Luckyboy

The Offer mě donutil se podívat pošesté v životě na Kmotra. Nešlo to jinak, protože po tak mistrně zvládnutém seriálu o natočení filmu se na kinematografický skvost nejen chcete, ale musíte podívat. Best picture, bubbe!

Míra sentimentu je na hraně do patosu, ale pro mě se nikdy nepřeklopila přes hranu. Hořkosladký koktejl "syrovosti" (ne autenticity) je vítaná změna od často banálního mačkání zažitých filmových a seriálových postupů a typických rolí, který se má hlavně líbit a nalákat na další a další a další sérii. Deset dílů bylo tak akorát na odvyprávění westernového příběhu tak, aby se v něm mnoho věcí a schémat neopakovalo, ale přitom jsem si mohl užít atmosféru road tripu širými pláněmy divokého středozápadu a západu.

První polovina hodně libová. Přesně dávkovaná gradace, napětí z očekávání, které se musí řezat laserem. Jen škoda, že Ritchie nezvládne akceleraci a sice ve velké rychlosti, ale zpomalí a konec filmu vyjde tak trochu do prázdna. A nejen konec, i přestřelka v hlavní budově je zmatená, nemá tempo a dost náhodná. I dánský lehce komediální film (Retfærdighedens ryttere) měl mnohem lépe zvládnutou (ačkoli velmi minimalistickou) choreografii přestřelek. Škoda, že to Ritchie nedotáhl, protože jinak by z toho byl skvost nejen ve svém žánru.