Honzad007

Kinematografická oslava inkluze.

Vybrat si pětici nadprůměrně inteligentních Youtuberů není žádné hrdinství. A už vůbec není hrdinství je nekonfrontovat s mnohem palčivějšími otázkami, než které dokument prezentuje. Šance na smysluplný exkurz do jednoho z nejzásadnějších fenoménů současné mladé generace tak byla naprosto nesmyslně ztracena. A to je škoda, protože když už si tvůrci vybrali ty světle pozitivnější zástupce tamních tvůrců, byla zde možnost i solidní argumentace z jejich strany (protože nic není černobílé a ani Youtube a jeho obsah není šmahem odsouzeníhodný). Místo toho zde ale novodobé celebrity dostali jen schopnost sebepropagace. Nejsledovanější je tak jen umně natočeným celovečerním vlogem bez špetky přesahu a s ultra nevyužitým potenciálem. PS: Silné momenty, které zůstaly ztraceny v překladu → matka, která se díky dcerám začala sociálními sítěmi rovněž živit/stalker sledující rodinu jednoho z Youtuberů/návštěva v nemocnici/rodičovský nesouhlas.

Hodnocení po čtyřech dílech: Z nadějného a současného námětu a z přítomnosti trendu severského válcování všech úrovní televizní i kinematografické zábavy se vyklubovalo přeceňované a naivní nic. Nesbo je sice skvělý detektivkář, ale mezinárodní politice a tajným službám rozumí zřejmě méně, než průměrný divák stejnožánrových seriálů a pozorovatel aktuálního dění. Scénář jakoby sepsala skupina středoškoláků, schází tomu aspoň elementární znalost těch nejzákladnějších principů, vše působí jako hra na politiku, hra na zpravodajce. Atmosféra je zde nulová i přes ohromný potenciál nejen kolaborační linky, moderní vizuál působí jako béčková kriminálka. Nikde žádná tíživost, žádné napětí, žádné pochyby nebo rozporuplné motivy. Těch nesmyslů, sotva započatých linek, zjednodušení a omylů, jež bijí do očí, je v Okupaci bohužel tolik, že nejdou přehlédnout pod výmluvou divácky srozumitelnější interpretace. Absolutně nevysvětlená (a s ohledem na rozbušku konfliktu - nikoliv Rusy samotné - bohužel i nepravděpodobná) motivace okupantů, až směšná turbulentní kariéra řadového bodyguarda, z nějž je najednou takřka dvojitý agent, plochá a nevykreslená postava premiéra - a mohl bych pokračovat. Tvůrci jakoby zůstali oslněni vlastním námětem nového druhu válečného konfliktu a v přehršli nápadů se sami ztratili hned od počátku. Tápou mezi tím, který rozměr je divácky důležitější, zda ten přibližující každodennost běžných Norů, či vysoká politická hra. Zápletka je tak rámována kompromisním kočkopsem, vyšší aréna se prolíná s tou nižší. Běžný život ale působí paradoxně naprosto sterilně a nevěrohodně, ten vyšší zase naivně a směšně povrchně. Měsíční skok mezi díly naprosto nevyužit, epizody se pak nepochopitelně věnují zcela dílčím odbočkám. Nerad komentuji či hodnotím teprve po třetině seriálu, ale nebýt zdejšího a pro mě nepochopitelného nadšení, dávno to už s Okupací vzdám. Zatím těžké zklamání, nebýt peněz a pár náhodných záblesků kvality totiž Okupace působí vedle Homelandu či House of Cards (zmiňuji jen namátkou, lze dosadit spousty dalších), jako by ji napsaly děti. 30 %