zputnik

Asi je mé hodnocení dost ovlivněno tím, že mám více než pozitivní vztah (a až slabost) k sociologii. Tato sociologická sonda do hodnot, představ a přání jednotlivých respondentů je totiž přesně "můj šálek kávy". Průřez všemi možnými představami o životě, a to od těch nejmenších cvrčků... až po ty, kteří mají svůj zenit už dávno za sebou. Shrnuto a podtrženo: Kraťas, který mě dostal svou lidskostí a hloubkou. Vynikající filmový materiál k zamyšlení, který mi více než cokoliv jiného ukázal naši pomíjivost.

Na jedné straně ze snímku UNAVENI SLUNCEM vyzařuje pohoda a bezstarostnost letních dní... o to více pak vyniknou a zařezávají se pod kůži absurdní a tíživé momenty ze života v tomto historicky reálném Absurdistánu. Michalkovem skvěle zvládnuté drama, které pro mě bylo chvílemi naplněné Bergmanovským feelingem, chvílemi jsem se skvěle bavil, chvílemi mě mrazilo v zádech... celou dobu jsem se však kochal bravurními hereckými výkony, skvělou atmosférou, nádhernou scenérií... a hlavně mi bylo tak nějak smutno z toho, že i toto se dělo a může dít hluboko ve vesmíru. UNAVENI SLUNCEM je pro mě prostě film, který mě přesvědčil, že fízlovství a beznaděj nemusí být vůbec představeny napřímo, a přesto je člověk vnímá jako reálné a přítomné. Nejednoznačné a o to více reálné postavy, které tu více/tu méně věří v "sovětskou rajskou vlast" a svého vůdce, uvědomují si všechny absurdity s tím spojené a tu více/tu méně jsou tlačeny k jednání, které tyto absurdity plodí a podporují. Shrnuto a podtrženo: Drama geniálně herecky zvládnuté, pomalé a s důrazem na pohodu... přesto však veskrze a každým coulem tíživé.

Nezbývá než přitakat dwiemu a jeho komentáři. Polanského kraťas je naplněn - resp. bodá - svou zvláštní atmosférou. Na jedné straně je snímek z větší části podbarven pohodovou jazzovou/loungeovou hudbou. Stejně tak dva hlavní protagonisté jsou "od přírody" pohodáři a veselí freaci. Je pak až s podivem, že se ve svém okolí setkávají s tak podivnými týpky (vandalové, floutkové, opilci, vrah/zabiják etc.). U snímku DVA MUŽI A SKŘÍŇ musím zdůraznit jednu nespornou kvalitu: výbornou práci s obrazem - geniální kompozice obrazu, která by stejně tak dobře mohla fungovat i v případě jednotlivých statických snímků. Shrnuto a podtrženo: Snímek, u kterého nebudete příliš chápat a vědět, proč se co děje a proč jsou "lidé z okolí" takoví jací jsou. Snímek, který stojí za shlédnutí.

Kráťas o jednom starém dřevěném krámku na dětské panenky, v něm pracujícím stárnoucím řemeslníkovi... a "přínosům" elektrifikace. Roman Polanski si v tomto snímku skvěle pohrává s kamerou - ta najíždí všemi směry a postupně nám představuje celý prostor + starou petrolejovou lampou, která kvůli elektrifikaci neodbytně patří do starého železa. Film má zvláštně děsivou atmosféru, která je celá budována jen a jen nastupující disharmonickou linkou, prapodivnými hlasy a záblesky světla. Shrnuto a podtrženo: Príma kraťas tehdá začínajícího Romana Polanského.

Sladký, hořkosladký nebo hořký život? Sám vám vlastně nevím; a po tomto snímku si v tom jsem jistý ještě méně. DALKOMHAN INSAENG je majstrštyk; majstrštyk z ranku filmů o mafiánech a pomstě. Čekal jsem (sice) podstatně více kombinace aka OLDBOY či Kim Ji-woonův předešlý opus JANGHWA, HONGRYEON, ale to, co přišlo na závěr, předčilo všechny mé představy. Přímočarý, nekomplikovaný a dějem jednoduchý snímek, který sice není založen na překvapivých pointách, ale kterému to ani v tom nejmenším neubírá na kráse. Shrnuto a podtrženo: Nečekejte překvapivé pointy, ani akci od prvního filmového políčka do posledního... a myslím, že i přesto budete z tohoto snímku paf. Co říci závěrem? "Jednu pozdní podzimní noc se učedník s pláčem probudil. Mistr se ho tedy zeptal: "Měl jsi noční můru?" "Ne." "Byl to smutný sen?" "Ne," odpověděl žák. "Měl jsem sladký sen." "Potom proč tak smutně pláčeš?" Žák potichu odpověděl, utíraje si přitom slzy: "Protože sen, co jsem měl, se nikdy nenaplní.""

MALJUKGEORI JANHOKSA - to je pro mě ideální skloubení linky romantiky, napětí, drámy, sociální sondy atd. A to vše tak perfektně drží pohromadě, že nejde než dát plné hodnocení. Navíc, tento jihokorejský snímek ve mně v několika scénách evokoval britský snímek PINK FLOYD: THE WALL. Není sice tak experimentální a artový (on vlastně takový vůbec není), není ani hudební/muzikálový, ale svou kritikou poměrů školského systému si s Pink Floyďáckým "nastavováním zrcadla" může v mnohém podat ruku. Shrnuto a podtrženo: Výborný film, u kterého si do poslední chvíle nemůžete být jisti, zda-li budete plakat dojetím nebo smutkem. A úplný závěr filmu? Imho - takový je skutečný život.

Vynikající potemnělá záležitost od našich šikmookých šikovných jihokorejců. Sakryš, znovu musím smekat před jejich schopností napsat silný a chytrý příběh zabalený do skvělé kompozice, hudby, hereckých výkonů etc. GEOMI SUP navíc o to více překvapí srdce a mysl náročnějšího(?) euro-amerického diváka, protože v lecčems skutečně připomíná Lynchovu tvorbu (bez toho však, aby to divák po shlédnutí uzavřel úvahou "kdo koho kopíroval"). GEOMI SUP prostě patří do TĚCH mysteriózních a potemnělých filmů, do kterých patří i David Lynch... a o to více se v GEOMI SUP může divák blaženě rochnit. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film, který přináší nové a nové zážitky a dříve nepovšimnuté detaily při dalších a dalších shlédnutích.

JU-ON 2 je pro mě osobně o třídu výš než první JU-ON. Mám sice vůči "dvojce" pár výhrad: 1. vcelku nepochopitelné vložení závěrečných x minut z "jedničky"; 2. práce s kamerou byla stejně jako v "jedničce" občas na úrovni lepších dílů z předrevolučních kultovních ;o) BAKALÁŘŮ... ale současně musím uznat, že atmosféra byla chvílemi patřičně hustá a že od té doby je pro mě mňoukající chlapec s bílou tváří synonymem být podělaný strachy. Shrnuto a podtrženo: K dokonalosti toho JU-ONu ještě dost chybí, ale měřeno schopností traumatizovat a zanechat nepříjemné pocity jde o dost dobrý film.

U JIGUREUL JIKYEORA! snad musí zaplesat srdíčko nejednoho člena Vesmírných lidí. ;o) Síly zla a temna, síly dobra... sice nám to pán režisér a scénárista v jedné osobě kazí tím, že jde pravděpodobně jen o výmysly choré mysli, ale co naplat. Androméďané útočí, šéf místní chemičky je asi jedním z nich, dokonce jejich guru, tak co řešit víc... Ale vážně: jestli evropané mají fantasmagorické DELIKATESY, pak jihokorejci se mohou pochlubit (doslova pochlubit) svým JIGUREUL JIKYEORA! Film, u kterého si nemůžete být jisti ničím; nevíte, jak to vlastně nakonec skončí... kdo má vůbec pravdu, kdo je nakonec tím zlým a hodným (v tomto směru nabývá tento snímek nesmírné myšlenkové hloubky) atd. Navíc vše bravůrně natočeno + s typicky asijským bonusem v podobě zobrazovaných "chuťovek"; sakryš, kde ti jihokorejci furt chodí na ty nápady, jak někomu ztrpčit nebo zkrátit život? Shrnuto a podtrženo: Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami; něco mi v tomto snímku chybělo, něco přebývalo. Příště snad zvýším. Jestli ovšem už nebude pozdě... ;o)

Ty jednotlivé Wallacovy vynálezy si o to prostě koledovaly; jsou příliš geniální na to, aby zůstaly bez povšimnutí. Navíc se kolem nich vždy něco semele... a tak: nenatočte na to aspoň nějaké kraťásky. Ono "kraťásky" používám cíleně; více než o krátké filmy jde o několik doslova kratičkých skečů, v nichž se to vždy točí kolem nějakého toho Wallaceova vynálezu. Shrnuto a podtrženo: Zábavné a šíleně legrační. Nutno však brát spíše jako vyhrávky než jako seriózní krátké filmy.