Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (280)

plakát

Kmen (2014) 

Další level už je jen natočit to jako muzikál. ____________Do internátní školy nastoupí nový, tichý hoch (jak jinak sakra, vždyť je hluchoněmej) a divák zjišťuje, že tady vážně nikdo nepatří do Nebelvíru. Je fascinující sledovat, jak hlavní hrdina zcela samozřejmě přijímá hierarchii a podílí se na všech činnostech „kmene“. A můžeme to právě jen sledovat – nedozvíme se hrdinovy názory, žádné vzpomínky, nevíme o něm nic. Třeba odkud přišel a jestli tohle dělal už předtím, nebo se takhle totálně přizpůsobil. Absence jiné než znakové řeči (a také hudby a většiny zvuků) zdůrazňuje to, že těm klukům prostě nerozumíme, ale taky poskytuje zvláštní filmový zážitek. Člověka napadá, jak je hádka dvou štětek hned společensky snesitelnější, nebo si náhle uvědomuje, co všechno se dá dělat v pokoji vedle spícího spolubydlícího, když nic nemůže slyšet… A na druhou stranu absenci zvukové stránky Slabošpyckyj vynahrazuje tím, že nás nechá opravdu dlouho, dlouho se dívat – ať už na soulož, jednání na úřadě anebo „lékařský zákrok“. Syrový, zvuk i pozorovatele pohlcující film s výbuchy tiché brutality.

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Jak lehce a iracionálně se člověk může stát slavným a jak lehce a iracionálně se může stát nenáviděným a vykázaným mimo společnost. Jakmile se začne zdát, že se tu vypráví právě o tomhle, tedy o bezmoci vůči „slušnému“ a „citlivému“ kolektivu a odstavení od kariéry, tedy o „cancel culture“, znamená to trochu zklamání, že jde prostě o alegorii. Ale „Dream Scenario“ je zajímavý i jinými věcmi. Padne v souvislosti s narušenou hranicí mezi soukromým a veřejným i poslední bašta soukromí, kterou je sen? Je náhoda, že profesora, jehož tvář zná najednou každý, hraje člověk, který se stal memem? Mimochodem Cage je skvělý a vyniká až woodyallenovskou dikcí, což docela zapadá do místy až právě woodyovského ladění – zdvořilý lůzr z intelektuálních kruhů v hovorech s manželkou atd. I když s tím rozdílem, že tady se ten komediální žánr – vlastně takovým snovým způsobem - docela drasticky změní.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Chalamet je na tu roli příliš hezoun. Jeho/Woodyho Gatsby je tak trochu Holden Caulfield z Kdo chytá v žitě, který sice o pár let zestárl, ale pořád nemá rád bohaté snoby a pořádně neví coby. A taky se rád potuluje po New Yorku, takže jde zároveň o další útržek režisérova vyznání tomuhle městu. Žádné výboje, ale kultivovaná komedie lehce ospravedlnitelná další sadou vtipných dialogů a zábavných postřehů za libozvučného soundtracku.

plakát

Sen noci svatojánské (1999) 

Konečně někdo akcentoval barda ze Stratfordu jako propagátora cyklistiky.

plakát

Corpus delicti (1991) 

Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“  Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje.

plakát

Malý upírek (2020) 

Často viděné motivy jako snaha uniknout dozoru a dostat se do světa (lidí) nebo to, že věčně se skrývat nemůžete, ale na druhou stranu krásně namalovaná pozadí a burtonovsky přívětivá a bizarní záhrobní společnost. Pro starší je tu ženská rivalita mezi upírkovou matkou a figurínou z pirátské lodní přídě nebo záliba příšerek ve sledování hammerovských hororů s Christopherem Leem či Peterem Cushingem, případně Masky rudé smrti od Cormana v kinosále starobylého sídla. A upírkův kamarád má na poličce figurku Velkého Cthulhu.___________ Skvělá titulková sekvence prchání světem a dějinami.

plakát

Formula 51 (2001) 

Další celkem zábavná historka z podsvětí plná cool zpomalených záběrů, cool zrychlených záběrů a excentrických figurek, ale jinak jaksi prázdná. Samuel L. Jackson je dobrý, zatímco Emily Mortimerové tu nájemnou vražedkyni nejde věřit ani náhodou. K dobru jde připsat to, že se to vejde do devadesáti minut, což už dneska umí málokdo.

plakát

Moudrá krev (1979) 

Amerika kazatelů/falešných proroků a zoufalců, co by rádi něčemu uvěřili, vydělali pár babek na živobytí, nebo alespoň našli nějakého bližního svého. Moudrá krev plyne nečekanými směry, svérázné postavy se objevují a zase mizí v proudu života a nehostinného světa, aniž by se jejich příběh uspokojivě uzavřel. Dětsky dychtivý Enoch fascinovaný opicemi (a jednou mumií), vilná dcera slepého kazatele (skvělá Amy Wright) a samozřejmě hlavní hrdina Hazel Motes, kazatel „církve Ježíše bez Krista“ - nebo jak to bylo (vskutku chorobný herecký koncert Brada Dourifa). Jeden z těch filmů, co jsou vlastně hrozně vtipné, přestože to vůbec nejsou komedie. ________Ostatně Flannery O´Connorová o své knize napsala: “Je to komický román o křesťanovi proti své vůli, a tudíž román velice vážný, neboť všechny komické romány, které za něco stojí, musí být o otázkách života a smrti…“ 

plakát

Smolný pich aneb Pitomý porno (2021) 

Film začíná zostra jako regulérní domácí péčko, aby vyvrcholením Smolného pichu byla třídní schůzka. Vrchol pak Radu Jude rafinovaně oddaluje pochůzkami po zarouškované Bukurešti s líně zevlující kamerou, a nato ještě nasadí trochu toho sado-maso svou koláží z aforismů, filosofických citátů a statistických údajů. Chození po městě zřejmě ukazuje každodenní porušování pravidel (hygienických opatření, silničního provozu, slušnosti), vulgaritu a sebestřednost a taky na jednu stranu nezájem o veřejný prostor (omšelá prostranství, opadávající budovy) a na druhou stranu masáž imagologie v podobě všemožných reklam. Třídní schůzka je opravdu něco – přehazování odpovědnosti, hulvátství, přetvářka (výborně využité proticovidové roušky jako leckdy groteskní masky), blbost i obyčejná trapnost.

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Tvůrci po každém druhém pokračování přijdou na to, že bez nacistů to není úplně ono. A taky Indy ví, co jsou náckové zač, zatímco současnému světu už moc nerozumí. Stařík na koni prohánějící se v metru v době Apolla 11 je anachronismus. Nebo jde vrátit čas? Je možné změnit minulost? Dá se ošálit pohyb na cifeníku osudu? Jak dlouho je možné utíkat času? Poslední Indiana Jones se s tíží otázek popasoval myslím důstojně.  Fyzické dobrodružné eskapády jsou pochopitelně limitované, ale v téhle sérii šlo vždycky i o chytrost, a Indymu to pořád pálí. A i když jsem si dlouho říkal, že v tomhle filmu chybí ten spielbergovský/žánrový „pocit úžasu“, nakonec přišel a stál za to.

Ovládací panel
10 bodů