Lionheart

Humr mi perfektně sedl a těšil jsem se na Jelena. Tady to ale taková paráda není, zvlášť nezúčastněný přednes herců, který v Humrovi tak fungoval, zde absolutně selhává. Jinak téma a hlavně druhá půlka skvělé, ale nesedl jsem si z toho na zadek.

Mix Farga a české Pustiny. Mám rád McDonagha i Coeny, takže film přímo pro mě. Frances, Woody a Sam naprosto úžasní.

Bál jsem se... ale nakonec mě velmi příjemně překvapila lehkost, s jakou to Branagh natočil. Akční scény nerušily, kamerové nájezdy byly příjemně vymazlené, Doylova hudba líbivá a i na ten knír se dalo zvyknout. Konec, který mohl lehce sklouznout do přeemotivovaného melodramatu byl velmi hezky a citlivě vyladěn, všechno si to hezky sedlo a já odcházel velmi spokojen. Krása.

Zklamání... kvalitní a vizuálně opojné, ale jiné než byl první díl. Objektivně to asi líp natočit nešlo, herci jsou fajn, ale z celého filmu pro mě nejvíc vyčnívaly reminiscence jedničky, nahrávky Rachel a Deckarda a samozřejmě scéna setkání, kdy jsem si říkal, že bych mnohem radši viděl na velkém plátně starou jedničku. Nevím, jestli se odhodlám někdy na to kouknout znovu.

Trochu zvrácená romantická artovka, která mě v první půlce velmi nadchla, načež jí v té druhé trochu došel dech. Působivé.

Asi jsem nikdy neviděl hvězdami nabušenější francouzský film. Bohužel i přes jeho střídmou délku občas trochu vázne, ale časem začne nabírat spád a ve výsledku je to příjemné pokoukání, u kterého je škoda, že tak zapadlo. A střih je vymazlený. Nutnost pro všechny frankofily.

Neuvěřitelně dojemný a silný film. Láska k filmu, k ženám, k domovu, láska k matce i láska k příteli a životnímu mentorovi podbarvená Morriconeho tóny. Skvost.

Intenzivní zážitek, který je třeba vidět v (aspoň v normálním) kině. Tom Hardy a Mark Rylance těžce vládnou, ale zas mají nejvděčnější úlohy. Není to nejlepší Nolan, ale opět mě totálně vyždímal.

Dobrodružná oddechovka připomínající starší Lovce pokladů (se Sydney a Nigelem), které jsem jako malý zbožňoval. Jako oddechovka po pracovním dni ideální - nakonec 65 %.

Díval jsem se na to jako na velmi zajímavé drama o nemocném člověku ve skvělém podání McAvoye. Před časem jsem četl Keyesovu knihu The Minds of Billy Milligan, kterou se tvůrci přiznaně inspirovali a bylo to příjemné pokoukání... a pak se to zvrtlo do příliš fantasy konce a až do onoho posledního zvratu, kdy zazněla Hornerova Visions a mi se rozbušilo srdíčko nadšením, jsem byl roztrpčen. Momentálně jsem v rauši, ale na 5* to určitě není. Jsem zvědav, co s tím Shy do budoucna udělá, ale taky se bojím pošramocení mé srdcovky.