Tosim

Když jsem Majitele klíčů kdysi četl, velice mě zasáhli svou myšlenkou, jak se na dvou stranách jedné domácnosti mohou řešit tak odlišné starosti. Povrchnost versus smrt. Nejdříve mi přišla ta větší míra „teatrálnosti“ trochu na škodu, později se ale ukázalo, že v tématu dramatu i na obou stranách bytu má své opodstatnění. Boj o život ani maloměšťácké starosti se prostě neobejdou bez jisté míry „hluku.“ 70%.

Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA  A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT?

Když jsem zmerčil, že Tereza Kopáčová má nový projekt, byl jsem zvědav a pak mírně zklamán, že je převzatý. No jo, jenomže jsem zapomněl, že paní režisérka hodně často točí společensky důležité projekty (viz Ochránce) a po prvním, maximálně druhém dílu byly mé obavy rozptýleny. Originál neznám a ani nepotřebuji, každopádně za první epizodou, kdy některým vadilo, že vysokoškolák souloží se studentkami (!!), už se hodnocení definitivně překlopilo na stranu rozumu a jsem tomu rád. 90%.

Bez mučení přiznávám, že z Anny jsem byl nadšen podstatně víc než z Martyho, možná proto, že jsem ji zhlédl jako film a ta hutnost a napínavost vyprávění měla na mě v sevřenějším tvaru mnohem větší účinek. Já vlastně nevím, co bych vytknul. Vynikající technická stránka, neokoukaní, skvělí mladí herci, jimž výtečně sekunduje střední herecká generace a to všechno korunují současná společenská a vztahová témata, na která se snímek dívá se značnou mírou zaujetí, ale zároveň ze všech možných perspektiv. Ani závěrečná dějová zamotanost mi nevadila, naznačovala totiž nečernobílost všech postav. #annaismissing obsadí jistě v mém žebříčku letošních českých filmů jedno z předních míst!

Na jedné straně nedotažené, na druhé zbytečně natahované. Občas hapruje logika, ale několikrát jsem se od srdce zasmál. Rozhodně lepší, než téměř vše, co si pod značkou "primácký seriál" představuju.

Ze začátku jsem byl fakt nadšen, obzvlášť když film byl doopravdy vtipný. Jenomže v druhé půli, kdy snímek ztrácí dech a zároveň vás v čím dál větším tempu mlátí po hlavě jedno feministické moudro za druhým, je to spíše kontraproduktivní. Navíc ten význam ve smyslu, že nebýt Barbie, hrály by si holky jen na mámy, takže máme být Mattelu vlastně vděční, zavání ještě víc. Ale jo, čekal jsem úplnou blbost a to díky Bohu naplněno nebylo, nejvíc jsem si užil Willa Ferrella. 70%.

Přiznávám, těšil jsem se. Vůbec ne špatný film, který ovšem selhává hlavně v tom, že k rozuzlení příběhu (ne moc originálnímu) se tvůrci měli dostat rychlejší a méně patetickou cestou. Jinak vše ostatní téměř na jedničku - vizuál, herci, úžasná hudba. Dávám docela dost zklamaných 70%.

Je vidět, že tvůrci chtěli natočit moderní film o události z českých dějin, který by se zároveň uplatnil v zahraničí. A snímek o Mašínech je zároveň i českým dluhem, ať už si o bratrech myslíte dobré, nebo špatné. Já, který jsem někde uprostřed, jsem si užil tíživé zobrazení padesátých let, silné rodinné motivy a ambivalentní postavu německého vyšetřovatele. Závěrečná část, útěk, je částečně hůř zvládnutá z hlediska dynamiky vyprávění a tak se částečně dostavuje nuda. 70%.

Jiří Svoboda se svými thrillery skrz atraktivní zápletku snaží vyjadřovat ke společenským jevům současnosti, na čemž by nebylo nic špatného. Většinou si vybere nějakou literární předlohu, ovšem sám si ji zpracuje do scénáře a výsledky jsou všelijaké. Nevím, jestli je to zrovna tímhle, ale Cesta do tmy je zatím to nejhorší, co cca za dvacet let natočil. Bez napětí, šťávy, plné klišé a jednorozměrných postav (pomalu až karikatur), s vizuálními hrátkami á la devadesátá léta, neustále se opakujícími scénami, které divák znovu vidět nepotřebuje, ale kterými ho lze mučit. Jiří Svoboda je bez debat legenda, ale pokud natočí ještě dva, tři podobné snímky otřesné úrovně, nepůjde to k duhu vůbec nikomu.

Boj o hasičárnu byl už chvílemi únavný, více se mi líbily vztahové peripetie - obzvlášť starostovy (Václav Kopta byl fakt úžasnej), o to méně se mi pozdávalo to kolečko, které opsali Petr s Lenkou, jen proto, "aby se něco dělo." Vypadá to na konec seriálu, ale pokud by se podařilo najít nosný námět, třetí řada by nevadila. Opět - na novu docela dobrý.