dwi

Jiří Kulhánek
!
okres Praha - město (ČR)
1/2 Mensch

152 bodů e-mail

Na CSFD aktivní od: 22.04.2003 - 13:35
Poslední přihlášení: dnes - 13:17

Profil
Hodnocení (7142)

Komentáře (398)

Spřízněné duše

Moje komentáře

od nejnovějších

podle abecedy

podle hodnocení

podle roku vzniku filmu

<< >>

Murder Collection V.1 (2009) odpad!			30.01.2010
	Další vyšinutý projekt Freda Vogela se veze na vlně stále "populárnějších" fake snuffů, které dozajista danou subkulturu prasáků a úchylů zahřejí u srdce. Kultický obdiv ke smrti je u režiséra (vzhledem k jeho předchozí produkci) nejspíš nutkavou obsesí. Nedivil bych se, kdyby některý z fandů jeho morbidních "home movies" vzal sekeru a přetáhnul ho s ní. Doufám jen, že Fred si před tím zapne kameru...

Lursmani cheqmashi (1931)			10.01.2010
	Hysterická militaristická agitka upozorňující mj. na průmyslové šlendriánství způsobila Kalatozišvilimu značné problémy obzvláště z armádních kruhů. Absurdní děj, v němž klíčovou úlohu hraje hřebík v botě, zvedá varovný prst proti všem, kdo kvalitně neodvádí svoji práci. Co naopak činí tento film výjimečným je absolutně orgiastická střihová skladba. Kalatozišvili pod vlivem Ejzenštejna sestavil učebnicový příklad toho nejlepšího, co sovětská montážní škola přinesla kinematografii...

Jasenovac (1945)			03.01.2010
	Vyhlazovací tábor Jasenovac byl za druhé světové války největším koncovým územím pro tisíce Srbů, Židů, Romů a všelijakých odpůrců Nezávislého státu Chorvatsko. Systematické vyvraž'dování zde probíhalo již od roku 1941. Během čtyř let dokázali Ustašovci jenom v Jasenovaci zdecimovat okolo 840 000 lidí, přičemž obecné povědomí o tomto koncentračním táboru je prakticky nulové. Brutální katani Vjekoslav Luburic, Ljubo Miloš či Ivica Matkovic dennodenně masakrovali všechny bez rozdílu pohlaví, věku či národnosti. Na posty dozorců zde byli dosazování čistokrevní sadisté, kteří by nebyli schopni uspět na válečném poli. Dokument bez okolků podává jednotlivá svědectví osvobozených vězňů a zprostředkovává hrůzné podmínky, které v Jasenovaci panovaly. Množství záběrů na desítky umučených a zabitých lidí rozjitřuje emoce ještě i po více než šedesáti (!) letech...

2nd Hand Cinema (2007)			06.12.2009
	Naprostá exploze perforativního vizuálu. Dirk de Bruyn, původem sociální pracovník, patří na piedestal australského avantgardního hnutí. 2nd Hand Cinema je autorovou osobitou oslavou zašlých časů kina a papundeklových gramodesek. Původní filmová políčka režisér zanáší chaotickými obrazci z potravinových barev a razítek, čímž dosahuje ojedinělého a blíže neidentifikovatelného diváckého zážitku.

Dødes tjern, De (1958)			28.11.2009
	V Norsku velmi populární celuloidové mystérium těží mysticismus z tehdy oblíbeného freudiánství a hypnózy. Šestice postarších kamarádů se rozjede na opuštěnou chatu poblíž jezera, kde podle legendy šmejdí jednonohej vrah, jehož jediným cílem je pomocí hypnózy stahovat okolojdoucí do chaluh. Odpudivě šablonovitý děj kulminuje do lehce uzívaného rozuzlení, v němž se legendární záhada jednoduše vyřeší a všichni přeživší se mohou spokojeně poplácat po zádech. Ve srovnání s tehdejší americkou produkcí ta norská značně paběrkuje.

Monsieur Fantômas (1937)			07.06.2009
	Moermanova surrealistická variace na hrdinného Fantomase v sobě snoubí antiklerikální satiru s příběhem, jehož symbolická bizarnost řadí tento snímek k první vlně belgického filmového surrealismu. Fantomasova vizáž odkazuje k populární Feuilladově sérii, v níž emblematický hrdina pod rouškou tajemna odhaluje zločinné spiknutí. Moermanův hrdina naopak putuje světem, aby ukojil vlastní chtíč po lásce. Asociativní kompozice symbolů pak rozehrává „příběh za příběhem“, který fascinuje nejen svojí odlehčeností (poměry v klášteře, Fantomasův soud a poprava), ale i neobyčejnou vizuální rozmanitostí.

Flowers Don’t Grow Here (2006)			10.05.2009
	V Ukrajině žije okolo jednoho milionu bezprizorních dětí a adolescentů, kteří dennodenně balancují na hranici přežití. Shira Pinson zachycuje skupinku několika jedinců, jejichž život se skládá z čichání laciných lepidel, prostituce, metanolových vodek či krádeží. Každý ze zúčastněných si na svém bedru nese nějaké životní trauma, jež řeší útěkem od reality. Na mentalitě protagonistů se značně projevuje současný neutěšený stav na Ukrajině, který do budoucna nevěstí pro nikoho nic dobrého. Jedinou jistotou tak zůstává igelitový pytlík plný lepidla, lahev chlastu či agrese ventilovaná na nejbližších (v průběhu filmu dojde v komunitě k vraždě). Pinson naštěstí s nikým nemanipuluje a snímá zákoutí ukrajinských ulic z odstupu, přesto leckdy schematicky.

Monster Movie (2005)			19.04.2009
	Japonský představitel perforativního digitálu Takeshi Murata manipuluje s obrazem stejně jako malíř s paletou. Místo rytmizace barev však vytváří chaotické pixelové obrazce, jimiž destruuje původní filmový záměr. V tomto případě si režisér vypůjčuje scény z braku "Caveman", v nichž se monstrum transformuje do těkající závěje elektronických impulsů. Ortodoxní vyznavači "glitche" pravděpodobně zůstanou ale zklamáni, neboť se zdaleka nejedná o žádný revoluční počin.

Cycle, The (2008)			25.09.2008
	Koukam, ze kazdej severoamerickej les ma svyho retardovanyho psychopata, kterej nema nic jinyho na starosti nez mordovat naivni studenty. Cycle je otresnej hororovej destilat zanesenej hromadou logickych chuchvalcu...

Girl's Dormitory (2004)			05.07.2008
	Íránská kinematografie v posledních několika letech již není natolik svázána cenzurou, a tak místní režiséři začínají opět experimentovat se staronovými žánry. Historie tamějších hororů sice sahá již do padesátých let, kdy strachuchtivé diváky uspokojil prominentní režisér Samuel Khachikian, s utužující dobou však tento žánr upadl prakticky do zapomnění. O jeho renesanci se dnes pokouší talentovaný Mohammad-Hossein Latifi, který právě díky Girl's Dormitory dokázal, že strach je stále vděčným lákadlem. Příběh o dvou studentkách, jež se vydávají studovat na zapadlou univerzitu, kterou údajně obývá vraždící skřet, není zrovna dvakrát objevný, ale díky režisérovu citu pro kumulaci napětí a íranskému prostředí alespoň decentně osvěžující. Ano, hýkající a ostře pištící studentky lezou značně na nervy, ale při troše tolerance se to dá překousnout. Co se ovšem překousnout nedá je pověstná arabská liknavost. Anglické titulky totiž v posledních zhruba deseti minutách nekompromisně mizí, a tak kdo neovládá Farsí, má utrum.

Ray Gun Virus (1966)			05.07.2008
	Sharitsův další "barevný" film opět radikálně napadá veškeré smyslové senzory a na dřeň odhaluje podstatu filmového média v duchu čistého strukturalismu. Jak kdysi řekl Henry Hills, Sharits vychází z konceptu nerealizovaného barevného filmu, jímž chtěli futuristé radikálně změnit tradiční pojetí kinematografie. Sharits (pravděpodobně) nevědomě navazuje na odkaz futuristických vizionářů v ortodoxním rytmu flick flick...

Zijkfijergijok (2003)			03.06.2008
	Progresivní glitch art aneb vizuální smrt.

Wavelength (1967)			18.05.2008
	Snow v pronajatém podkrovním bytu umístil pevně fixovanou kameru naproti jedné ze zdí. Pomalým přibližováním spojeným se změnami barevných filtrů, reexpozicí, změnou clony krok po kroku detailně odhaluje obraz umístěný na stěně. Samotný prostor, kde se všechno odehrává, se pro Snowa stává magickým kosmickým universem.

Région centrale, La (1971)			18.05.2008
	Tříhodinový experiment La Région centrale natočený pomocí speciálně navrhnutého zařízení, které je schopno se pohybovat jakýmkoli směrem libovolnou rychlostí, je poctou celému strukturálnímu směru. Snow instaloval tento aparát do volné krajiny severně od Montrealu. Po několika desítkách minut různorodého rotování, přeskupování prostoru, vzletů nahoru i dolů může mít člověk pocit, že se nachází na lodi, na které mu je špatně. Filmové médium tak zdaleka nemusí mít jen psychologický ale i fyziologický efekt (zvláště když trvá tři hodiny). Cílem celého "pokusu" je demonstrace vztahu mezi tím, co existuje, co neexistuje a co se nachází na půli cesty mezi oběma pojmy/prostory.

Story of the Kelly Gang, The (1906)			07.05.2008
	Legendarni Kellyho gang poslouzil reziserovi Ch. Taitovi jako latka k natoceni prvniho dlouhometrazniho australskeho filmu. Celistva hodinova verze se bohuzel nedochovala, a tak se musime spokojit pouze s nekolika fragmenty, ktere byly nalezeny v osmdesatych letech v Melbourne. Vetsina zachraneneho materialu je vsak v natolik dezolatnim stavu, ze by si zaslouzil kompletne zrestaurovat. Fragmentarizovany pribeh se sklada prakticky jen z nekolika prestrelek a zaverecneho vyvrcholeni, kdy je obrneny Ned Kelly polapen mistnimi zakonodarci. Ochotnicke herectvi a mrtvolnost veskerych akcnich scen bohuzel srazi hodnoceni do sedi prumeru.

Al Hodoud (1987)			03.02.2008
	Roztržitý turista ztratí mezi hranicemi dvou fiktivních arabských států pas. Jelikož mezi státy panuje jistý druh napětí, nechce ho nikdo z nich pustit bez dokladů tam či zpět. Byrokratický aparát je nemilosrdný a turistovi nezbývá nic jiného, než po několika marných pokusech o útěk zůstat na území nikoho. Zde si nakonec vytvoří svůj vlastní mikrostát Solidaristán, kde se snaží najít osobní kousek štěstí. Al Hodoud (Hranice) jsou ostrou kritikou na arabské režimy, které prosazují vzájemnou sounáležitost mezi jednotlivými státy, přičemž častými nepokoji mezi sebou vykořenily mnoho lidských osudů. Režisér a hlavní herec Dorade Lahham v závěru naznačuje touhu po panarabském sjednocení. To je však nemožné, neboť stávající restrikce jsou neústupné. V době premiéry se tato syrská komedie stala nesmírně populární hlavně díky hereckému výkonu hlavního představitele, jehož si diváci překřtili na arabského Charlieho Chaplina. Každopádně rozhodně neočekávejte žádnou brutální kaskádu komických gagů.

Noema (1998)			02.02.2008
	Pojem noema úzce souvisí s fenomenologií a s jejím zakladatelem Edmundem Husserlem. Zjednodušeně lze říci, že v paměti (časovém poli) dochází ke konstituci všech obsahů vědomí. Scott Stark si zvolil několik na sobě nezávislých sekvencí z tvrdého porna, přičemž si úmyslně nevšímal orgiastických souloží. Záběry naopak konstituoval do poloh, které jsou pro běžného diváka tohoto žánru marginální. Několikavteřinové přesuny těl mezi další souloží, zbytečné rozostřené detaily po ateliérech a místnostech (malované obrazy, krb) či vzrušeně zmožená gesta režisér neustále kombinuje v lehce se obměňujících smyčkách, jež postupně dostávají nečekané významy. Sterilní hudba, stále rotující v jedné monotónní melodii, ještě více prohlubuje tento velmi netradiční zážitek. Porno nikdy nebylo tak hypnotické!

Kong Haakons Besøg pa "Herluf Trolle" (1906)			31.01.2008
	Syn Frederika VIII., Karel, se v roce 1905 stal prvním králem Norska. Ve stejném roce došlo i ke zrušení norsko-švédské unie. Peter Elfelt se mezitím vypracoval na slavného filmového kronikáře - dokumentaristu. Zde již používá lineárního střihu a zobrazuje Haakona VII. při nástupu na loď a při slavnostním uvítání admirality.

Kong Frederik VIII's proklamation (1906)			31.01.2008
	Hned v lednu roku 1906 se po dlouhých letech dostává na dánský trůn Frederik VIII., který byl po celou dobu ve stínu despotického otce. Z oficiálního prohlášení pořídil Petr Elfelt krátkou ukázku. Při projevu na balkoně stojí ministerský předseda Christian Christensen. Režisér/kameraman se konečně oprošťuje od statických záběrů a s kamerou se snaží o částečný půlkruh.

Ved Ribe domkirkes indvielse (1904)			31.01.2008
	Ribe patří k jedněm z nejstarších dánských měst, v němž se nachází starodávná románská katedrála. Mezi lety 1882-1904 proběhla její důkladná rekonstrukce. Peter Elfelt rozděluje procesí na dvě části. V první vidíme seřazenou skupinu stejně oděných mužů hrdě pochodujících městem, v části druhé vystupuje z katedrály honorace tehdejší společnosti.

Kongejagt paa Hveen (1903)			31.01.2008
	Hveen je ostrov mezi Dánskem a Švédskem, kde se každoročně na popud dánského krále konaly lovecké slavnosti. Elfelt zachycuje rozjistřenou atmosféru před jednou z výprav, které se zúčastnili mj. švédský král Oskar II., princ Gustav nebo princ Valdemar. Mimochodem na stejném ostrově prováděl astronomická pozorování Tycho Brahe (1576 - 1597).

Dronning Alexandras ankomst til Toldboden (1902)			31.01.2008
	Dcera Kristiána IX. Alexandra se v roce 1863 provdala za prince Edwarda, který se po smrti královny Viktorie stává panovníkem Velké Británie a Irska (jako Edward VII.). Zde je Alexandra zachycena již jako postarší dáma při dovolené v Dánsku. Elfelt se však bohužel více zaměřil na proplešlého pána v pozadí, a tak královna korzuje ze záběru sem a tam.

Czar Nikolai II's ankomst til Helsingør (1901)			31.01.2008
	Majestátný Nikolaj II., poslední z široké plejády ruských carů, kráčí před sešikovaným plukem vzpřímených vojáků. Dánsko bylo pro Nikolaje II. oblíbeným prázdninovým místem.

Kongelige skal fotograferes, De (1899)			29.01.2008
	Peter Lars Petersen (Elfelt) před oficiálním fotografováním dánské královské rodiny natočil tehdejší aristokracii při neformální sešlosti na schodech. V necelé minutě lze zpozorovat Kristiána IX., císařovnu Dagmar, cara Nikolaje II. či krále Řecka Jiřího.

Jangaji ddong (2003) odpad!			29.12.2007
	K uzoufani nudna a ubulena pohadka o psim lejnu. Priste bych si od pana rezisera pral zanimovat treba nejakou peknou rozteklou zvratku...

Rumpelstilzchen (1989)			28.10.2007
	Jürgen Reble je jednou ze zásadních osobností německé avantgardy, která v osmdesátých letech chytila druhý dech. Od roku 1984 působil ve skupině Schmelzdahin, která nechápala film jako fixní médium, nýbrž jako pomíjivý formát, jenž se časem nemilosrdně rozkládá. Členové skupiny tomuto procesu zdárně pomáhali tím, že filmový materiál perforovali, destruovali a chemicky ničili (Reble jeden ze svých snímků na rok „zakonzervoval“ do zahradního jezírka a čekal, jak bude filmová emulze reagovat na agresivní bakteriologický proces). Výchozím materiálem pro perforaci byly náhodně nalezené staré kusy – od nebetyčných b-ček, přes hollywoodské klasiky až k anonymním pornografickým záznamům. Reble v tomto případě pracuje s klasickou pohádkou bratří Grimmů Rumpelstilzchen (Rumpelniček), přesněji s lacinou filmovou verzí z roku 1955. Tak jako mlynářova dcera dokáže spříst slámu na zlato, režisér analogicky spřádá vlastní alchymistickou koláž. Rozlézající se skvrny po obraze evokují zhoubný virus, jehož následky se odrážejí v dekompozici času i prostoru. Vedle jiného experimentu Schmelzdahin zeigt (Stadt in Flammen) je Rumpelstilzchen to nejlepší, co tato skupina během svého působení vytvořila.

Buried Treasure (1925)			24.10.2007
	První pornografický kreslený film s velmi uvolněnou atmosférou (obcování se zvířaty) a hlavně správně ujetým vtipem.

Souvenir Strip of the Edison Kinetoscope (1894)			06.10.2007
	Eugen Sandow byl první skutečnou hvězdou, která pózovala v Edisonově studiu. Kulturista, považovaný dle dobového tisku za "nejsilnějšího muže na světě", ukazuje svoji pracně vycvičenou muskulaturu s několika vybranými gesty.

Anita - ur en tonårsflickas dagbok (1974)			26.08.2007
	Skutečný příběh šestnáctileté nymfomanky? Taková synopse by dokázala navnadit i nejednoho asexuála, zvláště, když v hlavní roli vystupuje poměrně krásná a nevinná Christina Lindberg. Torgny Wickman využil uvolněnou filmovou atmosféru sedmdesátých let a podepsal se pod několika soft-erotickými kousky, z nichž tento je mezi fanoušky nekriticky nadhodnocen. Třebaže se ve filmu nevyskytují žádné sexuálně explicitní scény často je atmosféra prostoupena notnou dávkou erotična. Hlavní hrdinka Anita nemá prakticky žádné zábrany, co se týče výběru sexuálních partnerů (nepohrdne jak oslizlými dědky, tak nadrženými zajíčky) i míst, kde si to s „klienty“ rozdává (stan na staveništi, šatna..). Do této doby děj svižně odsejpá a nenudí. Jakmile však Wickman začíná „odborně“ analyzovat problém nymfomanie, vstupuje do filmu sterilita a značná dávka klišé. Anita je černou ovcí rodiny, nemá nikde zastání jen u mladého studenta psychologie (Stellan Skarsgård), který je do ní bezmezně zamilován a za každou cenu se snaží tuto kompulsivní poruchu vyřešit. Přitom řešení je tak prosté. Anitě stačí, když prožije svůj první orgasmus a choroba jako mávnutím kouzelného proutku zmizí. Následný happyend je stejně oslizlý jako většina Anitiných bývalých kunčoftů – možná i proto je film na Novém Zélandu zakázán.

Chumlum (1964)			16.07.2007
	Jedna z velkých ikon sanfranciské filmařiny Ron Rice do filmů promítal vlastní beatnické zkušenosti, které často propojoval s východními mystickými naukami. Chumlum je jeho jediným barevným počinem, v němž zachycuje scény z jiného avantgardního filmu Normal Love přítele Jacka Smithe. Ron Rice přináší do filmařiny novou estetickou koncepci, založenou na prolínání orientální transcendence (zen) a absurdity (dada). Dazendada je tak pulzující kombinací mezi světem řádu a světem chaosu. Mimochodem, netradiční název je odvozen od nahrávky skladatele Anguse MacLise, jenž hraje na cembalo. Příznivcům tvorby Kennetha Angera vřele doporučuji.

<< >>

Česko-Slovenská filmová databáze © 2001-2010 POMO Media Group s.r.o. Všechna práva vyhrazena.
Provozovatel, Reklama, Redakce / FAQ / Přidej obsah
Server hosting zajišťuje VSHosting s.r.o. / Doporučujeme: plastová okna