vurhor

Ze začátku jsem si říkal: Pecka! Pro další řadu True Detective naprosto výborně vybrané prostředí, kde se dá krásně budovat řádně temná a tajemná atmosféra, znepokojivý případ, jenž vyvolává řadu vzrušujících otázek, a nakonec báječná Jodie Foster jako jedna z hlavních hrdinek. Prostě úplně senzační recept na parádní novou sezónu. Ale Issa López prostě není Nic Pizzolatto. A bohužel to nemyslím jako kompliment. Na papíře je ta krapet hororová duchařina, která patří mezi zásadní prvky Noční krajiny, vcelku zajímavý nápad, ale seriál to divákovi cpe až příliš do chřtánu. Kdyby tam byly jenom takové jemné náznaky, fungovalo by to daleko víc. Ve výsledku je to ale zkrátka experiment, který se vymkl kontrole, což seriálu vlastně hodně uškodilo. A ono rozuzlení je fakt hrozně neuspokojivé. Určitě to má svoje momenty, ta atmoška občas funguje fakt dobře, herci taky fajn a vlastně i oceňuji, že to na rozdíl od druhé a třetí řady není tak překomplikovaný. Ale nazývat Noční krajinu sezónou, která se může hrdě postavit vedle mistrovou první řadu, to je fakt trochu mimo.

Po opravdu hodně dlouhé době mi v kině ukápla slza.   Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je splněný sen. Sen, který jsem měl přibližně asi od svých osmi let, kdy jsem u babiček běhal s dřevěnými meči, měl svou vlastní hrdinskou družinu fiktivních přátel a zamiloval se do her jako Icewind Dale a Baldur´s Gate. Ty hry se odehrávaly v univerzu Forgotten Realms, které je dodnes mým absolutně nejoblíbenějším fantasy světem, jenž miluju dokonce více než Tolkienovu Středozem. Veškeré moje dětské dřevárny v lese a všechny fantasy slohy, co jsem psal na gymplu, byly zasazeny právě v tomto bohatém univerzu, který de facto tak trochu formoval moji fantazii a možná i životní cestu, po níž jsem se vydal. A mým snem bylo jednoho dne ten svět vidět v hrané podobě celovečerního filmu. Když tedy na jeho začátku vyšlo najevo, že ona zasněžená mrazivá krajina, po níž výborně napsaní a sympatičtí filmoví hrdinové kráčejí, byla Planina ledového větru (Icewind Dale) a já ji poprvé v životě viděl ve filmové podobě, už jsem cítil slzy v očích. (A přichází to na mě i teď při psaní, fuck!). Tudíž pokaždé, když ve snímku zazněly názvy jako Baldurova Brána, Harfeníci, Neverwinter, Rudí čarodějové, Hlubina, Szass Tam a Elminister, vykouzlil se mi na tváří zářivý úsměv. Takže sorry, ale já ten film prostě nemůžu hodnotit objektivně. Na to mě zasáhl příliš hluboko do srdíčka. Řekl bych ale, že i pro lidi, co se nevyznají v loru světa a nehrají DnDčko, by to mohlo zábavné pokoukáníčko, které je slušně natočené, obsahuje dobrou akci a baví fungujícím humorem. Jistě, příběh je značně předvídatelný, stejně tak mě mrzí, že sympaťačka Doric byla oproti ostatním hrdinům maličko odšoupnuta do pozadí, ale i kdyby se jednalo o zcela random fantasy svět, vlastně by to i tak byla minimálně lehce nadprůměrná podívaná. Za mě je to ale vyložený Svatý grál, na který chci jít znovu a znovu se u něho rozbrečet. Anebo si alespoň opět v sále vychutnat skvělou hudbu od Lorne Baflea, jehož tvorba se mi v posledních letech líbí stále více a více. Herci všichni skvělí. Ale celou show pro sebe stejně ukradli miláčkovský Hugh Grant a (možná budoucí Bond) Regé-Jean Page.

Po zuby (navíc pěkně velkých) ozbrojený emzák se super moderní a nebezpečnou technologií proti kmeni Komančů s primitivními zbraněmi? To je dost nefér. To by tam těch Predátorů muselo být alespoň pět, aby ty síly byly trošičku vyrovnanější. Prey naprosto přesně pochopil, kde přechozí snímky dělaly chybu, přičemž odvádí skvělou práci, aby téměř žádnou z nich neopakoval. Nikam nespěchá, zbytečně moc se v něm nemluví, dobře buduje napětí a divák nemá pocit, že by hlavní protagonisté měli nějaké zcela neproniknutelné plot armor. A i přestože se z Predátora za tu dobu stalo jedno z nejikoničtějších monster kinematografie, filmu se povedlo tomu svému dodat určitou čerstvou a originální šťávu, díky níž má divák pocit, že se i tak kouká na nějaké nové hrozivé stvoření, které ještě nikdy neviděl. Přidejte k tomu také parádní atmošku, dechberoucí záběry z Velkých plání, plus i charismatické/likable postavy, přičemž rázem máte to absolutně nejdůstojnější pokračování, které se může hrdě postavit vedle osmdesátkového originálu. Samotné finále bych ale klidně ještě trochu protáhl, řekl bych, že tvůrci si to mohli dovolit.  Silně doporučuji zhlédnout s komančským dabingem. Filmu to dodá větší kouzlo. Lepší 4*