za sebou nechala Shawshank i Zelenou míli. Nebo se jim přinejmenším vyrovnala. Tady se to sice zdaleka nepovedlo, ale trochu mi uniká, proč to byla pro tolik lidí taková nuda. Já se nenudil ani v nejmenším, spíš naopak. Adaptacím Kingových děl obvykle velice prospívá, když se odchylují od svých předloh (Shining, Carrie). U Dolanova cadillaku se takový postup opět nabízí. Nelze se tedy divit, že ho Beesley alespoň zčásti využil. Ovšem já už od roku 2004, kdy jsem si tuto poctu dvěma horrorovým klasikům najednou (Poeovi a Bradburymu) poprvé přečetl, nosím v hlavě vlastní vizi té nejlepší možné adaptace. Od této se liší diametrálně. Přesto (nebo právě proto?) Beesleymu nadávat nebudu. Neodvedl zas tak špatnou práci. Dle hodnocení a komentářů jsem čekal daleko větší průšvih. Jsem jenom zvědav, zda se někdy v budoucnu najde hlava, která obrovský potenciál této povídky zužitkuje náležitě. Chce to mnohem víc peněz a mnohem víc citu. Bruce Springsteena, partu dělňasů na dálnici, a mezi nimi jednoho, který bude pro diváka velmi dlouho stejnou záhadou, jako pro své spolupracovníky. Každodenní dřina, výrazné chlapské charaktery, slunce nad hlavou, střípky epizodických zážitků... a jedno velké tajemství, které bude odhaleno teprve tehdy, až přijde ta pravá chvíle. To by byl film!
Drsná, ale nakonec v podstatě příjemná horrorová komedie. I když tedy mnohem víc horrorová než komedie. Ideální pro sledování s partou přátel za bezstarostné letní noci. Co se týče hodnocení, byl jsem na vážkách, ale úplně poslední věta filmu rozhodla. "Nedáme čtyřku?" Ale tak jo.
Cassidy: "Fuckin' 80's man, best shit ever!" Randy: "Bet'chr ass man, Guns N' Roses! Rules." Cassidy: "Motley Crue!" Randy: "Yeah!" Cassidy: "Def Leppard!" Randy: "Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all." Cassidy: "Like theres something wrong with just wanting to have a good time." Randy: "I'll tell you somethin', I hate the fuckin' 90's." Cassidy: "Fuckin' 90's sucked." Randy: "Fuckin' 90's sucked."
Moje komentáře
Šedesátá léta (TV film) (1999)
odpad!60. léta pro idioty. Sterilní, politicky korektní pohled na jednu z nejzajímavějších a nejrevolučnějších dekád novodobých dějin. Degradace vzrušující historie na úroveň barvotiskové příručky. Filtrované 60's pro podprůměrné fejsbukáře. Zkratkovitá šaškárna. Film z 60. let, ve kterém se raději nekouří. (A když už si tam nakonec jeden chlápek přece jen zapálí, pro jistotu o vteřinu později zemře.) Prostě trapas až na půdu.
Řezník (2007)
V podstatě úplně zbytečná sadistická sračka, kterou trošičku zachraňuje pan Prase.
Woman, The (2011)
Většinu stopáže hodně silný film, který pohřbívá sám sebe zbytečně přepísklým "gorefestem" v závěru. I tak jeden z nejpozoruhodnějších horrorů poslední doby.
Hra o trůny (TV seriál) (2011)
Nejoblíbenější postavy: Trpaslík, lord Sníh a Arya Stark. Jestli bude druhá série stejně dobrá jako ta první, nemám problém přidat pátou hvězdičku.
Red State (2011)
Překvapení: Viděl jsem dobrý film od Kevina Smithe. (To není ironie.) Kdyby Abina Coopera hrál Jeff Bridges, byly by ty čtyři hvězdičky úplně čisté. Nekompromisní záležitost jak ze 70. let. Haleluja! Naprosto chápu, že ne všichni ulítávají na nábožensko-masakrální tématice jonesovsko/mansonovského typu, ovšem komentář uživatele ricci.s vládne. (Úplně jsem si ho představil s pěnou u huby a vypoulenýma očima. Chudák prý strašně trpěl, protože "musel počúvať tie náboženské žvásty". Kdo ho k tomu asi nutil? Tihle rozzuření ateisti jsou tak legrační.)
Moderní doba (1936)
"Man! Section 5, more speed, 47."
Freddyho smrt - Poslední noční můra (1991)
Mám rád JAnův koment, i když osud paní Talalay mi až tak moc na srdci neleží. S Freddym je to jiné, nějak ale nakonec asi zemřít musel. Ano, čtete dobře. Musel zemřít s osmdesátými lety - do žádných jiných se totiž nehodí. To koneckonců ukázal už tento zoufalý film, stejně jako třeba nedávný pokus o kotelníkovu resuscitaci. Děkujeme ti, Freddy Kruegere, za to, žes nás tak krásně strašil a bavil v 80. letech. V letech, ke kterým už budeš patřit navždy; v letech, díky nimž jsi se zaslouženě stal součástí popkultury. Nikdy nezapomeneme na ten nádherný pocit nebezpečí, v němž jsme se cítili při sledování x-tých VHS kopií Tvých děsuplných vylomenin. Takových, jaké jsi předváděl v jedničce, trojce, čtyřce a tak trochu i v pětce (dvojku milosrdně opomineme). Zažili jsme s Tebou ty nejkrásnější a nejzábavnější noční můry, jaké dala kinematografie světu. Zemřel jsi s osmdesátými lety, a stejně jako ony zůstaneš navždy v našich srdcích. Momentů, na které budeme vzpomínat, je mnoho. Ale jeden z těch na první pohled nejvíce překvapivých - nevyslovené přání Alice u kašny v závěru The Dream Master - se v rámci Tvého nekrologu hodí připomenout asi nejvíce. Jenže jak napsal Stephen King: "Co jednou zmizí, nemůžete přivést nazpátek." A jak jsme se několikrát přesvědčili, není možné přivést zpátky ani Tebe. Řeka, do níž jsi se sobě vlastním ďábelským šarmem tak elegantně vstupoval, už uplynula. Zbyly nám jen vzpomínky a nostalgie při oprašování DVD s Tvými starými kousky. Sbohem navždy, ty jeden démonický taškáři! A pozdravuj v pekle.
Vlk (1994)
Komentář Nicka Towa víceméně vyjadřuje i mé pocity z tohoto filmu. Na Vlka jsem tenkrát zašel do kina a bylo to v mém životě první zklamání z Jacka Nicholsona. Do té doby jsem žral prakticky celou jeho filmografii od Easy Ridera až po Batmana. Pak už jsem narazil snad jen na jediný jeho dobrý film (Přísaha). Kvalitních vlkodlačích horrorů není mnoho, a tento k nim rozhodně nepatří. Zdejší kladné přijetí napříč širokým spektrem publika přičítám známým jménům v kolonce tvůrci. Velké zklamání, od něhož pramení můj pocit, že Jack by udělal nejlíp, kdyby hned po natočení Batmana raději odešel do důchodu.
Skrýš (2010)
Plusy: Slušná mysteriózně-horrorová atmosféra a téma, které vzbudilo můj zájem. Mínusy: Postupně narůstající překombinovanost, v níž jsem se nakonec ztratil tak, až jsem se zapomněl bát.
Avengers, The (TV seriál) (1961)
S mírnou nadsázkou řečeno, jde o šedesátkový předobraz Akt X bez mimozemšťanů. Začátkem 80. let běžela jedna série na polské TV pod názvem "Buřinka a revolver". Dvojice detektivů (starší gentleman a mladá žena), vyšetřují neobvyklé případy, často související s nějakými nadpřirozenými jevy. Seriál byl epizodický, dobrodružný, se SF a horrorovými prvky, a nebral se příliš vážně. Nevím o nikom, kdo by viděl jako malý nějaký díl a nelíbilo by se mu to. Společně s Kosmos 1999 a Charlieho andílky kultovní seriál mého dětství. Jak vidno z komentů mladších kolegů, kteří dnes příběhy sympatické akční dvojice sledují na rakouské TV, mají The Avengers co říct i po těch letech od jejich vzniku.
Shrine, The (2010)
Podívejme, kolik odborníků na polštinu a herectví se tu najednou vyrojilo... Nápad se sochou v mlze je horrorově vynikající, a nebýt poněkud nelogického systému, dle něhož hlavní postavy do oné mlhy vstupují, byl bych navýsost spokojený.
Horseman, The (2008)
Oddělali ti dceru. Co s tím uděláš? Jen jim dej, Christiane! Takhle se musí na tu chamraď. Že si za to částečně mohla sama? To tě má jako kurva zajímat?? Svou do krajnosti hnanou brutalitou je tenhle drsný nářez někde na hraně mezi fyzickým odporem a fascinovanou sympatií. Kdo má děti, bude tomuhle zoufalému apokalyptickému jezdci stejně fandit, ať už to přizná nebo ne. Varování citlivým duším: Není to pěkný film. Příliš mnoho hnusu a tělesného poškozování. Ale na rozdíl od mnoha jiných samoúčelně násilnických filmů bez humorných nadsázek a pomrkávání, tenhle se dá chápat. Ani k tomu nutně nemusíte být úchyl.
Uvnitř (2007)
Když si z celého toho "vynikajícího hororového thrilleru" po pár letech pamatujete jenom scénu souboje mezi partou mimořádně přitroublých policajtů a lampou (!!!), je něco silně v nepořádku. Dvě hvězdičky za zpočátku bezchybnou atmosféru, která jde ovšem s nástupem Cruchotových učedníků spolehlivě do háje.
Zkrocená hora (2005)
Krásná příroda a jedna slizce upachtěná scéna sodomie, po níž jsem to vypnul a DVD věnoval Douglasovi. Hodnotit mi tedy logicky nepřísluší. Vzhledem k nesporné popularitě snímku však očekávám brzký vznik sequelu. Zkrocená hora 2 se bude od jedničky lišit asi stejně jako Aliens od Vetřelce. Očekávejme proto mnohem více kovbojů, více stanů a v nich mnohem více akce. Myslím, že fanoušci si něco takového určitě zaslouží.
Collector, The (2009)
Musím přiznat, že tento film má lecos do sebe. Některé věci, střípky a útržky z něj, mi dodnes nejdou z hlavy. Pokud bych Sběratele nebral jako film, ale děsivý - nesmyslný, přesto však NEsurrealistický - sen, mohlo by to fungovat. Někdy před půl rokem jsem tomu nadělil dvě hvězdičky, ale aniž bych si dopřál (nebo si toužil dopřát) druhé zhlédnutí, ten snímek ve mě stále rezonuje. Proto jdu s hodnocením výš a zároveň konstatuji, že The Collector je brutální blbost, na kterou se jen tak nezapomíná.
Stake Land (2010)
Dlouhé putování zničenou zemí, v níž řádí zombie (kteří jsou ve skutečnosti upíry, i když vypadají jako vlkodlaci) a k tomu parta mordýřských křesťanů, která tyto občas používá coby živých bomb. Nepříliš chtěným bonusem je pak Kelly McGillis (ano, ta luxusní kočka z Top Gunu, případně Weirova Svědka), kterou v roli přestárlé jeptišky pozná asi jen málokdo. Stake Land má spoustu much, zároveň mu však nelze upřít i jistý špinavý půvab. Rozhodně jsem se nenudil, a to ani když příjemně pomalé tempo (v pravý čas šikovně prokládané nějakými těmi napínavými situacemi) ke konci ustrne na rychlosti skomírajícího šneka. Závěrečný zloun (respektive nesmyslnost jeho vzniku) je pořádným flekem na pošmourné kráse Stakelandu. Plusem je pak poměrná nepředvídatelnost umírání jeho hrdinů. Vcelku dobré, ale určitě ne pro každého (viz komentář Ony).
Pátek třináctého 2 (1981)
Pytel, pičo. (My to píšeme s měkkým i, pičo.)
Little Deaths (2011)
Tři splatter punkové povídky, které se (jak napovídá název) nějak točí kolem sexuálního ukájení. Být to natočeno před dvaceti lety, máme tu dnes menší kult. V roce 2011 sice žádná revoluce, ale určitě zajímavý a svěží příspěvek anglických úchyláků do současného horrorového pandemonia.
Feťáci (1987)
Breta Eastona Ellise mám v merku už od začátku 90. let, kdy se do té doby mladý talentovaný spisovatel náhle zvrhl v bestii a svým románem Americké psycho vyvolal značný skandál. Kniha ze života vrcholně úspěšných yuppies na konci 80. let, kdy se vždy zhruba padesát stran do detailu řeší poslední modely od Armaniho a na dalších deseti stránkách na vás vybafnou šokující detailní popisy brutálně rafinovaného perverzního mučení a vražd, aby se na dalších třiceti stranách rozebírala nejpokleslejší popová alba 80. let, byla později zfilmována bez jediné šance převést do filmu pocit z neskutečné předlohy. Po dalších Ellisových knihách jsem se na rozdíl od přítele JAna nepídil, a možná jsem udělal chybu. V každém případě mě na Less Than Hero nalákal úžasný osmdesátkový soundtrack plný raritních pecek, které dlouho nebyly (a některé dosud nejsou) ke slyšení nikde jinde. Film má absolutně neznámého režiséra, mladé a talentované herce s nadějnou budoucností (Downey Jr., Spader, McCarthy, Gertz) a vcelku průměrný scénář. Jelikož jsem předlohu nečetl (i z filmu lze vytušit, že může být hodně kvalitní), nejsem ničím svázán a mohu hodnotit pouze film, takový jaký je. Opět tu máme yuppies 80. let, tentokrát na prahu dospělosti, a k tomu problémy s drogami. (Zdá se, že kdo tenkrát nešňupal koks, byl mezi dětičkami z bohatých rodin společensky vyřízený.) Příběh je podán monumentálně, v intencích velkých antických tragédií, stejně tak je i nasnímán. Sledovat to a přistoupit na hru, že nejde o bezvýznamnou sračku ze života losangelských horních 10 000, je vcelku zábavné. Přesto nakonec nejde o nic víc, než o sice z několika hledisek zajímavý, ale pořád víceméně průměrný film, který nad jeho možnosti povyšují skvostné reálie 80. let a právě onen písničkový soundtrack, který mě k Less Than Zero původně dostal. Škoda že na CD vyšla jen asi polovina skladeb, které tu zazní. Hned úvodní "A Hazy Shade Of Winter" od The Bangles je neuvěřitelná nádhera, která hodně přispěje ke vtažení do atmosféry snímku. Rockové pecky jako KISSácká hitovka "Rock And Roll All Nite" v nové verzi mejdanových přeborníků Poison, totální rarita "Rockin' Pneumonia and the Boogie Woogie Flu" od Aerosmith nebo hymna "In-A-Gadda-Da-Vida" průkopníků pravěkého metalu Iron Butterfly v podání thrash metalových Slayer, to jsou věci, které potěší každého starého rockera. A k tomu navrch třeba slavná "Bring The Noise" hip hopových klasiků Public Enemy, která měla ve filmu (stejně jako většina ostatních písní) světovou premiéru. Zazní tu také Joan Jett, The Cult, Jimi Hendrix nebo další slavní hip hopeři Run DMC. Většina skladeb je v produkci legendárního Ricka Rubina (objevitele takových Beastie Boys), a mám dojem, že Julianova neúspěšná hudební společnost nesla název připomínající vlastní Rubinův label Def Jam. Byl jsem zvědavý na krotšího (a dle některých také kvalitnějšího) Breta Eastona Ellise v jeho pre-American Psycho období, a nezklamal jsem se. Ovšem nebýt takovým 80's nostalgikem, hodnocení by bylo o poznání nižší.
Zločinec (2008)
Názor po prvním zhlédnutí: Špička mezi vězeňskými filmy a zároveň více než zdatný konkurent Kultu hákového kříže. Otázkou je, jak by na mě Felon působil, kdybych o jeho ději věděl něco předem. Vyhýbejte se spoilerům, jinak se připravíte o silný emociální zážitek! Pomalu se chystám použít prubířský kámen druhého zhlédnutí, tak jsem zvědav, zda si tenhle Zločinec udrží mé maximální hodnocení. Věřím, že to zmákne.
Insidious (2010)
Kvalita strašení v první půlce filmu je na téměř čistých pět hvězdiček! (A to je tak jediná dobrá věc, kterou o Insidious můžu říct.)
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Věřte mi, že zrovna já to říkám dost nerad, ale (filmový) Harry Potter nikdy nebyl nudnější... Vata, které je v těch knihách od čtvrtého dílu požehnaně, doposud filmovou podobu příliš nezatěžovala, a já doufal, že to tak zůstane až do konce. Bohužel, nápad rozdělit poslední díl na dvě části nakonec dovolil, aby se ta vycpávková hmota z HP románů vedrala i na stříbrné plátno. A to je docela škoda.
Ted Bundy (2002)
Jsou filmy o sériových vrazích, které jsou jedinečné. Tak jako Henry: Portrait of a Serial Killer. Potom jsou filmy o sériových vrazích, které neohromí téměř ničím. Přes (a nebo pro) neustálé vraždění jsou ve výsledku monotónně ubíjející. Těch prvních je strašně málo - ostatně, proto jsou jedinečné. Těch druhých je bohužel mnohem víc, a tento film je zrovna jedním z nich. Pokud znáte story Teda Bundyho, klidně se na tohle zpracování vykašlete. Je totiž docela možné, že i vy byste je natočili invenčněji. I když... zase byste tam asi neměli Toma Saviniho v pidiroličce trochu znuděného policajta.
Protektor (2009)
Protektorovi jedna protekční navrch za dvojnici Sadako (Mi Nü-Chai) v hl. ženské roli.
Mother's Day (2010)
První polovina je na poctivé čtyři hvězdičky. Velice svižný, brutální, přitom však napětím a nápady nešetřící explo...něco. (Navíc ještě lehce říznuté westernem.) Celkem jsem věřil, že si ten snímek udrží svou úroveň až do konce. Bohužel, v druhé půlce jde kvalita dolů, a ve finále je to pak už docela trapas. Škoda, docela jsem tomu filmu fandil.
Moon (2009)
Proč téměř vždy, když se nějaké sci-fi nebo nějaký horror ukážou jako opravdu dobré, vylezou lidi s tím, že to vlastně žádné opravdové sci-fi nebo horror vůbec není? Ach, ty kdo ví kým vším naordinované bloky...
Dolanův cadillac (2009)
Pevně věřím, že tato vynikající Kingova povídka (pro mě určitě jedna z jeho dvaceti, možná deseti nejlepších) se dá natočit tak, aby za sebou nechala Shawshank i Zelenou míli. Nebo se jim přinejmenším vyrovnala. Tady se to sice zdaleka nepovedlo, ale trochu mi uniká, proč to byla pro tolik lidí taková nuda. Já se nenudil ani v nejmenším, spíš naopak. Adaptacím Kingových děl obvykle velice prospívá, když se odchylují od svých předloh (Shining, Carrie). U Dolanova cadillaku se takový postup opět nabízí. Nelze se tedy divit, že ho Beesley alespoň zčásti využil. Ovšem já už od roku 2004, kdy jsem si tuto poctu dvěma horrorovým klasikům najednou (Poeovi a Bradburymu) poprvé přečetl, nosím v hlavě vlastní vizi té nejlepší možné adaptace. Od této se liší diametrálně. Přesto (nebo právě proto?) Beesleymu nadávat nebudu. Neodvedl zas tak špatnou práci. Dle hodnocení a komentářů jsem čekal daleko větší průšvih. Jsem jenom zvědav, zda se někdy v budoucnu najde hlava, která obrovský potenciál této povídky zužitkuje náležitě. Chce to mnohem víc peněz a mnohem víc citu. Bruce Springsteena, partu dělňasů na dálnici, a mezi nimi jednoho, který bude pro diváka velmi dlouho stejnou záhadou, jako pro své spolupracovníky. Každodenní dřina, výrazné chlapské charaktery, slunce nad hlavou, střípky epizodických zážitků... a jedno velké tajemství, které bude odhaleno teprve tehdy, až přijde ta pravá chvíle. To by byl film!
Izolace (2006)
Drsná, ale nakonec v podstatě příjemná horrorová komedie. I když tedy mnohem víc horrorová než komedie. Ideální pro sledování s partou přátel za bezstarostné letní noci. Co se týče hodnocení, byl jsem na vážkách, ale úplně poslední věta filmu rozhodla. "Nedáme čtyřku?" Ale tak jo.
Čtyři z tanku a pes (TV seriál) (1966)
Víte jak se německy řekne Čtyři z tanku a pes? "Ein Panzer, ein Hund, und vier Idioten."
Wrestler (2008)
Cassidy: "Fuckin' 80's man, best shit ever!" Randy: "Bet'chr ass man, Guns N' Roses! Rules." Cassidy: "Motley Crue!" Randy: "Yeah!" Cassidy: "Def Leppard!" Randy: "Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all." Cassidy: "Like theres something wrong with just wanting to have a good time." Randy: "I'll tell you somethin', I hate the fuckin' 90's." Cassidy: "Fuckin' 90's sucked." Randy: "Fuckin' 90's sucked."