Subjektiv

Subjektiv

Volitel Anonymity

okres Praha
Cynik z cizí vůle, Konzument umění i kýče, Provokatér z nejistoty, Milovník škatulek, Prznitel významů, Vulgární moralista, Divák s posláním, Půlúspěšný vynálezce odstavců, Za sarkasmem dobře schovaný, Člověk, jenž ví kolik znaků se vejde do této kolonky

ICQ: Ukradli mi ho!
MSN: Messenger of Sexual Needs?

433 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 30 45 59
    • 2.3.2017  20:53
    Prostřeno! (TV pořad) (2010)

    Dnes jsem navštívil v nemocnici svou nebohou matku. Nebohá být musí - zdravotnické služby jsou sice na úrovni a objektivní nález uspokojivý, je však nucena sledovat tuto a jiné zhůvěřilosti, což se neblaze projevuje na jejím psychickém stavu. Ještě štěstí, že ji už propouštějí. +++++ Dík okolnostem, jež tu nehodlám rozebírat, jsem musel absolvovat návštěvu za běhu prakticky celého Prostřena! Tak moc jsem tím trpěl. Tak moc. Marně jsem na otázku moderátora: "Kdo by chtěl více vědět o (jméno jsem po freudovsku vytěsnil?" odpovídal: "Já tedy rozhodně ne." Dozvěděl jsem všechno o té osobě, jejíž ňadra byla rámem obrazovky nepojmutelná. Všechno. +++++ Povšiml jsem pak si zajímavé věci. V devadesátkách, když se poprvé objevila reklama v podobě přerušitelky různých pořadů, bych něco takového považoval za nemožné. Ale stalo se. Když v půlce přetrhl Prostřeno blok reklam, seznal jsem, že se mi nesmírně ulevilo, pookřál jsem a užíval si jejich invenci, profesionalitu a relativní neinvazivnost. Reklama je pro mě ode dneška svatá. Svatá! +++++ Zážitek byl odpadový a mít jich víc, udělil bych jej. Ale dokud mě milosrdný osud šetří dalších dílů, nehodnotím.

    • 21.11.2016  21:56
    Kosmo (TV seriál) (2016)
    ***

    Kosmo sice není bůhvíjaký skvost, ale strkat ho kvalitou pod The Big Bang Theory, jak zde mnozí činí? Jasně, TBBT je profesionálněji natočený. Úplně nejprofesionálněji používá "laugh track", předtočený smích publika. Bez smích-stopy ale jeho vtipy nefungují prakticky vůbec. Kosmo tuhle stopu nemá, ale vtip poznáte - horší i lepší. Kosmo také umí skončit. Tohle umění je cizí prakticky každému americkému seriálu a tak prakticky každý americký seriál (ne)skončí neustálým nastavováním právě jak ta klišovitá nastavovaná kaše. +++++ Osobně si myslím, že sen Reného Hejla, Čarlštejn, Poliak v nebezpečenstwie či sebeobětování za účelem zkažení radosti Kábrtovi patří k nevtipnějším momentům televizní zábavy loňského roku. Bábovky!

    • 15.11.2016  22:23
    Semestr (TV seriál) (2016)
    ***

    Seriál o skutečných účtech na ČSFD. Některé lidi mají v TOPce. Mě nemají v TOPce. Mám je také nemít v TOPce nebo se mstít seriálu? Koho z vás mají v TOPce? Jste na to hrdí? +++++ Je poměrně realistický. Je to moje cesta do práce. Je to můj oběd. Je to můj nákup. Je to můj rozhovor s kolegy. Je to moje návštěva hospody. Jsou to moji studenti na zkoušce. +++++ Ale ne tak docela. To moje moje je ještě o kousek realističtější. Moje není tak typické. Moje není tak modelové. Moje se nesnaží hledat padat do škatulek. Na moje se hůře lepí jednoslovné nálepky. Moje je plné náhod bez významu. Není to prohnané skypem. Není to lajknuté na facebooku. Není to proklikané skrze webí. +++++ Když to je nejrealističtější, mnoho to neříká. Když to říká víc, stává se to tezovitým. Ale občas... Solidní ***.

    • 29.8.2016  22:35

    Z toho jednou bude Karel Zeman :)

    • 24.5.2016  00:18
    Pořad (TV pořad) (2015)
    ***

    Málo naplat, Pořad je zbytečnost v podobě vcelku trefných i vtipných poznámek, které by napadly kdejakého neloboTVomizovaného jedince, kdyby se náhodou díval na to, nač se dokáže dívat Luděk Staněk. Což díky němu nemusí. Naopak, směle se může utvrzovat v tom, že z telky lezou samé hovadiny, které může dál ignorovat, což už vlastně dávno dělá. Divák Pořadu tak může jen doufat, že mu sedne Staňkův humor pro účely prostého zasmání se, nebo, méně pravděpodobná situace, Staněk demaskuje skrytější nemravnost, absurditu či nějaký jiný negativní rys TV produkce. Já se směji tak napůl a pocity "aháá, to to pěkně postavil z hlavy na nohy, a zvlád to jako jeden z prvních" zažívám u Pořadu velmi výjimečně. Co tak nějaký pořad o tom, na co má v TV smysl koukat? Já vím, není to taková bžunda, ale... na co teda kurva mám koukat?!

    • 11.12.2015  14:54
    Subjektív (TV pořad) (1995)

    Tenhle pořad je mi nesmírně sympatický... jenom nevím čím...

    • 5.7.2015  21:46
    Le Monde selon Monsanto (TV film) (2008)
    odpad!

    Dnes nám část bojovníků za lepší životní prostředí zmutovala v útvar s myšlením náboženské sekty. Je-li ekohnutí sektou, pak Monsanto je jejím Satanem. Se Satanem se nediskutuje, ten se vymítá. Autorka Světa podle Monsanto (SpM) je pak svéraznou misionářkou, jež se snaží přesvědčit další ovečky. Projíždí na netu seznam hříchů společnosti Monsanto, čímž odhaluje její ďábelskou povahu. +++++ Nejprve nám předkládá kauzu zamoření amerického městečka Anniston polychlorovanými bifenyly. V tomto případě zřejmě jde o skutečné provinění Monsanta. Přesto se mi přístup dokumentaristů nelíbí ani v této pasáži. Chápu, že osobní příběhy postižených lidí do dokumentu, který chce burcovat, patří. Dle mého názoru by se však slušelo zařadit i nějaké statistiky o počtu a druhu postižení. Takto to působí, že město bylo naprosto rozvráceno ekologickou apokalypsou. Tento případ nicméně zlehčovat nebudu, jeví se mi (laikovi - ale upřímně, kdo je tady z komentujících odborník) dostatečně reálný. Hlavní sdělení této části nicméně zní: "Monsantu se nedalo věřit v tomto a proto mu raději nebudeme věřit v ničem." Načež dokument přesune svou pozornost k tomu, oč mu jde především - GMO (geneticky modifikované organizmy). +++++ Roundup neboli glyfosát, totální herbicid - první trn v oku nepřítele. SpM nejdříve obviňuje Monsanto, že nazvalo Roundup falešně "biodegradabilním", což později bylo nuceno odvolat. Však podle SpM se odbourají pouhá 2 % za 28 dní. Konečně číslo, jež se dá prověřit. Prošel jsem si několik vědeckých článků (to, na co kliká autorka mimochodem jsou v lepším případě odkazy na vědecké články, ne vědecké články) a podle všeho je to s odbouráváním složitější. Poločas Roundupu v půdě se pohybuje od 2 do 197 dní, ve vodě činí do 90 dní (krajní hodnoty se samozřejmě mohou dle studie mírně lišit, těžko ale řádově). Ať tak či tak, jeho "životnost" se jeví podstatně kratší než dle SpM. Snad autorku zmátl fakt, že na vzduchu a ve sterilním prosředí je Roundup stabilní. Nebozí farmáři tak naštěstí nemusí kupovat Roundup tak často - bylo by blbé, kdyby se jim v pixle sám rozpadl za měsíc. Je možné, že Roundup nesplňuje nějakou francouzskou či evropskou směrnici definující "biodegradabilní", to však nic nemění na faktu, že v přírodě se rozkládá relativně rychle. +++++ Když se nám ukáže, kterak se ten Roundup v přírodě zachovává, je třeba přikročit k dalšímu. Ono kamení se v přírodě taky vcelku zachovává a nikomu to nevadí. Roundup tedy jistě dělá v přírodě neplechu (je to přece chemický výrobek a ty to dělají vždycky!) a my najdeme jakou! Podle jistého prof. Belléa ovlivňuje glyfosát nějak dělení buněk. Ne snad, že by je přímo měnil na rakovinné, ale dělá něco, co by možná za 30 let mohlo vést k rakovině. Těžko říci, jakou to má relevanci. Protistrana k tomuto tvrzení nebyla ve vědecké obci hledána (našla by se). Bohužel, jde o tvrzení, které laik naprosto nemůže zhodnotit. Polovinou je (snad) reálným zjištěním, polovinou neověřenou hypotézou. Chybí jakákoliv kvantifikace (i kdyby šlo o hrubý odhad). Kolik bude indukovaných rakovin při takovém a takovém pěstování a stravování? Jak se to liší od jiných způsobů hospodaření? Analýza rizik, přínosů atd. chybí. Samozřejmě se nedá říci s jistotou, že Roundup naprosto nijak na negativně nepůsobí - tvrdím jenom, že v roce 2008 (rok vzniku filmu) byl názor vědecké komunity o Roundupu shrnutelný do: "OK." Při zvážení různých pro a proti, se i dnes kloní spíše k "pro". +++++ Od Roundupu již je jen kousek k Roundup rezistivním plodinám - řeč je hlavně o sóje. Plodiny jsou samozřejmě transgenní, tedy GMO. Podle dokumentu se vytváří nastřelováním genů pomocí "gene-gun". Je to možné, leč kdysi jsem četl, že hlavní technolofií transgenoze na sóje je využití vektoru Agrobacterium Tumefaciens. Ona publikace již je lehce letitá, tak je možné, že se doba změnila - spíše ale ne. Mávněme nad touto nepřesností rukou. Vnesený gen je skutečně "cizí". +++++ Následující argumentace se točí kolem potřeby mít pro transgenní plodiny specifické podmínky testování, přísnější než na všechny ostatní způsoby šlechtění. Dokument se táže: "Jaká vědecká odůvodnění má FDA, aby na transgenní plodiny kladl stejné nároky?" Hezké: "Jaká má autorka vědecká odůvodnění, aby na transgenní plodiny kladla přísnější nároky?" Nebo jí snad radiační mutanti (nejsou považovány za GMO), vzdálení hybridi (kříženci druhů ba rodů, které se v přírodě nekříží), využití tzv. androgeneze (vypěstování rostlin s polovinou chromozómů a následné zdvojnásobení jejich počtu) či dlouhodobé samosprašování za "přirozenější"? Ostatně i klasické šlechtění vedlo k nevídáným změnám DNA. Na zemědělství zkrátka není nic "přirozeného" v obvykle chápaném slova smyslu. +++++ Cituji (Jaroslav Mácha, O mlčení vědců, dezinformacích a geneticky modifikovaných potravinách): "Naštěstí naši předkové odvedli během milénií skvělou práci (kam se na ně hrabeme) a kulturní rostliny jsou v naprosté většině tak daleko od svých rodičů, že křížení [s původními, divokými rostlinami - pozn. Subjektiv] nepřichází v úvahu. V mnoha případech dalo neobyčejné úsilí vůbec zjistit, z čeho zemědělské plodiny vznikly. Například pšenice a kukuřice jsou složeny ze tří různých rostlin, při čemž dvakrát došlo ke zdvojnásobení chromozomú. První kukuřice sahala po kolena, měla palice jako desetikorunu a prašníky byly na palici, ne oddělené na vrcholu rostliny." Rozhodně ale není pravda, že FDA nevyžaduje nic, když chcete pěstovat novou odrůdu. Nevyžaduje nic, co by nevyžadovala po jiným způsobem vyšlechtěné odrůdě. +++++ Dalším oblíbeným zlem Monsanta je růstový hormon s obchodním názvem Posilac. SpM správně tvrdí, že Posilac zřetelně zvyšuje výskyt mastitidy u dojených krav - neověřoval jsem, ale tvrdí, že zvýšení činí 50 %. Podíval jsem se, kolik to vlastně je případů mastitidy v absolutních číslech - 0,5/100 krav měsíc. Hormon sám se v mléku nevyskytuje. Mléko nemocné krávy se samozřejmě vyhazuje, je znehodnoceno, kráva se léčí antibiotiky. Pokud hormon opravdu způsobuje nárůst dojivosti o 20 %, jak tvrdí dokument samotný, nelze se divit, že se farmářům jeho nasazení vyplatí. Je třeba odlišovat dvě věci - škodlivost pro konzumenta, která IMHO nebyla prokázána a škodlivost pro krávy, kterou dnes už nejspíš nikdo nepopírá. SpM to (záměrně?) příliš nerozlišuje. OK, může nám vadit, že krávy trpí. Může nám to vadit tak moc, že Posilac zakážeme. Ale jen kvůli těm kravám. Což je ostatně údajný důvod zákazu Posilacu v EU a Kanadě. Pokud se podíváte, jaká třenice vznikají v Evropě kvůli zemědělské politice, jistě pochopíte, že každá antiimportní bariéra se hodí. Že se Monsanto někoho v Kanadě pokusilo podplatit... Tomu bych i docela věřil. +++++ Pozastavení se nad tím, že dochází k přecházení lidí mezi Monsantem a FDA je na místě. Není to asi úplně dobře. Člověk by si ale měl uvědomit, že jde částečně i o důsledek požadavku, aby na úřadech a v politice působili lidé se zkušenostmi z praxe. Těžko si představit, že nikdo nepřejde od jednoho z největších zaměstnavatelů v biotechnologiích. Navíc je v USA mnohem běžnější měnit v průběhu života povolání - není to holt tradiční Japonsko. +++++ Pusztaiova kauza s brambory s lektinem se předkládá zcela jednostranně. Já si tedy dovolím citovat článek Ivana Breziny z Neviditelného psa: "Arpád Pusztai z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu zabudoval do genomu brambory gen ze sněženky, kódující tvorbu lektinu GNA. O této skupině proteinů je už dlouho známo, že vyvolávají zdraví škodlivou aglutinaci červených krvinek. Právě proto je také některé rostliny v přírodě používají jako "chemickou obranu" před okusem hmyzem a savci. Pusztai chtěl prověřit, zda by genetickou manipulací nešlo vytvořit brambory produkující lektin GNA, které by pak byly odolné škůdcům. Protože se lektiny ničí varem a syrové brambory nikdo nejí, šlo o zcela legitimní výzkumný problém - a to i přesto, že Pusztaiovy GMO brambory s genem pro GNA nebyly určeny k lidské výživě, neboť šlo jen o pokusný model. Pusztai pak svými syrovými bramborami krmil pět potkanů (tedy vzorek, jehož statistická průkaznost je nulová). Vzhledem k tomu, co se o toxicitě lektinů, jež neprošly varem, ví, by bylo zvláštní, kdyby to na ně nemělo negativní vliv. +++++ Až sem je všechno v pořádku. V srpnu 1998 se ale Pusztai dopustil podivného zkratu. Vystoupil v televizi s tvrzením, že "transgenní brambory brání růstu a potlačují imunitu". V dalších televizních vystoupeních pak dodal, že on sám nebude jíst GMO potraviny a že považuje za "velmi nefér, když jsou jeho spoluobčané používáni jako pokusná morčata". Výsledek svých pokusů tedy Pusztai dezinterpretoval jako falešný důkaz, že GMO potraviny jako takové poškozují zdraví (nikoli tedy pouze syrové brambory s genem pro lektin GNA!). Podle stejně bizarní logiky bychom mohli do jedné konkrétní značky piva přidat louh a pak začít tvrdit, že český národní nápoj jako takový je zdraví nebezpečná žíravina. " +++++ Aféra "Showa Denko," tj. smrt 37 lidí po požití tryptofanu výroby této firmy, je skutečnou tragédií. Nicméně nedokazuje škodlivost technologie jako takové, pouze jednoho konkrétního užití jednoho konkrétního výrobku. Pokud jsem pochopil své zdroje, dodnes vlastně není stoprocentně jasná příčina propuknutí příslušné smrtelné choroby - krom toho, že panuje značná shoda v tom, že souvisí s požitím tryptofanu (od Showa Denka). Mimochodem, je zajímavé, že slova "Showa Denko" v SpM vůbec nezazní. Tady se jde přeci po Monsantu! Dokument sice neříká, že Monsanto za toto může, ale divák je k příslušnému omylu neomylně zaveden. +++++ I kauza Agent Orange s dioxinem je vyprávěná v neprospěch firmy. Recept na tenhle defoliant dioxin neobsahuje, ale jedna (ze dvou) důležitá složka jím byla nemálo kontaminována. Ano, už při výrobě, v Monsantu. Je tedy pravdou, že tenkrát Monsanto opravdu vyrobilo pěkné svinstvo. Ale kupodivu o tom svého odběratele (vládu) informovalo. I přes přečtení několika textů o celé kauze v ní nemám příliš jasno. Připouštím, že v tomto případě může být Monsanto tím zlým "Satanem". Případ Agent Orange si zaslouží vlastní dokument - vytvořený někým, kdo v sobě má dost síly k "Audiatur et altera pars." +++++ Jak se mi jeví AO zabýváníhodným, tak se mi jeví obvinění z indické farmářocidy spéše nepodloženým. Jde o přetrvávající problém, který tu byl dříve a podle všeho se v čase spíše snižuje. To prosím během toho, co roste plocha osetá GMO plodinami. V globálu (v Indii jako celku) zřejmě k bůhvíjaké změně nedošlo, ovšem jak už to tak bývá, data bývají rozdělena všelijak, a kdo hledá ta, co potřebuje, najde. Vandana Shiva, velká to aktivistka, také našla... V jednom místě našla pozitivní korelaci mezi plochou osetou GMO a sebevražedností. A já věřím, že je možné, že si ta data nijak nepřikrášlila. V jiném státě v Indii, jistý Gruere nalezl negativní korelaci mezi týmiž veličinami, tedy zjistil pravý opak. A já věřím, že dost možná ani on si svá data nepřikrášlil. To je takové statistické kouzlo, také je umím. Gruere ovšem hledá (viz jeho další aktivity) a Shiva aktivistuje. Korelace ještě neznamená kauzalitu, natož kauzalitu přímou. +++++ Věřím i tomu, že v leckterých případech GMO plodiny pochcípají a z úrody není nic. Možná by se to konvenčním plodinám nestalo (v některých případech). V jiných případech to zase bude úplně naopak. Můžeme ale pozorovat trend vzrůstající plochy oseté Bt bavlnou a její sklizně. Bt bavlna funguje - to už není jen víra, to je fakt. +++++ Když už jsme zmínili Vandanu Shivu... To je ta paní, co nebojuje jen proti Monsantu, ale také proti tzv. zlaté rýži. To jest takové speciální GM rýži, která obsahuje narozdíl od té normální betakaroten - z toho dělá tělo vitamín A. Ten se hodí, jak jistě uznáte, třebas proti smrti - a ve světě na jeho nedostatek umírá lidí nemálo. On tedy jistě není jenom v téhle rýži, on je i v lecjakém jiném jídle. Vandana Shiva doporučuje, aby ti chudí nemocní jedli to lecjaké jiné jídlo. Fakt, že k němu nemají přístup lehce ignoruje. Ke zlaté rýži by přístup měli, protože ti zlí genetičtí modifikátoři ji poskytují zdarma všem, jejichž roční příjem je pod, tady si to nevybavím přesně, 10 000 $. To znamená v chudých zemích prakticky všem. I zasít si ji znovu smí. Těžko říci, jaký ďábelský plán tím sledují, ale musí to být něco fakt strašného, když to dělají zadarmo. Kecám, nejspíš na to nějaký grant mají - ale to neznamená, že to není bohulibý počin. Mimochodem, Vandana Shiva prý taky neaktivistuje zadarmo. +++++ Tak se nám nepřesnosti, lži i dezinterpretace v tom dokumentu vrší a vrší a zabývat se jimi zabere mnohem více času než dokument sám. Z jeho výstavby naprosto čiší totální jednostrannost, takže nemůže sloužit jako argument v lépe přemýšlejících kruzích. K čemu tedy může sloužit? K lámání důvěřivých a k posilování ve víře. Sektářské, zaslepené a nenávistné. Je mi smutno, že to tak dobře funguje.

    • 26.1.2015  23:51
    Whiplash (2014)
    ****

    V jistém ohledu jde o docela obyčejný sportovní film, v němž se hlavní hrdina dostane na vrchol dík dřině, potu, tréninku, absolutní oddanosti věci, krvi a uřvanému, sprostému trenérovi (tedy kapelníkovi). Nesmíte holt vzdychat po inspiraci, planě filozofovat, rozněžňovat se a romantikovat - když si máknete, tak i fotrovi dojde, že bubnování je stejně drsná facha jako americký fotbal a pak už se u nedělního oběda nestanete terčem rodinného posměchu. +++++ Tedy... obyčejný sportovní film, zručně střižený, hudbou sešitý, ale... Tím sportem je v něm něco, co si s tak hrubou tělesností normálně nespojujeme - a tím se stává alespoň trochu netriviálním, právě oproti sportovním filmům se sportovní tématikou. Tudíž slabé ****, ač mi kolem hlavy poletují pochybnosti: "Že ono je tak natočeno pro větší diváckou vděčnost. Možná jenom proto. Či alespoň... hlavně proto."

    • 5.1.2015  23:26

    Decentní, lehce nadsazený krimi thriller s funkčním propojením zločinné a vztahové linie. Šedý. S nepoznaným Pollockem.

    • 4.1.2015  23:47
    Farma Cold Comfort (TV film) (1995)
    ***

    Velkoměstská dívka bez životních zkušeností, ale s bujným sebevědomím dokáže povznést zaostalý venkov, civilizovat jej, zbavit jej ponurosti, trýznivé minulosti, pověrčivosti a přízemnosti. To je ale naivní blbost, viďte? Jenže uvědoměle, uvědoměle. Farma chabé útěchy je k reflexi nenápadně vybízející, odlehčenou hyperbolou všelikých stereotypních představ o přízemnám životě venkovských balíků a seberealizaci, jíž starost o hroudu brání. Vědomě přestřelená tresť všech možných happyendů. Veselá hra s filmem a předsudky. Poprvé **, podruhé silné ***.

    • 4.1.2015  21:40
    Admirál (2008)
    *

    Admirál je svým způsobem až nemravný film. Kolčak se v něm stává prototypem Muže, který čestně bojuje za svého cara, potom za svou vlast proti rudým ďáblům a je vždy galantní k dámě svého srdce. Unylá romantika a něco bojování, žádná politika. Romantika, do níž manželka Kolčaka a manžel jeho milenky Timirjevové záměrně vstupují co nejméně, aby náhodou nenarušili domnělou čistotu vztahu ústřední dovjice. Čistotu tak bělostnou, že v ní není místo pro hádku, vášeň, slzy, sex... jen zamilované pohledy a gentlemanská gesta. Jakoby kolem nezuřila válka, nejdřív mezinárodní, pak občanská - jejich láska je oázou klidu za všech okolností. Láska, z níž drama činí jen hrozící smrt. +++++ Příznačně se film vyhýbá všem možným politickým komentářům. Kolčak za války bojuje za cara, aby se o svých dovolenkách vracel k nákladnému šlechtickému životu s bohatými armádními kumpány, vznešenými dámičkami a dvorskými radovánkami. Pak z ničeho nic přichází teror nižších tříd. Kdopak je učil krutosti? Kdopak je hnal do války? Kdo je nechal umírat za ideály, co nebyly jejich? Kdo je prakticky přihrál rudým do tábora? Nesraly je ty bály boháčů, za něž měli umírat? Filmový Kolčak v tomto směru není schopen ani sebereflexe, ani reflexe ruské situace. Zdá se být popraven lůzou, zrazen lidem, zrazen československým legiemi, zrazen francouzským generálem - nezrazen Láskou! Ble. Silná *.

    • 4.1.2015  17:49
    Apoštol (TV seriál) (2008)
    ***

    Rusové našli ve své fantazii ne úplně tradičního agenta. Do tajné služby ho nepřivedla láska k vlasti, ani touha po dobrodružství, ani tam není tak nějak bez vysvětlení, jako Bond. Apoštol slouží Sovětskému svazu proto, že jinak nemá naději se znovu setkat se svou rodinou. Přivedli ho do služby za flígr. Jeho snahou není dobře a oddaně sloužit, ale sleduje svoje vlastní zájmy a je krajně nedůvěřivý k cizím i svým. +++++ Stalinský režim je tu líčen jako tajně policejní stát par excellence. Lidé ve státním zájmu putují do lágrů a zase z lágrů, aniž by se jim někdo pokoušel vysvětlit proč a nač. Navrátilci děsí staré známé - neobrátí se teď role? Jednotlivé složky konstruují své lži, které jim jiné občas zkazí, ale nevadí, najdou se nové lži. Všechno je možné a nic není možné. Včera jste seděli, dneska dostanete vyznamenání a zítra vás popraví. Včera jste se jmenoval Istomin, dneska jste Solovjov. Včera jste byla knihovnice, dnes jste duševně chorá, ačkoliv posíláte příbuzným pohlednice z procházky po Kujbyševě. +++++ Tyto momenty si nezadají s mírně odlišným, ale taktéž dost nelidským režimem v nacisty okupované části Ruska. Hlavní hrdina se tak snaží prokličkovat mezi Stkyllou a Hiarbdou, zachránit své blízké a přitom si zachovat morální integritu - to se mu ovšem v řadě případů nepodaří. Škoda, že seriál od těchto momentů raději rychle dává pozornost pryč - příiš mu jde o to, aby byl jeho hrdina divákem oblíben. To se daří, ale za cenu umrtvení soucitu s Apoštolem a anonymními mrtvými. +++++ Škoda jen, že v závěru scénárista až příliš pociťoval potřebu přijít s šokujícím odhalením. To intimní propojení všech zúčastněných působí přeci jen poněkud krkolomně a nedovysvětleně. Geldrich, apoštolův cíl, až příliš může zpočátku a v kontrastu s tím až příliš málo na úplném konci. Nadto by si seriál zasloužil bohatší, expresivnější či naopak intimnější filmařinu - něco mimo sice solidní, ale přeci jen televizní standard. Silné ***.

    • 4.1.2015  17:24

    Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový.

    • 4.1.2015  17:11

    Diváku, diváku, kdybychom ti neřekli hned na začátku, že v Grónsku před 1XX lety spadl móc divný meteorit, možná by sis myslel, že sleduješ obyčejnou detektivku s poněkud umanutou a nesnášenlivou vyšetřovatelkou. My jsme to ale udělali a navrch jsme ti hudou stále napovídali, že vše, co se dozvídá, je strášlivě podezřelé. Dokonce motiv z Akt X jsme použít chtěli, ale právníci nám to rozmluvili. +++++ Čiší tu snaha zaujmout hlavní hrdinkou. Neslaví Vánoce. Fyzicky útočí na pichnu svého otce. Miluje matematiku, protože je podle ní jako Grónsko. Připomíná mi lidi, kteří cíleně budují svoji zajímavost - útulně si hoví ve vlastním zájmu a říkají si: "Nikdo mě nechápe, protože jsem složitá, ale tím jsem zajímavá. Rozvíjím se. Rostu." Smilla sice zřejmě takový cíl nemá, ale scénář jakoby jej měl. Jen proto, že Smilla knižní se spolu se svým příběhem celá do filmu nevešla. Snad. Hádám. +++++ Detektivní thriller snad přeci jen vyšel, zvlášť v závěru. Samota, mráz, prázdno, technika a ohrožení může vzdáleně připomenout Věc. Tehdy se stávají zvolené filmové prostředky konečně adekvátní.

    • 4.1.2015  02:34

    Němci, alespoň ti mladí, se již zřejmě dobrali situace, v níž není až tak třeba filmů ukazujících, kterak homosexualita děsí společnost. V Letní bouři nastalo cosi jiného - s homosexualitou nemá problém okolí, ale uvědomující se gay sám. Scénář mu ale příliš letně komediálně přeje. Frk, frk, za pár dní, možná i hodin si vším projde a je v pohodě on, jeho kámoši i holka, co jej miluje. V rámci teen komedie s výchovným působením jde nicméně o důstojnou podívanou.

    • 4.1.2015  02:19

    Životopisná dramata o oblíbených osobnostech podléhají často touze ukázat slavného protagonistu v lepším světle a hlavně plnějším světle. Dát divákovi pocit, že génia prohlédli, pochopili a dotkli se jej. I Mladý Andersen má tyto tendence. Ne vždy si vede úplně špatně - přecitlivělý, doslova usmrkaný mladík Andersen bažící po slávě, nesoustředěný, roztěkaný, s bujarou fantazií i tendencí k tvorbě kýčovitých, frázovitých říkanek se dá těžko považovat za obraz obdiv budící. A přece nás film svými manipulujícími drátky vede k sympatii k této hromádce neštěstí, z níž teprve má vzejít člověk a vzdaluje nás pochopení jeho trýznitele a učitele v jedné osobě, Meislinga (ač ten není zobrazen jako čistý záporák). V závěru je to Meisling, který pohádky málem zničil, Andersen, který si je musel vybojovat a jeho přítel Tuk, který mu dal směřování. Andersen není výslednicí komplikovaných, jej formujících sil, ale vítěz, který se "stoupavou silou v nás" povznesl nad Meislingovu touhu připoutat jej k zemi. +++++ Město, ves, škola snímané v nevýrazných barvách tlumí Andersenovu tvořivost, drtí jej svou tíhou, vrhají cizost a nepřívětivost do jeho vnitřního světa. Jen v osamocených chvílích s Tukem či ve světě v jeho hlavě se do obrazu vrací živé, syté, ba přesycené barvy. Hudba kopíruje rozpoložení obrazů, film navádí až příliš okatě diváka k náladám a rozhazuje peníze za filtry, nákladnou kameru, kulisy - za svého Andersena si my, Dánové, přeci dovedeme důstojně zaplatit. +++++ Nejvíce podezřelá je mi však skutečnost, že film je pojat jako vyprávění umírajícího Andersena. Snad dává právo vyprávění vypadat více subjektivně, pohádkově - vypráví přece Hans Christian - ale spíše se zdá, že potřebuje dospět k slzavému konci s dojemnou hudbou - usmíření. Slávu Andersenovi přejeme, ale těžko nás dojme. A já se nerad dojímám, když cítím, že vyprávění bylo orámováno vypravěčem jen kvůli tomu, abych se dojal. Přesto je tento film o relativně důstojnou, snesitelnou a místy i překvapivou podívanou, byť pocit, že je "na zakázku" se nedá zahnat.

    • 2.12.2014  21:36

    Ve Velkém blondýnovi s černou botou se mi zdá, že Richard nehraje svou typickou roli citlivého nešiky a smolaře. Je sice zapleten do špionážních intrik a stává se nic netušící návnadou, ocitající se ve velkém nebezpečí, ale je to právě jeho nešikovnost, která jej chrání před újmou a dostává z nástrah - v jiných filmech je to obráceně. Naopak, jeho hyperaktivní kamarád Maurice musí být svědkem všech hrůz, které kráčí Richardovi v patách. +++++ A jen tak mezi námi, i reálie tajných služeb a sami agenti jsou přesvědčivější než v bondovkách, ačkoliv to od komedií příliš neočekáváme (i když... od bondovek asi také ne). Nehledě na to, že prostinký člověk jako náhodně zvolený jednorázový nástroj mocenské hry má víc síly než všechny megalomanské touhy ultrazáporáků. Boj podřízeného šéfa tajné služby o Richardův život je dramatem, ve kterém jde o víc než hračky a sexsymboly - o člověka. Silné ***.

    • 22.11.2014  21:50
    Otec & otec (1983)
    ***

    Matka je jistá, otec nejistý. Veber s tímto vědomím ukazuje otcovské figury jako s nevyhnutelnou naivitou, důvěrou, radostí a nasazením vrhající se do role, v které možná prohrají svoje geny. Ti čerstvější s větší vervou než ti unavení. Jedno zda jsou křehcí či tvrdí rváči. Jako dojemná pocta taťkům film má své kvality. Ovšem ve spojení s kriminálkou už odhaluje slabiny, do kterých se kritik zakousne slovy: "To je vidět, že Veber nedokázal téma vytěžit a musil přijít s nějakou vedlejší linií, která vlastně jen pramálo souvisí s tématem." +++++ Dík několika solidně napsaným dialogům a decentním hláškám ("Trpíte depresemi?" - "Tohle se s telefonem nedělá." - "Takže otec jsem já.") a kouzelně roztomile tajícím fotříkům silné ***.

    • 17.11.2014  15:24

    Tentokrát si záludný Fantomas vzal na mušku především logiku dění. Ten ďábel a zločinecký génius ji uloupil celou. Nic nezbylo, jen pár standardních Funèsových fórů.

    • 16.11.2014  20:44

    Fantomasovi zůstala výtečně neosobní maska, nezapomenutelné hudební téma a schopnost mít jakoukoliv tvář. Juve si urval svůj prostor před objektivem a předvádí obvyklé výstupy plné rozmáchlých gest, divokých pohybů, pitvorné mimiky a zmatených slov, jež z něj padají kulometnou frekvencí. Ani obvyklá posedlost Funèsových postav Řádem čestné legie nechybí. Oblíbené záměny a převleky doplňují bondovské serepetičky, jejichž užití, byť účinné, narozdíl od 007 míří spíše na bránici. Výstupy s umělou rukou jsou brilantní. Škoda, že to neplatí o neumělé ruce scénáristově, která umístila do dění nepotřebnou manekýnu, stejně užitečné manekýně a k tomu poněkud umělými kroky dostává postavy do potřebných situací, tj. pohazuje jimi jak figurkami.

    • 16.11.2014  00:30
    Hibernatus (1969)
    **

    Oproti svižně konverzačnímu Oskarovi je další spolupráce Molinara a Funèse o poznání slabší. Pan Komik byl do značné míry odstaven mimo centrum dění a tak nedokáže vyplnit hmatatelné dějové prázdno. Převlečení postav do kostýmů z počátku 20. století, zbryčkovatění dopravy a přestavba interiérů sama o sobě těžko pohne bránicí či jinak zaujme. Pod Funèsovým kotlem se nicméně po celý film topí a tlak stoupá - finální výbuch s broukem letícím na Měsíc připomíná jeho obvyklou formu. Vylepšení dvouhvězdy však uděluji až za finální setkání zamrzlého dědečka s dlouholetým přítelem. Ten přející pohled, chápající, že on má ještě život pořád před sebou a protipohled dojatý, že se na něj nezapomnělo - bez zbytečných slov - má v sobě kus dojímavosti. Tedy silné **.

    • 15.11.2014  22:52
    Piti Piti Pa (1970)
    **

    Nejspíše nejslabší Funèsovina, již jsem viděl. Střihl si sice obvyklý model panovačného hyperaktivce, ale ne tak živelného, jak obvykle. Děj se mnohdy ztrácí, fóry zeslábly a herecký projev proti standardu pana Komika zemdlel. I přes krátkou stopáž třetinu filmu zabírají nepříliš působivá, estrádní taneční čísla, jejichž kouzlo spočívá především ve štíhlých tělíčkách tanečnic než čemkoliv jiném. Slabé **.

    • 10.11.2014  03:52

    Funès jakoby byl hercem, který film ovládá víc než režisér. Jeho rozmáchlá gestika a pitvorná mimika se zmocňuje dění (byť tentokrát možná o malinko méně než jindy), tvoří fóry a lehce odsouvá do pozadí fabuli. Zásadní je, že jeho Duchemin je Michelinem bez slitování, Michelinem panovačným, sebestředným, Michelinem, jehož je okamžitě všude plno. Ale s Coluchem dokáží vytvořit na poměry lehce bláznivé komedie věrný odraz jednoho z typů otcovsko-synovského vztahu. Duchemin starší nechápající, co by tak syn mohl dělat důležitějšího, než co on pro něj naplánoval... nu, zažil jsem to nejednou :) Silné ***.

    • 10.11.2014  03:39

    Sled gagů, z nichž řada je jako z grotesky, pospojovaný tím nejprostším dějem - o ten jde vlastně minimálně. Další Funèsův rtuťovitý, cholerický diktátor se dočasně musí snažit vlichotit bývalému zaměstnanci, jinak utrpí značnou podnikatelskou ztrátu. Jeho zbrklost spolu s napětím mezi jeho povahou a potřebou ji ovládnout jej ženou z maléru do maléru - on a jeho bývalý zaměstanec spouští řadu katastrof, z nichž některé vedou ke všeobecné destrukci (obydlí, okolí, zdraví, dopravních prostředků...). Inu, Funèsovina, jak jsme zvyklí. Snad až příliš dle zkušeností a snad s až příliš marginálně se vyvíjející zápletkou. Slabé ***.

    • 10.11.2014  03:26

    Funès si střihl dalšího panovačného diktátora, tentokrát vládnoucího vyhlášené restauraci. Že jde o povahový rys nadmíru uvědomělý film reflektuje opravdu zábavnou hrou stínů. "Ein kilo Kartoffeln," nebo snad: "Ein Volk, Herr Müller?" Panu Septimovi ovšem není dáno jen panovat, pan Septim dobře zná své místečko ve společnosti - ví před kým se ponižovat a nad koho se povyšovat (Óóoo, pane ministře. --- To je pan sekretář. --- Ooo, pane sekretáři. ---- To je pan podsekretář. ---- Nojo, pfff.). Řízením osudu však je ze svých jistot osob vyšších a nižších vytržen, z komandujícího se stává komandovaným a jí svůj vlastní chlebíček. +++++ Několik vtipů a pár inteligentních replik by tuhle lidovou taškařici vytáhlo nad průměr, kdyby ji zase špatně sešitý scénář dvou půlek netlačil zpět. Vždyť krom pana Septima nemají obě půle skoro žádnou společnou postavu. Ta první nemá děj, jen charakterizuje Septima a té druhé se zase dostává mnohem méně šarmu.

    • 5.11.2014  00:54

    Thrillery často usilují o kruté twisty - z kamarádů hlavního hrdiny se stávají intrikáni, jež jej vmanipulovali do velesvízelné situace, leckdy se ukáže, že nevinná oběť je zrůda nejvyššího kalibru a tak všelijak podobně. Mnozí autoři se domnívají, že dva intrikáni udělají film dvakrát zajímavějším a napínavějším a tři dokonce třikrát! Možná by ale bylo lépe promyslet jednání toho prvního, než přidáme druhého, nedej bože třetího. +++++ SPOILERY. Jeden intrikán tak má pro svou bezpečnost dokumenty, ale vlastně právě ty jeho život ohrožují. Další manipuluje do vraždy někoho jiného, aby nemusel zabíjet sám, přičemž chce, aby byl onen člověk chycen. Ale zároveň tento pejsek je jeho známý, takže si ho s ním každý spojí. Tudíž ho musí zabít, ale... Další si najme vrahouna, páč je děsně bohat, ale pak se vystavuje nebezpečí neochotou platit (protože je to drsnější, když vrahouna sejme, jojo). Intrikán polda zabíjí neznalého a střílí na kolegu, ač by pro něj výhodnější se vylhat. Samozřejmě se to dá všechno okecat chybováním, ale... Ať tak či tak, děj je poněkud překombinovaný. KONEC SPOILERŮ. +++++ Jak v dění, tak v jeho vyprávění - stupňovat drsnost tvrdou rockovou hudbou. Thriller občas zapomíná, že chce být především thrillerem a s neakčním hrdinou nevhodně zakčňuje. Kamera agresivně zoomuje i rychle trhaně jezdí, v osmé minutě jak nějaké zvíře z hororu větří hrdinu, jindy odjíždí k záběrům na celý New York, který ovšem žádnou zvláštní roli v dění nehraje. Hrdinové vedou drsně existenciální řeči, ale film se zakoktává. Nakonec definitivně dojíždí na snahu být cool.

    • 4.11.2014  00:21
    Východisko (2006)
    **

    Skrz naskrz průměrný thriller, který se z takového hodnocení snaží úporně vymanit jakoby "seversky krutým," nečekaným odhalením a jistou naturalističností. Postavy jednají nelogicky, vystavují se absurdně nebezpečí, nedbají na odhalení a nevyužívají příležitostí. Škoda komentáře. Silné **.

    • 3.11.2014  21:27

    Věčná poloha Pierra Richarda nesmírně roztržitého nešiky, jemuž se neustále smůla lepí na paty tak moc, až se s ním chce vyspat každá pěkná ženština z okolí, se mi postupně, až na vzácné výjimky zajedla. V podstatě příliš nesejde na tom, z jakých příčin se jeho profesorské kreaci dějí různé nepředloženosti - důležitá je spíše samotné pojetí jednotlivých, povětšinou dosti fyzických gagů - Richardovi tak může žárovka pálit řiť či mu gepard roztrhá oblek nebo si nevědomky obarví vlasy nebo... Pokud vás baví představa profesora přednášejícího: "Máme trojúhelník ABC," zatímco na tabuli čmárá čtverec ABCD, nacpěte si tu hořčici třeba do nosu. +++++ Samozřejmě bychom teoreticky i mohli přisoudit filmu jakousi snahu o zachycení problémů s bulvárem, všelikých lidských vlastností apod., ženské sexuality a blablabla. Kecy, Hořčice se o vše jen nezávazně a netázavě otírá, aby Pierre Richard mohl po stopadesáté spadnout. Silné **.

    • 3.11.2014  00:30

    Člověk by si myslel, že sovětský film nemá kulisy vhodné pro andersenovský svět, ale omyl - Tallinn, město předlouhou dobu švédské, jí je. I pan vypravěč jakoby zhmotňoval, krom perfektní ruštiny, běžné představy o Hansi Christianovi. Loupežnická dcerka by se zase z fleku mohla Pippi Punčochatou. Ovšem její máti, ta je pro změnu veskrze ruská. Ve Sněhové královně se tedy mísí skandinávské s ruským, ale organicky, přirozeně a zábavně. Masky a triky sice již v dnešní době působí spíše roztomile zaostale než věrně, ale důležité je, že stále přejí diváckému zážitku. Kombinace animace s hraným filmem umožňuje i obrazy, které by dnes vznikaly v počítači. Pohádka o síle lidského srdce tak sympaticky důvěřuje svému divákovi, že sám dotvoří iluzi pohádkového světa. Dnes už jí prostor nebývá ponecháván a pokud ano, divák to filmu vytkne.

    • 3.11.2014  00:02

    Péťa Zubov rád sní, ale tím se svým snům vzdaluje, neboť tak mrhá časem, který by mohl věnovat učení se. Dostane však nechtěnou možnost načas žít životem dospělého a pochopit, že nic neumí a tak musí učit se, učit se, učit se. Průměrně zábavná pohádka vychovávající fantaskními kulisami, groteskou a kombinací hraného filmu s animovaným. Ten poslední prvek ukazující ožívající sny hlavní postavy má kouzlo nefalšované dětské radosti z exotického safari.

<< předchozí 1 2 3 4 16 30 45 59
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace