driverx

Klasická festivalová nuda zabalená do příběhu s rádoby přesahem, ve kterém naleznou hlubší smysl jen opravdoví fajnšmekři.

Odpadní záležitost jako vyšitá. Fandil jsem Dinocrocovi. Konec v podobě odpálení cukru a prachu byl grandiózní. Maximální spokojenost.

Celý film je v podstatě sledem volně pospojovaných scén v nichž sledujeme právě Jepa Gambardellu a jeho proplouvání každodenním životem (nutno podotknout, že velmi zajímavým, Jep se přátelí s majitelem nevěstince, ale na večeři k němu zavítá např. i kardinál). Ve filmu absentuje silná dějová linka, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Naopak, po velkou část filmu budete jen s úžasem sledovat geniálně postavené scény (scéna s žirafou nebo scéna s pohřbem patří ve filmu k nejlepším a nejsilnějším), skvělou práci s kamerou a střihem (režisér pracuje tak, že nás střihem přesune doprostřed nějakého děje a ten teprve postupně vysvětluje) a poslouchat úžasnou hudbu (soundtrack k Velké nádheře je možná to nejlepší, co jsem letos ve filmu slyšel). Film navíc posouvá do pater nejvyššího hodnocení i fantastický herecký výkon Toniho Servilla v roli Jepa. Plné hodnocení zcela zasloužené.

Film bezesporu vstoupí do historie - jako přehlídka všech možných klišé a schematismu nejhoršího ražení. Jasně, filmy z osmdesátých/devadesátých let s těmito prvky pracovaly taky, ale u nich se šlo alespoň zasmát dobrým hláškám (Die Hard) nebo se těšit z parádních akčních scén (Skála). Emmerich natočil jen dlouhý, nudný a velice špatný film.

Tohle že točil Del Toro a podílel se na scenáři? Ten samý člověk, co udělal skvělého Hellboye a ještě lepší Faunův labyrint? Čekal jsem, že právě díky tomu bude Pacific Rim trošku jiný blockbuster s něčím navíc, ale namísto toho je to bohužel film narvaný po uši těmi nejodpornějšími hollywoodskými klišé, při kterých máte chuť zavírat oči. Nebýt tam ti skvěle udělaní stopadesátimetroví roboti co mlátí s nákladní lodí v obří pěsti a dvěma jadernými reaktory v trupu podobně velké příšery z modrého slizu a kyseliny, asi bych musel s hodnocením zaplout výrazně níž. Jo a Transformers : Pacific Rim 1:0.

Svižně natočená akce s ustaraně se tvářícím Pittem, která kašle na nějaký velkolepý příběh a složitou zápletku. Hlavní účel, dobře se pobavit, plní film beze zbytku.

Skrz naskrz průměrný snímek, který se navíc ve své polovině změní na sled nudných a na sebe nenavazujících scén. Nic provokativního na snímku nehledejte.

Jeden z nejlepších filmů, které jsem na 48. ročníku karlovarského festivalu měl možnost vidět. Silný příběh nejen o hledání víry podtrhují skvělé herecké výkony, zejména v hlavní roli hrající Julius Feldmeier.

Na dvanáct nominací na Oscara to určitě není (možná jen pro skvělého Daniela Day-Lewise), byť rozumím tomu, že film musí mít u amerického publika velkou odezvu, jelikož je právě jemu určen. Pro ostatní to je jen zajímavě natočená lekce z dějepisu s poměrně velkou dávkou patosu.

Tarantino tak, jak ho známe: stylizované násilí, skvělí herci (dr. Schultz pana Waltze je snad geniálnější než jeho Landa z Bastardů) a výborné hlášky. Když k tomu přidáme skvělý soundtrack a výborně poskládané a natočené scény, je to důvod zajít si třeba i opakovaně do kina.