Moje oblíbené filmy

• Bonnie a Clyde (1967) V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob, a zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Dodnes kontroverzní (a navíc zřetelně levicový) snímek, patří k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60.let (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) je zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím, a v rámci této rebelie také úplně nového pohledu na ztvárnění filmového násilí. Dále viz. Easy Rider, Night Of The Living Dead nebo Wild Bunch. [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.]

• Šťastný to muž (1973) Málo známý ale překvapivě výborný snímek, který kvalitně a vtipně experimentuje s různými možnostmi filmového vyprávění. Malcolm McDowell je zde jako Šťastný muž naprosto neodolatelný a na samém vrcholu hereckého rozkvětu. Zdárně mu sekunduje také mladá Helen Mirren (setkali se ještě v Caligulovi). Velmi dobrá je hudba a texty písní - její autor a ostatní muzikanti hrají ve filmu sami sebe. V závěru, ve scéně konkursu (na film O Lucky Man!) vystoupí (rovněž sám za sebe) i režisér snímku: Lindsay Anderson. S vyjímkou Malcolma se většina herců objeví v různých úlohách. Snímek je tragikomickou a velice zábavnou koláží bizarních příhod naivního mladíka, který se vydá do světa za štěstím.

• Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) Nikdy nikdo už podruhé nezfilmuje tuhle knihu.

• Vlasy (1979) Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80.let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super.

• Excalibur (1981) "Igrayne, dance!" Teprve po zhlédnutí tohoto po všech stránkách fenomenálního skvostu v kině (bylo to někdy v roce 1985) jsem se začal o filmy opravdu zajímat. Nejlepší fantasy všech dob! Opus magnum! [Upozornění: TV zabíjí Excalibur.] Více: Diskuze k filmu (16.01.2007 20:13).

• Návrat do budoucnosti (1985) Jen nerad vidím, když jsou "Návraty" vnímány jako celistvá trilogie. Původní film byl natočen bez jakéhokoliv pomyšlení na pokračování, a funguje zcela samostatně. Oba jeho "přívěšky" sice mají jistou nápaditost, ale kvalit originálu nedosahují. Ono to jaksi ani nejde, když už tady bylo jednou řečeno a použito úplně vše, co se v dalších pokračováních pouze (tu s větší, tu s menší invencí) různě variuje. A tak jsou Return To The Future II a III v podstatě jen jakýmsi uměle prodlouženým diváckým orgasmem. A teď k věci: Každý má pár filmů, u nichž ho napadne přívlastek "dokonalý". Pro mě je to (mimo jiné) právě tento snímek. Jeden z těch, na kterém člověk nenalezne chybičku, a vlastně se o to pro jeho sympatičnost ani nesnaží.

• Zločiny a poklesky (1989) Všechno, co je na Woodym Allenovi opravdu dobré, hledejte zde.

• Král rybář (1991) Zkrachovalý DJ a šílený bezdomovec na výpravě za Svatým Grálem v jednom z nejlepších filmů všech dob.

• O myších a lidech (1992) Knihu jsem nečetl, dřívější zpracování neznám. Ale tohle je NĚCO!

• Co žere Gilberta Grapea (1993) Ke Gilbertovi už zde bylo řečeno mnohé. Přesto jsem si jej vybral za oběť svého jubilejního (stého) komentáře. Důvodem je fakt, že je to u mě vyloženě srdeční záležitost. Tou je sice drtivá většina filmů, kterým jsem udělil pět hvězdiček, jenže tenhle patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Komentář ke Gilbertovi jsem dlouho odkládal - právě pro ten velký počet lidí, kteří už zde k němu něco napsali. Nedávno jsem však pojal fixní ideu, že stý koment by měl být tak trochu speciální. A nejlépe na nějaký speciální film. A tak konečně nadešel čas, abych i já přihodil své polínko do ohně... Co nového však ještě dodat, když většina tak nějak svorně sdílí názor, že Depp je tady velmi dobrý, a di Caprio dokonce vynikající? Je to pravda... Juliet Lewis a Gilbertova matka (možná nejtlustší herečka světa, Darlene Cates) už byly taky po zásluze pochváleny. A tak vyzdvihnu dvě persony, o nichž se tady moc nepíše. Jde o Mary Steenburgen (Gilbertova milenka) a Mary Kate Schellhardt (Gilbertova mladší sestra). Obě zahrály famózně, obě jsou fantastické. I tak tu ještě pár herců k pochválení pořád zbývá ... Moje uctivá poklona směřuje samozřejmě též k Lasse Hallströmovi, který to tentokrát opravdu zmákl ... Nyní se konečně dostávám k tomu, abych si vůči některým názorům uživatelů zaoponoval. Mám teď na mysli názory, že film je „trochu nudný“, že se „místy vleče“ a tak podobně. Tak tohle by mě nenapadlo. Kdepak, ten film je přesně takový, jaký má být, jaký být chce. Záleží už jen na míře citlivosti každého, jak Gilberta přijme. Podle mě je to dokonalý film. Řek bych, že za svůj ho vezme hlavně divák citově vyspělý. A tím nutně nemyslím „dospělý“. I když u některých by to raději asi přece jen chtělo pár let počkat s unáhlenými soudy. (Viď, Johnny_D? :-) „Co žere Gilberta Grapa“ je dílo, které jde až na dřeň, a nikdy nesklouzne k lacinosti. Film, u něhož se nebojím použít slovo „krásný“. A to ve všech směrech. [Závěrem ještě malá osobní vzpomínka na rok 1994: Když byl Lindsay Anderson krátce před svou smrtí hostem na LFŠ, zeptali se ho, jaký je nejlepší a nejhorší film, který v poslední době viděl. Jako nejhorší uvedl Čtyři svatby a jeden pohřeb. A nejlepší? Hádejte.]