Subjektiv

Z toho jednou bude Karel Zeman :)

Málo naplat, Pořad je zbytečnost v podobě vcelku trefných i vtipných poznámek, které by napadly kdejakého neloboTVomizovaného jedince, kdyby se náhodou díval na to, nač se dokáže dívat Luděk Staněk. Což díky němu nemusí. Naopak, směle se může utvrzovat v tom, že z telky lezou samé hovadiny, které může dál ignorovat, což už vlastně dávno dělá. Divák Pořadu tak může jen doufat, že mu sedne Staňkův humor pro účely prostého zasmání se, nebo, méně pravděpodobná situace, Staněk demaskuje skrytější nemravnost, absurditu či nějaký jiný negativní rys TV produkce. Já se směji tak napůl a pocity "aháá, to to pěkně postavil z hlavy na nohy, a zvlád to jako jeden z prvních" zažívám u Pořadu velmi výjimečně. Co tak nějaký pořad o tom, na co má v TV smysl koukat? Já vím, není to taková bžunda, ale... na co teda kurva mám koukat?!

Tenhle pořad je mi nesmírně sympatický... jenom nevím čím...

Dnes nám část bojovníků za lepší životní prostředí zmutovala v útvar s myšlením náboženské sekty. Je-li ekohnutí sektou, pak Monsanto je jejím Satanem. Se Satanem se nediskutuje, ten se vymítá. Autorka Světa podle Monsanto (SpM) je pak svéraznou misionářkou, jež se snaží přesvědčit další ovečky. Projíždí na netu seznam hříchů společnosti Monsanto, čímž odhaluje její ďábelskou povahu. +++++ Nejprve nám předkládá kauzu zamoření amerického městečka Anniston polychlorovanými bifenyly. V tomto případě zřejmě jde o skutečné provinění Monsanta. Přesto se mi přístup dokumentaristů nelíbí ani v této pasáži. Chápu, že osobní příběhy postižených lidí do dokumentu, který chce burcovat, patří. Dle mého názoru by se však slušelo zařadit i nějaké statistiky o počtu a druhu postižení. Takto to působí, že město bylo naprosto rozvráceno ekologickou apokalypsou. Tento případ nicméně zlehčovat nebudu, jeví se mi (laikovi - ale upřímně, kdo je tady z komentujících odborník) dostatečně reálný. Hlavní sdělení této části nicméně zní: "Monsantu se nedalo věřit v tomto a proto mu raději nebudeme věřit v ničem." Načež dokument přesune svou pozornost k tomu, oč mu jde především - GMO (geneticky modifikované organizmy). +++++ Roundup neboli glyfosát, totální herbicid - první trn v oku nepřítele. SpM nejdříve obviňuje Monsanto, že nazvalo Roundup falešně "biodegradabilním", což později bylo nuceno odvolat. Však podle SpM se odbourají pouhá 2 % za 28 dní. Konečně číslo, jež se dá prověřit. Prošel jsem si několik vědeckých článků (to, na co kliká autorka mimochodem jsou v lepším případě odkazy na vědecké články, ne vědecké články) a podle všeho je to s odbouráváním složitější. Poločas Roundupu v půdě se pohybuje od 2 do 197 dní, ve vodě činí do 90 dní (krajní hodnoty se samozřejmě mohou dle studie mírně lišit, těžko ale řádově). Ať tak či tak, jeho "životnost" se jeví podstatně kratší než dle SpM. Snad autorku zmátl fakt, že na vzduchu a ve sterilním prosředí je Roundup stabilní. Nebozí farmáři tak naštěstí nemusí kupovat Roundup tak často - bylo by blbé, kdyby se jim v pixle sám rozpadl za měsíc. Je možné, že Roundup nesplňuje nějakou francouzskou či evropskou směrnici definující "biodegradabilní", to však nic nemění na faktu, že v přírodě se rozkládá relativně rychle. +++++ Když se nám ukáže, kterak se ten Roundup v přírodě zachovává, je třeba přikročit k dalšímu. Ono kamení se v přírodě taky vcelku zachovává a nikomu to nevadí. Roundup tedy jistě dělá v přírodě neplechu (je to přece chemický výrobek a ty to dělají vždycky!) a my najdeme jakou! Podle jistého prof. Belléa ovlivňuje glyfosát nějak dělení buněk. Ne snad, že by je přímo měnil na rakovinné, ale dělá něco, co by možná za 30 let mohlo vést k rakovině. Těžko říci, jakou to má relevanci. Protistrana k tomuto tvrzení nebyla ve vědecké obci hledána (našla by se). Bohužel, jde o tvrzení, které laik naprosto nemůže zhodnotit. Polovinou je (snad) reálným zjištěním, polovinou neověřenou hypotézou. Chybí jakákoliv kvantifikace (i kdyby šlo o hrubý odhad). Kolik bude indukovaných rakovin při takovém a takovém pěstování a stravování? Jak se to liší od jiných způsobů hospodaření? Analýza rizik, přínosů atd. chybí. Samozřejmě se nedá říci s jistotou, že Roundup naprosto nijak na negativně nepůsobí - tvrdím jenom, že v roce 2008 (rok vzniku filmu) byl názor vědecké komunity o Roundupu shrnutelný do: "OK." Při zvážení různých pro (skutečně může být do určité míry škodlivý) a proti (neexistuje bezpečnější alternativa, která by zajistila stejnou (možná dokonce dostatečnou) velikost zemědělské produkce), se i dnes kloní spíše k "pro". +++++ Od Roundupu již je jen kousek k Roundup rezistivním plodinám - řeč je hlavně o sóje. Plodiny jsou samozřejmě transgenní, tedy GMO. Podle dokumentu se vytváří nastřelováním genů pomocí "gene-gun". Je to možné, leč kdysi jsem četl, že hlavní technolofií transgenoze na sóje je využití vektoru Agrobacterium Tumefaciens. Ona publikace již je lehce letitá, tak je možné, že se doba změnila - spíše ale ne. Mávněme nad touto nepřesností rukou. Vnesený gen je skutečně "cizí". +++++ Následující argumentace se točí kolem potřeby mít pro transgenní plodiny specifické podmínky testování, přísnější než na všechny ostatní způsoby šlechtění. Dokument se táže: "Jaká vědecká odůvodnění má FDA, aby na transgenní plodiny kladl stejné nároky?" Hezké: "Jaká má autorka vědecká odůvodnění, aby na transgenní plodiny kladla přísnější nároky?" Nebo jí snad radiační mutanti (nejsou považovány za GMO), vzdálení hybridi (kříženci druhů ba rodů, které se v přírodě nekříží), využití tzv. androgeneze (vypěstování rostlin s polovinou chromozómů a následné zdvojnásobení jejich počtu) či dlouhodobé samosprašování za "přirozenější"? Ostatně i klasické šlechtění vedlo k nevídáným změnám DNA. Na zemědělství zkrátka není nic "přirozeného" v obvykle chápaném slova smyslu. +++++ Cituji (Jaroslav Mácha, O mlčení vědců, dezinformacích a geneticky modifikovaných potravinách): "Naštěstí naši předkové odvedli během milénií skvělou práci (kam se na ně hrabeme) a kulturní rostliny jsou v naprosté většině tak daleko od svých rodičů, že křížení [s původními, divokými rostlinami - pozn. Subjektiv] nepřichází v úvahu. V mnoha případech dalo neobyčejné úsilí vůbec zjistit, z čeho zemědělské plodiny vznikly. Například pšenice a kukuřice jsou složeny ze tří různých rostlin, při čemž dvakrát došlo ke zdvojnásobení chromozomú. První kukuřice sahala po kolena, měla palice jako desetikorunu a prašníky byly na palici, ne oddělené na vrcholu rostliny." Rozhodně ale není pravda, že FDA nevyžaduje nic, když chcete pěstovat novou odrůdu. Nevyžaduje nic, co by nevyžadovala po jiným způsobem vyšlechtěné odrůdě. +++++ Dalším oblíbeným zlem Monsanta je růstový hormon s obchodním názvem Posilac. SpM správně tvrdí, že Posilac zřetelně zvyšuje výskyt mastitidy u dojených krav - neověřoval jsem, ale tvrdí, že zvýšení činí 50 %. Podíval jsem se, kolik to vlastně je případů mastitidy v absolutních číslech - 0,5/100 krav měsíc. Hormon sám se v mléku nevyskytuje. Mléko nemocné krávy se samozřejmě vyhazuje, je znehodnoceno, kráva se léčí antibiotiky. Pokud hormon opravdu způsobuje nárůst dojivosti o 20 %, jak tvrdí dokument samotný, nelze se divit, že se farmářům jeho nasazení vyplatí. Je třeba odlišovat dvě věci - škodlivost pro konzumenta, která IMHO nebyla prokázána a škodlivost pro krávy, kterou dnes už nejspíš nikdo nepopírá. SpM to (záměrně?) příliš nerozlišuje. OK, může nám vadit, že krávy trpí. Může nám to vadit tak moc, že Posilac zakážeme. Ale jen kvůli těm kravám. Což je ostatně údajný důvod zákazu Posilacu v EU a Kanadě. Zlé jazyky tvrdí, že je to jen šikovně maskovaná antiimportní bariéra. Že se Monsanto někoho v Kanadě pokusilo podplatit... Tomu bych i docela věřil. +++++ Pozastavení se nad tím, že dochází k přecházení lidí mezi Monsantem a FDA je na místě. Není to asi úplně dobře. Člověk by si ale měl uvědomit, že jde částečně i o důsledek požadavku, aby na úřadech a v politice působili lidé se zkušenostmi z praxe. Těžko si představit, že nikdo nepřejde od jednoho z největších zaměstnavatelů v biotechnologiích. Navíc je v USA mnohem běžnější měnit v průběhu života povolání. +++++ Pusztaiova kauza s brambory s lektinem se předkládá zcela jednostranně. Já si tedy dovolím citovat článek Ivana Breziny z Neviditelného psa: "Arpád Pusztai z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu zabudoval do genomu brambory gen ze sněženky, kódující tvorbu lektinu GNA. O této skupině proteinů je už dlouho známo, že vyvolávají zdraví škodlivou aglutinaci červených krvinek. Právě proto je také některé rostliny v přírodě používají jako "chemickou obranu" před okusem hmyzem a savci. Pusztai chtěl prověřit, zda by genetickou manipulací nešlo vytvořit brambory produkující lektin GNA, které by pak byly odolné škůdcům. Protože se lektiny ničí varem a syrové brambory nikdo nejí, šlo o zcela legitimní výzkumný problém - a to i přesto, že Pusztaiovy GMO brambory s genem pro GNA nebyly určeny k lidské výživě, neboť šlo jen o pokusný model. Pusztai pak svými syrovými bramborami krmil pět potkanů (tedy vzorek, jehož statistická průkaznost je nulová). Vzhledem k tomu, co se o toxicitě lektinů, jež neprošly varem, ví, by bylo zvláštní, kdyby to na ně nemělo negativní vliv. +++++ Až sem je všechno v pořádku. V srpnu 1998 se ale Pusztai dopustil podivného zkratu. Vystoupil v televizi s tvrzením, že "transgenní brambory brání růstu a potlačují imunitu". V dalších televizních vystoupeních pak dodal, že on sám nebude jíst GMO potraviny a že považuje za "velmi nefér, když jsou jeho spoluobčané používáni jako pokusná morčata". Výsledek svých pokusů tedy Pusztai dezinterpretoval jako falešný důkaz, že GMO potraviny jako takové poškozují zdraví (nikoli tedy pouze syrové brambory s genem pro lektin GNA!). Podle stejně bizarní logiky bychom mohli do jedné konkrétní značky piva přidat louh a pak začít tvrdit, že český národní nápoj jako takový je zdraví nebezpečná žíravina. " +++++ Aféra "Showa Denko," tj. smrt 37 lidí po požití tryptofanu výroby této firmy, je skutečnou tragédií. Nicméně nedokazuje škodlivost technologie jako takové, pouze jednoho konkrétního užití jednoho konkrétního výrobku. Pokud jsem pochopil své zdroje, dodnes vlastně není stoprocentně jasná příčina propuknutí příslušné smrtelné choroby - krom toho, že panuje značná shoda v tom, že souvisí s požitím tryptofanu (od Showa Denka). Mimochodem, je zajímavé, že slova "Showa Denko" v SpM vůbec nezazní. Tady se jde přeci po Monsantu! Dokument sice neříká, že Monsanto za toto může, ale divák je k příslušnému omylu neomylně zaveden. +++++ I kauza Agent Orange s dioxinem je vyprávěná v neprospěch firmy. Recept na tenhle defoliant dioxin neobsahuje, ale jedna (ze dvou) důležitá složka jím byla nemálo kontaminována. Ano, už při výrobě, v Monsantu. Je tedy pravdou, že tenkrát Monsanto opravdu vyrobilo pěkné svinstvo. Ale kupodivu o tom svého odběratele (vládu) informovalo. I přes přečtení několika textů o celé kauze v ní nemám příliš jasno. Připouštím, že v tomto případě může být Monsanto tím zlým "Satanem". Případ Agent Orange si zaslouží vlastní dokument - vytvořený někým, kdo v sobě má dost síly k "Audiatur et altera pars." +++++ Jak se mi jeví AO zabýváníhodným, tak se mi jeví obvinění z indické farmářocidy spíše nepodloženým. Jde o přetrvávající problém, který tu byl dříve a podle všeho se v čase spíše snižuje. To prosím během toho, co roste plocha osetá GMO plodinami. V globálu (v Indii jako celku) zřejmě k bůhvíjaké změně nedošlo, ovšem jak už to tak bývá, data bývají rozdělena všelijak, a kdo hledá ta, co potřebuje, najde. Vandana Shiva také našla... V jednom místě našla pozitivní korelaci mezi plochou osetou GMO a sebevražedností. A já věřím, že je možné, že si ta data nijak nepřikrášlila. V jiném státě v Indii, jistý Gruere nalezl negativní korelaci mezi týmiž veličinami, tedy zjistil pravý opak. A já věřím, že dost možná ani on si svá data nepřikrášlil. To je takové statistické kouzlo, také je umím. Korelace ještě neznamená kauzalitu, natož kauzalitu přímou. +++++ Věřím i tomu, že v leckterých případech GMO plodiny pochcípají a z úrody není nic. Možná by se to konvenčním plodinám nestalo (v některých případech). V jiných případech to zase bude úplně naopak. Můžeme ale pozorovat trend vzrůstající plochy oseté Bt bavlnou a její sklizně. Není úplně jasné, proč by se tak mělo dít, když mají bt plodiny údajně jen samá negativa. +++++ Když už jsme zmínili Vandanu Shivu... To je ta paní, co nebojuje jen proti Monsantu, ale také proti tzv. zlaté rýži. To jest takové speciální GM rýži, která obsahuje narozdíl od té normální betakaroten - z toho dělá tělo vitamín A. Ten se hodí, jak jistě uznáte, třebas proti smrti - a ve světě na jeho nedostatek umírá lidí nemálo. On tedy jistě není jenom v téhle rýži, on je i v lecjakém jiném jídle. Vandana Shiva doporučuje, aby ti chudí nemocní jedli to lecjaké jiné jídlo. Bylo by jistě dobré, kdyby ho jíst mohli, ale oni k němu nemají přístup. Ke zlaté rýži by přístup měli, protože ti zlí genetičtí modifikátoři ji poskytují zdarma všem, jejichž roční příjem je pod, tady si to nevybavím přesně, 10 000 $. To znamená v chudých zemích prakticky všem. I zasít si ji znovu smí. Těžko říci, jaký ďábelský plán tím sledují, ale musí to být něco fakt strašného, když to dělají zadarmo. Kecám, nejspíš na to nějaký grant mají - ale to neznamená, že to není bohulibý počin. +++++ Tak se nám nepřesnosti, lži i dezinterpretace v tom dokumentu vrší a vrší a zabývat se jimi zabere mnohem více času než dokument sám. Z jeho výstavby naprosto čiší totální jednostrannost, takže nemůže sloužit jako argument v lépe přemýšlejících kruzích. K čemu tedy může sloužit? K lámání důvěřivých a k posilování ve víře. Sektářské, zaslepené a nenávistné. Je mi smutno, že to tak dobře funguje. +++++ Dodatek: Mým cílem není obrana Monsanta, ale technologie GMO.

V jistém ohledu jde o docela obyčejný sportovní film, v němž se hlavní hrdina dostane na vrchol dík dřině, potu, tréninku, absolutní oddanosti věci, krvi a uřvanému, sprostému trenérovi (tedy kapelníkovi). Nesmíte holt vzdychat po inspiraci, planě filozofovat, rozněžňovat se a romantikovat - když si máknete, tak i fotrovi dojde, že bubnování je stejně drsná facha jako americký fotbal a pak už se u nedělního oběda nestanete terčem rodinného posměchu. +++++ Tedy... obyčejný sportovní film, zručně střižený, hudbou sešitý, ale... Tím sportem je v něm něco, co si s tak hrubou tělesností normálně nespojujeme - a tím se stává alespoň trochu netriviálním, právě oproti sportovním filmům se sportovní tématikou. Tudíž slabé ****, ač mi kolem hlavy poletují pochybnosti: "Že ono je tak natočeno pro větší diváckou vděčnost. Možná jenom proto. Či alespoň... hlavně proto."

Decentní, lehce nadsazený krimi thriller s funkčním propojením zločinné a vztahové linie. Šedý. S nepoznaným Pollockem.

Velkoměstská dívka bez životních zkušeností, ale s bujným sebevědomím dokáže povznést zaostalý venkov, civilizovat jej, zbavit jej ponurosti, trýznivé minulosti, pověrčivosti a přízemnosti. To je ale naivní blbost, viďte? Jenže uvědoměle, uvědoměle. Farma chabé útěchy je k reflexi nenápadně vybízející, odlehčenou hyperbolou všelikých stereotypních představ o přízemnám životě venkovských balíků a seberealizaci, jíž starost o hroudu brání. Vědomě přestřelená tresť všech možných happyendů. Veselá hra s filmem a předsudky. Poprvé **, podruhé silné ***.

Admirál je svým způsobem až nemravný film. Kolčak se v něm stává prototypem Muže, který čestně bojuje za svého cara, potom za svou vlast proti rudým ďáblům a je vždy galantní k dámě svého srdce. Plytká romantika a něco bojování, žádná politika. Romantika, do níž manželka Kolčaka a manžel jeho milenky Timirjevové záměrně vstupují co nejméně, aby náhodou nenarušili domnělou čistotu vztahu ústřední dovjice. Čistotu tak bělostnou, že v ní není místo pro hádku, vášeň, slzy, sex... jen zamilované pohledy a gentlemanská gesta. Jakoby kolem nezuřila válka, nejdřív mezinárodní, pak občanská - jejich láska je oázou klidu za všech okolností. Láska, z níž drama činí jen hrozící smrt. +++++ Příznačně se film vyhýbá všem možným politickým komentářům. Kolčak za války bojuje za cara, aby se o svých dovolenkách vracel k nákladnému šlechtickému životu s bohatými armádními kumpány, vznešenými dámičkami a dvorskými radovánkami. Pak z ničeho nic přichází teror nižších tříd. Kdopak je učil krutosti? Kdopak je hnal do války? Kdo je nechal umírat za ideály, co nebyly jejich? Kdo je prakticky přihrál rudým do tábora? Nesraly je ty bály boháčů, za něž měli umírat? Filmový Kolčak v tomto směru není schopen ani sebereflexe, ani reflexe ruské situace. Zdá se být popraven lůzou, zrazen lidem, zrazen československým legiemi, zrazen francouzským generálem - nezrazen Láskou! Ble. Silná *.

Rusové našli ve své fantazii ne úplně tradičního agenta. Do tajné služby ho nepřivedla láska k vlasti, ani touha po dobrodružství, ani tam není tak nějak bez vysvětlení, jako Bond. Apoštol slouží Sovětskému svazu proto, že jinak nemá naději se znovu setkat se svou rodinou. Přivedli ho do služby za flígr. Jeho snahou není dobře a oddaně sloužit, ale sleduje svoje vlastní zájmy a je krajně nedůvěřivý k cizím i svým. +++++ Stalinský režim je tu líčen jako tajně policejní stát par excellence. Lidé ve státním zájmu putují do lágrů a zase z lágrů, aniž by se jim někdo pokoušel vysvětlit proč a nač. Navrátilci děsí staré známé - neobrátí se teď role? Jednotlivé složky konstruují své lži, které jim jiné občas zkazí, ale nevadí, najdou se nové lži. Všechno je možné a nic není možné. Včera jste seděli, dneska dostanete vyznamenání a zítra vás popraví. Včera jste se jmenoval Istomin, dneska jste Solovjov. Včera jste byla knihovnice, dnes jste duševně chorá, ačkoliv posíláte příbuzným pohlednice z procházky po Kujbyševě. +++++ Tyto momenty si nezadají s mírně odlišným, ale taktéž dost nelidským režimem v nacisty okupované části Ruska. Hlavní hrdina se tak snaží prokličkovat mezi Stkyllou a Hiarbdou, zachránit své blízké a přitom si zachovat morální integritu - to se mu ovšem v řadě případů nepodaří. Škoda, že seriál od těchto momentů raději rychle dává pozornost pryč - příiš mu jde o to, aby byl jeho hrdina divákem oblíben. To se daří, ale za cenu umrtvení soucitu s Apoštolem a anonymními mrtvými. +++++ Škoda jen, že v závěru scénárista až příliš pociťoval potřebu přijít s šokujícím odhalením. To intimní propojení všech zúčastněných působí přeci jen poněkud krkolomně a nedovysvětleně. Geldrich, apoštolův cíl, až příliš může zpočátku a v kontrastu s tím až příliš málo na úplném konci. Nadto by si seriál zasloužil bohatší, expresivnější či naopak intimnější filmařinu - něco mimo sice solidní, ale přeci jen televizní standard. Silné ***.

Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový.