Myshkin

Pěkný kraj, pěkných pár slavných herců, hromádka citátů slavných myslitelů... ale propána, celé by to stačilo sestříhat do půl hodiny a i tak by to byla nuda. Přišlo mi to jako mrhání talenty. Po lahvi šampaňského se to dá možná spokojeně přežít, ale jinak ztráta času.

Po o trochu starším jordánském netflixovém seriálu Džinn, který taky mířil na mladé diváky a odehrával se v amerikanizovaném středoškolském prostředí pro děcka z bohatých rodin, je to zajímavý posun. K lepšímu, což ale není těžké, protože Džinn byl strašně slabý. Linie scénáře zaměřená na šikanu (s jejími psychologickými důsledky na životy všech postav) byla mnohem více propracovaná než ta druhá, v níž se scénáristky zabývaly jordánskou společností a jejími tradicemi a pořádky, které do pastelkově růžového světa seriálu vnášely pořádnou temnotu. Náctileté hrdinky se světem krutých tradic zápasí, jsou to ale mladé křehké děvenky, takže se jim to moc nedaří. Taky kvůli scénáři, protože se někdy chovají dost nevěrohodně (a někdy na pár facek). Ale druhá řada může ještě leccos zachránit.

Těžko se mi přiznává, že mě to vlastně ukrutně baví. Když člověk přijme fakt, že z historie se nic nového nedozví, že nic ruského neuvidí ani neuslyší, a že humor je to opravdu ulítlý, může si vychutnat dobrou konverzační i situační komedii, kde vzletné ideály dopadají na hubu a všichni si dělají srandu ze všech. Škoda jen, že humoru je podřízeno úplně všechno a spousta vývojových linií je nedotažených nebo přímo odfláklých.

Námět a zápletka s vyústěním mně přišly skvělé. Albert Nobbs je společenské drama, jak se patří. Jako postava je Nobbs velmi neobvyklou a náročnou rolí. Glenn Close v ní sice neurazila, ale ani nijak zvlášť nepotěšila. Její Nobbs byl tak nevýrazný, že ji v herectví strčily do kapsy Janet McTeer i Mia Wasikowska.

Souhlasím s uživatelem xxmartinxx. Tvůrce asi opravdu zajímala jen ta glamour složka příběhu. Ten film stejně jako vila Tugendhat nemá žádné nosné zdi (ovšem na rozdíl od ní ani tu ocelovou kostru), žádné téma, postava ani myšlenka v něm není dostatečně nosná, propracovaná a rozvinutá. Scénář je hanebně slabý, přitom několik momentů a motivů (morální dilema za války a odcizení manželů po odchodu do exilu, ...) je zajímavých, ale zůstávají neuchopené. Vlastně vše, snad kromě krásy dvou hlavních hrdinek, hraje druhé housle a dokonce i historická složka je vyloženě odfláknutá. A díky zvolenému tempu je výsledný dojem jen táhlá nuda. Věřím, že Mawerova předloha je míň plochá a mnohem zajímavější, ale po téhle adaptaci nevím, jestli se mi kdy bude chtít ji přečíst.

Seriál vyvolal v Jordánsku mediální poplach, část kritiky byla zasloužená, část podle mě ne. Je dobře, že se scénáristi pokusili o nezkrášlený pohled na jordánské teenagery, škoda jen, že nešli hloubš a zvolili za hrdiny jen takovou úzkou skupinu dobře zajištěných westernizovaných mladých. Vyčítat tomu vulgární jazyk, líbání atd. může jen bigotní trouba, ale kritiku za scénář a provedení si seriál zasloužil. Budu k tomuhle počinu hodně benevolentní, když řeknu, že je to sledovatelná podívaná s krásnými záběry pouštní Petry. Když budu kritičtější (což je tady namístě), nemůžu říct nic jinýho, než že je to špatně napsaný, nudný a zbytečný konzumní produkt. Petra i téma džinů jsou naprosto nevyužité. Když se zdálo, že by džinové mohli podobně jako upíři představovat určitou symbolickou sociální kritiku, všechno vyznělo do ztracena. Škoda potenciálu.

Veskrze průměrný seriál. Typická imitace západních žánrů a estetiky, včetně té poirotovské stylizace. Škoda námětu! A hlavně je to trochu podvod, z detektivky se seriál rychle zvrhává do typické arabské telenovely. Kromě jednoduchého případu vraždy stojí hlavně na romantickém příběhu spisovatele a jeho čtenářky a nově i obhájkyně. Vizuál je sice působivý, herci jsou krásní, vymydlení, interiéry přepychové, ale tempo příšerně rozvláčné, některé epizody jsou vyloženě zbytečné a do počtu (asi 20 dílů z 30 je postradatelných), takže i ta vysokorozpočtová výprava je v podstatě mrhání peněz. Některé dialogy silně šustí papírem. A ten závěr byl bohužel taky skoro urážka kriminalistického žánru, při rekonstrukci vražd by odborníci zcela určitě zaplakali. Nebýt té soap-operní vaty a nevěrohodného konce, pozitiva by se na seriálu snad i našla. Hlavní hrdina je úspěšný a vzdělaný Syřan, což je aspoň pozitivní reprezentace oproti stereotypu chudého uprchlíka.

Přestože stylově jde o docela surové a naturalistické dílo, nejsem si po skončení filmu jistý, jestli mu úplně věřím. Nevadí, že o minulosti hlavního hrdiny nic nevíme (jenom výraz tváře v jediném momentu u lékařky svědčí o traumatu), z jeho jednání člověk docela chápe, jakou motivaci pro svůj způsob života má. Jeho situace vypadá částečně jako tragický důsledek jeho minulosti, zároveň ale není pouze její obětí, Vidal-Naquet neukazuje prostituty jen jako ponížené a zahanbené trosky na okraji společnosti, jak to často bývá; jejich tělesnost, chtíč, živočišnost zobrazuje bez zábran, bez soudu, bez prudérnosti. Nevím ale, co si vzít z toho rozporu, v kterém je na jedné straně deprivovaný člověk toužící po společnosti, citu, lásce a důvěře, a na druhé straně divoch neschopný žít v nesvobodě konvenčního partnerského vztahu a způsobu života. Hrdinu pozorujeme pouze zvenčí a navzdory zdánlivé prostotě a průhlednosti zůstává až do konce tajemný a neprostupný.

No nezlobte se na mě, ale kdo je schopen toto nazvat telenovelovým dramatem, musí být poleno. Přemýšlím, jak to, že se na tom tolik lidí tady shoduje? Možná ty španělské asociace, kdykoli vidíme vztahové drama a slyšíme jména Fernando, Antonio... hned každý myslí na telenovelu. Přiznávám, i mně se některé předchozí Farhádího filmy líbily víc, ale obdivuju, jak snadno dokázal přejít do španělského prostředí a vytvořit zápletku, která působí autenticky, s místní mentalitou, atmosférou i všemi detaily. Jako u každého jeho filmu je člověk v napětí a stresu spolu s postavami, přemýšlí a čeká, co bude dál. Charaktery postav budované nejdřív pomocí subtilních detailů, podpořené skvělými herci, kteří jsou u Farhádího taky samozřejmostí. O pár minut to myslím zkrátit šlo, ale celkově to byl působivý zážitek.

Historická pohádka, která je výtvorem ducha dnešní doby, ale podle mě v naprosto pozitivním smyslu! Od začátku vidíme, že si film trochu dělá legraci z orientalismu typického pro podobné filmy a chce se mu okatě vyhnout, přestože zároveň některé jeho aspekty vědomě využívá (upozaděná, "tajemně svůdná" postava Abdula, vyvolávající exotické okouzlení). Slabina tohohle skvěle zahraného, umně natočeného (a řekl bych nakonec i dobře napsaného) filmu je ale právě postava Abdula, respektive její nedotaženost. U Victorie úplně chápeme, z čeho plynulo její okouzlení a proč si vypěstovala takové úzké přátelství s někým, jako je filmový Abdul. Obráceně se to ale říct nedá, jeho postava toho o svých myšlenkách a pohnutkách totiž moc prozradit nenechává (jistě, ukázat narovinu, že to byl prospěchář, v zájmu poselství scénárista nemohl). Je to škoda, protože jinak je myšlenka filmu - fascinace a inspirace jinakostí, úcta a dialog mezi dvěma odlišnými kulturními světy - krásná a v dnešní době dost naléhavá.